Matka na dvě věci
Vím, že se tady toto téma už vyskytuje, ale potřebuji se z toho vypsat. Jsem těhotná, a víc než kdy jindy bych tak nějak potřebovala podporu své matky.. jenže to je složité. Matka se nikdy nechovala jako matka, žádné mazlení, žádné povídání si, navíc by se dalo říct, že jsem musela se sourozenci předčasně dospět, jelikož máti byla a stále je v manželství, kde se vyskytuje forma domácího násilí. Nechodila se mnou k doktorům, ani na rovnátka, což mi dost zkomplikovalo život, jelikož zuby řeším doteď, dělala mi naschvály pokaždé, když jsem měla v něčem úspěch..v podstatě psychický teror. Tisíckrát jsme ji jako děti přemlouvali, aby se rozvedla a odešla od táty..vyrostli jsme tedy v nestabilitě, nejistotě, hádkách. Před 3 roky onemocněla rakovinou. Od té doby se snažím o to víc, abychom si spolu užily čas, který máme.. protože na jednu straně mě ta její nemoc mrzí. Jenže to vypadá vždy tak, že něco vymyslím, ona to většinou zruší a setkání či akce se nekoná. Prostě nemá zájem. Mrzí mě to o to víc, že čekám malou. Doufala jsem, že bude mít babičku, když jako matka selhala. Jak se s takovou situaci srovnat? Zažily jste něco podobného? Když jsem ji konfrontovala s tím, co mě na ní mrzí, urazila se, a obrátila vše proti mně. Takže už ani nemám chuť ji cokoli říkat. Nemá sebereflexi.
Souhlas s předchozím komentářem.
Soustřeď se na to, co změnit můžeš, běž k odborníkovi a přestaň řešit, že Ty chceš a očekáváš, jak se má matka chovat. Ona nebude žádná hodná babička, neumí to. Buď dobrou mámou svému dítěti, ať má správné vzory a matku s pomocí odborníka začni odstřihávat...
Tohle je těžký. Máma je máma. Ta moje mě týrala a stejně se nějak vracím, i když nemám problém najednou odjet, protože něco přepískla. Hodně se to zlepšilo co se narodil syn, ale nadšená prvně nebyla. Každopádně bych byla trochu na vážkách, pokud je tam pořád to násilí a prcek by to viděl/vnímal, ať už fyzický nebo psychický. Já osobně svoji matce řekla, že pokud bude vyvolávat hádky/šikanovat (nějak co jsem byla schopná se bránit, už mě netřískala a zůstalo jen to psychický) tak jezdit nebudu. Pošlu jen syna, zatím je na něj zlatá, nečekala jsem to.. pokud bude vyjíždět i na syna, prostě buď jezdit nebude, nebo jen krátký návštěvy za mojí/manželovi přítomnosti (ona zas o kontakt stojí, ale..) Je potřeba si srovnat, jestli Vám to za to stojí a jestli je ještě někde jinde nejakej pozitivní ženskej vzor - třeba maminka partnera (u nás to je úžasná babička), nutně to nemusí být v rámci rodiny… sama jsem si “maminky” našla v různých lidech v průběhu života a držím si je doteď.🙂 U vás - nemít očekávání, fakt je to nejlepší. Ale je to těžký, pořád hledáme “to něco” co jsme nedostaly a vracíme se. Bude fajn si připustit, že třeba tady zrovna není kde brát, ale neznamená to konec světa, ale jiný otevřený dveře.
Rodiče jsou jen lidé, dobří i horší. Nemoc často (a pochopitelně) způsobí že se člověk zabývá jen sám sebou, nemá ani kapacitu zvládat požadavky okolí.
@mattie92 mattie92 Na téma "Moje máma" bych mohla napsat knížku. Odešla od nás, když mi bylo 11 a ségře 13, mimochodem taky za chlapem, který jí občas jednu střihnul, chlastal, ale pro ni je dodnes její osudová láska. Když zemřel, byla úplně na dně, pomohla jsem jí, jak jsem mohla, ačkoli bych nemusela. Bavíme se, voláme si tak 1x za měsíc, jsme spíš lepší znamé než matka s dcerou, malého má ráda, ale viděla ho párkrát. Podotýkám - můj táta a oboje babička s dědou byli víc než 100 %, myslím, že i díky tomu jsme se ségrou sebevědomé ženské, co si umí poradit se životem. Moje postřehy:ji fakt nezměníš, mateřské ani babičkovské pudy nevykřešeš. Nikdo nám neslíbil, že život bude bez chyb, s absencí mámy i babičky pro dítě se těžko srovnává těžko, ale je to o ní, ne o mně. Já jsem mimo jiné lepší máma, což pravda - nedalo, tolik práce, ale nechovám k ní žádnou zášť a nic od ní nečekám a nic po ní nechci.
Matku nezměniš.A nejlépe bude když s nějakým
" babičkovanim " vůbec počítat nebudeš...Nemyslím si ,že taková žena by se hrnula vozit kočárek nebo hlídat batole....
Nechce, nechce. Já bych se jí nedoprošovala. Pokud nebyla dobrá matka tak nečekejte že by byla dobrá babička.
Take mam spatnou zkusenost. Moje adoptivni matka me v detstvi hodne rezala apod, byla hnusna i na meho otce a okolí. Pote onemocnela, ja si nasla manzela a zustala jsem bydlet v jednom dome. Myslela jsem, ze ji nemoc zmeni. Z nemoci se dostala, pote zacalo peklo. Sahala mi na dceru, coz jsem zjistila zpetne, ze ji sem tam vlepila... Odstehovali jsme se pred porodem druheho ditka. Zkouseli za tatou a mamou jezdit, ale nejde to. Ale stale me matka nahani, nepochopi, ze chci mit od ni pokoj a co vse delala. Vse otoci proti me. Take jsem chtela pro deti babicku a dedu, ale bohuzel no.
@mattie92 ty jo,, nejraději bych ti napsala ať se snažíš co nejvíc se vnucovat a udobřit se s mámou, jenže je to asi těžký když nechtějí obě strany, moje máme od doby co pamatuji nepracovala, jen pila alkohol a zobala prášky, jakmile jsme byli se ségrou schopné se o sebe starat samy tak to byl úplný konec, táta byl od rána do večera v práci aby nás uživil a večer už padal na hubu do postele, měli jsme štěstí že jsme žili v domě s babičkou a dědou kteří se o nás starali,no skončilo to tak že nás matka na Štědrý den opustila, já ve 14 letech kdy holka matku potřebuje nejvíc skončila v péči jenom táty a máma si užívala života, no 5 let jsme se viděli jednou dvakrát do roku. Loni jsem otěhotněla a máma si sice žila svůj život (alkohol, prášky a kdoví co ještě), ale na vnouče se těšila, JENŽE, její bohémský život se vymstil a když jsem byla ve 4m těhotenství, zazvonili o půl 6 ráno policajti, že máma zemřela. Co tím chci říct? Že ikdyž máma byla k ničemu, doslova na nás kašlala a šlo jí jen o to aby z nás dostala peníze na chlast apod. Teď lituji všeho, že jsem na ni byla hnusná a vyčítala ji dětství, chybí mi. Mám babičky, mám sestru, ale ta máma co mě porodila mi chybí i přesto všechno co mi udělala. Příští týden to bude rok a stále mi chybí. Takže jestli můžu poradit, nevzdávej to, když to řeknu blbě, aspoň když přijde na nejhorší, což ti nepřeji si můžeš říct, že jsi udělala co jsi mohla
@mattie92 nema a ani nebude mit sebereflexi, moje matka je podobna,sice nema rakovinu,ale po celou dobu manzelstvi i po nem,kdy nas nechala napsat na otce,bylo fyzicke i psychicke domaci nasili na nas vsechny z otcovy strany,neresila to nijak,dodnes ji to nedokazu zapomenout (ani otci),bydlime od sebe hodne daleko,snazila jsem se ji k nam zvat,ale casto se stavalo,ze to na posledni chvili zrusila,pak behem spolecne konverzace z otce vylezlo,ze k nam matka nejezdi,ze pry mame doma neporadek,to rekl pred matkou,ktera se zacala zdrahat a okecavat to,jelikoz u toho byl i muj manzel (poradek doma mame,jen sice i deti,ale ty si hracky vecer uklizeji)...matka si zkratka vymyslela dalsi lez ohledne meho bydleni/zivota-predtim sirila lzi ohledne me nejlepsi kamaradky a otec se tehdy taky prokecl...kdyby to nebyla ma matka,tak se s ni opravdu nevidam,cim je mi prinosny takovy clovek?Jelikoz je matka,tak ji uz nezvu a jen tam jezdime celkove na 2odpoledne v roce,pro nekoho smutne,ale co uz,jo a kdyz jsem ji s jejimi lhavymi vyroky konfrontovala (a ze mam i svedky,kteri u toho byli),obratla se proti me,ze jsme se vsichni proti ni spikli a to je fakt super a at se dal proti ni paktujeme.
Na tvem miste,pokud nema zajem,nenutit,nema to absolutne zadny smysl,jen ztrata casu...az bude sama chtit,at se ozve.
To že tvoje mama nebude zdravá i psychicky už od terapeuta víš pokud k němu chodíš X let. Pak je nutný pochopit, že ty ani tvoje těhotenství ji nemůže uzdravit. V tomto směru by musela chtít sama. Jak psaly holky hned na začátku, nejlepší cesta je si to probrat s nějakým odborníkem a mámu brát taková jaká je, nečekat že bude dobrá babička.
S dětmi se probudí staré rány. měla jsem to taky, ale přejde to. U nás to bylo podobné, jako u vás. Zanedbávání a další věci. Chce to čas. Matka se měnit nebude, moje se taky nezměnila. Naopak se še zhoršilo, tím, že vůči mým dětem aplikovala chování, které jsem neschvalovala. Pak si je snažila kupovat drahými dárky a štvát je proti mě. Nakonec se na kontakt vykašlala úplně. Ve stáří se nikdo nemění.
Mam takovou tchyni. Kdyz chlapovi bylo 14 odesla od nich. Zustali s tatou sami. Tata umrel kdyz bylo chlapovi 20. Zustal sam. Tchyne chlasta i pres rakovinu, zakaz doktoru, huli dve krabicky denne. Starsi (4letou) videla jednou, tu mladsi vubec. Na facebooku vypisuje jaky jsou holky jeji zlaticka ale prijet neprijede a kdyz jsme byli tam byla ozrala. Kdyz naposledy mela nutkani prijet tak ji chlap rekl ze holkam nerekne ze je to babicka protoze takhle se babicky nechovaji a nebudem delat holkam v hlave zmatek ze ji uvidi zas za 4 roky. Tak se urazila a neprijela zas 🤷♀️ Neprijede=nepojede od nas.
Soustředila bych se na sebe, miminko a svůj život. Minulost nezmenis ani nevyresis, ptz matka to nechce. Nech ji ať si setrvává ve svém vzorci. Tys ten vzorec přerušila, uzivej si sve rodiny a řeš sebe. Ona ať si řeší nebo dělá co ji libo.. Ke změně musi dospet jen ona sama. Preji ze srdce hodně sil a krásné zdravé miminko a rodinu🌹
Srovnavej se s tim pomocí odborníka, osychologa, ať si tu zátěž netáhneš dál. Babička fajn nebude, když nebyla a není fajn matka.