Manžel začal pít. Co s tím?
Řešil jste někdo podobný problém? Podařilo se vám partnera přesvědčit, aby přestal? Manžel se rád napil i dřív, takže nebylo to ze dne na den...Ale tak nějak v normě. Dřív si dal pivko dvě jako zakončení výletu, dvakrát měsíčně byl s kamarády, kde se opil hodně, ale to jsem brala úplně v pohodě. Teď chodí na pivo skoro každý den, max 2 dny v týdnu bývá úplně střízlivý( a protivný) , 2-3x se opije víc, 2-3x do nálady. Když jdeme na výlet, musíme po cestě zastavovat na pivo do kelímku nebo petky. Tak 5 jich pokaždé vypije. Ani nemám chuť nikam chodit, ale když nejdu, jde stejně sám. Jako třeba dnes nebo předevčírem, nebo ve středu a v úterý....
Prostě stručně řečeno je to v p*deli. Už jsem s ním o tom mluvila mnohokrát, vždycky slíbí, že už tak pít nebude, uzná, že to přehání a buď ještě ten den nebo další si dá zase. Teď co s tím? Sám pije jen pivo, s kamarády i panáky. Už jsem mu řekla několikrát, že ho mám ráda, ale s alkoholikem nebudu. On mi pořád říká, jak mě miluje, jak jsem nejlepší ženská atd., ale prostě kvůli mě asi nepřestane. Jeho rodiče jsou alkoholici, hlavně matka, která už několikrát slezla hrobníkovi z lopaty. Omlouvám se za anonym, ale hrozně se stydím. Dávám si za vinu, že jsem to neutla dřív. Takhle to vystupňovalo tento rok někdy na jaře. Ještě se mi přiznal, že se v opilosti líbal s nějakou holkou.Je mi to všechno hrozně líto. Stává se z něj jiný člověk. Přes týden nás ignoruje, je protivný nebo tady není.
@klokanka31 To nebudou geny, ale spíše prostě obecně tolerance alkoholu v rodině - tzn. mu to ani nepřijde divné.
Obávám se, že jediné, co se dá dělat, je prostě radikální řez, nůž na krk nebo něco podobného - buď léčebna nebo rozchod.
Za me je jedine řešení ultimatum. Lecebna nebo rozchod. Muj otec byl alkoholik, v lecebne opakovane, znam to bohužel dobre. Super vec, kdyz jde brousit noze a chce vas s matkou zabit. Nenech to zajit tak daleko.
Dokud nebude chtít on sám, sám si nepripusti, že to je problém, tak horko těžko může udělat něco někdo jiný. Je mi to líto.
Muj táta mi sliboval mnohokrát, ze už pít nebude, vždy byl nadšený, že se k tomu odhodlal, ale psychické problémy a závislost byli vždy silnější než důvěra dcery a vůle.
Ale přeji hodně štěstí, at to manžel pochopí a máte zase klidný a spokojený život 🙂
Pokud sám nebude chtít, tak nepomůže nic. Ani ultimátum, nůž na krk.. Z vlastní zkušenosti bych zvážila odchod.
Zvážila bych odchod. Ale zase můj pije každý víkend snad, ovšem nijak to mezi nás nezasahuje
Musí na to přijít sám, měli jsme to podobně, myslela jsem, že pár piv si dá každý, ale pak jsem nacházela poschovávané láhve, začal být agresivní, odešel z práce, z další ho vyhodili a to už jsem řekla dost. A přesně, původ v rodině, přišlo mu to normální, nic jiného neznal a nechápal, že já s dětmi takhle žít nebudu. A po třech letech, co jsme od sebe, je to ještě horší, v léčebně vydržel pár dní, teď chce znovu, ale den co den je namol. A myslí si, že mu v takovém stavu ještě půjčím děti. Je z něj troska a neví co dělat dál. A hlavně si nechce nechat pomoct. Takže odejít a uvidíš co bude dál, jestli ho to nakopne nebo ne.
Vinu na tom nemáš, neměla jsi nic utnout dřív, to si nevyčítej. A vinu v podstatě nemá ani on, je to nemoc. Nabídni pomoc, že u něj budeš stát, podporovat ho v léčbě, v tom, když bude potřeba překopat život (vyplnit čas, co věnoval pití, ať sám nebo s kamarády není lehký a je to změna i pro tebe), třeba i na terapie pro oba v poradně atp. Aby sám změnu chtěl, léčit se. Zahodit život, rodinu, vztah je škoda.
Pokud se nechce léčit/nevidí problém, tak holt rozchod, rozvod. Kdybys mu i pak později byla ochotná a schopná pomoct s případnou léčbou, tak by to pro něj (v budoucnu) bylo asi super. Ale to je jen na tobě. Může se stát, že po rozvodu se prostě jen upije dřív... Posílám ti hodně sil k řešení.
Hlavně si nic nevyčítej, protože ty za to absolutně nemůžeš. Manželovi dát nůž na krk „buď přestaneš pít, nebo beru děti a odcházím”, protože bude jenom hůř. Když nemá pocit, že má problém a léčit se nechce, tak nevidím jinou možnost. Třeba se chytne za nos a začne s sebou něco dělat (v tom případě bych mu nabídla veškerou možnou podporu).
Mam s tím zkušenost. Bohuzel. Nas ukazkovy vztah 13 let spolu, letos v lednu malem skončil. Diky akoholu. Uz jsem toho mela dost. Nejdřív jsem mu rekla,ze se mi to nelíbi, pak vycitala. Dopadlo to tak,ze alkohol schovaval a lhal. Dala jsem mu nuz na krk. A to uz jsem byla rozhoduta, ze mu sbalim veci, odvezu do prace a cau. Bud my s dcerou nebo alkohol. Poprosil me o pomoc. Sam chtel s tim skoncit. Od unora abstinuje - chodil na skupinove sezeni, chodi k psychologovi. Nas vztah je najednou zase ukázkový. Vi, ze jak do toho spadne znova, jdeme od sebe.
Bohužel sem toto samé řešila s mým už teď Expřítelem!
Jen s tím rozdílem že ten už Jendou na léčení byl...3 roky SME si žili krásný, šťastný život... poslední rok byl hektický kdy začal pít zase a dost.. také sem mu dala nůž na krk,že léčení nebo jdeme od sebe, chtěla sem vztah zachránit už kvůli dceři , kterou spolu máme! Bohužel chlast je mu milejší tak sem to utla...pokud si dotyčný neuvědomí to že je něco špatného nikdy pít nepřestane (můj názor)
Přeji hodně sil, štěstí a držím palce
Musi chtít on, s tím nic sama neuděláš. U nás to skončilo rozvodem, nedal si říct
@hyacintka11
Mám stejnou zkušenost.
I můj táta sliboval, mě, ségře, mámě…stále a stále dokola…teď už slibovat nemůže 🖤
Nepomohl rozpad rodiny, psychiatr ani ultimáta….
V tomhle si člověk opravdu může pomoci jedině sám.
Obavám se že jestli sám nebude chtít, nepřestane. A myslím že i geny v tom můžou hrát roli.