Manželství 🙂). Máte radu?
Ahoj holky, omlouvám se za nadpis a, že příspěvek píšu anonymně - mám tu ségru a některé kolegyně i když mě možná poznají 🙂).
K věci, mám opravdu úžasného manžela, otce naší malé, jsme spolu už 13let, z toho 6let manželé. Je ohleduplný, starostlivý, umí překvapit, podílí se úplně na všem od péči malé až vynesení smetí a úklidu domácnosti. Nehádáme se, umíme se pobavit, máme spolu co řešit, je to prostě po těch letech skvělý, že se divím. Jen poslední dny, když mi řekne, že mě miluji, tak já při odpovědi, že ho taky se citím divně. Nevím možná mi něco chybí? Nebo si nevažím dobrého bydla a skvělého chlapa? Netuším, ale je to jiné, když jdu z kamaradkou ven, najednou se na něj netěším. Když jdu z práce, tak už nechvátám jako dříve kvůli němu. Nevím co to semnou je :( a vůči němu mě to mrzí, protože on je ten nej <3 . Zažila jste prosím některá tohle a bylo to v pohodě? Nerada bych zničila něco, jen protože se citím ...no ani nevím jak to popsat.
Nevím co s tím mám dělat.
Nevím jak bojovat s pocity co mám. Máte prosím pro mě nějakou radu? Příjmu i kritiku, že jsem hloupá, že se takhle chovám, protože to beru, chovám se jak tele, co prostě hledá problém, možná tam kde není. DĚKUJI ZA DOČTENÍ, M.
@merope děkuji. Je to fakt, že poslední měsíce, je to kolotoč. Skoro na nic, co se týče nas dvou nebyl čas. Pořád odkládáme kino a takové.
Jinak vždy jsem se na něj těšila, protože máme obrácené směny, takže každá chvilka..
Jinak děkuji za rady.
Mám pár snů, co bych si chtěla splnit, možná je teď ten čas, jít za nimi a neodkladat je.
Podle mě vám chybí čas jen pro sebe a pokud chybí intimita, tak to prostě vztah naruší. Jak často spolu třeba spíte? U nás jakmile není čas na intimnosti, tak i vztah jde do háje, vždycky se víc hádáme, jsme na sebe protivný, když ten čas je a spíme spolu častěji, je nám najednou líp a vždycky se vrátíme do "líbánek".
Určitě je potřeba si najít čas jen pro sebe. My taky cítíme, jak to není ono a necítíme se jako jindy, když delší dobu nemáme společné zážitky, odpočinek, chvíli pro sebe. Člověk zabředne do stereotypu a kolotoče, je unavený..
Taky jsem měla takovou krizi, když jsme spolu byli 7 let (nebyli jsme zatím manželé a neměli děti). Bohužel jsem se opila a na jednom večírku se líbala s kamarádem (dodnes toho lituju, ale zároveň to byla taková facka). Muž se to dozvěděl, já jsem se chytla za hlavu a uvědomila jsem si, jak moc ho to bolí a jakou velkou chybu jsem udělala...odpustil mi. Jsme spolu 11 let, 4 roky manželé, máme 1 dítě a druhé na cestě a miluju ho jako nikdy předtím. Podle mě v dlouhodobém vztahu vždy přicházejí krize a období zamilovanosti a ani ti nemusí nic chybět. Zkuste zapracovat na tom, abyste měli čas pro sebe a věřím, že to zase bude dobré 🍀
Mě vždycky v takové podobné chvíli pomůže si představit, co by, kdyby. Jak by mi bylo kdyby... cokoliv ... měl autonehodu, kdyby od nás odešel, kdybych já měla něco začínat sama... vždy mi z toho vyjde absolutní paskvil, bolest, strach, a hned vím, jak moc ho miluji. 🙂
@codal tak tohle naštěstí funguje. Pokud nemá on nebo já noční, tak spolu spíme obden. Více jak dva- tři dny bez toho nejsme.
Ale co nefunguje, je to kino, nějaký výlet atp. Což asi když nad tím premyskkim, možná mým pocitům taky přispívá.
@honatko092 Mě taky pár kamarádek řeklo, ze si mám najít milence, nebo tak. Jenže za mě to není řešení, protože intimní část problém není.
@tynka9 to je fakt, když teď přemýšlím, co bych bez něj delala, tak je mi neskutečně ouzko. Sama prostě nevím co to semnou poslední dobu je.
Sex a denní rutina to nezachrání. Nám pomáhá právě vypadnout mimo, výlet, wellness, kino, večeře, piknik v trávě..cokoliv společně.
@andelka začínám se myslet, to samé. Rozhodně nechci zahodit co máme, ale taky se nechci trápit. Zkusím vymyslet hlídání pro malou.
Nedostatek společného času je potíž. My si urveme pár hodin tak jednou za měsíc,sotva. Je to málo,ale lepší než nic a vždy to pomůže.
To jsi mě asi špatně pochopila. Rozhodně neradím najít si milence! Jen jsem sdílela svůj příběh včetně toho, jak jsem to nešťastně řešila já (a intimní problém jsme taky neměli, jen tu krizi z mé strany). Prostě jsme jen chtěla říct, že každý dlouholetý vztah mívá krize, toť vše 😊
Mozna to spatne chapu, ale pises, ze mas poslednich par dni divne pocity, coz mi nechci bagatelizovat, ale prijde mi, ze to neni zadna tragedie, muze to byt jen z nejakeho stresu, stereotypu, hormonu - a zaroven taky pises, ze nechces nic nicit, coz mi prijde, ze se hodi spis pro situace, kdy lide resi opravdove dlouhodobe krize. Zkus si dat cas, nech to chvili byt, at veci neresis s horkou hlavou a prehnanou reakci.
Zkusim napsat moji zkusenost: jsme s manzelem spolu uz 20 let (od mych 18), meli jsme lepsi a horsi obdobi a ja po tech letech zjistila, kolik pravdy je ve rceni “rano moudrejsi vecera” a nedelam unahlene a fatalni zavery. I kdyz mame horsi obdobi, snazim se nechat to chvili bezet na neutral, netlacit na pilu a nepremyslet hned o nejhorsim. Hrozne mi pomohlo uvedomeni, ze oba s manzelem chceme nasim detem doprat fungujici rodinu a ze vlastne neni zadny spravny vek deti na rozvod, takze minimalne do jejich 20 let “musime” byt spolu😁. A ten zavazek me nuti nejen na vztahu pracovat, ale taky neprehanet a proste nekdy jen tak byt a nechat cas plynout. Chci tim rict, ze v dlouhodobem vztahu je par dni jen chvilka a za dalsich par dni muze byt vsechno zase ok a nekdy to ani nema pricinu ve vztahu, ale v nejake konkretni okolnosti, ktera treba sama od sebe pomine.
@westie děkuji moc.
Holky i Vám ostatním.
@honatko092 Nee vim, že si to tak nemyslela, neboj. Ale, že už mi to pár kamarádek řeklo. Protože jsme z manželem od 17, pry jsem nevybouřená. A nezažila jsem nic jiného. Coz si nemyslím, ze by byl ten problém.
Ten společný čas je velmi důležitý, ale musí být strávený dobře. Mám taky krizi pár měsíců, necítím se dobře ve vztahu. Ale my jsme spolu naopak pořád a tím pádem už cítím strašnou ponorku. Jsme jen zavření doma nebo v práci a úplně vymizely aktivity jako výlety, o kině nebo večeři ani nemluvím, všechno se to vlastně pokazilo covidem. Takže u nás jsem to já, kdo “utíká” z domu, abych byla aspoň někde venku a hlavně chvíli sama.
My jsme spolu taky od mých 17 a nemyslím si, že by mi něco po intimní stránce chybělo. Naopak představa jiného chlapa mě docela děsí 😅🤭😂
Já jsem s manželem taky dlouho, je můj druhý v podstatě,a sice taky občas plácne podobnou blbost,ale fakt to tak není. Naopak, jiného chlapa nechci ani náhodou, k čemu?
Myslím, že když se věnuješ svým aktivitám nebo jsi s kamarádkami, tak do toho můžeš jít na 100% a nemusíš se hned těšit/myslet na manžela. Možná jsi těch svých chvilek dřív s dětmi měla opravdu málo, tak si teď nějaké tvé já říká, že by chtělo taky více opečovat.
Jinak s manželem určitě udržovat aktivně intimitu a nějaké společné zážitky, sdílení, právě klidně film. chvíli si sami popovídat apod. prostě v rodinném životě nejsou dva na sebe neustále vyladěni stejně krásně, to ani nejde.
Dále si myslím, že může trochu hrát roli to, že je manžel tak skvělý a možná i "jistý", že je zamilovaný a říká ti to. Také mám takového.
Já ve vztahu totiž taky měla chvíle (období), kdy všechno přebila rutina, až si člověk říkal, jestli toho druhého vlastně ještě miluje... A hle, když šlo do tuhého, já byla dost protivná, kritická a manžel se začal jakoby stahovat - víc se věnovat svým věcem, méně mi říkal milé věci apod., jak jsem hned byla šílená, že takhle to nechci a lekla jsem se.
(Nedej bože si představit situaci, že by měl manžel takové myšlenky, že ho to už s tebou úplně nebaví a začal se blíže vybavovat s kolegyní... V tom případě myslím, že bys rychle zabojovala a cítila, že o tohle sakra nechceš přijít a že ho opravdu miluješ!)
U nás se velmi, velmi osvědčilo se spolu úplně otevřeně bavit i o takových věcech. Zjistili jsme, že spolu oba opravdu chceme být, ale zároveň oba máme chvíle (i delší), když potřebujeme volnost, svoje zájmy, i třeba chceme trávit čas s někým jiným, těšíme se, že ten druhý pojede na pár dní pryč nebo i jen budeme mít volný večer. Neznamená to, že bychom se neměli rádi a zároveň je samozřejmě potřeba mít i společné zážitky (výlety a tak), ale ani jednomu nám nevyhovuje být stoprocentně připoutaný k tomu druhému. A hlavně jsme zjistili, že to tak máme oba, takže si nemusíme ani jeden nic vyčítat a cítit se blbě. Odpověď na "miluji tě" prostě může být "teď chci být chvíli sama" a je to v pohodě pro oba (lepší než říkat něco, co zrovna v tu chvíli necítím). Jen teda to chvíli trvalo, než jsme na to oba přišli 🙂
Možná Ti opadla zamilovanost, možná Ti něco chybí nejen v tom vztahu, ale i v životě obecně... Myslím, že by mohlo pomoci nějaké společné rande na novém místě, kde jste fakt ani jeden z vás nikdy nebyli, zkusit spolu něco nového... někde jsem četla, že při podnikání nových věcí se v mozku aktivují stejná centra, jako když se člověk zamilovává 🙂 a taky spolu mluvit o tom.
Evidentně ti něco chybí a nemusí to být jen v manželství, ale klidně i v životě. Můžeš být v jednom kole a mít pocit, že jako zase se vracíš do toho koloběhu. Může tam být úplně cokoli. Navíc tedy i po 13 letech chvátat z práce jen kvůli partnerovi, to neznám 🙂. Já si i užívám klid, že jsem sama doma.
Každopádně je možná dobré se zamyslet, co se tak změnilo, možná si přečíst nějaké sebepoznávací knížky, zamyslet se nad smyslem života, zda jsi spokojená, co bys vlastně chtěla v životě dosáhnout. Srovnat si priority, najít si nějaké ty sny. Dost z toho je snadno splnitelné, když o tom víš. Případně to s někým prober.