Mít nebo nemít druhé dítě?
Ahoj,
aktuálně s mužem zvažujeme, jestli mí nebo nemít druhé dítě a já se nedokážu vyznat ve vlastních pocitech, jestli ho vlastně chci nebo spíš ne. Budu moc ráda za sdílení zkušeností, pokud jste to měly stejně.
Dcera bude mít 3 roky, byla plánovaná, ale už tehdy to spíš bylo o rozumovém rozhodnutí než o nějaké extra velké touze, že chci mít dítě hned teď. Dlouho jsme se k tomu s manželem rozhoupávali. Já jsem vždy měla jasnou představu, že děti chci dvě, ale jak teď přišlo to období, kdy to "musíme" rozhodnout (= návrat do práce, kde pravděpodobně nebudu mít místo a ukončí mě, takže hledání nové práce, navíc dceru nevzali do školky, takže nevím, jak bych tohle řešila atd.), opět vůbec nevím, co vlastně chci.
Stále platí, že bych dvě děti mít chtěla, nemám strach z těhotenství ani z porodu, ráda bych, aby dcera měla sourozence, ale zase chybí ta emoční stránka - touha mít další dítě. Vím, že není cesta to teď nechat být a čekat, jestli to časem přijde, protože prostě nepřijde, a navíc už budu stará (a mít dítě ve 40 rozhodně nechci).
Když nad tím přemýšlím, určitě hraje svou roli to, že nemáme žádné hlídání (rodiny jsou daleko), jsme vlastně na vše sami, takže to mě pochopitelně trochu děsí. Zároveň je dcera ve věku, kdy už se s ní dá hezky fungovat, její miminkovské období bylo dost náročné.
Jinak finance nejsou problém, jde opravdu jen o tu hlavu - netoužím po tom, ale z představy, že dcera bude jediné dítě je mi nějak těžko.
Prosím, zažila jste to některá?
Děkuju.
@veru_32 já jsem si taky nebyla jistá, ale chtěla jsem 2, jen jsem měla spoustu pochybností, ono s tím prvním člověk neví úplně do čeho jde, pak si to víc uvědomuje, hlavně jsem řešila, že ten můj chlapeček je úžasnej, jde nám to spolu a co teď, co když mimino bude furt řvát a já budu vyčerpaná... No nicméně jsem se rozhodla, že teda jo. A ejhle ono to úplně nešlo. A tím jsem si uvědomila, že fakt po miminku toužím. Stihla jsem jít i do práce na zkrácený úvazek (taky jsme ještě neměly školku), tak jsem si odpočinula a nabrala nové síly na mateřství. Zadařilo se. A je to super. Samozřejmě ne vše je zalité sluncem, ale ty dva se maj rádi a přijde mi fajn mít sourozence. A hlavně tedy je tedy pro mě fajn mít dvě děti.
Takže radu jako zkus to a uvidíš jaký budeš mít pocity s dvěma čárkama ti nedávám,ale funguje to 😁
@lv Díky moc za sdílení.
Já se právě obávám, že jakmile bych se vrátila do "normálního" života, začala zas vydělávat a dcera by nastoupila do školky, už bych se k druhému neodhodlala vůbec, protože bych nechtěla znovu zažít ten sešup.
Ale třeba to tak nakonec dopadne, uvidíme.
@veru_32 podle toho, co píšeš, bych se přikláněla k variantě druhé dítě mít. Já jsem si druhé i třetí dítě pořizovala v době, kdy jsem byla velmi šťatná a spokojená s tím, jak to zrovna v tu dobu bylo a další miminko mi nechybělo. Nicméně věděla jsem, že chci tři děti a tak jsem do toho šla, i když jsem přímo v tu konkrétní chvíli nechtěla nic měnit. Věděla jsem, že jinak budu později litovat. Mrzí mě, že takové to skvělé nadšení a pocit naprostého štěstí ze dvou čárek na testu jsem nezažila u dalších těhotenství, jen u toho prvního, ale fakt jsem nechtěla čekat třeba dalších deset let, jestli to na mě vůbec ještě někdy přijde 😀
@veru_32 mam dceru 3.5 let a vzdy jsem vedela, ze chci 2 deti. Ale dokud deti nemas, nevis, do ceho jdes :D aneb bylo to s ni docela narocne, a tak jsem asi rok vahala a nevedela, jestli jit do druheho nebo ne. Az jednou jsme se s partnerem nechranili a ja byla zrovna v pulce cyklu a v te chvili jsem pocitila, ze by mi to vlastne nevadilo. To byla moje odpoved pro sebe. 🙂
@veru_32 Narocne muze byt i druhe miminko a s prudicim batoletem v obdobi vzdoru a pripadnym zarlenim by to mohlo byt dost peklo😅. Tak zvaz, zda to opravdu chces podstoupit. Jedno dite=zadne dite, hlavne protoze se fakt klidne 100%prizpudobis a nemusis delat kompromisy, kdyz kazdy vyzaduje i potrebuje neco uplne jineho. Na druhou stranu, kdyz to vse zvladnes a prezijes, tak to je pro dite ten nejvetsi dar, mit sourozence. S nikym jinym se nenauci tak dobre komunikovat, prizpusobovat se, i se prosazovat. Bude mit partaka, atd.
@veru_32 asi jsem to mela podobne, ale protoze jsem dost racionalne zalozeny clovek, tak mi ty logicke duvody stacily a nejaka absence pocitu touhy mi nebyla prekazkou… vedela jsem ze nechci aby bylo prvni dite jedinacek + chtela jsem mezi nimi spis mensi vekovy rozdil + vedela jsem ze se nechci mezi detmi vracet do prace + nechtela jsem to odkladat kvuli svemu veku + nejake dalsi duvody jako navazujici rodicak, materska. Vedela jsem, ze je to to co chceme a co bude pro nasi rodinu spravne, tak mi ani neprislo tezke se pro to rozhodnout.
Ja teda ani pred prvnim otehotnenim nemela zadnou zavratnou touhu po diteti, ale dohodli jsme se s manzelem ze deti chceme a chceme zalozit rodinu, vzhledem k veku lepe drive nez pozdeji. Z otehotneni jsem mela v obou pripadech velkou radost, zacala jsem se na miminko moc tesit a tehotenstvi jsem si uzivala…
Mám dvě a kdyby se to první narodilo zdravé, druhé bych rozhodně neměla. Mít jedno zdravé dítě je relativně pohoda. Dve a výše je vše náročnější. Zvlášť, pokud jsi bez hlídání. Pokud netoužis po druhém, zůstaň u jednoho. 🙂 sourozenec není "must have". Může mít spoustu kamarádů a bude šťastná/y. Navíc nikde není záruka, že si budou sourozenci rozumět.
1. Dite ksem si moc prala , bylo to narocne a potrebu 2. Ditete jsem ze zacatku vubec necitila.... jakmile zacal chodit do skolky , pomalu jsem twm myslenkach nechavala volny pruchod az to asi ve 4 letech prislo ... ze uz to neni miminko , a ze bych preci jen uz zvladla 2.dite 🙂 a tak nejak jsem to zacinala citit
Duvod byl taky 0% hlidani a nikdo na obcasnou pomoc/ pohlidani/ povozeni ...
Nikdy bych si neprala mit dite z rozumu :
Kvuli nastupu do prace, kvuli partnera , kvuli konce materske...stehovani a ja nevim co jeste...
To mi osobne proste prijde na hlavu a je to pres moje vnitrni presvedceni...
Dopisu jeste jsou 2 maji se radi a jsem rada ze jsem se takhle rozhodla 🙂 kdyz byl syn v 1. Tride byla jsem doma a vyhovovalo mi to ...
Ale pokud nekdo uvnitr neciti tu touhu , jsem spise proto at do toho nejde ...
Jo plno lidi ti napise , ze jsou nakonec radi ...
Tak jasne nemej rad, vlastni dite , ale proste chapu i lidi co nechcou vubec deti ... ackoliv ty svoje miluju...
@veru_32 ja mam deti jen kousek po sobe, takze jsem nemela dlouhou dobu na rozmysleni. Nastesti ! Protoze jsem opravdu stastna, ze mam dve. Je to narocne, clovek takovou dobu doma, rodinne finance se otrasaji, s dvema detmi je nonstop prace. Kdyz neco nechce jeden, tak chce druhej, s nemocema se zasadne stridaj po sobe, nikdy naraz jednim vrzem 😃. Ale to vedomi, ze tu pro sebe ty deti budou, to kdyz je vidim spolu, to jak spolu komunikuji a maji uz to svoje duo proti rodicum,to jak se tak zvlastne a hezky naplnila ta rodina, to me pokazdy zahreje. A racionalne jsem si poridila obe. Kdybych cekala na cit, tak nemam ani jedno. U prvniho to bylo, ze dite bych mela mit, ale neumela jsem si to predstavit, u druheho zas jak bych mohla mit rada jine dite, kdyz uz to nejlepsi a nejdokonalejsi mam, jak bych mohla lasku delit. Mit rozdil 3 a vice let, tak parada, od tech 4 let jsou ty deti dost samostatne, takze je cas i na mimino. Ja bych do druheho sla znovu, kdybych se mela rozhodnout. Na treti bych si netroufla, to uz je za hranici pro me osobne.
Já bych ti řekla, že druhé dítě si dělat jen v případě, že chceš ty, resp.ty s mužem. Rozhodně ne jen proto, aby první mělo parťáka. Že budou spolu vždy vycházet, to nevíš nikdy. Můj manžel má bráchu, že ani neví, že nějakého má. Pak má sestru, s tou má nadstandardní vztahy, ale to už je dítě třetí. Taky mám bratrance, vyrůstali jako siamská dvojčata, bráchové k pohledání, s dnes? Bydlí na jedním dvorku, jeden neví o druhém, jejich děti se nesmí spolu ani pozdravit. Takže opravdu, jen pokud chcete vy..říká se, že počtem dětí se láska neděli, ale nádobí, mne to přijde jako taková povídačka. Jedno dite- žádné dítě, nesouhlas. Můj syn vydá i za 4 děti. Taky hlídání takřka nulové, všude taham dítě sebou, rodina daleko, nebo nemohoucí. Užívám si, že dítě je větší, mimina mě moc nebavi, já se to období snažila jen nějak přežít, rozhodně ne užít, i když i hezky chvilky by se našli..takže druhé dítě asi nebude. A rozhodně se necítím blbě, divné, že pak bude někdy sám. Se sourozencem vycházet za každou cenu dobře nemusi, bude mít bezva sestřenice, kamarády....já třeba, když něco potřebuji, tak na jednu věc se můžu spolehnout. Že na moji rodinu se nemůžu spolehnout. Vždy mi zatím pomohli a pomůžou právě kamarádi. Toz tak.
@sfet Upřímně, kdybych se rozhodovala podle svého staršího draka - nespavec, altivní, náročný, tak do druhého nejdu, ale nikdy jsem nechtěla jedináčka a druhá slečna je za odměnu. Což samozřejmě není u každého. Ale byla jsem už sama zkušenější a klidnější. Jinak souhlas.
Já sama teda škemrala o sourozence a jsem dnes za bráchu ráda, i když žijem dál od sebe. Někdy ty vztahy podělají i rodiče mezi spurozenci.
Hoďte si korunou. Ale jako fakt. A řiďte se podle toho přání, které vám bleskne hlavou těsně před tím, než dopadne 😉.
Druhé dítě jsem začala chtít, až jsem šla do práce a dcera mi strašně moc chyběla, stýskalo se mi, pak jsem zatoužila mít ještě jedno dítě. Ještě jednou zažít miminko. Treba to u tebe přijde taky tak.