Manželova rodina mě nepřijala, mám z toho deprese
Zdravím, omlouvám se, že si zakládám novou diskuzi, určitě se tu najdu už spousta podobných témat, ale potřebuji se z toho konečně někomu vypovídat a nerada bych zasáhla někomu do jeho diskuze.
S manželem čekáme první dítě, oba se na něj těšíme, klape nám to spolu, snažím se být kvůli dítěti v pohodě, ale kdykoliv se začne mluvit o matce manžela, stáhne se mi žaludek, chce se mi brečet a připadám si totálně neschopná :(( Od začátku mě jeho rodina nemá moc v lásce, po svatbě už se to trošku spravilo s některými jeho sourozenci, ale rodiče mě opravdu nesnáší a na mě to doléhá, i když bydlí na druhé straně republiky. Dávají mi za vinu, že jsme s manželem odešli z domu, který patřil jejich rodině ( byl to velký dům, ale už starý, potřeboval hodně oprav, které si jeho rodiče nechtějí přiznat) a koupili jsme si vlastní dům, abychom si mohli žít po svém. V jejich domě jsme nemohli nic změnit, tchýně na návštěvách se tam chovala jako paní domu, mě nebrala na vědomí, museli jsme pryč, byla jsem z toho opravdu na prášky. Takže máme dům na hypotéku, teď se tchýně rozhodla,že darují manželovi nějaké peníze, aby se nám snížila hypotéka, jenže už si zase dělá podmínky. Nabádá manžela, že ho chci jen okrást, ať si dá na mě pozor a rozhodně at mi nedává své peníze, že máme mít každý svoje, protože on se teď bude dřít jako vůl, aby nás uživil a zaplatil hypotéku, a já se budu válet doma - copak můžu za to,že jsem musela v práci skončit a jít kvůli těhotenství na nemocenskou?? myslím si,že do domácnosti přispívám celkem slušnou částkou i na neschopence, navíc pak budu na mateřské, protože čekám jeho dítě!...už jsem se z toho několikrát složila, snažila jsem se s tím mluvit s několika lidmi z mého blízkého okolí, ale všichni tvrdí,že si to nemám tak brát a nemám si jí všímat...ale já to prostě nechápu :( nikdy jsem od nich nic nechtěla, o peníze jsem je neprosila, když byl přítel po těžkém úrazu přes půl roku doma, chodila jsem do práce i v horečkách, jen abych nás uživila a nikdy jsem ani nepípla, že ho musím živit, tak proč se ke mně jeho rodiče tak chovají?? manžel mě utěšuje, že si z jeho máti nemám nic dělat, ale když mluví s ní, tak jí odporovat nedokáže, vše ji odkývá a na odpor se nezmůže....mám z toho opravdu už i deprese, v noci celé hodiny probrečím,mám strach, abych neohrozila mimčo, ale nevím co s tím :(((
@decra problém ani tak není tchyně ale manžel....každopádně na druhou stranu se musí ocenit,že stejně udělal co jsi chtěla -pořídil si nový dům atd. Že mamce otevrene neodporuje ,je to těžké....buď rada,že bydlí přes půl republiky,umís si predstavit,kdyby bydlela ve stejne ulici, vesnici??? Ať manzelovi vykládá co chce.....ber to tak,že je nemocná. Ty se snaz ať vám to klape, že některé věci ti líto budou to jo ale budeš se z toho hroutit??? Stejně žárlí,že cekate miminko....porid si s ním tři děti brzy po sobě a vyprdni se na ne, není si vztah s mužem kvůli jeho rodině......
Já s vždy říkám je lepší mít fajn chlapa a jeho rodinu nic moc než obracene 😉
Zkoušela sis na rovinu promluvit s rodičema? U mně to dost zabralo..... nešla jsem teda na přímo. Z očí do očí jsem nedokázala nic moc říct zaprvé proto, protože jsem srágora a zadruhé proto, protože ani nedomluvím a už slyším argumenty. Tak jsem se jednou hecla a napsala dlouhý email. Druhý den večer už tu byli na návštěvě a proběhla klidná výměna názorů. Od té doby dobré. 🙂 Samozřejmě až na pár výjimek, kdy si musím zaklepat na čelo, ale už to není nic, z čeho bych se hroutila. 🙂
@decra Ahoj,Ty se hlavně teď nenervuj,hlavně kvůli miminku.Ale hlavně kvůli někomu,kdo si to nezaslouží.Nemá Tě ráda?Tak ať! Já mám stejný problém,šla jsem do vztahu s 9 letou holčičkou,jako,není to důvod,aby mě soudili,páč si tchýně mýho přítele taky přivedla jako 3 letýho kluka a její dcera je taky ve vztahu,kde si přivedla holčičku.Ale já jsem jim sebrala otroka,který neměl svůj život,žil jenom podle nich.Bydlely jsme chvíli sami a pak dostal přítel " skvělý nápad",že se k nim nastěhujeme 🙂 Měly jsme svůj vchod,svoji půlku baráku,ale já jsm byla pořád tá špatná,jenom abych držela hubu a krok a byla vděčná,že mi daly "doslova"střechu nad hlavou.Narodil se nám kluk,nikdy s ním nebyly venku,nebyly za ním nahoru.Ale to už jsem začala být ostřejší,a to už bylo úplně špatně.Přítel,ne žeby je bránil,ale aby měl klid,tak byl ticho.Pak jsem znovu otěhotněla,a to mě tchýně už i fyzicky napadla a DOST!!!Našla jsem pronájem,zaplatila kauci a přítele postavila před hotovou věc-jdeš s náma,nebo ne!Jsme pryč od listopadu,máme dalšího chlapečka,svatý klid,děti neviděly a ANI NEUVIDÍ! Ocenil to i můj chlap,máme svoji rodinu a myšlenky typu-proč mě nemají radi mi ani neprolítnou hlavou.Nechtějí mě?Mně to neva,kolikrát jsou cizí lidi(jak jsem se přesvedčila)bližší než rodina.Takže za mě-vys... se na ní,stejně s tím nic neuděláš(sebrala si jí syna) a žij svojí rodinou 😉 Přeji hodně sil a přestaň se trápit,nestojí za to 🙂
manžel je na mé straně, jen mi přijde, že je z matky totálně zdeptaný. Bojí se ji totiž i jeho sourozenci. TO, že jsme se odstěhovali z toho domu, bylo naše společné rozhodnutí, já se z toho hroutila, navíc to bylo finančně dost náročné, platit nájem tchýni bylo horší než teď splácet hypotéku....Ta ženská je opravdu magor, tyranizuje celou rodinu a já jsem zřejmě první, co se jí pokusila trošku vzepřít. Upřímně bych nikdy nedopustila, aby bydlela poblíž...mě teď ničí i to, co o mě říká, jak sakra může nabádat svého syna, aby si odkládat peníze bokem na úkor pohodlí jeho budoucího dítěte??!! kdybych utrácela peníze za blbosti, tak bych ani nepípla,ale do háje, já už si nedám venku ani párek v rohlíku, protože šetřím, abychom mohli udělat pokojíček pro dítě...Vím,že bych si to neměla tak moc připouštět, ale už prostě nevím, jak z toho ven, tím, že jsem doma a nemůžu moc věcí dělat, tak nad tím často bohužel přemýšlím a topím se v tom ...tím,že to sem píšu, se mi aspoň částečně uleví a snad bude lépe...
Jako kdybys psala můj vlastní příběh. Trvalo mi dlouho než jsem k tomu došla, ale tvé okolí Ti skutečně radí dobře. Vůbec nad tím nepřemýšlej a nezatěžuj se malichernostma. Z manželovy rodiny se nestýkám s nikým, taky mě nepřijali. Dřív jsem si myslela, že je to moje chyba, že já jsem ta špatná. Dnes už se nad tím netrápím, občas mě možná některé věci zamrzí, ale na druhý den už o nich nevím. Na návštěvy jezdí s dětmi manžel sám, já zůstávám doma, aspoň mám čas se věnovat sama sobě.
Jo holka asi se stím budeš muset smířit.Tchyni nepředěláš.Mám to dost podobné,jen stím rozdílem že bydlíme v bytě pod tchánovcema.Sice odďělené byty ale....
Mě tchyně taky od začátku nemusí,a já už to vzdala.Ze začátku jsem se snažila být milá a přecházet ty naschvály co dělala,urážky a ponižování.
Uvědomila jsme si že i kdybych snášela zlatý vejce nebudu jí nikdy dost dobrá.Mám status špíny co si natáhla do baráku a nemůže se jí zbavit.
Naštěstí manžel stojí při mě.A někdy ji nevidím třeba celej měsíc.
Ze mne taky tchyne nebyla nadsena. A prvnich par let premlouvala meho manzela, at se se mnou rozejde. Trochu zmena nastala, kdyz jsme oznamili, ze cekame dite. Asi ji doslo,ze uz syna nepremluvi, aby mne opustil. Tak najednou obratila, ale je jasne, ze je to pretvarka.
Muj manzel taky sve matce neodporuje a vse ji odkyva. A kdyz mu reknu, aby se ozval, tak rekne, ze to nema cenu, ze stejne neposloucha. A ma tedy pravdu. Dela si co chce a nezajima ji, co rikaji ostatni.
Ja musim rici, ze jsem se nekolik let snazila se jim zalibit a bez uspechu. Tak jsem se pak na to vykaslala. Navstevu u nich vzdy nejak pretrpim. Je to bez tak jen jednou dvakrat do roka.
Opravdu podle mne pomuze jen si to tak nebrat. 🙂 Hlavu vzhuru. Dulezite je miminko a manzel. A dopredu doporucuji se pripravit na sestinedeli a obrnit se. Mne tchyne udelala prepadovku v sedm rano. Prijeli nepozvani na navstevu a jeste k tomu chteli prespat. To uz jsem tedy zatrhla. No a pak kazdy den volala a davala nevyzadane rady, co mame a nemame delat s mimcem. Ja pod zaplavou hormonu jsem si to hrozne brala a vadilo mi to. Nakonec to manzel vyresil tak, ze vypinal hlasity odposlech, abych tchyni neslysela, a rikal mi jen prefiltrovany obsah telefonatu.
@zuzalinkak problém je v tom, že ona nevidí a nevnímá, co se děje kolem ní...ona má pravdu a všichni ostatní jsou idioti...kdykoliv jsem se ji pokusila něco říct, okamžitě to smetla ze stolu...před svatbou mě dokonce ani nebrala na vědomí...když jsme se odstěhovali z toho domu a jeli jsme tam předat klíče, tak jsem musela čekat venku přede dveřmi, odmítla mě pustit dovnitř...
ahoj s ohladom na verejnu diskusiu a na to ako vselijak sa to tu zvykne zvrtnut aj v celkom na prvy pohlad bezpecnych temach pisem len ze posielam energiu tvojim smerom nech ste ty aj babatienko v poriadku.
a ak budes chciet niekedy o tom pisat viac tak kludne do ip, verim ze to nie je lahka situacia a obcas niektore zenske ak by vystrelili i na Pluto tak by to i tak nebola dostatocna vzdialenost na to, aby nerobili neplechu v rodine ich synov...teda chapem, ze ta to nenechava kludnou. 😅
Chce to vela sa o tom rozpravat a chce to aby si to ujasnil aj tvoj manzel co vlastne chce - ono je niekedy tazke strihat pupocniky ale bez toho to pri babatku, tahaniciach o majetok uz teraz moze byt velmi tazke. Kazdopadne tieto debaty teraz s ohladom na babatienko skusaj len velmi jemne, pritvrdit by mohol pan manzel, je uz velky na to aby predychal jeden uprimny rozhovor s mamou aj ked akou lubeznou 😉
Drz sa!
nebudu ti psát černé scénáře, zkusím tě povzbudit. mám za sebou něco podobného. přítele jsem tahala z průserů, platila za něj dluhy, živila ho...jeho rodiče mě byli ochotní poznat až ve chvíli, kdy našemu prvnímu dítěti bylo 8 měsíců. člověk to může brát tak, že je to smutné, že ani vnouče je nedonutilo přehodnotit názory o někom, o vlastně absolutně nic nevěděli. bylo to hodně složité, svým způsobem jsem se je naučila vlastně chápat a beru to z té lepší strany. my měli dost svého klidu a času, ztmelili jsme se jako rodina a prarodiče nakonec "dostali rozum" a mě i vnuka přijali ve chvíli, kdy ještě nebylo pozdě. kdy on je přijal bez problémů jako další prarodiče. musím říct, že od té chvíle není vůbec poznat, že jsme k sobě cestu hledali dva roky. ke mě se chovají slušně a mé děti jistě milují. vůbec nevidím rozdíl mezi chováním k mým dětem a ostatním vnoučatům.
život je složitej, lidé ještě složitější, občas není vše jak se zdá, do lidí nevidíme...moc ti přeji, aby i u vás vnouče pomohlo k prolomení ledů. aby byl váš vztah alespoň snesitelný, když ne vřelý 😉
chápu tchýni, že si brání zájmy svého dítěte. je to matka. ale jednou jsi jeho žena a čekáš jeho dítě. tvůj muž se rozhodl pro tebe a pro tento život a ona ho za něj odžít nemůže ať už udělá chyby jakékoliv. absolutně nechápu její kecy o tom, že se hodláš flákat a on tě bude živit. copak ona nebyla na mateřské? ona se nestarala o děti mezitím, co muž chodil do práce, aby ty společné děti uživili?! 😠
Plně Vám rozumím. Moje tchýně mě odmítla, když jsme jim oznámili, že se chceme vzít. Následující rok byl peklo. Na svatbě nakonec nebyli. Přestali se s námi vídat. Můj manžel si mě přes jejich nesouhlas vzal. Tenkrát jsme o tom vedli nekonečné diskuze, proběhlo spoustu sebeobviňování, pláče, hádek, břichobolu z jejich návštěvy, nervů, hubnutí z nervů a zase nervů a pláče.... Snažili jsme se to s nimi všemožně urovnat, promluvit si, sejít se... Nikam to ale nevedlo. Vůbec nevím, co vlastně mé tchýni na mě vadilo a ani můj muž to do dneška neví. Myslím, že by odmítla asi každou snachu...
To důležité ale je, že to časem otupělo. Když jsem po pár letech od svatby (začátku všech problémů) otěhotněla, ještě jsme se snažili je informovat o dcerce.... Postupně jsme ale oba rezignovali a smířili se s tím. Teď už budeme svoji skoro deset let. Tchýni už nijak neřešíme, dokonce i manžela už to přebolelo. O narození našeho druhorozeného je ani neinformoval. Sám nechtěl. I teď víme, že nám mohou kdykoli nějak nepříjemně vstoupit do života, ale čas všechny rány zahojil a my už jsme se přes to přenesli. Žijeme si svůj život...
U vás je to trochu jiné, stále se vídáte. Ale myslím, že časem, když Váš muž bude mít rodinu, bude sebejistější a zastane se Vás... Důležité je pouze to, aby ho proti Vám nijak nemanipulovala. To že se jí ještě neumí zcela postavit chápu, určitě časem odvahu najde... Já musím říct, že nás ta situace vzájemně velmi posílila a stmelila. Nenechte se tím ničit, stejně to nedokážete ovlivnit. Žijte si svůj život...
@decra Tak to je síla! 😨 V tom případě už jedině jedno.... ignorovat. Nic s ní neuděláš, musí sama chtít, jinak to nemá význam. O vnoučata evidentně taky nestojí, tak se nenamáhej. 🙂
@decra holka nás známý má matku a to jsem nezažila....dovolovala si i na nás, k nám přišla - manžel je spolužák jejího syna z VS a nejen že mu tyka,ale my měli malé mimi a ona se nám vecpala malém i do ložnice, to bylo něco na mě🙂)) a s jednou ženou se rozvedl a s druhou je,ale má peklo....maminka přijede, prerovna hrnecky a talíře podle sebe.....v kuchyni je jako doma....to si vždy řeknu zlata moje tchyně, která mě sice pomlouvá kde může, ale jinak se až na pár výstupu drží a chová se přesladce ale až přehrává......a to m komplice svoji dceru,která mě doslova nenávidí a vísi na brachovi.....nemá kamarádky , s rodinou od svého muze nevychází vůbec a o to víc lpí na mém manželovi a mají pocit že jsem jim ho ukradla a radují se když se nepohodneme.....otázkou času než zcnou navádět naše děti ale umí to nenápadně takovou manipulaci.....já to nechapu,kazit si život.....a já už se nesnažim. Chován se slusne ale nic nehrotim.by mě klepla pepka a skončila bych v Bohnicích 🙂)) snažím se abychom doma měli pohodu a ony mi můžou visco 🙂)) i kyz to mrzi....někdy.
@wendy_ no tak návštěvy v šestinedělí nehrozí...ona mě nemusí ani cítit, takže pochybuji,že by dojela až k nám. Před svatbou jela přes celou republiku, aby nám oznámila, že je ochotná nám s čímkoliv pomoct, ale musíme si říct, co chceme (bylo to 14 dní před svatbou a věděla dobře, že už máme vše zařízené). Strávila u nás hodinu a pak odjela. Manželovi to prý vysvětlila tak, že má na mě špatné vzpomínky a odmítá se mnou trávit noc pod jednou střechou....takže její návštěva, třeba i hlášená, opravdu nehrozí....manželovi jsem to navíc řekla hned a narovinu...je to jeho rodina a já to respektuji a nikdy před nimi nezavřu dveře, pokud mě budou respektovat a chovat se ke mně slušně..takže ať klidně přijede, bude tu mít vnoučka, nebudu tomu bránit,ale jedno křivé slovo a letí přes práh...můžu být sebevíc zdeptaná,ale v našem domě si s*át na hlavu opravdu nenechám...bohužel mě zatím dokáže zdeptat i její hlas po telefonu, jen ji slyším, stáhne se mi žaludek a čekám, co bude zase za problém...snad mě to časem přejde, až se narodí mimčo, tak budu mít jiné starosti a bude líp...
@decra víš, ono je docela běžné, že děti mají svůj názor, ale rodičům se přímo nevzepřou. chlapi jsou i dost alibisti a nemají na to koule. proč se ozývat a dělat si zle, taky je tam jistý respekt nebo vděčnost...jsou to prostě rodiče. já jsem opak. jsem děsná držka, někdy až moc. je mi jedno, jestli jsem ostrá na vlastní rodiče nebo na cizí 😅 jak se někdo plete do něčeho po čem mu nic není, kde je to v mých kompetencích, tak se prostě ozvu! ano...jsem horká hlava a někdy by to šlo i jemněji 😔 ale zase se nebojím, že mi někdo vyloženě sr...l na hlavu 😅 fakt to ber tak, že jsou dost daleko a manžel je vidí málo, tak se s nimi tu chvíli nechce hádat. ale rozhodně tě chápu, měl by být na tvé straně a bránit si tě, když už si tě jednou vybral. mám doma to samé. když chci něco řešit, musím si to vyřešit sama. a jedno s kým to je. přítel všeobecně na komunikaci moc není 😅☹
@viky007 tak to se musím přiznat, že já ani chvíli netrpěla myšlenkami, že já jsem ta špatná, když mě v rodině nechtějí. tušila jsem, kde je zakopán pes a prostě jsem si říkala, že na tom svět nestojí, že buď se jednou odkonzervují a nebo budou mít mé děti jen jedny prarodiče. já neměla pořádně žádné a taky jsem přežila.
@blahova_andrea můj manžel taky na tu komunikaci moc není...opravdu mi připadá, že jakmile má mluvit se svou matkou, jakoby naprosto ztratil sebevědomí a sílu bojovat...pouze jednou se ji vzepřel, když mě slovně napadla v mé nepřítomnosti a zřejmě hodně překročila hranici, protože ho musel zastavit tchán, aby ji neuhodil ( za což jsem ráda, ani jí bych nepřála,aby ji někdo uhodil).....občas mě napadají myšlenky, že jsem možná já ta špatná, ale to hned zavrhnu, protože jsem si všimla, že i její další zeťáci jsou podle ní naprosto k ničemu a nehodí se ani na hnůj...kdokoliv, kdo se jí postaví na odpor, je prostě špatný....jen mě opravdu mrzí, jak o mně mluví teď, když ví, že jsem na rizikovým a musím být doma, co bych dala za to, kdybych mohla jít do práce aspon na pár hodin :( a její chování ke svému synovi taky nechápu...co ji znám, tak jsem neslyšela jedno jediné slůvko pochvaly...přitom manžel je ve svém povolání opravdu šikovný, na domě pracuje každou volnou chvíli, až mám o něj opravdu někdy strach, ale ona to prostě nevidí...kdykoliv se s ním vidí, dává mu najevo, jak je neschopný a jak je z něj zklamaná...asi mě to bere hodně proto, že jsem to já nikdy nezažila, u nás to nebylo vždycky ideální, ale rodiče za mnou i za bratrem vždycky stáli a podporovali, naučili nás, že si máme navzájem pomáhat, a teď jsem se prostě dostala do rodiny, kde je to jakoby úplně naopak :( jen pomluvy, podrazy a nejdůležitější téma je majetek....manžel je ale skvělý, i kvůli němu doufám,že se mi časem podaří dostat z něj zvyky z jeho rodiny a získat zpět sebevědomí...
@decra tady asi fakt nezbývá nic jiného než se prostě nestýkat. smířit se s realitou a mít klid. uvidíte co bude až se miminko narodí a když nebude žádný posun k lepšímu, tak se prostě nestýkejte. pokud se tchýně chová hnusně i ke svému vlastnímu synovi, jak pak můžeš čekat, že se bude chovat hezky k tobě nebo vnoučatům? tudy cesta asi nepovede. holt budete mít jen za zády jen tvé rodiče. ať už jako prarodiče pro děti nebo jistotu v zádech, že nejste na světě na vše sami.
@blahova_andrea zřejmě už to tak bude, prostě omezíme kontakt na minimum a bude to. Moje rodina nám stačí, manžela přijali od prvního okamžiku a pro naše dítě by z mé rodiny každý upsal duši ďáblu, takže nedostatkem lásky strádat nebude 🙂 trošku se mi ulevilo, jak jsem se z toho všeho vypsala...takže než se opět ozve tchýně, tak bude dobře....děkuji za vyslechnutí
@decra tvoje okolí ti radí dobře, pro uvolnění nervů si kup třeba deníček a každý den tam stokrát napiš: tchyně - svině, tchyně - svině, tchyně - svině....
s manželem si klidně promluv, asi jí na všechno kýve, aby měl klid, ale v duchu si myslí svoje, ne každý umí dávat najevo svoje pocity
@decra přesně tak jsem to brala já 😉 lásky bude mít miminko dost a to je hlavní! jak často se tchýně ozývá? nebo požádal fakt manžela, ať ti ani neříká, že volala, pokud nebude mít z toho hovoru nějaké podstatné info, které bys měla nutně znát 😅 předpokládám, že přímo tobě nevolá, jen manželovi.
děkuji Vám všem, že jste mě neodsoudily a v klidu vyslechly a poradily....tím,že se z toho tady můžu vypsat, tak se mi trošku ulevilo....do nejbližšího střetu s tchýní mi bude dobře....musím se obrnit proti jejímu chování, časem se to snad zlepší (ať už chování tchýně nebo moje reakce na její chování 🙂 )
@blahova_andrea nene, mě už nevolá...volala, jen když se jí manžel neozýval a ona měla nějaký důležitý problém....od té doby, co jsme se odstěhovali do svého, volá jen manželovi...teď s ní musíme komunikovat celkem často (dvakrát do týdne asi), jelikož řešíme finanční záležitosti, chce dát synovi dar,ale klade si podmínky....mám občas nutkání ji zavolat, ať si ty peníze strčí někam a dá nám laskavě pokoj, ale vím,že ty peníze si manžel zaslouží a vlastně na ně má i právo( je to defacto dědictví po dědovi a stejnou částku dostali i jeho sourozenci) a navíc by nám to opravdu pomohlo ,aby si mohl manžel v nejbližších letech udělat vlastní dílnu....když spolu volají, manžel mě chce mít u toho jako psychickou podporu, ale jsem tam jen jako tichý společník, tchýně o mně neví, takže mluví narovinu, takže aspon vím, na čem jsem...
@decra Mel by ji "srovnat" manzel.Slusne a jasne ji rict, ze k jeho zivotni partnerce a matce jeho ditete se ma chovat slusne a musi respektovat jeho volbu.Rada te mit konecne nemusi.Pokud toho neni schopna tak ve vasem spolecnem domove nebude vitana.
Penize bych od ni v teto situaci nebrala, byli byste ji zavazani a o to ji koneckoncu jde.
@decra Já Ti poradím totéž, co Ti radí Tvé okolí - neřešit. Máš tchýni přes celou republiku, takže Ti nebude kecat do domácnosti ani do výchovy přímo. A Tvůj manžel je s prominutím blb, že Ti o těch penězích vůbec říkal - kdyby byl co k čemu, tak své matce třeba všechno odkýve, ale prostě přinese domů peníze a Tobě nic vykládat nebude, obzvlášť jestli vidí, že Tě to trápí.
Mě moje tchýně taky nemusí, když se u ní partner zastaví, tak mu dá s sebou domů jídlo - jednu porci 😉 . A podobně. Neřeším ji, bydlet s ní nemusím.
Řešit má smysl jen to, co můžeš ovlivnit. Tchýni nezměníš, takže nemá smysl ji řešit.