Manželovi se ještě nechce mít miminko. Co mám dělat?

ahoj Gabou,tak přesně vím o čem mluvíš,já na manžela čekala 2 roky než se rozhoupe,taky jsem o tom pořád mluvila,on sice taky ale pořád jakoby do budoucna a nikdy jsem nevěděla kdy 😠 pak jsem se na to vykašlala,přestala o dětech úplně mluvit a za pár měsíců přišel sám od sebe a řekl -tak co zkusíme to mimino? 😀 nechápala jsem,asi na to musel přijít sám,sice jsme ještě čekali celý dlouhý rok než se zadařilo ale teď se na naše mimi v bříšku jen třepe,nepoznávám ho...v dobrém slova smyslu.Mám 29 a manžílek 30,moc držím palečky aby si to i tvůj manžílek sám rozmyslel a byl pyšný tatínek se vším všudy 🙂

Gabou: oni chlapi jsou v tomhle trošku jiní...nemyslíš, že by to mohlo spíš být tou vaší bytovou situací??My jsme to měli takhle: před třemi lety jsem se přistěhovala k nynějšímu manželovi do staršího baráčku, který zdědil po dědovi.Začali jsme si ho sami opravovat a jak čas utíkal začali jsme mluvit o miminku.Můj manža je naštěstí jeden z mála, který mluví naprosto otevřeně ve všem.Oba jsme se shodli na tom, že je přednější vybudovat si nejdříve to hnízdečko 🙂 Zrekonstruovali jsme podkroví a v červnu jsme se vzali.Teď pomalu děláme spodek baráku a snažilkování plánujeme na jaro.Ale je to opravdu jen tím, že máme svoje bydlení a alespoň to podkroví nové, kdyby jsme neměli ani to, tak do mimi nepůjdeme ani jeden ač bychom oba sebevíc chtěli...Zkus si o tom s přítelem opravdu v klidu s chladnou hlavou promluvit, jak to vidí...určitě tuhle diskusi neodmítne 😉

jo a věk je u mě a manži stejný jako u vás 😉

Ahoj Gabou,
s chlapem nic neuděláš jak si postaví hlavu tak máš smůlu.
Měla jsem to podobné.
Chytla mne touha po miminku asi před dvěma roky, chvíli jsem prudila pak brečela pak dávala ultimáta.....ale nic nepomohlo.
Nakonec k tomu teď už manžel musel dojít sám.
Hlavně chtěl být nejdřív ženatý, než si pořídíme mimčo.
Jenže to, kdy bude svatba věděl jen on než mne požádal o ruku.
Manžel je moooc hodný, ale tímhle u mne trochu klesl, do teď mi nikdo nedovedl vysvětlit proč taková strašně důležitá rozhodnutí závisí hlavně na chlapech-např.kdy bude svatba, kdy bude mimi..... 😠
Chtěla jsem se po svatbě šprajcnout zase já a nemím mimčo, ale mateřské hormony byly silnější než já.
A teď jsem ráda, že mne přepraly ty hormony.
Přeju ti hodně trpělivosti, není to lehké věř mi.

Ahoj holky! Dík za ohlasy..Já právě doufám, že když se teď na mluvení o miminku trošku vykašlu a budu se zabývat třebas miminkama kamarádky, které se mají každou chvilku narodit (dvojčátka), tak opravdu fakt přijde manžel sám..já ho k tomu nechci nějak dokopat, chci, aby to bylo i jeho rozhodnutí být tátou..
Ta naše bytová situace vadí spíš mně než manželovi..on je skoro spokojený..ale je fakt, že do čeho se já nepustím, tak to není..opravdu..jak si vzpomínám s tou svatbou..on mně vlastně požádal tak, že řekl, že by si mě rád vzal, ale jenom, když nebude muset toho moc zařizovat..on už je prostě takový..pak se mnou stejně létal po prstýnkách a tak, ale musí se na něho prostě jinak 😅

Ahoj holky,

naštěstí jsem tenhle problém řešit nemusela. Loni v lednu mi nějak docházeli prášky a začali jsme se nějak bavit o mimču. Oba jsme došli k závěru, že ho chceme a že si další prášky napsat už nenechám. Usoudili jsme, že by se nám mohlo stát to, že to jen tak nepůjde a že kdybychom měli čekat třeba dva roky než se nám to podaří, tak by mě bylo 28 a manželovi 34. A pak třeba podstupovat umělý oplodnění, který taky nemusí vyjít na poprvé... Takže jsme se rozhodli, že to zkusíme a uvidíme. Ještě předtím jsme naplánovali svatbu, protože jsme to nechtěli řešit až by přišlo mimčo a nebo by bylo už na cestě... Měli jsme vyloženě štěstí a podařilo se nám to na druhý pokus a mimčo už s námi bylo na svatbě, ale nikdo (ani já 🙂 ) o něm ani neměl ponětí 🙂
Ale kdyby manžel když jsme řešili mimčo nechtěl, tak bych z toho byla docela zklamaná a asi bych o tom radši přestala mluvit, abych ho tím nijak neodradila a neměl pocit, že ho do nečeho tlačím a někdy v budoucnu bych to mohla mít na talíři, že on dítě ještě nechtěl a já jo... Chlapi jsou v tomhle holt zabržděnější a někdy potřebují postrčit. Asi si neuvědomují, že to nemusí hned tak jít a že nám ženám utíká čas...
Držím vám všem palce, aby se vaši manželé nebo partneři brzy "rozhoupali" a mimi bylo na cestě!!!

No právě..já se bojím toho, že až se konečně rozhoupne on, tak že se nám to nemusí hned podařit a já budu vyčítat sobě i jemu, že jsme to měli zkusit už dávno 😠

tak tyto stejné obavy jsem měla taky,naštěstí hned po půl roku neúspěšného snažení jsme to začali razantně řešit a povedlo se,kdyby jsme se na to vykašlali a čekali jestli mimi příjde samo tak čekám ještě dnes....(u nás teda stačil menší laparoskopický zákrok u mě)

no mě příjde, že chlapi neradi plánujou... ten můj mi při tom zapomenutém prášku řekl, že by byl radši, kdyby mimi přišlo "nehodou", že by takhle byl postavenej před hotovou věc a nemusel by řešit, jestli je připravený nebo není... 😖 jenže já bych hrozně nerada ho takhle "překvapila", že neberu prášky a jsem v tom... to by mi přišlo hrozně nefér...

jo a toho prošvihnutí, to se taky docela bojím, roky přeci jen utíkají... a hlavně bych taky nerada zůstala jen u jednoho mimi

Magdi, tak to ti upřímně závidím..ale přeju..já mít takového chlapa, tak si výskám!! Tak hodně zdaru a ať je malý zdravý!!

jo, Baji, já se bojím strašně..co chlapi, ti můžou skoro pořád, ale co my 😕

Ahoj gabou a aostatní, jsme na tom stejně, co víte i z jiných diskuzí.Jen poznámka: podobné téma jsme tu už zakládala.Jmenovalo se:Co na miminko říkal váš manžel/přítel..nebo co na těhotenství..te´d už sama nevím, ale je to v podstatě to samé téma 😉

aha, já jsem nic podobného nenašla..ale nevadí..toto znamená, že se vyloženě manželovi do miminka nechce 😒 ale snad to společnýma silama zvládneme 😉

Však to je jedno.U nás byl před chvílí manželův bratr s malou dcerou a už toho začínám mít dost.Pořád od tety(se kterou bydlíme)slyším, jak se od nás mimča nedočká a jak si máme vzít mustr... 😠

Jo, to slyším skoro ode všech..teď na vánoce si mě tchýně pořád prohlížela (mám břicho jako balon, ale to je z přejídání 😝 ), prej jestli nebude babička, že ona by už tak ráda (je jí teprve 47), zato moje mamka už je čtyřnásobnou babičkou (55let) a ta říká, že máme ještě času dost 😅 Ještě k tomu jsem měla 28.prosince narozky, tak to mi všichni přáli nějaké to mimi..a na Silvestra taky..no, Honza se k tomu nějak nevyjadřoval..ale já odpovídám vždycky, že ještě máme chvilku čas..kdyby jenom všichni věděli, jak po miminku toužím 😢

A ještě k tomu jsem se dneska v práci dozvěděla, že kolegyni se narodil 27. prosince vnouček Honzíček 😎

jo, tak mě miminko taky všichni přáli, já měla narozky zase 14.12. 😉

to jsi už taky kozoroh nebo ještě střelec?? Jo a kolik ti vlastně je?? Jestli ti teda nevadí, že se na to ptám..ale jsem zvědavec 😅

Jsem střelec 😀 .Je mi 25, manželovi 30 😉

kamarádku mám taky střelce 😀 Jinak kolem nás se to teď miminkama jaksi rozrůstá..připadá mi, že je každá holka snad těhotná nebo každá jezdí s kočárkem 😲 V manželovém věku (28) je jich zatím ale málo..tak si myslím, že i to má vliv 😠

gabou loučím se, mám ještě nějaké povinnosti-učení 😝

jajaj..tak zatím pa*ať ti to jde krásně do hlavy 😉

Baji pomerne presne vystihla uvazovani vetsiny chlapu - proste oni nechteji nic planovat, zadnou krec, idealni by pro ne bylo, kdyby to za ne rozhodla prozretelnost (ale pozor, ne partnerka vysadivasi tajne prasky, to je fakt podraz). Jeden znamej (3 deti, kolem 30) mi taky rikal, ze kdyby neprisla "nehoda", tak se asi neodhodlali dosud.

Chlap totiz hodne premejsli, snazi se chovat zodpovedne, furt uvazuje, co vsechno je potreba zajistit, aby zena a dite nestradalo a zaroven on nemusel mit tri zamestnani a taky si to dite trochu uzil. Zena taky premejsli, ale hormony to vsechno prebijou, proste ona fyzicky to dite potrebuje, dej se co dej 🙂, chlap ne, ten nema ty ruzovy brejle, a i kdyz vam to mozna tak neprijde, prijde vam, ze se o mimco vubec nezajima, tak on zatim uvazuje o nejruznejsich vecech, treba o tom, ze by vas mel nejak zajistit i pro pripad, ze by se neco stalo, a vubec proste to v jeho ocich neni zadna legrace 🙂

Ja taky na mimco musela cekat par let - vahani partnera a endorinologicke problemy. Aspon jsem teda vedela, ze deti chce, vi, ze ze zdravotniho hlediska lepsi driv nez pozdeji, akorat chce nejdriv dodelat skolu, coz mu ovsem trvalo trochu dyl a ja jsem po kazdym prosvihnutym terminu odevzdani diplomky byla uz dost zoufala :(

Kazdej chlap ma jinej duvod, proc ceka, resp. se do toho nehrne. Strach, ze se nevyspi, ze vas nezajisti, ze treba partnerka neni uplne ta prava (nechci desit!) a timhle se k ni uvaze... V kazdem pripade to chce rict mu objektivniu fakta (ze to nemusi jit hned a ze cim driv, tim lip) a dat mu na vedomi, jak strasne moc je pro nas to miminko dulezity. Klidne si i pobrecet, protoze nekterejm chlapum jinak fakt nedojde, ze to neni jen neco jako novy auto nebo pes. Ale tohle vsechno jen jednou, vsak on na to nezapomene a zacne pomalu uvazovat, co teda...🙂 A bud se rozhoupe, nebo se aspon sveri se svymi konkretnimi obavami a budete to spolu moci probrat.

Vsem drzim palce, at bezo touzi po mimcu oba stejne a at se brzo zadari!

Naprosto souhlasím s gedren. Gabou, já to mám podobné jako Ty. Jsme s přítelem stejně staří jako Ty s manželem a já už na miminko myslím více jak tři roky, zatímco jemu by nevadilo, kdybychom si ještě chvíli počkali. Jediným důvodem, proč chce čekat, je to, že má obavy, zda dokáže finančně zajistit rodinu. Koncem minulého roku vyhrál výběrové řízení na právního čekatele na státním zastupitelství (dříve prokuratura). Teď má docela malý plat, ale za necelé dva roky ho jmenuje ministr spravedlnosti státním zástupcem a jeho plat několikanásobně vzroste, a proto chce počkat s miminkem, tak dlouho, až si bude jistý, že nebudeme finančně strádat, i když já si myslím, že bychom nestrádali ani teď, protože já mám docela slušný plat a našetřila jsem si hodně peněz a i on má z předchozího zaměstnání docela slušné úspory, navíc máme sami pro sebe celý rodinný dům se zahradou, takže bydlení máme vyřešené a věci na děti dostaneme od jeho sestry po našich neteřích, takže podle mého skoro žádné náklady na děti mít nebudeme - vzhledem k tomu, že dostaneme veškeré oblečení, hračky, postýlku, vaničku atd. Oba máme i dostatečnou praxi po VŠ, ale on to prostě cítí jako chlap a nevidí, že já bych miminko už chtěla. Tedy on to vidí, ale nechce s tím zatím nic dělat. Domluvili jsme se na kompromisu, že na mimču začneme dělat po svatbě, která bude letos v srpnu. To by nám tak nějak vyšlo časově - než půjdu na mateřskou, jeho jmenují státním zástupcem, takže o finance by neměla být v žádném případě nouze. Takže gabou, hlavu vzhůru, snad ti naši chlapi už brzy dostanou rozum. 😅

Cau Gabou!
Tak to Ta chápem, viem, ako sa cítiš, ale pouvažuj nad tým, keď si prečítaš toto.
S mojím priateľom a partnerom sme sa spoznali pred 3 rokmi, ja som mala 31,5 roka, on o 5 viac. Je to strašne dobrý človek, kľuďas, úplný moj opak. Tak sme spolu chodili, potom sme začali spolu bývať, mňa myšlienky na mimi samozrejme trápili, ale netlačila som, lebo som vedela, že on sa ešte necíti zrelý 😀 . Ale raz som len tak hlesla, že čo tak strašného by sa stalo, veď roky na to máme, tak čo. A navyše som videla, ako zvláda moju neter, takže zrelý bol, len o tom nevedel. 😉 . Tak som otehotnela, ale .... ALE bytovú a bývaciu situáciu sme museli riešiť za pochodu - tiež opravujeme starý dom po jeho starých rodičoch a poviem Ti, nie je to jednoduché s malým dieťatom. Máme sa dobre, sme zdravý, malý je spokojné dieťatko, ale potrebovali by sme na to viac pokoja. A tak, súhlasím s kim, najprv si vyriešte bývanie, nie si vobec na mimi stará, vychutnáš si to v pohode, keĎ to budete mať hotové. A tiež súhlasím s Tebou, prestaň o tom hovoriť, ono mu to čsom dojde a povie si sám. pozývaj k Vám tú kamku s dvojčatami a uvidíš 🙂 . Papapa

Ahoj Musko! Chápu, jak to myslíš a já podle rozumu bych to tak také chtěla, že si nejprve opravíme bydlení a pak bude miminko..ale po miminku toužím už dlouho a té touze prostě neporučíš 😅 Tady spolu v tom pidi 1+1 bydlíme už dva a půl roku a kdyby nebylo mého tlačení na manžela, tak by tady nehnul ani prstem (celý jeho otec, fakt)..můj taťka je zase pravý opak, ten udělá všechno možné na světě, tu opraví to, tam vymaluje a tak..ale zase nechodí do práce (invalidní důchodce) a manžel pracuje od rána do večera i sobotu a přes vánoce i neděle..ale na manžela jsem si už v tomto zvykla..takového jsem si ho prostě vzala..a pod mým vedením si myslím, že se už i lepší 😎
První jsem si myslela, že v tomto 1+1 mít miminko nemůžeme, že je to moc malé..ale teď si myslím, že klidně můžeme..že by se to prostě dalo zvládnout..jenom kdyby k nám nechodil do koupelny se koupat od tchánů pes..a to každý den nejmíň dvakrát 😝

Muj manzel byl skoro totez, jak pise Gedren. Jen teda se skolou byl rychlik. Je chytry, takze to by nebyl problem. Uz se svatbou to bylo tak, ze ja jsem to navrhla a on zavrhl. To bylo v zari 2005. Odjel pracovat do zahranici (jezdil kazdy vikend domu), pak nas pred Vanocemi postihla krize (asi z odlouceni). A nekdy v unoru zacal mluvit o svatbe. Nebrala jsem to vazne, porad jsem v tom slysela nejaky divny ton. A presvedcil me, kdyz me po ceste do Ostravy zavezl do svat. salonu u Olomouce, abych si vybrala svatebni saty. A tam jsme si i zvolili datum svatby.
Ok, svatba probehla, fajn, prestehovala jsem se za manzelem do zahranici, zacala tu studovat. Poridili jsme si pejska a kocicku a ja vysadila HA. Zacalo me z nich byt spatne. A ted v listopadu jsem to nedostala, udelala test a //. Byla jsem z toho strasne vystrasena, protoze jsem vedela, ze manzel jeste nechce mimi. Ale manza me prekvapil a mel strasnou radost. A ja taky. Ale zkazil mi to doktor svym vysetrenim - zanet na vajecniku, proto HCG v krvi, proto // na testu 😢 Ale manzilek se na moje narozeniny (7.12.) vyjadril, ze by byl rad, kdybychom si uz miminko poridili.
Takze on k tomu dospel takhle 😵