Manželská krize v těhotenství. Citově mě vydírá
Zdravím, ráda bych si s někým popovídala, kdo má podobný zkušenosti. Jsem těhotná v pátém měsíci a s manželem si ňák nerozumím. Dítě jsme chtěli oba, ale je pravda, že manžel by klidně ještě počkal. Já měla hroznou radost, že se nám to po půl roce podařilo a na mimčo se hrozně těším. Mrzí mě, že manžel dělá, jako by se nic nedělo. Neznám to, že by manžel mluvil, jak se už nemůže dočkat až tu bude malé, nebo si sáhl na břicho nebo kolem mě skákal a dělal pro mě první poslední. Někdy mám pocit, že o nás vůbec nestojí. Když řeknu, že bych šla docela na neschopenku, že mě to v práci unavuje, tak jediné co mi na to řekne, že na žádnou neschopenku nepůjdu, že bych pěkně zlenivěla a jenom čučela na televizi. Zjišťuji, že jeho názory jsou dosti dětinské a že mě začíná pěkně vydírat, ale to uměl vždycky. Na vině je jeho matka, která ho celý život citově vydírá a on se od ní nechá. Když jsem mu to řekla, tak řekl, že to není pravda, že dítě chce a začal sekat latinu, ale to mu dlouho nevydrželo.
Mám strach, jak to bude až se malé narodí. Jestli jsme vůbec schopný ho spolu vychovávat. Pořád mi cpe, že se budu nudit a vyčítat mu, že chodí dlouho z práce a že nebudu nic stíhat. Vůbec nemluví pozitivně a pořád mě jen straší a vydírá negativníma myšlenkami. Mám strach, že na vše budu sama a on mi bude pořád říkat „Vidíš, já jsem ti to říkal, měli jsme ještě počkat, nejsi na to ještě připravená.....“ Ale mě bude za rok 30 a nemyslím si, že bych na to nebyla připravená. Spolu jsme skoro 7let, tak si myslím, že nebylo na co čekat.
Nejraděj bych se sbalila a odešla, třeba by si uvědomil a přehodnotil některé své názory a chování...
Wanda: mě z toho tvého příběhu připadá, že tam nebude něco špatně jen kvůli těhotenství. Mám pocit, že jestli se tvůj muž k tobě chová takto, že tam bylo něco špatně už dýl. Jen to tak nějak vygradovalo díky nějaké změně v zajeté koleji, které se manžel děsí..proto takto reaguje. Až bude malé na světě, tak se k tomu bude muset nějak postavit. Ono spekulovat o tom, co může být, nemá smysl...a to by si měl uvědomit. Ta jeho maminka na to jeho chování má určitě vliv...Když na této bázi komunikuje matka se synem, jemu pak připadá mu normální "prudit" takovými způsobem pak i tebe doma. Vím, že někdy to komunikační vakuum je těžké nějak rozpíchnout, ale měli byste si co nejdřív mezi sebou vyříkat, jestli spolu chcete žít a procházet si všemi životními etapami spolu ruku v ruce. Celý život není jen jedno stagnující místo...vztah se vyvíjí, posilují ho dobrá, ale i špatná období. A v těchto se pak charakter toho druhého pozná.
Tvůj muž se zatím chová jak malé dítě, které se bojí nějaké změny, že to už pro něj nebude třeba tak pohodlné, jako bylo doposud. Jestli chceš odejít z práce a mít klid, odejdi. O tomto si rozhoduj sama, co je pro tebe nejlepší. Taky uvidí, že jsi osobnost, která má svoji hlavu a ví nejlíp, co je pro tebe, jako nastávající maminku nejlepší.......Nenechej se vydírat řečmi...zkus mu to vracet tím, že se žádných změn nebojíš a těšíš se na ně!!! Držím palce:::
Wandi, já měla taky něco podobnýho, jsem o dost mladší, bude mi 21 a čekáme druhý mimčo,manžel je o 11 let starší, tak na děti připravenej byl, ale v těhu dělal jako by nic...bolely mě záda, když jsem ho poprosila aby mě namasísorav, kašlal na to, úplně ignoroval fakt že jsem těhotná, trávil večery v hospodě s kamarádama a vracel se i v pět ráno, já s břicheb čekala kdy se vrátí...ale po porodu se všechno úplně otočilo, hodně nám pomohla i dula u porodu, snažila se nás dát celý těhotenství dohromady, přimomínala mu že jsem těhotná a musí se chovat jinak jestli nás chce 🙂 . Hrozně vztahu prospělo že byl u porodu, viděl co všechno to obnáší, pak za mnou jezdil denně do porodky-dvě hodiny cesty(vybírala jsem si porodnici podle svých představ) a i doma mi začal hrozněpomáhat, nějaký práce a péči o malýho přebral úplně-nepamatuju si kdy bych malýho koupala nebo večer ukládala 🙂 ze začátku bolení bříška-masírování Dana byla taky jeho práce, dělal to sám a dobrovolně. Tak snad jen můžu poradit vydrž, snad se to takhle obrátí i u vás, být to jinak, do druhýho takhle brzo nejdu.Ted vim že mám oporu. A taky se mnou půjde na utz ve 20 tt, to taky dost pomáhá když chlap vidí že v tobě ten drobeček opravdu je, co třeba zkusit zajít na 3D?
wanda1,...............taky jsme to měli podobné.Byla jsem hodně naivní,když jsem si myslela,že bude manžel po 3.letech snažení skákat radostí do stropu,že jsem těhotná. 😅
Když mi dr. po 4.UTZ( v 8tt) vypsal kontrolku,zavolala jsem manželovi,jestli bysme si nezašli na večeři,abychom to oslavili,protože pak budu mít vycházky jen do 17:00.Jeho reakce mě opravdu dostala 😅 :"No,.............já jsem se teď domluvil s Láďou(kamarád),že s ním půjdu na pivo!"............. 😖 😔
Tak jsem ho nakonec ukecala a když se na to kouknu zpětně,tak bych to nelámala přes koleno a řekla bych mu,že si to jdu oslavit s někým jiným. 😀
Pak mi bylo první 3 měsíce zle,protože jsem brala prášky na udržení těhu.Byla jsem dost spavá,motala se mi hlava a bylo mi na blití.Jenže on si přišel kolem 16té z práce se slovy:"Ty si nebyla na nákupu?:"......... 😕 😅
A že by se sebral a jel alespoň pro rohlíky,když viděl jak mi je,to ne.Šel za babičkou(tu poslouchal na slovo 🙄 )na zahradu a já si musela dojet něco koupit,abych nepošla hlady. 😅
Když se mnou byl(ku podivu se mu samotnýmu chtělo)ve 20t poprvé(a taky naposledy 😀 -to se mi změnil dr. a nevěděla jsem,jestli k němu můžou chodit maminky v doprovu manžela a nakonec si dr. myslel,že manžela nemám,když se na mě byl v porodnici podívat a posílal mě na PS 😀 )na UTZ,tak se po shlédnutí vlastního potomka změnil.V tu dobu jsem začala cítit pohyby,takže si to už konečně začal užívat,hladil mi bříško a dokonce začal prohlašovat,že chce být u porodu. 😉
Tam taky byl,se vším mi pomohl a když přišlo na tlačení,radějí se vzdálil ke dveřím a musela mi stačit PA s doktorem. 😀 Ale zase mi všechno zdokumentoval kamerou a foťákem. 😉
První půlrok ho naše miminko nezajímalo,ale pak jsem si s ním promluvila od plic a nejednou se hnuly ledy.
Tím chci říct,že není nic ztraceno a člověk nemůže čekat,že mu všechno spadne k nohám bez práce. 😉
Držím Ti palce,aby si byla jako maminka a manželka spokojená. 🙂
Děkuju moc za všechny ty příspěvky. Kalo máš pravdu, že naše problémy jsou dlouhodobé. Samozřejmě se s ním snažím o tom mluvit, ale většinou to končí hádkou a obviňováním nebo pro jistotu vůbec nekomunikuje. Jeho matka je psychicky narušený člověk, takže to měl v dětství docela složitý. Ona toho moc nenamluví a protože většinu času prospí, tak si s ní člověk ani nemá co říci. Já v tomhle vyrůstat, tak už bych dávno skončila na psychiatrii. Na druhou stranu byl zvyklí se o sebe postarat, takže pro něj není problém uvařit, vyprat, vytřít a atd. Ale chybí mu to citové zázemí a schopnost normální komunikace. Když mu řeknu, že od nej odejdu, že takhle žít nechci, tak mi řekne, že mu tím hrozně ubližuji, že nechce o mě přijít. Problém je v tom, že on v tom nevidí problém. Vím, že se na to dítě těší, ale nedokáže to dát najevo. Hodně věci si drží v sobě a když třeba něco provede, tak se mi neomluví a ještě se na mě naštve, že jsem na něj naštvaná. Je to s ním těžký a nemám v něm vůbec oporu a vše si musím řešit sama. Příští týden jdu na UTZ ve 21tt, tak snad půjde semnou. Spíš mám strach, že nebudu schopná vychovávat 3 děti (mimčo, manžela, tchýni). Jinak k dětem se chová moc pěkně.
wando s tchýní mám taky problémy..ona je jak dítě, ale doslova, je jí 56, žije sama, v létě si vzala hypotéku a přišla o práci. Výdaje-jen složenky jsou větší než příjem z pracáku. Denně je u nás, v podstatě jí živýme a že toho sní dost, leze nám to už dost do peněz a navíc ty její neuvěřitelný názory..příkld jen dnes: u pokladny se ptá jestli máme rozdrobenej chleba, že by jsme ho měli jít vyměnit-krájíme si ho na kráječi, nebo že prodá byt a postaví si jen 4 zdi z itongům třeba u nás za panelákem, že si to nechá pronajmout od města-ONA TO MYSLELA VÁŽNĚ!!!!!!!!!!!!!!! a manža po ní hodně zdědil ☹ tak jsem ráda že jsme to nějak překopali a mimochodem, hlídám ještě holčičku, který je rok a půl-jako přivýdělet, takže dvě děti, manža a tchýně se zvládnout dají 😀
Kaleilah, tak to Ti teda vůbec nezávidím. Kdybych já měla mít tchýni každý den doma, tak už jsem se dávno rozvedla. Jak to můžeš psychicky zvládnout. Já ji vidím 1 měsíčně a jsem z toho hotová týden před a týden po její návštěvě. Mě totiž hrozně deptá, že ona vůbec nežije, že jen ten život přežívá a očekává, že jí budeš ty vyplňovat život. Navíc přesně vím, co předem udělá nebo řekne, prostě hroznej stereotyp. Teď se trochu zklidnila, ale dřív i kradla nebo dělala demonstrativní sebevraždy, že si vzala prášky a šla to hned někomu říct, aby něco udělal.Museli jsme jí pohrozit, že tam přestaneme jezdit, jestli nepřestane a pomohlo to. Přesně vím, že to vše dělá, aby na sebe upozornila. Mám hrozný strach, že až se nám malé narodí, tak to pro ní bude smysl života a najednou bude akční a bude k nám jezdit. Já se snažím, ale dýl jak den s ní prostě nevydržím. Je jí taky kolem 55 a zatím má manžela, ale tomu je 76, takže až nebude, tak mi jí manžel přestěhuje k nám, o tom semnou nehodlá diskutovat. Takže super vyhlídky. Ona se na něj upnula, protože ví, že její synáček je jedinej, kdo se o ní postará. Má ještě dceru, ale ta na ní zvysoka kašle, ale to vidím samozřejmě jenom já.
wanda, Jaktoze manzel s tebou o tom nebude diskutovat??? 😨
Zkus si s nim rozumne promluvit (klidne, bez hadek, narazek apod.) o tom vsem: ze jste prece oba chteli dite, a ted ti prijde, ze on se na nej netesi; ze je to pro tebe zahul chodit do prace a fyzicky to nezvladas, takze je nezbytne, abys sla na neschopenku, abys vubec zvladla porod (zkus nakecat, ze ti to doporucil doktor), treba to zabere.
Myslim, ze situace se zmeni, kdyz se male narodi. Az ho uvidi, bude pysny, jako kazdy jiny chlap 😉 Zkus to vydrzet a drzim palce! 😎
Ahojky..
MY měli něco podobného..Chvíli se těšil,chvíli měl strach a říkal jak je brzo..prostě ěnco podobného co máš Ty..
Malej má devět měsíců a táta je úžasný..je sice fakt,že když byl malinký,tak měl strach a moc se mu nevěnoval,ale čím byl malej větší tím to bylo lepší..Teď už malej stojí,snaží se cupitat a můžu říct že má úžasného tátu a snaží se s ním být každou volnou chvilku..jezdíme na výlety..no super..
Neboj,až miminko příjde na svět určitě změní názor až ten malinkatej a krásnej uzlíček uvidí a pochová si ho..
Hlavu vzhůru🙂