Manžel se nikdy neomluví a mě už to začíná štvát
Vypadá to jako blbost, ale on se opravdu nikdy neomluví. Kdykoli se pohádáme, tak musím přijít já, a to i když jsem přesvědčená, že chyba je na jeho straně nebo je to minimálně půl na půl. Vážně si už nevím rady. Dokonce jsem mu dala přečíst knížku 5 jazyků omluvy, jediné, co si z toho pamatuje je, že se o omluvu nemá žádat, protože to pak ztratí smysl. V zásadě má pravdu, jenže co mi zbývá? Když na omluvu čekám, tak můžu čekat 100 nebo tisíc let a stejně se ničeho nedočkám. Když si o omluvu řeknu (což dělám šíleně nerada a připadá mi to ponižující, ale někdy je ta potřeba slyšet slovo "promiň" nesnesitelná), tak se zabejčí a řekne, že by se omluvil, ale takhle to už nemá smysl. Vlastně se mi to stávalo i s bývalým přítelem, ale můj manžel vypadal jako úplně jiný typ člověka. Nicméně postupně se vybarvuje a taky umí být pěkně hnusný. Nebo je chyba ve mě? Máte někdo podobnou zkušenost? Nebo je to tím,že tomu věnuju přehnanou důležitost? Nanejvýš manžel zamumlá, že ho to mrzí, ale to já prostě za omluvu nepovažuju. Je toho teď na nás hodně, včra jsme se dost ošklivě pohádali,ale tohle mě trápí už docela dlouho. Poradíte?
Asi si podvedome mysli, ze omluvit se ho degraduje v tvých očích, ze už nebude takovém borec..muž taky umí pořádně házet špínu, omluví se málokdy a to ještě nejčastěji v SMS, nebo volání, ne do oči. A pravda, ze o vynucené omluvy mu nestojim, takže spis vychladnutí, nebo oba /odloučením, tím ze je v práci/ a komunikace okolo děti nás přinutí složit zbraně..
nojo, asi jsem naivní,když doufám, že to časem pochopí, jak je to pro mě důležité. já mám taky svou hlavu a nechci to úplně vzdát, ale zřejmě to prostě musím přijmout a naučit se s tím žít.
Někteří lidé prostě neumí přiznat svoji chybu a omluvit se za ni a říct "promiň, omlouvám se" jim přijde ponižující. Já patřila částečně mezi ně, ale s manželem jsem se to naučila...co jsem doma (hlavně v době puberty) měla problém říct ségře nebo mamce "promiň", klidně jsem prostě nechala, až daná záležitost "vyprchá sama", tak tady to nedokážu a usmiřuju se. A jinak teda vím, že tohle mám asi vštípené po našem tátovi, toho jsem neslyšela opravdu omluvit se v životě za nic! Nikdy! I když udělal sebevětší kravinu anebo nám za něco bezdůvodně vynadal, když se přišlo na to, že za to nemůžem, tak v životě nepřišel s tím, že se omlouvá nebo něco podobného....vždycky zamumal tak akorát něco ve smyslu "no jo, ale prosim tě...však se nic tak hroznýho nestalo, ne?"...to je fakt omluva jak noha a naprosto příšerná vlastnost! Šíleně mě to vytáčí, proto se snažím teďka taková nebýt a když něco "provedu", tak se nějak omluvit.
Zkusila bych zkusila jeste navleknout tak,ze chapes,ze chlapi maji s omluvami potize,ale divala jsem se,mate maleho synka a deti tohle nasavaji jako houby..takze bys byla rada,at si mysli co chce,ale bylo by fain se premoci alespon v pritomnosti synka,aby to mel v zivote jednodussi... Ono je to fakt pak tezke do nekoho vtloukat nejake rozumy v pozdnim veku,kdyz to treba u nich doma nebylo bezne...
Vítej v klubu. Můj muž je neomylný a vždy má pravdu...proto se zásadně neomlouvá. Taky neumí přijmout kritiku, nafoukne se jak bublina a připomíná mi to vždy pětileté dítě.
@uztotakbude a jak to vydržíš? já mám prostě pocit, že ho buď budu muset zabít nebo se rozvést, což asi není optimální. jenže - proč mám být vždycky já ta, kdo poníženě přileze?!?!
Tak pokud tě to štve, tak proč se omlouváš? Dokud to budeš ty kdov ždy první přijde s omluvou, tak není ani šance, aby se mu to rozleželo v hlavě a své chování v takových situacích změnil 😉
Pokud už se teda s manželem pohádáme tak pokud ví že něco provedl nebo řekl něco co neměl tak přijde a omluví se.On nemá rád když sním nemluvím.Boužel asi moje horší vlastnost je že pokud sem fakt naštvaná tak nemluvim a on to nesnese takže mu asi nic jinýho nezbývá.Stejně tak ale já se dokážu omluvit pokud je to obráceně.Myslím že je to důležitý umět si přiznat to že ne vždy mám pravdu a tomu druhýmu to i říct.
@anushka111 Nechci mít tichou domácnost. Je pro mě důležité, abychom byli v souladu, aby mezi námi nebylo napětí. Prostě tím dost trpím, tak se to snažím zkrátit na minimum. Ale možná to někdy zkusím, jen nevím, jak dlouho vydržím.
@mariti Souhlas s @anushka111... chce to vydrzet!!! 🙂 Muj chlap se taky nerad omlouva, ale obcas kdyz je opravdu chyba na jeho strane, tak prijde a ponizene zamumla ''promin'' .. ale to chce proste aby sis stala za svym, rekla mu, ze proste chyba na tve strane neni a ze od nej ocekavas omluvu, a pak proste vyckat.. i za cenu tiche domacnosti.
ahoj tak u nás je to to samý,momentálně prožíváme krizi,několikátou,manžel docela pije,jde o to že není po psychické stránce v pořádku,sestře se nedávno narodilo druhé dítko,když jsme zjistily že čekají myslely jsme že jsou blázni na dnešní dobu,teď je zle,jenom sem chtěla malou vidět a on mě po příjezdu domů ani nechtěl pustit,vyčítá mi že jim lezu do zadku a děsným způsobem pomlouvá mojí rodinu a to ta jeho zrovna svatá taky není,já nikdy o jeho rodině nikdy takový věci jako on neřekla,už mě ty jeho stavy štvou,mám pocit že jsem pořád hlídaná s kým sem,kde sem,jak tam sem apod.,vždycky to tak nějak přešlo ale mám strach že teď to takový nebude ☹
no mě nejvíc sere,že můj se umí omluvit jiným,jen ne mně. ☹ naštěstí se nestává často,že by se mi měl za něco omlouvat,ale když už,tak se "omluví" jakoby nenápadně,aby z toho nevyšel jako srab.takže třeba když ví,že přestřelil,tak nepřijde a neřekne "promin",ale chová se mile,komunikuje se mnou,snaží se být pozorný.nicméně mně by se mnohem víc než tyhle tanečky líbilo prosté "omlouvám se."
@mariti Naprosto chápu,že chceš mít harmonickou domácnost, ale jak píšeš, tak i přes tvoje omluvy tomu tak není. Mám kamarádku a ta je ve stejné situaci jak ty, a bohužel už se ani netají tím, že se jednou nejspíš rozvedou. Nevím, ale myslím že pár měsíců dusna po hádkách, je lepší než se takhle trápit 😉
U nás doma je největší problém v tom, že já myslím rychleji než on. Z toho pak vznikají i hádky a potom i to, že on se mi neomluví. Prostě to nestihne, nestihne si to nechat projít hlavou. Teda aspoň doufám 🙂.
ten muj se tedy omluvi,ale až po delsi době trucovani a to uz někdy ani nechci 😒
jo holky a ten muj se mi omluví,jen když se udělá jako první 😀
@mariti No víš, chlapi a jejich ego. U nás bych musela taky hodně pátrat v paměti, kdy přišel sám a omluvil se, takže nasraná, ubrečená, musím to rozdýchat a pak přilézt vždycky já. Už to neřeším. Naštěstí se to stane jednou za x měsíců.