Milenec vs. manžel
Nikdy jsem nečekala, že zrovna mě by něco takového mohlo potkat, žel stalo se: po 12 letech vztahu jsem se bezhlavě zamilovala, zamilovaná jsem byla od září, ale až v červnu se z nás stali milenci a musím říct, že i on ztratil hlavu. Jenže on je volný, má sice 3,5 letého syna s jehož matkou nežije a tak si začal malovat společnou budoucnost, dokonce naznačil i možnost dítěte, což jsem tedy odmítla. Tento týden mě chce představit svým rodičům ! Já mu přitom říkala, že si nedokážu představit rozbít rodinu.
My máme dvě děti 9 a 7 let a já jsem na zhroucení, manžel všechno ví a já kr..a se nedokážu rozhodnout. Prostě v tom lítám ode zdi ke zdi. Ač jsme všichni tři vysokoškolsky vzdělaní, málem z oboru, poradit si neumíme ... Když se něco takového stalo kamarádům tak jsem byla nekompromisní a úplně jsem tu kamarádku zatratila, nechápala jsem. Možná bych potřebovala aby mi někdo otevřel oči, abych byla schopná se na věc podívat s odstupem a bez emocí. Nejhorší je, že mám ráda i svého muže a strašně mě mrzí, že jsem mu takto ublížila. Proto prosím o jakoukoli radu, ideálně od někoho, kdo si tím prošel. Je mi 41, myslela jsem, že už bych mohla mít rozum a jsem přitom v koncích .... Nemůžu rozbít fungující rodinu, ale žít ve třech nejde. Vzdát se toho druhého teď asi nedokážu. Vždycky jsem v životě vyhledávala vzrušení,a le myslela jsem, jak mě děti krásně zklidnily a ono asi ne. Bohužel, což mě neomlouvá, máme komplikované vztahy v rodině. Budu vděčná za každou, i negativní reakci.
Myslím, že je také hodně důležité, jak se na situaci dívá tvůj manžel. Pokud je ochotný tvůj románek "hodit" za hlavu a chce s tebou být i nadále, tak bych za manželství být tebou bojovala. Jestli ti s ním bylo dobře a byl na tebe hodný a zamilovanost je důsledkem stereotypu a jisté nudy (což se stává), tak stojí za to, dát manželství ještě šanci. Takže za mě: zkus opravit vztah s manželem, nezahazuj ty fajn roky kvůli "ujíždějícímu vlaku" a pobláznění hlavy.
Ja tedy byť jsem mladší ne vy, souhlasim s holkama. Ja bych zustala s manzelem. Otázkou tedy zůstává jak se k tomu staví on.
pardon, nějak se mi ten příspěvek celý popletl. OPRAVA:
Ja tedy byť jsem mladší než vy a nemám toho tolik za sebou vy, souhlasim s holkama. Ja bych zustala s manzelem. Dívám se na to pohledem od mých rodičů. Rozvedli se kvuli jednomu románku s někým jiným , každý má teď sice svůj nový život ale oba dva se mi přiznali že pospolu byli mnohem šťastnější. Otázkou u vás tedy zůstává jak se k tomu staví manžel?
@aviv Ja tedy zkušenost nemam ale mam z toho pocit ze ste se ve vztahu s manželem zacla nudit a v milenci nasla spise zabavu,nechcete se vzdat ani jednoho a po nas tu chcete abychom rozhodli za vas.Tak to na me pusobi.V kazdem vztahu po case zamilovanost trochu odpadne,na tom aby to bylo jinak se proste musí pracovat.Podle me za cas stejne dopadnete pokud byste manžela opustila i s milencem casem to proste nebude zase ono a co dal?budete zase hledat nekoho nového?A jak se k tomu stavi manzel?chce vas zpatky?byl by ochotny vam třeba odpustit?Musite si nejdriv ujasnit jestli citite k manzelovi jen litost,ze ste ho podvedla nebo jestli ho porad milujete.Je to muj názor,ale ja bych tedy od manžela neodchazela pokud si nejste stoprocentne jista a spis bych zacala premyslet nad tim co delat aby to zase klapalo.
Nám tady nepřísluší rozhodovat s kým byste měla zůstat. Jste vysoce vzdělaná inteligentní žena a já jsem proti vám mladý ucho, ale tohle si prostě budete muset rozhodnout sama. Maminka nademnou píše že si nedovede představit že by začínala odznova, já mám naopak v rodině příklad že to jde. Teta se strýcem se brali jako mladí, mají 2 děti ale už když byli oba malý jim to asi moc neklapalo. Teta jezdila sama na dovolené, chodila sama večer ven a jednou se provalilo že je těhotná - ne se svým manželem. Celá rodina to nesla blbě, nejenom děti, řešilo se bydlení babičky s dědečkem protože strýc se odstěhoval a nový muž nastěhoval a bydlí ve společném domě. Půl rodiny mělo strach co by kdyby se jim přestalo líbit že pod nima žijou a druhá půlka řešila dědictví. Situace na nic na několik let. Teď malé jsou 4 roky, všichni si zvykli, nový partner je bezva chlap, i když jsou pořád jedinci co s ním ani s tetou nemluví protože to berou jako velkej podraz. Kdyby tenkrát teta došla za strýcem že se chce rozvést, vyříkali si to v soukromí a až by se rozvedli teta dovedla novýho přítele nenadělalo by to tolik škody. Jenže to byla jejich volba a dá se říct že všichni jsou docela spokojení i po těch bouřlivých začátcích. Podotýkám že tetě přes 40, nový přítel je myslím mladší. Pořád to skřípe ale tak nějak se situace uklidnila. A je pravda že teta je šťastná jako se strýcem snad nikdy nebyla. Takže za mě: ať se rozhodnete jakkoliv vyřešte to nejdřív mezi sebou, zbytek už se nějak sám urovná. Pokud máte s manželem dlouholeté neshody asi bych odešla a začla znovu, pokud máte manžela ráda a myslíte že by stálo za to nějak urovnat zkuste to. Ale netrapte se dlouho, byli byste nešťastní všichni.
myslím, že Vám nikdo neřekne udělej to nebo to ...je to Váš život - Vaše rozhodnutí a budou z toho i následky, které pak ponesete nejen Vy, ale i všichni Ti ostatní. Bohužel děti máte zrovna v dost citlivém věku, kdy to budou asi dost vnímat. Pokud by jste se rozhodla pro milence a byl by odchod z Vaší strany a manžel požádal o děti - řekla bych, že má dost velkou šanci je získat do své péče. Jste připravena na tuto možnost? odpovídejte si vždy na všechny otázky - co když se jedná o okouzlení, zamilování, které prostě časem vyprší - zničíte si základy, které jste budovali atd. Píšete, že máte manžela stále ráda, tzn není Vám odporný, máte asi něco společného ( krom dětí). Samo říkat si zachránit rodinu v každém případě ( pokud to neklape - hádají se rodiče, neshodnou se na východě atd. atd. ) - je to asi rozdílné - zachraňovat rodinu " za každou cenu" . Pochybuji, že manžel přistoupí na to, že budete rodina a Vy se i nadále budete scházet s milencem. Také asi jemu to dle toho co píšete nebude vyhovovat, když Vás chce představit rodině a řešit budoucnost. Osobně bych si nedokázala představit, že dám chlapovi přednost před dítětem - tzn. odejít a dítě nechat manželovi, a mít ho jen na víkendy nebo třeba ve střídavé péči. Obzvláště pokud bych s manželem byla jinak v pohodě. Pokud by bylo doma dusno, hádky a z toho plynoucí neshody atd. nechávat v tom vyrůstat děti není dobře a většině se asi po rozvodu uleví, že jsou všichni spokojení. Ale pokud Vás děti vnímají jako harmonický pár, rodiče, kteří se mají rádi a najednou přijde toto, předpokládám z jejich strany odsouzení Vás - jsou to děti, které prostě budou mít pocit, že jste je zradila - nepochopí Váš cit k milenci. Ale to Vy všechno víte...🙂
@aviv Prožívala jsem před lety něco podobného, riskla všechno...A jen zázrakem to dobře dopadlo. Celý příběh mám na profilu. Dnes bych uvažovala jinak. Není to o vzdělání, ale emocích. Už jsem skeptická ke všem chemickým zamilovavacim procesům a novým začátkům na něčem nedoresenem. On ten stereotyp přijde nakonec s každým chlapem, motýlci v břichu zmizí, sex se stane čím dál méně podstatným.
No jo, splaseny hormony 🙄. To přejde. Dřív, nebo později, to vždycky přejde. Ale dobrejch manželů, je jak šafránu a z nebe nepadají. Jestli takovýho máte a stále Vás chce, tak se ho držte zuby nehty!!!!!!!
Mám za sebou několikaletý románek v pozici milenky (nezadané) zadaného chlapa. Myslím, že jsme se fakt milovali i když už klasická zamilovanost vyprchala (byli jsem spolu 5 let), ale nakonec to stejně nedopadlo. A asi by to nedopadlo, ani kdyby od partnerky tehdy odešel, prostě by přišly běžné starosti a najednou bych asi byla stejná jako ona.. Bohužel milenecký vztah je opravdu hodně o té "zakázanosti" a bojím se, že až tohle zmizí, budete tam, kde jste teď s manželem. Akorát budete řešit soužití s cizím dítětem a vaše děti s cizím partnerem...
Jak říká Vanda Hybnerová "Ponožky budu prát pořád stejný." Za mě osobně je jedno, jaký chlap, stejně jsou všichni víceméně stejní v tom běžném provoz
Ahoj, mám za sebou stejnou zkušenost. Jsem stejně stará jako ty, mám dvě děti. Prožila jsem to samé před 2,5 lety. V manželství nám to úplně neklapalo, měli jsme hodně stresové období (stavba baráku, malé děti, dvě práce na plný úvazek, dojíždění) a já pak jednou potkala chlapa, který mě úplně okouzlil. Byl taky ženatý, 2 děti, ale byl ve vztahu velmi nespokojený, myslím, že čekal na impuls, aby mohl odejít. úplně jsem se do něj zblbla, vzdělání v tomto opravdu nehraje žádnou roli (taky jsme všichni vysokoškoláci), byla jsem hluchá slepá, viděla jsem jej jen v růžových barvách, neuměla jsem si představit, že by mi na něm mohlo něco vadit. Manžel byl dobrý partner, ale takové souznění jsem s ním necítila. Po 6 týdnech bláznivého zamilování jsem to manželovi řekla, i milenec to oznámil doma. Já pak moc nevěděla, co dělat, milenec na ně celkem tlačil, chtěl, ať se sestěhujeme, začal hledat společné bydlení, což já jsem po 2 měsících vztahu nepovažovala na vhodné. Po cca 3 měsících vztahu jsem pomalu začala odhazovat růžové brýle. Je taky pravda, že manžel se zachoval skvěle, nic nevyčítal a začal se snažit. Pro úplnost musím napsat, že manžel mi byl v minulosti nevěrný, takže možná i proto jeho v této situaci tak tolerantní přístup. Zkrátka a dobře, po cca 3,5 měsících jsem pochopila, že s novým partnerem to zas až tak skvělé taky být nemusí, a že manžel je dobrý partner. Přesto mi to trvalo dalších skoro 6 měsíců, než jsem se s milencem definitivně rozešla, on se ještě dost dlouho snažil. Manžel už to nevěděl, myslel si, že jsem se s ním rozešla po 4 měsících. Manžel se pak skoro 2 roky velmi snažil a já byla spokojená, myslím, že jsme byli spolu šťastni. Teď už náš vztah opět prochází krizí, to už je všem jiný příběh. Kdybys chtěla něco vědět, tak se ptej. Jak však psal někdo výše, jsi teď opravdu v zajetí hormonů, a nejsi vůbec schopna uvažovat racionálně.
@acacia dovolim si nesouhlasit. Jsou manzele, kteri funguji perfektne, o deti se postaraji, nakoupi, z prace spechaji domu, aby byli s rodinou...atd. A pak znam muze, kteri se postaraji jen aby to nejak fungovalo, jedou si svuj program, vsechno je nutne jim nekolikrat rikat, pripominat, apod.
Také by mě zajímalo, jak se k tomu manžel staví, když o tom ví. Jinak, každý se asi musí spálit sám, aby pochopil, co pro něj je a není dobré. Nějaké rady asi nepomůžou 🙂
Ted stejne tezko budes racionalne uvazovat. Mas milence na vasen a dobrodruzstvi nebo je to chlap pro zivot. Jak mluvi o sve byvalce, prece jen je to mama jeho ditete, mluvi o ni pekne, snazi se, aby se jeho byvala rodina mela dobre? Jak moc se styka se svym ditetem, jak moc se stara o to, aby bylo v pohode, kdyz je z rozpadleho vztahu? Je to vetsi charakter nez tvuj manzel? Nebo nema par veci, co ti na manzelovi vadi, ale zaroven taky milion veci, co i na manzelovi vyhovuje? Nebo je to obracene? Uz vis, jak vztahy byvaji, zamilovanost, ruzove bryle, pak prijde surova realita, obrusovani hran, delani si prostoru, uceni se prijimat druheho jaky je a kdyz z toho oba neutecou, budou k sobe navzajem dostatecne tolerantni, tak pak je teprve ten pohodovy sdileny zivot s druhou polovickou, takze tady hodne zalezi na kvalitach tveho manzela, jestli ma smysl odejit, kdyz ten prostor neodejit mas, nebo jestli jsi proste jenom udelala chybu, protze ste na vztahu s manzelelm vzajemne dostatecne nepracovali a nechali jste se sezrat rutinou...
Já dala před několika lety přednost milenci a bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělala 🙂
No teda. Manzela mas po 12 letech stále rada, coz není samozrejmost. Něco jste vybudovali a evidentne je vam spolu dobře. A zahodit to kvůli nekomu, s kym jsi par mesicu ve stavu uvodni blaznivy zamilovanosti? S kym ani nevis, jak by vas vztah vypadal po roce, natoz po 12ti letech? Mimochodem by me zajímalo, proc není s matkou svého dítěte. Mozna to az tak super chlap do života není.
Při svatbe snad slibuješ, ze s tim clovekem zustanes v dobrym i ve zlym, ze se vzdáš tehle bláznivých zamilovani pro trvaly vztah a zazemi pro deti. Ach jo.
A navíc chlap který si chce připoutat ženu tím ze ji vezme do rodiny a neřeší ze rozbije jinou rodinu deckam zázemí a svoje dítě nechá vyrůstat v neúplné rodině za moc nestojí....
Ten by se měl snažit urovnat vztahy se svoji ženou se kterou má dítě a snažit se....
@aviv Muj nazor je takovy, ze bych nerozbijela detem rodinu. Jsou v tom nevinne a nezaslouzi si to. Ovsem za predpokladu, ze je manzel ochotny Ti dat druhou sanci a hodit to za hlavu. Pokud ne, nema cenu spolu zustat. Ovsem jestli ho mas rada a on s Tebou chce zustat, vrele doporucuju se s milencem rozejit (vim, je to strasne tezke) a s mazelem zamakat na vztahu. Perfektni osobni zkusenost mam s retreatem pro pary, ktery vede Denisa Riha Paleckova a Richard Vojik. Osobne jsem tam s manzelem byla (ne pro restart vztahu) a videla tam hrozne moc paru v podobne situaci, kteri na zacatku retreatu nebyli schopni si dat ani pusu a odjizdeli jalo spokojeny par.
@aviv zkus se na to podivat pragmaticky. Co s tebou zmita je dopamin, ktery ma porovnatelne ucinky, jako kokain. Proto lide delaji kraviny, proto se jim nechce nic utinat, proto maji pocit, ze uz nikdy s nikym nic podobneho nezaziji a nikdo je nechape (a planuji deti a jsou tak "uprimni", ze vysypou vsechno doma a podobne blbosti)...hloupost. Stejne jako lze abstinovat od drog, je mozno odabstinovat zamilovanost a poblazneni. Neni to zadna osudova laska, je to obycejny hormonalni koktejl...i ty blby motyli v brise je jen adrenalin, ktery stavi veskere travici funkce, aby clovek mel egergii na utek pred medvedem...zadna romantika...pocity zamilovanosti jsou totiz uplne nudne a trivialni a vysvetlitelne zakladnimi pudy a chemii, zadna romantika...takhle je to zarizeno, protoze kdyby clovek nemel schopnost teto poblaznenosti a ruzovych bryli, tak lidstvo davno vymrelo...s timto je sance, ze minimalne u nekterych jedincu v dobe poblazneni dojde k vytvoreni hlubsi citove vazby a zamilovanost prejde od lasky...to vsak neni tento pripad.
Děkuji všem za tolik reakcí a za to, že jste mě rovnou neodsoudily. Manžel je ochoten odpustit, je to pro něj těžké v tom, že od něj kdysi odešla jeho první žena - šla za milencem. Nyní zůstala sama s dcerou, ten milenec, kterého si poté vzala byl agresor a násilník- a jejich syn ten rozvod moc nevydýchala a odešel z domova jakmile to bylo možné. Nikdo nechápal, jak se ženská může nechat zblbnout - no, už se ničemu nedivím. Bohužel, manžel se se svými dětmi z tohoto vztahu vídá jen málo, vlastně za námi jezdí jen nyní 18 letá dcera, syna neviděl dva roky ( v době jejich rozvodu jim bylo 7 a 13 let ) a proto je hodně vázán na mě a hlavně na naše děti. Děti milujeme oba. Kvůli mně se dokonce tenkrát odstěhoval za mnou.
Přesně to, co zmínila myslím cuddle zmínila i moje máma, abych byla připravená na to, že by mohl chtít a dostat děti do své péče. To si popravdě nedovedu představit, i já jsem na ně vázaná. Přiznám se, že můj prvotní nápad byl udržet si oba dva - a zpočátku jsem bláhově myslela, že se to " nějak " utají, v práci ( řešila jsem jako soudce spory o dědictví) jsem se setkávala s případy, kdy chlapi utajili druhý vztah včetně dítěte až do smrti..
Rozhodně bych děti nepřipravila o domov, museli bychom se kdyžtak u nich nějak střídat, ale děti by zůstaly, kde jsou. Půjčování dětí a stěhování na víkend odmítám už předem. Manžel by koneckonců ani neměl kam jít a vyhodit ho z našeho bytu, to bych neudělala. Všechno je moje, on se vzdal svého bytu, ten jsem prodali- a podepsali jsme předmanželskou smlouvu, podle které je všechno víceméně moje, ale já to beru, že byt je prostě náš společný..
Hlavní problém, díky kterému se to všechno tak zašmodrchalo je ten, že já mám celý život koníčka a tím je výtvarné umění, chtěla jsem studovat něco výtvarně zaměřeného, bohužel rodiče byli právníci a já se nějak podřídila, ale na malování jsem nezapomněla. S dětmi jsem to dala k ledu, ale pak jsem to už nevydržela a přihlásila se do kroužku, který ON vede. Původem vystudoval peďák s výtvarkou a pak AVU. Zavedl mě do společnosti sběratelů umění, kterým prodává své obrazy, vernisáží, výstav - a dokonce mi uspořádal takovou malou vernisáž mých prací a mluví o další ... Já mám najednou nadosah naprosto vše, o čem jsem snila vlastně od dětství - a na druhé straně milované děti, které jsou s námi naprosto šťastné a já vím, že nemám právo jim ty jistoty brát. Kdyby byly starší, šla bych do toho, takto váhám a pořád si říkám, že se mi to podaří nějak uhrát do autu..
On si samozřejmě myslí, že mezi náma s manželem je definitivní konec, manžel, když to zjistil tak se s ním chtěl jet porvat, v návalu emocí mu alespoň zavolal a dodnes nevím, co si řekli, ale bylo to drsné, dokonce se bál, že mě zmlátí a chtěl pro mě uprostřed noci dojet. Nyní už manžel komunikuje také jinak, jak jsem psala, on by mi odpustil, dokonce mi ani nezakazuje to malování.
Matku jeho dítěte znám z vyprávění, to, co mi on říkal, tomu jsem nevěřila, přišlo mi to přitažené za vlasy, ale potvrdili mi to naši společní známí z výtvarky: byla to nějaká rychlá známost přes internetovou seznamku, když otěhotněla, chtěl si ji vzít a žít s ní, ona ale začala mít v těhotenství psychické problémy a ty se projevovaly, že ho bila, zamykala v bytě, ničila mu oblečení, takže z toho důvodu usiloval o to, dostat syna do své péče, což se mu zatím nepodařilo., ale vztahy s ní už jsou navěky poznamenané. O syna se stará co může, tím, jak je přes den doma, pomáhá s hlídáním téměř každý den. Vlastně oba dva jsou v tomto ohledu příkladní: umí to s dětmi, oba vedli turistické kroužky apod. Prostě řekla bych, že jsem měla štěstí na dva vyloženě kladné typy, bohužel se to tak nějak nešťastně zamotalo ...
A poslední detail, manžel je o 12 let starší než já a o 8 než on ... Ale to jsem věděla, když jsem si ho brala, nikdy dříve mi náš věkový rozdíl nevadil ...
@dokument: ano, představuji si to také tak nějak ... ale nevím, zda je to proveditelné.
@japona: i mě to napadlo, nyní je pro mě tolik těžké se rozhodnout- přiznám se, že já si ten zálet naplánovala a v duchu jsem snila, že se " TO " stane až v září, bohužel jsem ho poprvé políbila v červnu - předtím byly naše schůzky jen o povídání ( chtěla jsem si ho zaháčkovat přes léto ) a on úplně ztratil hlavu a hned druhý den mi vyznal lásku a už to jelo ...
@olik76: tak to asi máme podobné, doma rutina, ale vše co jsem dělali bylo jen a jen pro naše děti - všichni z okolí nám říkají, jak jsou naše děti úžasné, vychované, pohodové, naprosto bezproblémové ... Teď neuvažuju racionálně, doufám, že muž to nějak vydrží a hormony se uklidní ...
@acacia: 🙂
@misa357: budu se snažit ! jen co s tím malováním ? ach jo
@ bonavoxa: tak to vám přeji
@yelowangel: Ale netrapte se dlouho, byli byste nešťastní všichni - naprostý souhlas
@dolezalovalucie: přišlo to všechno s tím mým malováním ...
@aviv ty jo, to je normalne na roman, fakt ruzova knihovna hadr, ale jinak myslim, ze jako nezaujaty ctenar, chápu hlavni hrdinku, ale zcela souhlasim s tim co napsaly ostatní ctenarky vyse a jen dodavam Krakonosovo varovani: kdo chce moc, nemá nic...a ty chces ku..v..y moc, tak chod do krouzku a nespi s učitelem, coz? jinak se obavvam, ze ten roman nebude mit stastny konec, mysleno pro hlavni hrdinku😲
a jak teď pořád dumám nad vším možným i nemožném napadlo mě, zda je možné mít něco jako nevěru v genech?
Moje máma, když mě čekala tak byla vdaná, prý z trucu a dítě čekala s ženatým milencem - no, ten to ale nevěděl a dodnes neví, myslela si, jak vyzrála na osud, ale nevyplatilo se: můj " papírový otec " tragicky zemřel ještě před mým narozením a moje mamka tak byla ve 30 vdova s dítětem ! Podruhé se vdala až za 7 let a s mým nevl. otcem vydržela až do jeho smrti před dvěma roky ..
no a druhý případ z naší rodiny je případ mé prababičky, která se roku 1916 vydala na italskou frontu " navštívit svého manžela " - no, měla k tomu důvod a to byl můj budoucí děda, naštěstí jí to prošlo dokonce i přesto, že se děda narodil jako jediný modrooký blonďák široko daleko .)) Manželství nicméně zachránila, měla v té době už dvě děti a pak ještě jedno - jestli manžel věděl, nebo ne, to nikdo neví, nicméně to, jak ho hledala kdesi v Itálii na frontě je legendární - a traduje se, že milenec nad ní držel ochrannou ruku i následně a za války jim všem zajistil falešné papíry, takže všichni přes nepříznivý původ přežili - takže dobrý konec nadvakrát .))
Humorné je, že moje máma, která provedla, jak výše popsáno, něco daleko horšího nemá pro mě nyní žádné pochopení, téměř se mnou přestala komunikovat a je na straně mého muže...
@aviv Ahoj,
moralizovat nechci a ani mi to nepřísluší. Jen jsem chtěla napsat,jak to máme my. S manželem jsme spolu 19 let a máme 4 děti. Troufnu si říct,že jsme do sebe zamilovaní více než na začátku vztahu. Jsme si velmi blízcí a pro mě je to ten nejlepší člověk na světě. Když jsme se brali,věděli jsme,že to opravdu chceme napořád 🙂 a je to tak doteď. Hodně jsme spolu prožili,zvládli,vybudovali zázemí,založili početnou rodinu. Rodina je pro nás jistotou,místem klidu,bezpečí,lásky,odpočinku...fakt,nekecám. Jsem o dva roky mladší než ty a absolutně si nedokážu představit,že bych teď měla všechno zahodit,zrušit,zničit... a začít někde jinde s někým jiným znova,úplně od začátku. Pro tebe je to teď asi taková ta zamilovanost na začátku vztahu,ale co potom? Budete se starat o tvé děti,jeho dítě,domácnost...prostě takový ten běžný kolotoč a časem ti to jistě zevšední. Nebudeš pak třeba litovat,že sis rozbila rodinu,vzala dětem i sobě jistoty,stabilitu,vzájemnou lásku rodičů? Nevím,těžko říct...A ť tak či tak,přeji tobě i celé tvé rodině,manželovi a dětem,sílu,pevné nervy a jen to nejlepší rozhodnutí pro vás všechny! A jen tak ze zvědavosti,co na to manžel,když o tom ví? Dokázal by s tebou dál v klidu žít,kdyby ses rozhodla pro něj? Není to už moc velký zásah do vašeho manželství,nebo jak to bere on?