Manžel vše dovolí synovi. Má vůbec vztah nějakou budoucnost?

@lvl16 Je dost možné, že jsem moc nároková. Proto si ráda přečtu příspěvky zde. To plavání je pro mě důležité, aby uměl. Budou mít sice povinné plavání v dalším ročníku, ale raději nepočítám s tím, že se tam naučí pořádně. Musí denně trénovat. Měl od první třídy hrozné problémy s učením. A teď, když třeba týden vynecháme, tak to jde znát. Je slabší v češtině.

Chceš toho po něm moc a v tátovi vidí zastání, což naprosto chápu. Nestav sama sebe do role " zlého policajta", trošku uber. Plavání mu tímhle způsobem akorát zhnusíš. Příští rok klidně můžeš řešit, že odmítne jít do školy, když budou mít zrovna lekci. Nešlo by chodit jako rodina? Ať je to zábavné a trávíte čas dohromady.

S učením neporadím, ale jestli nad domácí přípravou sedíte déle jak 45 minut, tak mi to přijde dost.
Jak tráví den? Škola, plavání, učení, domácí povinnosti a dál? Já bych pracovala na společném času pohromadě. Manžel uvidí, že je potřeba opravdu některé věci dodržovat a tebe to může naladit na jejich vtipkování a blbosti, které spolu dělají a nebudou tě tolik vytáčet.

Za mě toho po synovi tolik nechceš. Problém je možná v přístupu, že syn nemá prostor to dělat trochu po svém (v rámci možností) a manžel ti to bojkotuje. Našemu synovi je sedm let, od čtyř do šesti jsme každý den trénovali logopedii, teď v první třídě, každý den trénuje čtení, chodí na plavání, protože nechci, aby se utopil v bazénu na zahradě; chodí cvičit, protože chci, aby nebyl úplné poleno (což by bez cvičení byl). Doma mají s mladší ségrou své povinnosti - uklízí myčku, vynáší koše a nově si uklízí své čisté oblečení do skříně (já jim ho složím), oni uklízí, prostírají stůl k jídlu, pomáhají s nákupy.
Ale u nás jsou dva rozdíly - umíme z povinností polevit nebo vymyslet, jak to udělat podle syna a pak na tom trvat - když navrhne, že koše vynese za hodinu, nemám s tím problém, ale pak se to udělá (a to on ví). Jsou hodně zapojeni do rozhodovacího procesu - potřebujeme na nákup, musíme jet všichni, chcete jet dopoledne nebo po obědě? Jsou součástí domácnosti, ale nenutím je to vše dělat podle mě - skládají utěrky do skříně a vymysleli si vlastní systém ukládání, mně je to jedno a oni jsou z toho nadšení, že je to jen jejich. Hodně si o tom povídáme, proč jsou povinnosti v životě je, jak si věci zpříjemnit nebo zjednodušit, jestli mu něco z toho přijde složité, něco ho baví víc a něco méně - mohl si vybrat i jiné povinnosti, co doma děláme, protože chci, aby věděl, že má ve svém životě slovo, i když není dospělý. A oproti povinnostem má spoustu zábavy a možností, které třeba nejsou běžné -
A druhý rozdíl je, že manžel to vidí stejně. A kdybych viděla, že syna rozmazluje, chce se mu zavděčit, tak to budu s manželem okamžitě řešit. A budeme hledat způsob, jak ze syna nerozmalovat, ale udělat to fajn pro všechny. Ptala ses muže, proč to tak dělá? Nebo jaké má priority, jak chce syna vychovat? K čemu ho chce vést? Třeba má nějaký vnitřní důvod, proč se tak chová, nemá rád konflikty, zažil to jako dítě, neměl vzor ve svém otci, těch důvodů může být spousta. Jen musí chtít to řešit. Když nebude mít zájem, nebo ho budeš poučovat nebo mu za to nadávat, tak s ním nehneš.

@lvl16 S tím souhlasím. U nás je to stejné - holky se s mužem chovají jak blázni, já na nervy. A terapeutka mi taky sdělila tento úhel pohledu - se mnou jsou upjaté, protože jsem moc přísná a striktní. No a s ním jsou uvolněné, protože on je na pohodu a nehrotí kraviny. A tím mi dodala energii se zamyslet nad sebou než pořád nasazovat na muže, jak je to hrozný. A je to od té doby moc prima.
Proč by měl chodit povinně plavat, když nechce? Tak s ním choď plavat Ty? A dopřej mu to formou zábavy a ne ve formě drilu na kroužku, kterej ho vysí*á. Kroužky mají být zábava ne nuda. Jen mu to zprotivíš. V tomto souhlasím s Tvým mužem. Jídlo co mi nechutná bych taky nejedla (kor v 9 letech, to je už velký dítě) - Ty snad jo? A hrotit školu je za mě taky zbytečný … ale to mám asi z domu tento model. Se mnou se nikdy neučil, snad občas taťka převody jednotek. A co, mám nakonec i vysokou školu, která je mi stejně k prdu. Netlač tak na výkon a zkus se trochu uvolnit. Nechtěj být tak pseudokonalá a prostě povol otěže, nebo se z toho kluk zblázní. 🙂

@teate já bych nenechala díte na prvnim stupni jen tak kdyby mu skola nesla... Naucit se základní počty a pravopis je základ ( i kdyz kolik nás dospelých si bere na malou nasobilku kalkulacku a hrubkami na sockach se to jen hemží). Ale aspon nemusí psát mýváme místo míváme jako otec mých deti (dyslektik se kterym se rodice neucili, nemeli na to cas) a jo, zije s tim, akorat tak trochu neumí pořádně číst, coz ho v beznem zivote tak trochu omezuje... Opravdu je potreba se detem venovat a to co jim nejde.se jim snazit pomoct naucit, trenovat s nimi. Jsou veci bez kterých se clovek v pohode obejde, ale bez základního vzdelání se obchází trochu hůř než s nim 🤔 Nekdy skolni priprava nemusi být nepochopitelny dril protoze si rodic zamane ze dite bude premiant,nekterym detem uceni proste nejde a je potreba jim s tim pomoct a to i proti jejich vůli.

Tak uber ze svých nároků,je logické,ze dite má raději toho hodnejdiho rodiče. My nejsme vůbec prisny rodice, máme 9letou dceru a funguje úplně normálně.

Řekla bych, že to má dvě roviny, neshodujete se ve výchově a přestáváte fungovat jako partneři.

K té výchově tady zaznělo spoustu fajn pohledů. Jako přijdeš mi, že to moc hrotíš na druhou stranu, to myslíš dobře. Takže pojďme najít cestu, jak to bude příjemné pro všechny. Jsi ochotná někde polevit? O čem bych si promluvila s manželem, tak je to čištění zubů. Plavat i pravopis se dá naučit později, jak je jednou kaz, tak se to dá akorát zaplombovat, později nasadit korunka, nebo vytrhnout. Pokud manžel nechápe, že zuby se čistí dvakrát denně důkladně, objednala bych celou rodinu k dentální hygienistce a tam jim vysvětlí, jak zuby čistit. Někdy to paradoxně vezmou líp od cizího než od tebe. (Jo, taky mě to vytáčí do vrtule. Si pamatuji, jak jsem manželovi říkala, tohle se dělá takto, on mě úplně ignoroval a za 14 dní přišel s očima na vrch hlavy a říká, známá mi říkala, že tohle se dělá takto a já, no jako dobrý, jsem ti to říkala před 14 dny....on, to jako fakt??) To plávání hlavně nezprotivit a zatím bych to brala tak, že hlavně, když se dostane bezpečně k okraji a neutopí se. Každý nebude závodně plavat na Olympiádě.
Ale přes to všechno bych na školu úplně nekašlala , jen hledala cesty, jak to udělat zábavné a nezabít mu radost z učení a kromě slabých stránek rozvíjej i ty silné 😉. Ne každý má předpoklad být jaderný fyzik, ale dá se žít spokojeně i jako truhlář.

Osobně bych si tipla, že s ním mluvíš, říkáš, co chceš ty, ale je to o tom, chci, abys to dělal po mém, já to dělám správně a ty to děláš blbě. On ti to odkývá, aby měl klid a jede si po svém, protože on si myslí, že jeho přístup je správný. Komunikace je i o naslouchání. (Oba máte potenciál pro zlepšení.) Není tam shoda, ok, tak to plávání hrotit nebudeme, prostě to není jeho silná stránka, pár tem dá, tak je to ok, radši ať si zkusí fotbal, judo, šachy, ale to čistění zubů, to prostě bude precizně.

Já nabídnu jen malinko jiný úhel pohledu. Když si představím, že bych přišla z práce a manžel na mě naběhl, že si teď mám jít číst o srdečním selhání, protože mi to dneska v práci moc nešlo a pak půjdu plavat (plavání nesnáším), tak bych byla hodně nespokojená.
Chápu, že jsou věci nezbytně nutné - zuby, podílení se na společné péči o domácnost, vzdělání, ale možná by pomohlo nelámat věci přes koleno. Učit se to nejpodstatnější a chvíli a ideálně nějak zábavně, vybrat sport, který syn chce dělat (naše pětiletá chodila první půlrok na gymnathlon, ale nesnášela to tam, tak jsme se domluvily, že tenhle sport ne, ale vybere si jiný, protože hýbat se je důležité. Vybrala si sokola a dobrý). Popravdě kdyby můj manžel takhle hrotit povinnosti, taky bych s ním nedokázala být na jedný lodi…

@martinka_33 Jasný, souhlas. Ale taky to učení doma musí mít nějakou mez - aby mi holka doma ještě po škole 45 minut počítala … to se nedivím, že by se nedopočítala. Domácí učení se dá udělat i formou hry nebo zábavy. Autorka na mě působí, že ho každý den hodinu drtí u písanky. To za mě postrádá smysl. 🙂 Ale já i když děti učím ve škole, tak to dělám vážně, ale prokládám to fakt hrou. Aby to děti neprudilo a na moje hodiny se jakš takš těšily. ♥️ A to samé určitě zavedu i doma. 🙂

Já asi čtu jiný úvodní příspěvek nez většina komentujících, ale já tedy v tom nevidím nic tak šíleného, z čeho bys měla nějak extra ubrat? Možná je to psané slovo, takže to nevyzní, je to třeba i shrnuto víc, nejsou v tom detaily atd., ale mně tedy nepřijde, že bys byla nějak extra přehnaně náročná - věci o domácí hygieně a celkově pomoci doma, tak o tom snad není ani diskuze, to je prostě fakt, přes to vlak nejede, škola se taky připravovat musí, a pokud něco nejde, tak je holt potřeba to potrénovat (to snad i 9L dítě chápe už), kroužek plavecný (nebo jakýkoliv) - předpokládám, že si ho dítě po diskuzi vybralo, takže vědělo a mělo i na výběr předtím, než bylo přihlášeno, takže tam holt bude chodit třeba do pololetí nebo konce roku (podle toho, jak je zaplaceno)...pro mě nepíšeš nic šíleného, co by z tebe mělo udělat nějakou saň. Sabotáž ze strany muže by mě nebetyčně štvala taky a rozhodně bych s ním promluvila, ale ne před dítětem, před ním byste měli ve fungující rodině být zajedno.

Za mě to hrotíš až moc. Sporty - proč ho nutit do něčeho, co mu nejde, nebaví ho to? Proč ho nenecháš vybrat si takový sport, který ho bavit bude? Takhle mu to plavání postupně zhnusíš. Já takhle třeba nesnáším lyžování, a to jsem se narodila a vyrostla v Krkonoších - protože jsem na tenhle sport poleno, ale naši mě už od školky vysílali každoročně na lyžařské výcviky, ač jsem tam jezdit nechtěla. Díkybohu za to, že je to nakonec pustilo. Škola - pokud budeš tlačit na výkon, tak mu to zase jen zhnusíš. Nepíšeš, zda má syn nějaké potíže, kvůli kterým by musel nějak víc drilovat, ale pokud to tam je, bylo by fajn vzít syna i manžela k odborníkovi, který poradí, jak se synem pracovat - a píšu schválně vzít tam i manžela, protože ten především by to měl slyšet. Co se hygieny týče, tam bych teda nepolevovala, to je asi to jediné.

@somalicats Pokud jsi sama říkala, že nechceš, a rodiče tě i přesto nutili, je to na prd. Tady to plavání ale nevyplývá, zda dítě nechtělo, ale matka přesto přihlásila...třeba moje dcery si vybraly atletiku, ale občas se stávalo, že se zasekly, že tam nechtějí - no ale jako šly, protože zaplaceno a protože si to vybraly. To samé lyžování - samy řekly, že chtějí lyžovat, takže když pak byla někdy nějaká pruda při učení, tak bylo trochu bububu, protože přece dohoda zněla nějak. Tlačit proti vůli je jasně kontraproduktivní, ale dítě mladšího školního věku už má svou hlavu a umí se rozhodnout, a já tedy ve svém postoji vycházím z toho, že matka v tomto případně nerozhodla direktivně za dítě, ale že na tom na počátku panovala shoda...

@teate s jednim ditetem to asi jde nejak zábavne, nevim, mam deti tři a potřebuju aby si úkoly plnily samostatně. Kdyz dceři nešlo psaní (jakože fakt nešlo), zavedla jsem jí písanku kde trénovala a pak dostala odmenu, neco dobreho co normalne nekupuju. Rozsahem to šlo stihnout za 15 min, ze ji to trvalo hodinu, protoze napsala slovo, udelala hvezdu, 4 kotrmelce, 3x obehla byt a pak zas napsala slovo, je jeji vec. Ale nesedela jsem u ní a nedelala jí kašpárka aby ji to bavilo. Vetsinou deti nekomanduju jako generál ale povinnosti si plnit musí a kdyz jim neco nejde ve skole pak to musi trenovat.

@sarihy “ Chodí plavat, protože doteď mu to moc nejde. To plavání je pro mě důležité, aby uměl. Budou mít sice povinné plavání v dalším ročníku, ale raději nepočítám s tím, že se tam naučí pořádně. “.
Tohle mi rozhodně nezní ze si kroužek plavání vybral sám.

Já v tom také nevidím nic, kdy bys ty musela ubírat možná v tom plavání. Pokud je to jen zájmový kroužek, tak bych to nedělala na sílu. Syn taky chodil do jednoho sportu a ten ho nějak nebavil, tak jsme to změnili a je nadšený už rok.
Ale úplně chápu, že musí být strašně náročné "bojovat" s chlapem ohledně výchovy. Zažila jsem z druhé strany, že já byla ta hodnější a ex přítel měl pořád s něčím problém ohledne syna. Jako mít rozdílný pohled na výchovu a pořád ohledně toho něco řešit je opravdu náročné i pro ten vztah. Ja to vyřešila rozchodem, ale nebyl to otec syna, takže jsem to měla jednoduché. S nynějším přítelem jsme si sedli a hned na začátku si řekli, že žádné vyříkávání před synem, když jeden o něčem rozhodne a povolí (např když se syn zeptá jednoho,zda může hrát na pc) tak ideálně ten druhý za ním bude stát. Ale my se opravdu vždy shodneme, takže bez problémů. Takže doporučuji si s manželem promluvit a nastavit ty hranice. Ty jinak budeš akorát protivna na manžela a utrpí tím vás vztah. I když už to, ze spíte oddělené neznačí nic dobrého. Držím palce.

@veroniquecz tak jestli bydlí u rybnika a chodí s kamarády sám ven, pak by i pro me bylo dulezite aby umel plavat... Bála bych se totiz ze se utopí.

Autorko, mám doma 9 letou a mě to vyznívá, ze jen rozkazuješ. Taky k tomu semtam zklouznu a efekt je hned nasnadě. Sekne se, odsekava, všechno problém.
Jak se se synem bavíš? Reknes mu: teď musíš to a to a to. Nebo si to vykomunikujete? Zítra píšeš z češtiny, musíme se na to chvíli mrknout a procvičit. Pak si dej pauzu a až si odpocines pujdes mi prosím pomoci vařit/s prádlem…..
ad kroužek plavání. Vybral si ho sám? Jestli tam chodí přes odpor nemá to cenu. Dcera teď taky sekla s kroužkem co chodila od první. Její volba. Jediná podmínka byla dochodit pololetí, když se zaplatil. Vybrala si jiný, její volba, ode mě zase podmínka dochodit co se zaplatilo.
A skrze plavání ve škole - neboj se, naučí se plavat všichni, umí pracovat i s dětmi co se třeba vody bojí.
A k manželovi - zase ta komunikace. Sednout si a v klidu probrat ty situace kdy se neshodneme. To si myslím ze je u vás hlavní zasek, jak u syna, tak u manžela - komunikace.

@veroniquecz Možná za tím vidím víc, než to je, nicméně ani z této věty nevyplývá, že s dítětem neproběhla debata na toto téma...a tak nějak bych předpokládala, že proběhla no...Pokud ne, je to špatně, ale jak píšu, vycházím z toho, že ze strany rodiče padl návrh, který dítě akceptovalo, a to je pro mě vlastně to samé jako vyjádření souhlasu s danou aktivitou, a pak tedy očekám, že když zaplatím, že dítě bude chodit. Moje holky chodily obě do ZUŠ, pak už je to po nějaké době přestalo bavit, ale dochodily rok, protože prostě bylo zaplaceno a protože tak zněla dohoda...

@sarihy jj to máme stejně. Nevadí, ze přestane bavit, ale musí dochodit. Já v tom právě čtu, ze ve škole se nenauci, tak ho tam dam dřív. To právě nebylo řečeno, jestli s domluvou nebo ne.

@sarihy mame to s krouzky tak, ze si muzou chodit klidne kazdy pulrok na jiný, dcera zkousela víc sportů, ale jak pises, kdyz uz je na pololeto zaplaceno, pak tam chodit musí a dalsi pulrok klidne jinam. Ale taky trvam na tom aby mely deti jeden sportovni krouzek (dle vlastniho vyberu) a pak libovolne jinych, ale nechci aby se valeli doma u tabletu... A sportovat s nima nemuzu, sama s batoletem neexistuje abych sla se vsemi plavat, byli ksme v lete na koupaku a malou mi tam nahanela cizi mama, fakt je 3 sama neuhlidam. Taktez nejde jit na stadion bruslit, nejde jit na sjezdovku, nemuzu s nimi na kolo (já malou neutahnu v croozeru a v sedacce se ji mit bojim), takze jediniu moznost maji mit sport jako krouzek. S jednim ditetem by to mozna bylo jine, to bych mohla sportovat s nim, ale se tremi je sposta sportu velmi komplikovana..

@martinka_33 já jsem pochopila, ze je to kvůli tomu, ze se tazatelka boji, ze ho nenauci ve škole, tak jsem to pochopila já 🤷🏻‍♀️

@veroniquecz Ještě k tomu, co píšeš - vlastně píšeš to samé, co píšu já, jen s tím rozdílem, že já to úvodní slovo autorky beru jako nějaké shrnutí, co vše se děje, a není tam to, co to všechno provází a jak to probíhá...já předpokldám, že to autorka má tak, jak píšeš ty (i já), jen se to tam nevešlo nebo to bylo všechno je takto shrnuto...prostě za tím celým nevidím tu direktivnost absolutní no. Ale třeba se pletu.

@martinka_33 my to řešíme tak, ze kde nemůžeme s batoletem, tak jde se starší manžel. Ale třeba na bazén chodíme všichni 🙂

@martinka_33 Ano, taky nemám čas sportovat s dětmi přes týden, takže kroužek je jediná možnsot pro děti. Nebo pak přes víkend no.

@veroniquecz no to se boji opravnene... Ja se ve skole plavat nenaucila 😂 A z vody mam strach, naucila jsem se plavat ve 13ti letech.. Coz nevadi za predpokladu ze dite se nebude bez dozoru pohybovat v blizkosti vody, jinak bych taky trvala na tom aby plavat umelo.

@martinka_33 dcera chodi aktuálně plavat teď a i v okolí ostatní třeťáci a naučili se všichni. Asi bych to eresila dopředu, ale až kdyby mi kurz ve škole nevyhovoval 🤷🏻‍♀️

A mluvili jste s manzelem o tom jake mate predstavy, jak ty vnimas jeho chovani a jak ty naopak pusobis na nej? Nebo si "bouchla do stolu", ze to bude vsechno takhle a manzel zas tak uplne nesouhlasi, ale nechtel mit dusno, tak se nehadal? Tohle se urcite da vyresit, jestli se spolu neslysite, pouzijte prostrednika. Pises, ze je manzel pracovity a spolehlivy, takze by nemel byt zas takovy problem se nakonec dohodnout ve chvili, co uvidi smysluplnost pozadavku a bude to konkretne vyrcene prani a ne obecne "ty ho moc rozmazlujes".
Na druhou stranu i ty zvaz, jestli toho po tom diteti nechces moc. Proc by mel chodit denne plavat, jestli nechce? I jestli chtel sam chodit plavat opravdu musi denne? Dcera sport miluje, touzila jezdit na koni tak chodi 3x tydne a bavi ji to moc, ale kdyz se zeptam, jeslti nechce jeste nekdy navic, tak uz nechce, takze je to idealni aby ji to bavilo a stihala i jine veci co ji bavi taky. Navic kdyz se musi denne ucit. Je to porad male dite, ma narok na to si i normalne odpocinout, chvili si hrat, poflakovat se, klidne chvili sedet u toho pc... Nebo jsi spokojena jen ve chvili, kdy mas pocit, ze jste travily odpoledne smysluplne z tveho pohledu tj. prisel, udelali jste ukoly, slo se plavat, pak ti pomohl s veceri, uklidil si pokojicek a slo se spat?
Jasne, pres neco vlak nejede, zuby se proste cisti.
Nejsi synova sluzka, uklizet si po sobe obleceni musi. Ale treba tohle uz ja vnimam jako povinnost, za kterou si deti zodpovidaji samy. Tak jen pro nastin, jak to muze fungovat jinde - jsme domluveni, ze kazdou stredu a nedeli maji mit uklizene pokojiky (2x tydne, je u nas optimum, kdy to jeste zvladaji samy uklidit) . Ony to vedi, pocitaji s tim a funguje to mnohem lepe, nez kdyz jsem porad behala a pro ne v necekanych momentech je rusila uprosted her, ze si maji jit uklizet. To to braly jako buzeraci a asi i opravnene a byl to staly boj. Ted si uklizeji samy, lip a bez velkeho revu (samozrejme nebudu to malovat na 100% uspesnost, ale je to lepsi)
Sport vs. uceni vs. povinnosti - jestli se denne ucite tak je toho na nej proste moc. Taky jsme dohanely skolu a musely jsme se ucit denne, tou dobou musela prestat docasne chodit na krouzek, protoze misto prijemne traveneho casu doma jsme se jen honily za povinnostmi. Byla z toho smutna a trvale unavena, vest to takhle dlouhodobe tak ji otravim uplne. Neni mozne, ze syn to ma podobne, manzel to vidi a chce mu nabidnout i to prijemnejsi traveni casu? Jen se ti "boji" odporovat, protoze zaroven vidi, ze to myslis dobre a syna vedes dobre? Mate povinnosti a volno v roznovaze?

@veroniquecz no mozna bych pak nemela k samym jednickam dvojku z telocviku 😂 Ale to je nepodstatny detail. Ono kdyz se dite boji vody potrebuje citlivý přístup, coz si ovsem nejsem uplne jista zda zrovna krouzek plavání nabízí 🤔

@sarihy je to tak, kdyz rodice pracuji full time, tak toho casu tolik nezbýva ani kdyz maji dítě jedno. Muj muz casto pracuje i o vikendu, tak tech moznosti kdy podniknout neco jen se starsimi mnoho nezbývá.