Zdravím milé maminky, vím že z těchto diskuzí je tu nespočet, ale potřebuji se svěřit a sebrat odvahu změnit svůj život. Žijeme s manželem 11 let v manželství a 1,5 rok předtím. Nikdy nebyl ten vysluvený getleman, ale něco mě k němu táhlo. přožili jsme toho opravdu hodně..zlé.. a zlé a se vším jsme se poprali..jakžtakž.
Ale od narození našeho syna se vše obrátilo a je to čím dál horší.
Synovi je 3,5 roku a mažel s ním neztrávil ani půl dne sám, přebalil ho maximálně jednou, nikdy ho nekrmil, a na procházku ho vzal co bych spočítala na prstech jedné ruky... pořád jsem si říkala, že se bojí malého mimča a že až prcek vyroste bude to lepší. Ale o moc lepší to tedy není.
Nejde všechno popsat aby jste rozuměli mému pohledu a toho jak se manžel mění. Vím že teď je určitě i chyba na mé straně, protože už se nensžím něco zachraňovat. Vždycky jsem všechno řešila a zachraňovala já, sklonila hlavu a byla puťka nechala si všechno líbit..( nejspíš si na to zvykl) Ale taky jsem se s příchodem syna změnila a občas se manželovi postavila. Jenže vždy k mé škodě.
1. Všechno otočí proti mě, to že je prcek nemocnej, můžu za to já, všechny záporný vlastnosti má po mě. Jsem špatná matka z jeho pohledu. Ale já to vidím jinak.Jsem sním od narození 24 hodin denně, on s ním nebyl ani půl dne sám. A když se má člověk starat ještě o domácnost v domě, zahradu atd. a hrát si s dítětem (podotýkám žádný čas na sebe nemám- Jediné moje neřesti jsou kniha a PC jak utýct trochu do jiného světa (ale na pc hledám práci, oblečení apod.) a manželovi se to nelíbí, prý tak syna zanedbávám a on nic neumí....dělá přitom jako bych na pc vysela 24 hodin denně.☹ Ale s nad mě pochopí jiná mamča co utíká ke knize a pc když malej spí nebo najde činost s hračkami.
2. synovi se věnuji, chodíme na procházky, hrajeme si čteme, tvoříme. jezdíme na výlety.../jenže jen já a syn a občas noje máma) Manžel někdy přijde s práce a ani prckovi neřekne ahoj a lehne. Někdy si přijde pophrát max půl hoďky nebo se sním osprchuje a pak nemám čas.
3. Když je manžel nemocnej...nevidíme co celou domu...je zalezlej aby nás nekazil. Ale když jsem nemocná já musím zvládat všechno.
4. Manžel mě nikdy nepochválí. Vůbec nejí jen lemtá pivo. Když navařím řekne že se to nedá jíst ☹( Nejíme jako rodina.
5. Ale on ze sebe delá nejlepšího otce na světě, ale já to tak teda nevidím a on si to neechá vysvětlit.
6. Řekne mi že se neumím vyjadřovat, neumím mluvit (No jasně když nechodím mezi lidi, a dělám jenom zvuky zvířátek a čtu pohádky) když jsem šla na pohovor, ohledně práce byl to nejhorší pohovor v mém živitě. Chybí mi lidi ale manžel mi neumožní snimi být. Žádné kamarádky ani sousedky ke mě nechodí na kafe jak vidí manžela prchají a hledají výmluvy. (nedivím se jim)
7. Začíná být agresivní, na prckovi narozeniny, po hádce když nepřijeli prckovi jeho rodiče popřát jsme se chytli a on mě škrtil a táhl z obýáku až do kuchyně. Nebyli v tom pěsti ale ta rychlá škrtící agrese mě tak překvapila, byla jsem v takových šoku, že jsem utekla před dům a zavolala na něj policajty. On ležel s prckem v posteli a tvářil se jak milijus e že nic neudělal. Nepřišel se mi omluvit, nekál se nic podobného ještě mšě utvrdil v tom že jsem to zavinila já a že za všechno můžu. Pak ve slabé chvilce jen naznačil, že ho mrzelo že rodiče nepřijeli prckovi popřát. Ale žádá omluva. A já mu odpustila...
8. Když mi nadává je neskutečně hrubej i před synem, nadávámi do pi.. a do ku.. Já teda taky dokážu řvát ale nikdy mu sprostě nenadávám. To mě u něho štve jako by mě nenáviděl. Ale nechce se vzdát půlky domu tak radši mě bude deptat ať odejdu.
9. Poslední hádky kkdyž jsem prckovi stahovala pohádku (protože zase se ve školce nachladil) dostala jsem nadáno že jsem fůrie a trávím všechen čas na pc a prcek jen čučí na bednu (Jo tak sním mám jít asi ven a skákat když chrchlá jak stoletej stařec) neměla jsem sílu se ani obhájit...chtěl mi notebook rozbít ale naštěstí to odnesla jen myš.
10.Sex nemáme už nemůžu se přetvařovat nemůžu, prostě na něho nemám chuť nepřitahuje mě. Sprostě mi nadává, nepochválí mě a ještě čeká že budu po vůli??? Nemůžu a to určitě situaci komplikuje, protože se nemá kde ventilovat.
11. Včera jsme byli na výletě já s prckem a sbábi a poprvé v životě jsem záviděla!!! Byli jsme v nákupním centru a vedle nás byla rodinka se dvěma dětmi mimi v kočárku a asi 4 letá holčička. A manžel pomáhal obstarat obě děti pomohl manželce s jídlem. Krmil, převlíkal, krájel, držel bez námitek s usměvem. A mě bylo dobreku že takovou rodinu prckovi dát nemůžu a žačalo to ve mě hlodat ským to vlastně žiju ..
12 Když to vydržím jak to bude vypadat třeba za 3 roky?? Nakonec to odnese syn.
13 Už se dívám i na pronájmy ale je těžké vyhodit okolo 7500-9000 za zařízený pronájem. Začínat znovu s holým zadkem ???? A náš pan dokonalý bude vklidu ve velkým a zařízeným domě a bude s e smát...
14 Úplně se bojím mu říct že takhle to dál nejde, že s tím musíme něco udělat. Nejlepší by bylo prodat domek a každej si z něho pořídíme nové bydlení... Ale na toto on nikdy nepřistoupí.
15 Nikdy mi na prcka nepřispěl ani korunu, všechno jídlo, oblečení, hračky táhnu sama... (On si buduje dům) (Pak se mi nemůže divit že hledám bšechno nejlevnější oblečení hračky na netu abych mohla prckovidát to co je potřeba) a ještě jsem ta nejhorší na světě.
16 Holky má takovýmu člověku cenu zase odpouštět?? Upřímně se přiznám že na to nemám sílu ale nemám ani sílu začít znova s holým zadkem, ale statečně o tom uvažuju. Asi potřebuju nakopnout ,aby se prckem měl dobře... A nežil v tom co mezi námi s manželem není.
Díky za každý postřeh a naději a sílu kterou pošlete.
Dobrý den, přečetla jsem ten váš článek jedním dechem... Nebudu vám tu tvrdit, že já bych si to takhle nikdy líbit nenechala, to asi píše ten, kdo nikdy nezažil šikanu, násilí a ponižování... Člověk si pak totiž začne myslet, že tak to má být... :-/ Ačkoli Vás neznám, je mi to vážně upřímně líto, že lidé se dokáží takto chovat. Váš muž si asi myslí, že je nadřazený druh, který si může dovolit všechno. Radila bych Vám se s někým poradit, klidně i s nějakým psychologem, jak dále postupovat. Člověk se nejvíc bojí změny, ale než žít v permanentním strachu a stresu, tak to radši opravdu žít s tím holým zadkem... Znala jsem jednu paní, která měla doma přesně takového muže, nejdřív to byly nadávky, urážky, ponižování, choval se jako největší chytrák na světě až jednou začaly létat i facky... Paní s tím mužem žije dodnes a není ŠTASTNÁ. Prosím Vás, abyste se nebála a začala to nějak řešit...
Tohle je normálně zamindrákovanej skrytej násilník !!! Kašlete na barák, ten vám zdraví, sebevědomí, natož spokojený dítě nedá !!! Když s ním budete dál, neodnesete to jenom vy, ale taky malej - děti jsou fakt vnímavý, už teď cejtí, jak je to doma blbý. Jo a jednou mu tu rodinu s tím starajícím se a milujícím se otcem taky můžete dát !!! Evidentně sama sobě moc nevěříte, ale čím déle budete s tím svým - omluvám se že te řeknu - hajzlem - tím rychleji vám to sebevědomí uplně zmizí a budete se synem jenom dvě oběti. Pokud víte, jak to s tím barákem je, tak jestli se vám ho podaří prodat, tak leda, když to budete řešit vzdáleně přes právníka, a ne že mu to řeknete a on vás potom akorát bude škrtit. Taky by se vám mohlo stát, že by vás jednou tak ztloukl, nebo přizabil, že byste byla ráda, kdybyste byla živá s zkončila "jen" v nemocnici, a pak by zůstal on sám s vaším synem doma - co myslíte, že by manžel udělal, kdyby ho syn otravoval - skoro všichni násilníci časem začnou týrat i vlastní děti. A že vás váš manžel psychicky týrá a evientně i fyzicky je jasné jak facka. Utečtě co nejdřív !!!!
@tania Moc děkuji, za odpověď radu a povzbuzení, vím že když se rozhodnu odejít nebude to nic jednoduchého. Mám strach z toho co udělá, péče dítěte...kdo mi tak uvěří že by syna neobstaral?? A pak třeba bude soudce nakloněm manželovi protože já třeba nesplním podmínky pro vhodné bydlení apod.
Já vím že je to spíše zbytečná obava z neznámého. Ale budu muset pročíst nějaké diskuze co mohu čekat a něčekat a co to všechno obnáší. Ztěch našich zákonů a nezákonů jsem docela zmatená. ☹
Kdyby byl k čemu otec, tak bych možná uvažovala o tom, že zůstanu - ale takhle? Když nemá očividně k prckovi vztah, utíkej od něho co nejdál - bude akorát zkoušet co může, jednou to bude facka, ty mu jí odpustíš, příště to bude pěst. A máš nárok na nějaké majetkové vyrovnání co se domu týče? Je napsaný na vás dva? Nemůžeš na chvíli k rodičům nebo někam, kde by se hned nemusel řešit nájem?
Odejít!!Včera bylo pozdě!!☹
Nic se nezlepší i kdyby začal slibovat.
Odejít co nejdříve nebo budeš nešťastná pořád.Už kvůli malému bys to měla udělat.K čemu mu je takový "táta" a k čemu je tobě takový "manžel"??
Žiješ jen jednou,tak hlavu vzhůru a koukej jít štěstí naproti!!🙂
Určitě se najde někdo,kdo k vám bude pozorný.🙂 🙂
@dancatinterova
@anushka111
Díky holky, je pravda, že te´d si moc nevěřím a mám ze všeho strach... Nejde mi ani tak o barák, ve mě vzadu v mysli roste bojovnice, ať si ten barák strčí někam... Spíše mi jde o to aby se pak nehadrkoval u svěření do péče... jako že on má ajá nemám... Spíše počítám se schválností , než aby myslel na dobro syna..
Ale při dalším zapnutí PC hledám psychologa, sociálku a realitku.
Díky moc za podporu že v něm vidíte, to co je ikdyž jsem to tak nerozepsala. A že mi dodáváte sílu s tím něco dělat.
@simanas Nebojte se! Určitě se poradte s někým, kdo tomu opravdu rozumí. K soudu třeba vůbec nedojde. Budu Vám moc držet palce, aby vše dobře dopadlo! Může si tím projít kdokoli z nás, hlavně na to nebýt sám... 🙂
@simanas urcite jit pryc....snad by vam ze zacatku pomohli vasi rodiče at s bydlením nebo aspon financne.....existuji azylove domy (ano, zni to hrozne, ale lepsi nez nic) a podnajmy jdou najit urcite i levnejsi....pro zacatek staci 1+1 a zadny prepych.....pokud mas fajn rodice tak si s nimi promluv a urcite prijdete na nejake reseni....a nez mu reknes svuj zamer, tak si vsecno promysli at se potom muzes jen sbalit a odejit.....preji hodne stesti a hlavne odhodlani
Už jste měla odejít dávno.. co více na to říct, tohle prostě normální není a chlap by potřeboval nakopat pr...!
@sim007 Rodiče jsou hodní, ale takhle mi nepomůžou. Byt hledám samožřejmě praktický, přepych nepotřebuju. 1+1 1-kk 2+kk ono záleží na obytné ploše...Někdy je 1+1 větší než 2+1 Ale musí být zařízený...protože nic nemám.. Lednici, pračku, sporák apod. A v našem kraji co my teda vyhodil PC přes realitky nejlevnější 7000 nájem plus energie okolo 2300,-..
Ale třeba vyšlu na facebooku nějaké info bez realitky to bude levnější... Musím jen hledat. 😉
No barák je vás obou, a svěření dítěte do péče se řeší před majetkovým vyrovnáním při rozvodu, takže ve chvíli rozhodování o malého na tom budete majetkově vlastně stejně . i kdybyste v tu chvíli bydlela jinde. Jinak si myslím, že vám bude hodně vyhrožovat přes malého - alespooń z toho co píšete, ale praxe bývá taková, že soud uloží maximálně střídavku, takový chlap si díte vezme jednou a pak už ne - v tu chvíli už je totiž rozhodnuto a tak přes díte už nemá cenu vyhrožovat a o starání se takový chlapi nestojí. Hlavně si dokladujte vše negativní co půjde, třeba zapňete i diktafon, kdyby vám vyhrožoval, a dopředu promyslete co všechno musíte vzít sebou. Co vím tak u takových chlapů je nutné se pak rychle odstěhovat v době kdy jsou v práci, když jsou u stěhování doma, tak je to doslova o zdraví. Nebojte se - máte na to a ZASLOUŽÍTE SI I VY KRÁSNÝ ŽIVOT !!! 😉
promin,ale jen zena hloupa nebo zena bez sebeucty si tohle necha libit. a vy k tomu mate dite,sakra,v tom chces maleho nechat jak dlouho?je na tobe,aby nemel hnusne detstvi,nemluve o tom,ze si z neho muze vzit priklad a chovat se stejne.vsadim se,ze u tchanu to funguje podobne..proste se sbal i s malym a zdrhni,necekej na nic..v nejhorsim do azyloveho domu pro matky.reseni je vzdycky,ty musis mit odvahu udelat spravny krok,kdyz ti ohrozuje dite,nemelo by byt tezke odejit
Určitě je jediný řešení, a to odejít. Klidně se zkus podívat po organizacích, které pomáhají týraným ženám. Protože domácí násilí vážně nejsou jen facky, ale třeba i to, že ti nedovolí se stýkat s jinýma lidma, psychický teror... Myslím, že u vás doma je to dost typický případ. :( Nevím, odkud jsi, ale ve skoro každém větším městě něco je. Tam ti nabídnou i psychologickou poradnu, právníka, dají kontakt na azylový dům. Taky píšeš o svojí mamce, nemůže třeba taky pomoct? Poskytnout nějaké zázemí pro začátek. A určitě se neboj soudů, myslím, že i malý bude sám umět dost dobře dát najevo, s kým chce být, vaše okolí má taky oči a oni se poptaj, co a jak se u vás dělo. Držím moc palce, ať najdeš odvahu a sílu, určitě nemáš co ztratit, jen a jen získáš!
Uprimne utikej a honem , vem maleho a bez. Zbytek se vyresi. Bydleni atd. Tobe i malemu bude lepe bez neho.
@kataol Určitě jsem hloupá protože neslyším nic jiného a sebeúctu určitě táhnu tak 10 metrů za sebou. Díky že jsi mě popsala.
Dítě neohrožuje, dítě má rád ikdyž se mu nevěnuje. Má problém jen semnou. A samozřejmně vím že dítě tuto situaci vnímá a žačně vnímat více a proto se snažím najít odvahu něco dělat. S takovými jako ty to jde samo hned si připadám jak superman co změní svět. Ale tak jednoduchý to zas není. Musím si najít bydlení přestěhovat se a tak ať je to rychlé aby malej zaznamenal co nejméně... Hledám pomoc a rady abych to mohla učinit. Tak ti děkuji, to co potřebuju je aby mě ještě někdo srážel dál a ještě si na ně dupl. .-(
Úplně mě z toho zamrazilo, bohužel jak tady zjišťuju čím dál častěji, není to nic neobvyklého. Já jsem tohle naštěstí nikdy nezažila, nikdy jsem takového muže nepoznala a můj manžel je naprosto dokonalý chlap, parťák a tatínek. Určitě s manželem nezůstávej, jsi mladá a synek je malý, máš celý život před sebou. Myslíš, že to bude šťastně dětství, když vyroste v takovém prostředí? Akorát přebere od otce takový vzorec chování a až vyroste, bude takhle mluvit s tebou a chovat se ke své partnerce. Maminek, které odešly od otce dítěte je přece dnes spoustu a není to žádná ostuda. Jelikož jste manželé, tak se domek bude dělit na půl, ať chce nebo nechce. Bude tě muset vyplatit, ale asi se to potáhne, než se dohodnete. Každopádně alimenty platit musí, takže to určitě sama zvládneš. Rodina by ti prozatím nepomohla, než si vyřešíš bydlení?
@simanas
@tyf Moc děkuji.. Rodiče jsou hodní , ale bohužel v této situaci nepomohou... Až tak mladá nejsem 😀 Ale určo se budu snažit co nejdřív nějak zařídit. Hlavně najít zařízený byt 😉 Ale už jsem vyslala info. Díky nechi aby byl syn stejný jako jeho otec...chci aby k ženám choval ůctu...tak snad to dokážu zařídit.
radeji bych si nasla podnajem nezarizeny, mnoho veci se da sehnat na bazaru nebo za odvoz pripadne pomuzou znami, kamaradi, zbytek rodiny. Ty zarizene pronajmy jsou hrozne drahe, zbytecne. Hlavne, abyste meli klid. Kdyz jse mzacala cist uvodni prispevek, rikala jsem si, ze neco dela i muj muz, kdyz je nachlazeny, tak se neizoluje, naopak dite vzdy nakazi, taky nema tolik trpelivosti kdyz maly place (place vyjimecne), takze bych manzela kolikrat nejradsi zabila. Ale ja jsem ve vztahu dominantni, on taky neni zadny tichoslapek, ale porad jsem dominantnejsi nez on, takze to je neco uplne jineho. Hlavne mi pripada hodne spatne, ze ten tvuj manzel je vulgarni pred ditetem a vlastne ho uci neucte k tobe, zenam, mamince... to je strasne. A casem si myslim, ze se to muze zhorsit, protoze uz to nebude male roztomile dite, ale treba pubertak a jak se k nemu takovy otec asi bude chovat. Je mi to lito. Drzim ti palce, at to vyresite a at mate klid na zivot...
@simanas i kdybys měla jíst nějaký čas rohlíky, uvidíš, že to bude nejlepší rozhodnutí jaké uděláš. Nejhorší je, když člověk z pohodlnosti nebo ze strach rezignuje a zničí si celý život. A ani to nikdo neocení, děti budou vzpomínat jak to bylo traumatizující, když se rodiče hádali, nedejbože mlátili a taky je to poznamená v dalším životě. A přesně znám i kluky/chlapi, kteří takhle hnusně jednají s vlastní mámou, protože od malička vyrůstají v tom, že máma je prostě nemožná. Držím palce, věř, že mít fajn chlapa a zdravé děti je to největší životní štěstí 🙂
@dokument Děkuji.. no já moc kamarádů a známých nemám, určitě né takových kteří by podali pomocnou ruku. A rodiče řeší svou situaci... Bohužel by mi taky nepomohly...takže jsem viděla reálnou vizi v zařízeném bytu.. Na bazárkách se určo dá sehnat spousta věcí ale nevím jak a jestli bude přístup k internetu abych si sehnala nějaké věci..Tkaže volba padá na zařízeno. (protože už jen co se týče nádobí, hrnců a příborů a jiných maličkostí bez kterých se neobejdeme..) musím si to naplánovat a udělat seznam...abych na něco nezapoměla. Čím víc nad tím přemýšlím seznam se zvětšuje. ☹
@simanas nejsi ani hloupá ani bez sebeúcty, některé uživatelky si nevidí do pusy... ;-/ Za mne taky pryč, i když se budeš snažit, stejně se to o moc nezlepší a ty šťastná nikdy nebudeš. A ten kdo takto nežije a nikdy to nepoznal, to stejně nikdy nepochopí, že není tak snadné odejít.... Dost podobně je na tom moje ségra, řekla bych, že asi ještě hůř (má 4 děti), po dvou chtěla odejít, myslela jsem, že jsem jí konečně přesvědčila, ale nakonec to nedala,někde uvnitř ho pořád měla ráda a bála se co bude, místo toho si udělala další 2 děti a už vím, že nikdy neodejde a šťastná nebude.... Neudělej tu samou chybu 😉
@blondynka400 Moc děkuji... dovedu si představit i se vcítit co prožívala a prožívá tvoje setra, člověk se vždy snaží najít naději že se něco změní, ale někdy to nepřichází a pak se člověk jen vleče. Doufám že budu mít dost sil jít proti proudu. Tvé sestře přeji hodně sil aby tě nakonec poslechla.😉
@simanas pro začátek doporučuju obrátit se na nějaké intervenční centrum http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.d... Určitě ti pomůžou s dalším postupem. Jinak samozřejmě shromažďovat důkazy - zprávy od policie, fotky modřin, záznamy z diktafonu..
@simanas vis, mam kamarada, ktery ma 3 leteho syna ve sve peci.. snazil se o to rok a pul, kym ho dostal.. a to se mama chlapecka opravdu nestarala, v zivote s nim nebyla ani u lekare, vse jenom tata.. a takovy tata musel rok a pul bojovat, aby dite dali jemu.. Takze o tom, ze by nekdo dal jen tak dite manzelovi, o tom ani neuvazuj.. Hlavne kdyz se o nej ani neumi postarat.. Preju hodne stesti..
@simanas doporučuji jít od toho za každou cenu, v téhle situaci nevidím nic, co by pomohlo a bohužel si nemyslím, že by se tvůj manžel změnil k lepšímu ☹. Spíše bych očekávala ještě další vyhrocení situace. Uteč dokud je čas! Věřím, že na začátku to nebude jednoduché, sama s dítětem bez práce, ale risk je zisk a určitě se ti brzy podaří vybudovat pro sebe a syna lepší domov... Věřím, že sama najdeš způsob jak si pomoci ( i když na začátku budeš muset někde prosit, rodiče, kamarádky, sociálku apod.), ale nikde není řečeno, že za pár let nebudeš mít lepší "dům" (nebo cokoli jiného, co se ti teď nechce opouštět), navíc s lepším člověkem vedle sebe.