Mezní rozhodnutí

@sahrazad1 Jenže máma na ní nejde protože, by se bála podstoupit operaci. To by i člověk chápal. Ona na ní nejde z úplně jiných důvodů. Já jen vím, že je určitě musím přerušit pro teď. Jinak by na mě řvali, co si to jako dovoluji odejít a co mi v té moji pitomé makovici zase hráblo a jestli jsem normální. Nemám tu prostředí ve kterém bych mohla vychovávat dceru bez toho, abych se kompletně nervově nesesypala. Takže si obě strany od sebe odpočinem. Rodiče snad vychladnout a uvědomí si a já načerpám nové síly a získám tolika potřební klid.

@sijane držím palce ,ta situace zní hrozně a zda se,že odejít je odvážný a nutný. Jenom - ja vyrůstala prakticky bez prarodičů a žádný následky to na mě nezanechalo . Co potřebuje dítě je HLAVNĚ máma ,a to klidná a spokojená máma. Držím všechno co mám. 🙂😘

o takové prarodiče pro vnučku bych teda nestála. Ať se ti s malou daří.Ty jsi ten nejdůležitější člověk v jejím životě.🍀

Mám doma něco podobného, ne snad že by si máma myslela, že jsem nula, spíš, že jsem vetřelec. Mnohokrát i mi i řekla, to že jsem se narodila byl pro ní průser. Ale jako ať si s tím nelámu hlavu, protože ona se obětovala a ona se vého života pro mne vzdala. Dodnes mi to říká. Platilo u nás, že já si nesmím vůči ní dovolit vůbec nic, protože jí dlužím, jsem její doživotní dlužník, že mě má. Končily těmito slovy všechny naše hádky. Hádlyk o neuklizené hračky, hádky o to že jdu za kámoškou a nesedím s ní doma. Nebylo to lehké.
Přesto definitivní řešení nevolím. Vycházíme spolu v mezích, tím, že spolu nebydlíme. Dá se to. Když pak pak člověk bydlí jinde může si to sám docela dobře korigovat. Pokud jsi u nich, jsi v jejich a oni s epodle toho chovají. Šla bych taky být tebou, ale jen kdybych měla opravdu kam. Pokud je kam, je lepší s rodiči nebydlet. Vztahy to uklidní. Uklidnilo to i ty naše. Není to tak pěkné, jako jinde. A nikdy to nebude úplně dobré. Ale už po mě nekřičí, kdy jí napadne, nezakazuje mi nikam chodit a citlivým tématům se cíleně výhýbám. Jen by to bylo na hádku, ona by nic neuznala, nemá cenu nikoho o ničem přesvědčovat. Pokud to jde babičku bych dítěti nebrala. Taky neberu, ale hlídám, co dětem říká, samotné je nenechávám s babičkou, to bych měl astrach.

Zarid si vse potrebne, abys byla sobestacna a s ditetem jste vyzili. Jde to, budete to mit tezsi, nez u rodicu, ale zase mate pravo na svuj klid. A treba casem najdete s rodici spolecnou rec, prece jen by bylo hezke pro dite mit (teda normalne se chovajici) babicku a dedu. Hodne stesti! 🌷

Holky, naši nejdříve mě seřvou a druhý den na to dělají jakoby se nic nestalo a plánují si "jak si tu všichni budeme spokojeně žít." Jenže já si myslím, že nejde říct jen tak někomu, že je hovno na vaší botě, a pak jako dělat, že se nic nestalo.😒

@sijane no tak se odstehuj, a pak, az se situace zklidni, zkus s nimi v klidu promluvit. Rodice by meli pochopit, ze ac nejsi trebas takova, jakou by te chteli mit, nejsi tim o nic horsi, a meli by te takovou prijmout. A kdyz ne, s Neprijetim nic neudelas ze strany rodicu, ale u sebe ano. Oni to treba jinak neumi, nebo to same v černobílém prozivali taky. Chci rict, ze muzes to nastaveni zmenit u sebe. Prijmout to, jak to je.

Zila jsem u mamky cca 3 mesice. Dostala jsem se vlastni blbosti do prusvihu a ona mi nabidla pomoc. Nastesti jsem se zmatorila rychle, nasla si praci atd. jen s bydlenim to bylo horsi (matka-samozivitelka je hrozba). Jenze po nejake chvili to prestalo byt tak pekny, jak jsme si predstavovaly na zacatku (mely jsme nastesti pekny vztah). Zacala mi prilis kecat do zivota, lajnovala mi budoucnost, zavrhla veskere zivotni radoste. Zkratka jsem mela zit jako ona - sama, bez chlapa, bez radosti ze zivota. Jen prace-dite. Nedokazala pochopit, ze ve 26 letech nechci skoncit se zivotem a tak zacala psychicky tlacit a vydirat. Ze jsem nevdecna, ze se mi snazi pomoc, at uz dospeju, ze mam preci dite, ze se nevhodne oblekam... ale ze zachazi prilis daleko, nevidela. A tak jednoho dne propukla hadka jako krv, vyrvala na me, ze jsem matka na h.vno a myslim jen "tou dole". A bylo vymalovano. Problem byl v tom, ze jsem nejmladsi z rodiny a tak me berou i dnes, kdyz je mi 29, mam dve deti a manzela. Nicmene mym odtrzenim se se vztahy zase obnovily 🙂

Jo a bez prarodicu jsem tez vyrustala. Nepoznala jsem ani jednoho dedu, babi z tatovo strany me a segry nemela rada, babi z mamky strany byla strasna pobozna semetrika. Pokud oni sami nestali o vnoucata, nemam duvod toho litovat.

To uz tady bylo pred 2mesici.
https://www.modrykonik.cz/forum/adopce-a-nahradni-rodina/vzdaly-byste-se-ditete-aby-melo-stastny-zivot/
Vsichni ti to rikali uz tehda, je fajn, ze jsi na to uz prisla i sama. Hlavne o tom jen nemluv a zacni delat!
Hodne stesti 🍀

@kafr Před těmi dvěma měsíci, ale nebylo to, co je teď. Ono je moc pěkné odejít s úplně nahou zadnicí. A potřebuji odejít a pokud možno tak, abych domů jezdila už jen jako návštěva. Teď mám, ale pomoc a šanci žít klidní život.

@sijane nekudy jsi na svet prijit musela a sice neznam Vase vztahy, ale takhle se k tobe nesmi chovat nikdo, ani rodice. Ja vyrustala skoro bez rodiny a ty kousky, kterych jsem se chytala, mne dovedly do sr.... Nakonec zjistis, ze rodina nerodina, jsi tu sama za sebe a ted jsi zodpovedna za sve dite. Doporucuji najit psychologa, pracovat na sobe a hlavne vypadnout.

@msimankova Asi to bude znit divne, ale je mi zahadou, proc lide doporucuji psychologa me a ne rodicum.

@sijane psycholog ti pomuze nasmerovat dalsi kroky. Me ukazal jinou perspektivu a moznosti, ktere by me nikdy nenapadly. Po prvni konzultaci bych si nejradsi nafackovala, ze jsem nesla driv.

@buldrik Nedelaji to same i lidi na internetu?

To jsi zase ty? Už těch témat na tvé soužití s rodiči tady bylo vícero. Co říct, super, že ses rozhodla odejít, bylo načase. Tak ať je ti jinde lépe a žijete s mrnouskem spokojeneji. 🌷

@sijane tak treba ja ho radim tobe, protoze se ptas ty 🙂 On neuskodi nikomu, a kdyby k nemu sli oni a ne ty, moc ti to nepomuze...

@sijane,
mohu poradit jen toto, jestli opravdu máš možnost se odstěhovat, udělej to (nejlépe na opačný konec ČR), protože včera bylo pozdě, jak se říká. Ale chápu, že když člověk nemá možnost, musí u rodičů bydlet.
I kdyby rodiče byli ti nejlepší lidé na celém světě, soužití s nimi bude vždy po určité době peklo, protože oni na spoustu věcí budou mít jiný názor a pohled jak Ty. Jejich chování vůči Tobě komentovat nebudu, musela bych napsat něco sprostého.
Co se týče styku s rodiči, asi bych ho nepřerušila zcela, ale dala jim jasně najevo, že Tě začnou respektovat a vážit si Tě, jestli ne, pak teprve bych přerušila jakoukoli komunikaci.

Mimochodem, Tvoje mamka by si měla zajít k psychologovi, protože tím, že nechce jít na operaci ohrožuje jen sebe. Bohužel jsem měla takovou tchýni, vždy musela být hrdinka, každý ji musel obdivovat a zároveň litovat atd.. Ano, do chvíle, než si zdraví odrovnala tak, že musela půl roku ležet v nemocnici a modlila se ať neumře.

@pincola,
to jako fakt? Tvá matka se kvůli Tobě obětovala a vzdala se svého života? Promiň, ale když nechtěla ještě dítě, měla se chránit a nebo nechat nohy u sebe. A toto bych jí asi i řekla přímo do očí. Opravdu mě fascinuje, kolik rodičů za vlastní hloupost psychicky terorizují své děti.

@malinkaelinka,
dle mého názoru je úplně jedno, zda si zde autorka založí jedno vlákno nebo 300 vláken s podobným tématem, je to každého svobodná vůle. Věta, „to jsi zase Ty“ mě celkem dostala. Nikdo Tě nenutí se k tomuto tématu jakkoli vyjadřovat nebo ho číst.

@sijane no proč? Protože jak jsem psala včera, u sebe to nastavení, nebo způsob jakým tento vztah ty - vaši budeš chápat, změnit můžeš, u vašich ne, na to si musí přijít oni sami. Není to ostuda, já tam chodila taky ( ale to je jiný příběh, kvůli ex).

@dominikaromanova rozhodně jsem se autorky nechtěla nijak dotknout, jen dát najevo, že si ji vybavuji, že vím, co už o tomto problému psala a podpořit ji v jejím rozhodnutí. A mrzí mě, pokud to vyznělo negativně.

@dominikaromanova Alespoň někdo zažil člověka, co mu dělal to samé, co mi dělá máma. Přemýšlím, jak moc velký "nevděčný spratek" mám vůči našim být. Máma mi neustále vyčítá to, že jsem se narodila. A když to nejsem já, tak mi zase vyčítá, že mám malou. Prý si nemůže užívat života a hrozně jí malou psychicky a fyzicky týrám. A pak ti řekne, jak se těší, že spolu prožijem Vánoce. Mám je vlastně s nimi prožít nebo se na ně z vysoka...?

@sahrazad1 Já si upřímně myslím, že úplně nejlepší by byla rodinná terapie. Pravdou je, že mám strach k někomu jít, abych máma "netrpěla" tím, že já si dovoluji lézt k nějakému cvokaři a hodit i na krk dítě. Vysvětlení: Návštěva Psychologa = se razítko, že jsem cvok a blázinec.

Stěhování bude chvíli trvat. Musím hodně toho zařídit. Tento týden mám ještě do toho soud s ex. Snad přijde. Minule nedorazil.

Btw. Je tu někdo z okolí Strakonic nebo Blatné?

@dominikaromanova Fakt mi to říkala a dost často se zmíní i teď. Ona považuje jakoukoliv obranu za drzost a ve finále to odnesu zase já, že mi řekne ještě horší věci. To víš, že jsem jí řekla, že měla těhotenství předcházet. Ona ale reaguje strašně sebelístně a tvrdě k okolí. Začne brečet a křičet po mne, jak kvůli mě měla těžký život a jak za dobrotu na žebrotu, protože , ta, která si to nechala vzít paknemusí polouchat od dítěte sprostoty.
Ona cokoliv co je o ní a není to chvála a lezení do zadku má v jednom šuplíku, pod termínem "sprostoty". Volá pak kamarádky na pomoc a říká jim to překrouceně. že přišla domů a já na ní začala řvát, ž eměla jít na potrat. Ony mi pak volyly a braly si mne na kobereček a říkaly vlastně to co máma: měj rozum, máma si tě nechala a měla to pak těžké, nebuď k ní taková....
Ale pravda byla ta, že na mě fakt křičela z ničeho nic, třeba že mám neuklizené hračky a že ona po mě musí uklízet a že má se mnou jen dřinu, že mě musí živit a ještě uklízet a že nemůže za to, že "jiné se to nestalo" tím myslela těhotenství. A že za to je celoživotně potrestná. Nebo mi říkala že už si"svoje odkroutila". Vždycky v kontextu toho že mě měla a že je za to ráda, že to udělala ráda, ale své si odkroutila!!! Co měly ženské peněz a ona né. Co měly volna a ona né. A furt i mimo hádky debaty na téma jaký to byl průser "když se to stalo". A že si to nenechala vzít (významně to řekne, abych cítila vinu). Ale že každá jiná by si to nechala vzít! A furt kolem dokola. V hádkách pak křik, že to má za to, že si mě nenechala vzít. Nebo takovéty povzdechy pro sebe, ale abych to slyšela: podruhé bych si to teda sakra rozmyslela. Mohla jsem jít na interupci. každej by mě chápal. A já nešla, kdych tohle věděla, tak teda nevím, jak bych se rozhodla, asi už bych do toho nešla.

Ale podotýkám, že si nejsem vědoma, že bych jí někdy přivedla do nějakých problémů jako dcera. Nikdy jsem neměla problémy s chováním, nikdy sníženou známku, ani dudku. Vystudovala jsem, na brigády jsem chodila, měla jsem normální zájmy. Ona mi ani nevyčítala to jak se chovám venku. ona mi furt vyčítala, že se nechovám dost dobře k ní. Ale nevím, co tím myslela. Já se jí celkem bála a jednala jsem s ní podle mého opatrně, už kvůli sobě, abych jí nevyprovokovala. Někdy na mě řvala : to mám za to že jsem chtěla miminko!...Chtěla pak i slyšet že jí chápu že chtěla to miminko. Nebos e mne ptala , jestli si myslím, že na ten potrat měla jít. A co bych udělala, já jestli bych šla. Mě přijde, že chtěla ze mne vymačkat vděk.

A podle mne to že na potrat nešla, může být dané tím, že jí ho tehdy komise neschválila. Ona předkládá věci zcela jinak než byly. Vždycky tak, aby z toho vyšla hrozně v dobrém světle. Osobně z ní cítím, že ona prostě nepociťovala tu mateřskou lásku a že někde v sobě litovala, že měla dítě. A chtěla ujišťovat. A protže neměla nikoho jiného, tak to ujištění chtěla ode mne. Někdy taky říkala, že za to může muj táta, že ona je těhotná, nebo ž eneví, jak se to "mohlo stát" celoživotní variace na téma "lituju, že jsem nešla na zákrok".

@sijane Tenhle rozpor měla má máma taky. na jednu stranu neustálá výčitka, že mě má a na druhou stranu mě furt nutila být s ní. Člověk by řekl, že bude ráda, když vypadnu někam ven, že má klid, ale vůbec!!! Vydírala mne, abych byla nustále doma a když jsem se odstěhovala, úplně v klidu, k manželovi, bez výčitek, tak strašně brečela a měla z toho depky.
Podle mne od takových mam stačí odejít i v dobrém a moc to nezvládají. Celkem i podle mé zkušenosti můžu říct, že je zbytečné snažit se nějak zvlášť jim to natřít. Já se stěhovala pozvolna, přespávala jsem u partnera vcí a víc až jsem si odstěhovala z domu poslední věci a po svatbě se u manžela nahlásila i trvale. Měla čas si zvyknout, bylo to fakt v klidu a stejně plakala. Bylo mi jí až líto. myslím, že fakt pokud odejdeš, tak žádná gesta navíc nejsou třeba.

@pincola Já jsem byla podstatě vymodlené dítě s jednou vadou na kráse. Neměla jsem mezi nohami "zvoneček". Moje máma nikdy neuměla být matkou. A co mám vlastní dítě čím dál tím víc je to horší. Jiné názory na výchovu jsou jedna věc, ale když mi tu říká, jak mám trpět, protože nechci dát dítěti dudlík... Mám dítě, tak mám trpět. To jako fakt? Prý je malá rozmazlená, sotva jí je půl roku. Když ji chovám šiji na sebe bič. A co mi tu zase předvedla, ona snad ani nechápe tu základní potřebu: dítě potřebuje mámu. Vztekala se a urazila se, že malá se nechtěla od ní nechat uspat.

Upřímně doufám, že se mi to zase nepo... a já budu moc odejít z domů tak, abych se nemusela i s dítětem vracet jako spráskaný pes se staženým ocasem zpět.

@sijane Já tiz toho mám pocit, že tvé mámě nevadí, že dáváš dudlík a tyhle technické věci. Přijde mi, že jí spíš svým chváním nastavuješ zrcadlo, jaká ona je a byla matka. Dráždíjí, že třeba jako matka sneše víc nepohodlí, než kdysi snesla ona.

Pro mou matku je taky každá jiná (nejen já) hyperprotektivní matka. ten, kdo se na děti uplně nevykašle je hyperprotektivní rodič.Ono je snazší vidět chybu v druhých, než v sobě a je snazší vidět nás jako přecitlivělé špatné matky, než sebe jako nemateřskou špatnou matku.

Mě přijde, že mateřství fakt nikdy nekončí a že matky doběhne jejich vastní mateřství i když už to nečekaly. Děti dospělé, vše zapomenuté. Pak dcera porodí. Přestanou se ve své kůži cítit dobře a vyčítají to nám.

Moje máma taky. Kdo dítěti pomáhá, vaří mu, stará se o ně, pomáhá s svýběrem školy, stará se mu o zuby, bere ho k lékařům, tak je to rodič, který rozmazluje a ať se nediví, že trpí. Děti se mají nechat, ať si problémy vyřeší sami, případně je možnost je seřvat. Jídlo stačí studené, vyvařování je směšné a opovrženíhodné. To dělají domácí slundičky bez sebeúcty, kterým pak rozežrané děti skáčou po hlavě. Volný čas se má trávit s mámou a posloucháním toho, co ona vypráví o své práci a svých věcech. Na hrady a zámky berou děti snobové a beztak jim ty rozmazlená děcka začnou pak fetovat.
Doktoři? Na co? Máma konstatuje, že to nic není a hotovo. Čistit mléčné zuby? Proč, vždyť by sami vypadaly, tak je jedno, že uhnijouoněco dřív.
Třídní schůzky? Tam ať se choděj oděj radit rodiče, kteří si nevědí rady a ti, co jsou zmítaní chorobnou úzkostí o své rozmazlené dítě. Dobrá máma si ví rady sama a pokud dítěti něco nejde, tak je problém v tom dítěti, že nemá dost chytrou hlavu. Případně v učitelce, která neumí učit. To je jí taky sděleno, pokud učitelka matce zatelefonuje. A dítěti, je též ochotně vysvětleno, že nemá dost chytrou hlavu, kdykoliv si přijde pro radu s úkolem.
A výsledek? Klidná máma na gauči před televizí. Oproti vysteresovaným hyperprotektivním rodičům, kteří jsou nesmyslně rozesetí po výletech, zájmových kroukáž, třídních schůzkách, doktorech, dětských hřištích, obchodech s potravinami a v zapářených kuchyních. Ať trpěj!!!!Maj rozmazlené děti, tak ať trpěj!!!!!!

@pincola myslím, žes to vystihla dobře, že je to nastavování zrcadla, podrážděnost a pak snaha manipulovat s dospělými dětmi...Holky, obdivuju vás, ketré jste to doma měly takové všelijaké, že jsou z vás normální mámy a normální ženské s nadhledem...

@pincola Je pravda, že máma má třeba problém zvládat sebemenší pláč. Malá se v noci probudí s tím, že ji bolí zuby a ona by ji hned cpala dudlíka, ať je od ní pokoj. Prý je to na uklidnění, ale otázka je koho vlastně.

Máma ač se bije ráda do prsou, že vychovala tři děti, ve skutečnosti nic pořádně nevychovala. Sestry podstatě vychovali dnes již zesnulí prarodiče z otcovi strany a mě dosti často házela na krk v té době pubertálním sestrám. Tvrdí, že kdyby měla první dítě takové jako jsem byla já, tak by už další nechtěla. Podstatě to bylo poprvé, kdy se musela víc starat. Babi se odstěhovala a děda zesnul. Což je něco, co jí máma vyčítala celý život.

Co se týče chtěnosti dětí, tak první sestru táta víceméně až tak nechtěl a máma si chtěla zajistit muže. Tenkrát nehrozilo až tak, že by byla svobodná matka. Alespoň, co o tom vím. Druhá sestra byla chtěna oběma. Přičemž je ona z nás tří vyloženě tátův miláček. No a já jsem třetí dítě, které matka chtěla, aby se necítila méněcenná, že má jenom dvě děti.

K tomu dalšímu, cos napsala. Tak moje máma razí heslo: Nežeru já, nežerete všichni, ale když mi něco uvaříte, s chutí to sním. To s tou chytrou hlavou, tak to je u nás spíše doména otce. Občas nevím, jestli je to kvůli jejím záchvatům nebo, že moc rozumu neprobrala, ale normální ženská nedělá scény, že je to na ní moc složité, když má rozsvítit lampičku.

Moje máma je spíše vystresovaná, nervozní ženská na gauči.

Bohužel, jak jsem zjistila, tak tyhle sklony k nervozitě a určitému hysterickému chování jsou dědičné.

V rámci té hádky mi táta řekl, že jsem taky hysterka. Myslím, že je však rozdíl hysterčit kvůli banálním věcem a "hysterčit" zoufalstvím nad situací, ve které se člověk právě nachází. Ale přiznávám, že mě není tak těžké znervóznit.

@annasmyckova Děkuju za kompliment, my bohužel v mnoha věcích po matkách jsme. Dědičnost a výchova udělá hodně. Musíme s tím bojovat, alespoň já. Kolikrát se zachovám, jako máma. Někdy mi to ujedeuplně a někdy začnu řvát a pak si v duchu řeknu,že nesmím být jako ona.

@sijane naše mámy jsou strašně podobné. Úplně tě chápu. přesně : vystresovaná nervózní ženská na gauči. Mé mámě taky pomáhala její máma, ale máma furt omýlá,že byla ůsamoživitelka". naposled včera zrovna o tom začala. Ona o tom mluví dodnes tak 2x týdně určitě, Jak to mají samoživotelky těžké. Jak sociální pracovnice jsou tu od toho, aby pomáhaly samoživitelkám. Nikde ani zmínka o otm, že sociální systém má pomáhat hlavně dětem v chudobou ohrožených rodinách. To neřekla nikdy. Vždycky jen ona neměla, to co jiné ženské, ječela že nemá na drahé krajkové kalhoty a kožené kozačky, ale fakt ječela. Komedie. Slzy z ní stříkaly, ječela jak blázen, člověk by myslel, že jí minimálně vyhořel barák a ona ječela, že nemá na kozačky a spoďáry z krajky. Furt jen "samoživitelky". A ž eženské cestují a ona necestuje. A že ženské mají drahé kabáty a ona má levnější. A že sociálka nefunguje, žejí nedáváprachy, rodiče jí dávaj málo prachů, příbuzní se na ní vykašlaly a neposílají jí žádné prachy. Ale nikdy ani zmínka o tom, že já nemůžu na lyžák, protože nemáme peníze, že nemáme na zimní boty, že k Vánocům nedostanu žádný dárek, že nemám zaplacené obědy. Ani ostatní děti nikdy nelituje. Vždycky jen samoživitelky. "Někdo by jim měl něco dát, aby chudáci ženské něco měly". To říká často, ale nikdy neřekne, že děti jsoiu znevýhodněné a nemaj to,co spolužáci.

Přitom máma jí pomáhala, stejně jako ta tvoje. Máma k babičce vždycky přijela s řevem, že zas nemá prachy, protože je samoživitelka a babička si utrhla od pusy a peníze jí dala. Vtipné je, že máma babičce často vyčítala, že babička chodí v roztrhanýchnočních košilích a zástěrách. Nikdy jí nenapadlo, proč to tak je. Z čeho by si měla důchodkyně, která jí neustále dotuje, kupovat něco na sebe.

Vím, že tady na MK je hodně samoživitelek a ty , které já znám, myslí hlavně na děti. Moje tedy opravdu ne.
Přeji ti, aby ses mohla brzy odstěhovat. mě přijde, že tyhle maminky si vylévají na dětech své problémy, protože dítě se nemůže bránit. Ulevuje jim, dyž tu frustraci přenesou na nás. A nekdy nás pak i samy utěší, protože ony jsou přece ty matky hrdinky, co by pro dítě všechno obětovaly. tak to mají v životě těžké a ještě utěšují své děti!!!

@sijane Taky jsem tohle musela udělat, sice nás matka odkopla, takže to vzešlo z její strany, ale já jsem pro tento krok byla rozhodnutá už dřív, jen jsem čekala na vhodný okamžik, protože v tom figurovalo ani ne 4 leté dítě. No ona to rozsekla dřív a jsme nejšťastnější, co jsme kdy byli. A zpětně si vybavuju tolik věcí... když jsem se v 17 letech stěhovala za partnerem, jen mi předala mezi dveřma kabelu s věcma. Čekala jsem loučení apod, možná i slzy, ale nic... Prostě Tak čau. Jako vhození čokla na ulici. Jsem za to ráda a ani chvíli jsem nelitovala. Bydlení s rodiči nedělá dobrotu nikdy, pokud to není zázračná rodina.

@sijane Můžu se zeptat kam se stěhuješ? Pokud si pamatuji dobře, tak si tady vždy psala jak je všechno problém, nejsou peníze, nic nejde a nemůžeš se odstěhovat od rodičů, protože mají vanu?