Dobrý večer, chtěla jsem se zeptat, co byste řekli manželovi, kdyby říkal, že chce žít jako to bylo, když jsme byli my děti. Myšleno, že máma zajistí vše kolem děti (2 a 5let) a domácnosti. Ze je proste konzervativni a jiny nebude. Jsme spolu uz dlouho, znám ho, už několikrát říkal že pro něj je nejdůležitější, aby on byl spokojený a pak až ja a děti (což vlastně není špatně).
Prakticky to u nás tak je, že já zajišťuji fungování rodiny, ale mám u toho řeči, že nechci dělat vše sama, z čehož bývají hádky. On na druhou stranu zajistí vše venku, na zahradě. Ale upřímně, tam do března práce nebude, ale péče o domácnost je i v zimě 🙂
Co se týká peněz, tak příjem máme prakticky stejný, takže to není o tom, že by nás živil a já pečovala.
A co teď? On to má takhle nastavené, měnit to nehodlá. Ale mě to nepřijde fér. Rozcházet se nechci, vztah funguje.
Řekla bych mu, že já takto žít nechci. Že se budeme podílet na všem spolu
@ai30 presne - za me teda taky vztah nefunguje. Resp. funguje jen kdyz “drzis hubu a krok.” - tzn. dres jako krava, zatimco si vali sunky. A kdyz po nem chces, aby ti pomohl, tak se kvuli tomu pohadate.
No me se trochu vari krev v zilach, kdyz ctu pristup tveho muze. Podle me je to jeho lenost a jsi to ty, kdo musi bouchnout do stolu a rict, ze takhle teda ne.
Snadno se to vsak rekne, hur provadi. Vim. Potrebujes se zdrave a odhodlane nastvat, aby sis nastavila jasne hranice. Klidne i za pomoci psychologa, aby ti pomohl najit tvou vlastni hodnotu.
Říká ti, že je konzervativní, protože to zní líp než přiznat, že je sobecký lenoch 😉
Ja tento tyden resila neco podobneho, manzel ze je zvykly z domova ze se maminka stara o jidlo, domacnost a deti😄 On tedy rozhodne neni liny, spis vycerpany, ale ja taky. Rekla jsem ze proste kdyz se mi nechce, varit nebudu, i kdyby mel byt k veceri jogurt a musli 😄 Rada se o rodinu postaram a on se stara taky, ale musim citit ze to delame “dohromady” i kdyz kazdy neco jineho (manzel dela hodne na dome, stavime) a nikdo me nebude peskovat, ze jsem nevynesla kos nebo nevycistila detem usi. Bud at to udela on nebo at mlci. Kdyz ho pozadam, ocekavam ze pujde a udela to. Stejne jako to ucime deti. Neni na tom nic prehnaneho, kdyz ocekavas, ze se nebude chovat jak sobec. Zkusila bych nejdriv vysvetlit, ze me to nenaplnuje a delat vsechno sama nechci. A ze mame spolecnou domacnost a deti a ocekavas rozdeleni roli. Pokud to neklapne, zvolila bych pasiv agresiv strategii, nohy nahoru, hledim si prevazne sveho. Najmu uklizecku. K veceri je ve spajzu rohlik a v lednici sunka nazdar.
@emamaira Radu nemám, ono se těžko radí, když ten druhý nic měnit nechce. 🤷♀️
Ale vždycky když čtu podobné příběhy, tak si říkám, jak se to stane, že si ženská vezme chlapa, založí s ním rodinu a po letech se diví, že je manžel "konzervativní"...? Vždyť sama píšeš, že už jste to řešili, on se evidentně svým postojem netajil. Jemu nevyhovuje zapojit se do péče o domácnost a děti, tobě nevyhovuje, že je všechno jen na tobě... To může skončit jen dvěma způsoby: 1. Jeden z vás se přizpůsobí (nejspíš ty) a bude celý život naštvaný. 2. Půjdete dřív nebo později od sebe.
Jak to chodilo u jeho rodičů? Přišel jeho táta z práce a dal si nohy nahoru, jeho máma kmitala kolem dětí a domácnosti bez jediné stížnosti? Pokud ano, tak je to pro něj zvnitřněný model fungování rodiny. Jak jsou tyhle vzorce silné jsem si poprvé uvědomila až s narozením dětí. Pro něj takhle pak vypadá "správná rodina" a to taky očekává. Když to nedostane, hledá, kde je chyba a najde ji v tobě. (Tím ho neomlouvám, je dospělý, má mít určitou sebereflexi, empatii a schopnost kompromisu - nad rámec vzorců z dětství)
Pochopila jsem spravne, ze ty na polovicnim uvazku si vydelas tolik, co on na plny?
A menit to nehodla, protoze nema duvod. Vse je zajisteno i bez jeho pomoci, tak proc by mel dobrovolne slevovat ze sveho pohodli?
Ja bych si zvysila uvazek, aby byl “donucen” se vice podilet na chodu domcnosti a pece o deti - tzn. vypravovani a vyzvedavani do instituci, svacinky, obcasny nakup, uklid, atd. Aby zjistil, ze to fakt neni sranda to vsechno delat v jednom. Az pak si to nuze uvedomit a mit motivaci se v tomhle zmenit. Kdyz si to nezazije, jake to je, tak si bude myslet to, co si mysli, a stale to bude nechavat vsechno na tobe.
Jen tak mimochodem, já se narodila 1980 a ani tehdy to nebylo tak, že muži doma nic nedělali. Většina jich doma "pomáhala". I můj táta přes to, že byl povahově dost pohodlný se zapojoval. Takže to není žádný konzervatismus, ale jen lenost, nerespekt a špatný vzorec z dětství... co s tím ale teď... je těžká otázka ☹.
Tohle ale neni drivejsi model, vzdy se na fungovani podileli dva, jen kazdy prispival ruznymi pracemi. Rekneme ze tva prace ti bere energii na dalsi domaci cinnosti. Mozna by jste meli finance vynalozit na pani na uklid,
Já vlastně trochu věřím, že dřív ty “ženské” a “mužské” práce měly nějaký smysl. V tom, že ty mužské byly prostě fyzicky náročné a proto je dělali spíš muži. Moji prarodiče (1922 a 1933) postavili garáž, opečovávali chatu s 300m2 podlahové plochy a zahradou 2000m2, většinu věcí do domácnosti děda vyrobil v dílně. A proto babička vlastně zajišťovala péči o domácnost a o děti se dělili. Oba normálně pracovali, ani jeden neležel na gauči a nečuměl, jak druhý kmitá. My bydlíme v paneláku, za sedm let vztahu bych na prstech jedné ruky spočetla práce, které potřebovali hrubou sílu (což není vrtačka, s ní si jako bývalý neurochirurg poradím obstojně). Kdežto jemné práce je denně desítky minut v průměru.
Já bych nikdy s “konzervativním” chlapem nebyla (především proto, že je to kódový označení pro líný netáhlo, který má pocit, že si jen díky chromozomu Y zaslouží být obskakován), ale kdyby se stalo a náhodou bych ho nekopla do zadku (protože pro mě by byl v reálu takový chlap spíš přítěž a další dítě, o který se musím starat), tak ano, já teda budu podle starých pořádků full time doma a ty se postarej, abysme měli stejnou životní úroveň jako s mým platem.
A co ted? Uz asi nic moc, kdyz jsi vedela jaky je a na tuhle hru pristoupila. Tady asi neni tam dulezity, kdo vyndava mycku nebo vari vecere. Ale kdyby mi partner, zivotni opora a otec mych deti rekl, ze v prvni rade chce byt spokojeny on a pak az my ostatni, tak by bylo velmi rychle po lasce. Ve fungujicim vztahu lidi mysli jeden na druheho. Co kdyby se stalo nejake nestesti, onemocnelo vam vazne dite, nebo ty, stal se nejaky fatalni uraz, tak nepomuze a pujde radsi do prdele, aby mohl byt spokojeny, kdyz s Vami to uz nejde? Nevim holka. Neradim ti odejit, ale nechtela bych zit s nekym, na koho bych se nemohla spolehnout a kdo by nemyslel hlavne na stesti me a mych deti.
@emamaira rekla bych, ze po prvnim diteti se to da resit, slo vytrenovat chlapa a dat mu na jevo jak rodina funguje, ale podle me to zacinas resit hrozne pozde a uz to lepsi nebude
Pro mě by to bylo schůdné, starost o děti, domácnost, teplo rodinného krbu, domácí plodiny, domácí jídlo, zavařování, sušení, ALE zůstala bych v domácnosti, max. nějaká brigáda či přivýdělek na pár hodin týdně, ať přijdu mezi lidi, jinak dělat to vše k zaměstnání je příliš na jednoho člověka a vede tak max. k syndromu vyhoření či zdravotním problémům.
@emamaira Vzpamatuj se. Žiješ se sobeckým hovadem, co se jenom vymlouvá. Je to líný manipulátor, nic jiného. S takovými se téměř hnout nedá. Buď si přebere jednu či dvě věci v domácnosti (např. nádobí a luxování) a celoročně zahradu, nebo ať táhne. Je to vyžírka. Jako zdá se mi to, nebo se takoví v poslední době množí? Nebo se o tom jenom začíná mluvit? Můj muž dělá vše kolem zahrady a domu, doma se stará o nádobí a luxuje a přehazuje věci z pračky do myčky, ale i tak jsem v poslední době pěkně na sračky z toho být managerka domácnosti. Tj. on jde na rodičák, on jde s dětmi k lékaři, ale já musím na vše myslet, vše mu říkat a připomínat, já za to jakoby nesu tu "odpovědnost" a i tohle mě sere. A s věkem čím dál víc. Mi fakt přijde, že hrají neschopné a přitom jsou jenom shnilí. Čest výjimkám. Ale jako napsat, že tohle je fungující vztah mi přijde hodně nemocný. Není.
Abych byla upřímná, řekněme, že tři týdny v měsíci se považuji za spokojenou ženu, ale jak na mě přijde PMS a syndrom brutální upřímnosti, tak to na mě vždycky dolehne. I jen ta neplacená role managerky a ta psychická zátěž. I tohle mě žere.
@lenerka1 Tos napsala krásně. Klidně obstarám vše, ale jako žena v domácnosti. On ať zajistí šestimístnou částku na provoz rodiny. Akorát já teda pracovat (aspoň částečně) chci a potřebuju se i realizovat profesně. Dům, zahrada, děti, práce a sobecký manipulátor a vyžírka v domě navíc, je na jednoho fakt moc. Holky, já fakt nechápu, jak si tohle můžete nechat líbit. Mě sere i ta nerovnost v té odpovědnosti za provoz rodiny.
Problem je, ze vsichni chceme menit ty druhe (v tomto pripade partnera) ale ne sebe. Ty se musis zmenit! Musis si uvedomit vlastni hodnotu, nastavit si hranice a umet si rict o pomoc - respektive to umet oznamit jako hotovou a naprosto samozrejmou vec. A nenechat ze sebe delat sluzku. Kdyz to budes mit v sobe jasne zakotvene, ver, ze okoli - potazmo partner - ty hranice dodrzovat budou. Ale musi byt pevne a jasne, a ty si potrebujes nejdrive nastavit a doopravdy uvedomit 😉 Drzim ti palce!
@exbordelar Já ti rozumím a máš pravdu a já třeba tohle umím a můj muž s tím v 99% případů nemá problém a udělá cokoli. Ale tohle funguje jen na normální muže. Na shnilý a protřelý manipulátory tohle nefunguje.
@orchidis no a to je prave ono - pokud nebude ty hranice respektovat a dal to skripat, tak prece neni nikde psano, ze to musi vydrzet. Treba zjisti, ze samotne ji bude lip. On ma pravo se nezmenit a setrvavat v tom “konzervativnim” presvedceni dal. A ona ma pravo s nim v tom pripade nebyt.
@badinkova234 No a táhnul? To ti gratuluju a není v tom ani stín ironie. Mám totiž dvě kamarádky, které to řekly, chcípáci jim odvětili, že jsou konzervativní a rozvádět se nechtějí a ať táhnou ony a bez dětí (do neznáma, na ubytovnu a bez peněz) a bylo vymalováno. Jak napsala @drep: KONZERVATIVNÍ is new nepřející, zlý, psychopatický a sobecký.
@exbordelar ano, správně jsi to pochopila.
Vztah nefunguje. Res to co nejdriv, manzelskou poradnou, nebo delej rozmazlenemu sobci sluzku.