Manžel se chtěl zabít. Co mám dělat?
Ahoj, je to hodně nepříjemné, proto se omlouvám za anonym a za román.
Tento víkend byl opravdu příšerný a vygradoval v něco, co nejsem schopná v sobě nějak zpracovat.
Začalo to v pátek odpoledne, šli jsme s manželem a naší roční dcerkou na procházku. Já mám stále nějaké zdravotní problémy po porodu, které budou nejspíš už trvalé. Manžel se mě ptal, jak mi je a já mu řekla, že pořád stejně. Ale jsem už celý týden jakási otrávená, hned vylítnu, pláču téměř u čehokoliv. Prostě se se mnou něco děje a já nevím co. Naše debata se ubírala směrem, kdy on do mě ryl, abych se více snažila a bude to dobré. Nakonec se naštval a protože vezl kočárek, otočil se na patě a odcházel ode mě. Já měla na vodítku psa. Chtěla jsem jít nejdřív domů, ale uvědomila jsem si, že mám klíče v tom kočárku, tak jsem šla za ním. On se pak otočil a pustil kočárek (z mírného kopečku) směrem ke mně. V tu chvíli jsem bouchla jak papiňák, jakýsi nahromaděný stres a frustrace se dostal ven. Začala jsem po něm řvát, doslova, že je dement a jestli jí (naší holčičce) chce jako ublížit nebo co. Chtěl odejít, ale pes šel za ním, tak jsem po něm mrskla vodítko, vzala kočárek a šla domů. Doma u nás nastala tichá domácnost, zavřel se do pokoje a nevylezl ani když jsem malou krmila (vždy večeříme spolu), ani když jsem ji koupala. Prostě total ignor. Celou sobotu jsme prožili jen tak na půl slova, malou jsme si mezi sebou přehazovali tak, jak zrovna ona chtěla být u toho druhého.
Dnes jsem se pokusila o nějaký dialog, ale neúspěšně. Dělal malé do flašky čaj, který říkal, že to udělá, ale já mu řekla, že to je dobrý, že ho zaliju sama. Načež se sebral a šel se psem. Když se vrátil, tak šel ke mě a řekl mi, ať naše velké auto neprodávám pod sto tisíc a že hypotéka je taky v cajku, vzal velký kuchyňský nůž a šel ven. Ptala jsem se ho co jako bude dělat a on, že už ho tohle nebaví. Vzala jsem rychle malou do náruče a vyběhla za ním. Šel do lesa. Chytla jsem totální hysterák, začala jsem brečet jak nikdy, nebylo to nic hraného, šlo to opravdu ze mně. Myslím ale, že on si myslel, že to hraju..to je jedno. Každopádně jsme pak spolu došli domů a začali o tom mluvit. Já jsem celkově nespokojená sama se sebou, přijdu si, že nic nezvládám (hlavně domácnost). On mi celou dobu říkal, že jemu je jedno, jestli je tu trochu nepořádek a není uvařeno. Že on jí stejně hlavně saláty 🙂 No nějak jsme si to vyříkali, ale já měla a mám pořád v hlavě, jak šel s tím nožem do lesa. Pak jsem se ho i ptala: Ty bys mě tady vážně nechal i s malou? A on, že by to klidně udělal, že už toho měl dost....
Strašně mě to štve a hlavně mrzí. Vůbec nevím, kde se tohle v něm bere. NIKDY takový nebyl. Jsme spolu 15 let, z toho 10 let manželé.
Já teď vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Nikomu z blízkých ani kamarádkám to říct nemůžu. K psychologovi ho nedostanu, je zabejčený. Pořád si tak nějak říkám, že by to neudělal, bylo to spíše demonstrativní. Ale pak si zase říkám: Co by udělal, kdybych za ním neběžela a zůstala normálně doma? On by mě tu vážně takhle nechal s malým dítětem? Vůbec nevím, co teď dělat....
Oba a hlavně teď ty bys měla najít odbornou pomoc. Ono se možná najde hodně názorů,že je tvůj muž slaboch a že tě tu chtěl nechat. Naopak,byl doposud dost silný na to,aby trpěl tvé výlevy,i když tě ujišťoval,že je to v pohodě. Co tak popisuješ mi totiž připadá jako poporodni deprese.
Ale na nějaké sezení by jste měli jít spolu a řekni třeba,že ho tam potřebuješ,že se chceš stát zase tou,kterou si byla dřív,ale k tomu potřebuješ i jeho ...
Je to urcite na odbornou pomoc. Idealne jdete oba s manzelem, ale pokud bude opravdu zabejceny a nepojede pres to vlak, tak jdi urcite i sama. Mas svych problemu taky dost, na nich muzes zapracovat nejdriv, a manzel se treba casem prida, nebo aspon zareaguje na zmenu u tebe...
Poradila bych ti psychoterapii, budeš jiná, bude jiny i on
No z jeho strany mi to přijde trochu jako kalkul, demonstrace. Pomoc si najděte oba, ono když na sebe řvete, sama se sypeš fyzicky i psychicky, tak to vztahu nepřidá
Asi ho uz delsi dobu ten zivot nebavi a nema lepsi vyhlidky. Jste spolu dlouho, takze uz to neni co bejvalo. Mate male dite, takze sexu asi taky moc neni. Do toho tve zdravotni problemy, a ten podelany covid kdy clovek nevi co bude.. manzel to ma narocne, ty samozrejme taky. Pokud mozno zajistit hlidani a odpocinout si, udelat si hezky vecer dle libosti( nekam za prateli, za kulturou nebo sami doma) . Prosim neber to jako utok na tvoji osobu. Jen jsem se snazila nastinit co muze byt pricina. Drzim pesti at se mate zase brzo fajn.
Já mám teda dajem, že by jsi psychologa potrebovala i ty. Co se týká manžela, když nebude chtít,brak ho nedonutis, spíš ho zkus přemluvit na parovou terapii. I kdyby se nepodařilo, ty každopádně chod, když se dáš sama do pohody může to mít pozitivní vliv i na manžela a vás vztah.
myslím si, že chtěl jen upoutat pozornost. Ale na psychologa to je - pro oba! Je možné, že máš i nějakou poporodní depresi, rozhodně to nezvládáš dobře. Doporučila bych aby si tam šla sama a pak se s mužem domluvila, aby tam šel jako kvůli tobě. Aby mu doktor řekl, že to přejde, že za to nemůžeš, že hormony atp. Abyste si promluvili společně s odborníkem, který vám poradí, jak spolu vycházet, jak tohle těžké období překonat.
pokus o sebevraždu=indikace k hospitalizaci i přes nesouhlas pacienta (jedna z mála situací, kdy s tím pacient nemusí souhlasit).
Chápu, že to nechceš hrotit až takto, ale těžko řict, co může udělat dál. Pokud to chce vážně udělat, nic ho nezastaví..
Vše už tu bylo řečeno. A pokud máš pocit, že ty psychologa nepotřebuješ a on k němu taky nechce, představte si tu situaci z pohledu 3. osoby. K lesu jde chlap s nožem v ruce a za ním běží hysterická ženská s dítětem v náručí. Co si pomyslíš?
No, mrzí mě tohle. Bohužel se bojím, že se to bez odborné pomocí neobejde.
Mám ve svém okolí velmi blízkého rodinného člověka, který se pokusil o sebevraždu (nebudu uvádět, o koho jde).. Je to 5 let.. První roky jsem se strašně bála, že to udělá znovu. Teď se bojím taky.. Ale doufam. Ten strach o toho člověka mě zabíjel. Samozřejmě, že skončil na psychiatrii a je doposud léčený, ale pevně doufám, že prášky nepřestane brát do konce života a hladina hormonů zůstane takto vyrovnana. Je to strašný stres a to se nejedná o manžela, který by mě s dětmi nechal samotné.. Držte se 🍀
@amazonkajanik Jsem prave nevedela, ze muzu mit poporodni depresi takhle dlouho po porodu 🤔
Uz jsem se po nejakem psychologovi divala, prijde mi to jako dobre reseni.
@mimi1004 Ze jsou totalni blazni nebo ozrali 😕 Ach jo..
Komedie jedna 😀 Sorry jako, ale pokud se chce nekdo podrezat kvuli hadce se starou, tak je to bud nevyzrale pako, nebo psychotik, ktery mel uz davno lezet v Bohnicich. Ty resis, jak by te tu mohl nechat s ditetem. To ja bych teda na tvem miste resila, aby nas jednou v nejakem zatmeni nepodrezal vsechny.
Nechci to zlehcovat. Ale hodne mi popisovane jednani manzela pripomina meho byvaleho. Po hadce vyhrozoval, ze skoci z balkonu, ze dal nemuze. Nejdrive jednou, pak prakticky po kazdem konfliktu. Ja plakala, bala se o nej, branila mu telem. Az po rozchodu s odstupem casu mi doslo, ze by si nic neudelal, mel se prilis rad, byl to jen zpusob manipulace (zustat s nim, jsem dnes sama v peci psychiatra). V kazdem pripade si myslim, ze odborna psychologicka pomoc pro Vas oba je nutna, cim drive tim lip. Uz proto, aby v tom napati a scenach nemusela zit vase dcera, deti tohle velmi silne vnimaji.
Hodne mi to prioomina vyhrocenou situaci asi taky tak rok od narozeni prvniho ditete, neslo sice u nas o zivot, ale rozvod byla jedna z variant. A manzel toho mel taky opravdu blne zuby - moje podrazdenost, neschopnost se radovat ze zivota s vytouzenym ditetem, neustale strhana matka, ktera ani nevi co chce, hormony jak na houpacce... A nejvic se to uklidnilo, kdyz jsem zacala trochu pracovat, prisla mezi lidi, zacala si sama sebe zase vazit a trochu o sebe pecovat.
To chlapy proste nedokazou byt neustale oporou, neustale fnukajici zenska je nebavi, chteji mit doma pocit zazemi atd. Proste na to aby mohli davat, musi taky dostavat. Res primarne sebe, abys byla spokojena a dokazala vytvorit teplo domova a uvidis, jestli to s manzelem neco udela. A kdyz ne a porad bude mit takove blbe napady, tak tomu nezabranis, kdyz sam nebude chtit.
Kdyby tohle udělal můj manžel, šla bych na soud aby mu léčbu nařídili. Ať chce nebo ne. Tohle není pr.del a já bych nechtěla žít celý život ve strachu. Měli jsme podobný případ v rodině, vyhhrocovalo se to čím dál víc, pak už s sebou málem vzal celou rodinu (u všeho byly 3 děti) a nakonec se stejně zasebevraždil. Léčit se taky nechtěl a bohužel ho nechali že když nechce, nemůžou nic. Mohli, soud může léčbu nařídit.
To mi pripomina, jak v drivjesich dobach tohle delala mama rada. Ta po kazde hadce s tatou sla na pudu a jakoze se bude veset. Zamkla se tam a me tam tata posilal abych ji ukecavala at to nedela. Ja v 8 letech, brecela za dverma aby se mama neobesila. Pak odemkla, a pokracovala maniuplativni ubrecena scena. Bylo to nejakou dobu, dokudnl se neuklidnila. O jak ja mam tohoe 21 let pred ocima a neodpustim jim tohle, proroze me to defakto poznamenalo na cepy zivot. Jak, to je spozite, ale tahnu si s sebou urcita vryta psychicka oslabeni. Jestli chces tohle doprat vasi dceri, tak vtom jako magori pokracujte, znicite ji psychiku. A vinni budete oba. A nebo to reste.
Pokud by se to doma neuklidnilo a opakovalo se to tak rozhodne psycholog a pokud by nechtel chodit tak bych se asi podivala po zadnich vratkach, protoze nebylo by to poprve co zoufaly clovek vzal s sebou na onen svet i ostatni!!
@orisek56 Vím, že je to hrozná situace, ale vzpomněla jsem si na film Parta Hic, jak tam Zázvoroková chodila skákat pod vlak a Kemr měl jízdní řád, aby věděl, jak moc má pospíchat 🙂
@meronym Přesně to mě napadlo, myslím, že když to někdo chce opravdu udělat, tak se zavře do sebe a ne, že teatrálně mácháš nožem a sepisuješ poslední vůli.
Zakladatelka@co jsem si tak hledala,tak poporodni deprese může být i rok po porodu 😟
No, když pominul odbornou pomoc, tak mi to přijde, že svoji náladovosti a výbuchy ho opravdu doháníš k šílenství. Promiň, ale z toho co píšeš to vypadá, že máš normálního chlapa, který neřeší nepořádek a snaží se ti pomoc, ikdyz to třeba bereš jako rypani (typická ženská vlastnost). Pokud se snaží dělat vše co dokáže aby jsi byla spokojená s malou a ty to vracíš tím, že jsi nespokojená a nadavas, tak možna už je sám v sobě zoufalej, a třeba si myslí, že bez něj by Vám bylo lépe. Co se týče té nálady, nespokojenosti, tak úplně vím o čem mluvíš, a taky vím jak se cca chováš k chlapovi, protože jsem si to taky zažila a jediná rada je, ať přestaneš chtít být dokonalou matkou, hospodyni a manželkou. Pravděpodobně tvůj chlap snese doma bordel, když tě uvidí se usmívat. Kdyby jsi chtěla, tak napiš..
Nevím jak dlouho si po porodu, ale u tebe bych to viděla na poporodní depresi. A manžel to očividně taky psychicky nezvládl. Každopádně, jestli můžu poradit, tak jediný kdo vám s tímhle může pomoc je psycholog. My si tě tu můżeme vyslechnout, něco málo poradit, ale vy potřebujete opravdu odborníka, oba dva, bohužel. Každopádně držím palečky, ať je vše zase ci nejdřív super.
Možno tvoj manžel naozaj mal toho dosť, ale asi sa zabudol zamyslieť nad tým, či aj ty toho nemáš dosť. A hlavne, zdravotný problém máš ty, tak na určitú nervozitu máš nárok a on by ti mal byť oporou. Keby sa chcel naozaj zabiť, tak by neurobil predtým divadielko a nebral nôž pred tebou a teatrálne sa nelúčil. Možno v afekte, demonštratívne by si urobil nejaké poranenie,keby si za ním nebežala, ale myslím, že zabiť sa aspoň tentokrát určite nechcel. Takto vystresovať manželku a pritom odmietať akúkoľvek odbornú pomoc, môže iba chladný človek, ktorý zneužíva to, že ty si naopak precitlivelá. Možno sa to u vás ustáli a bude lepšie, ale ty kvôli sebe choď za psychológom, aby ti poradil, ako spracovať to, čomu si bola vystavená.
Asi půjdu proti proudu, ale mi to u manžela nepřijde jako hrané nebo pokus o citové vydírání. Jen jako zkrat, už prostě nevěděl kam dál a sáhl po rychlém řešení, nechtěl tě v tom úplně nechat, tak ti řekl alespoň nějaké praktické věci, nevidím na tom divadlo. Nejspíš už cestou do lesa i on ale začal pomalu měnit názor. Upřímně doufám, že to u něj bylo jednorázové zatmění, kdy nevěděl kudy kam, ale samozřejmě nejsem psycholog. Myslím, že bys opravdu měla vyhledat pomoc hlavně ty, pokud uvidí, že se s těmi věcmi něco děje a není to neřešitelné, vše se jistě zlepší i u něj.
@irmamala jo tak ja to uz taky beru s nadhledem. Musim. Zazila jsem toho mnohem vic, nez nej tohle. A nejak v zivote rozumne clovek fungovat musi. Jen rikam, ze to dite to poznamena do smrti. Me to taky poznamenalo. Jsou veci, vlastnosti a uvazovani , ktere v sobe nezmenim i kdybych se stavela na zadni. Proste je natuty, ze to jaci budeme nas proste ovlivni detstvi , kazdeho .
Mně se tohle prostě nelíbí... mají barák, auto, zdravé dítě, jeden druhého, ale za 15 let bez dítěte zvykli na užívání, a teď nezvládají tak běžnou situaci jako narození dítěte. Tak když to nemůžete vydržet, tak antidepresiva oba...ale je to škoda, že si neuvědomujete, co máte
Pomoc, hned, opravdu jakoukoliv formou...i nasilim kdyby to jinak neslo...my to pri prvnim pokusu meho otce neudelali a netrvalo to ani dva roky a nakonec se mu to podarilo. Prosim zkus mu nejak pomoc dokud to jde :(
Zkus se na to podívat očima tvého chlapa. Místo toho, aby se vracel domů z práce k milované ženě a dítěti, spokojené rodině, tak ho čeká vydeptaná přednasraná manželka s depresí, na kterou aby se bál promluvit, protože i pokus o sebemenší diskuzi končí útokem.... Jak dlouho se to dá vydržet? Změň se ty, řeš své zdravotní potíže a deprese či úzkosti s nimi spjaté a změní se i on. Tohle musí být na palici...
Nepřijde mi jako dobrý nápad to tajit, to ti na pohodě nepřidá a on bude dál zaseknutý.
Co udělat:
- rychle naběhni k odborníkovi ty, on uvidí, že chceš změnit své rozpoložení a tobě to pomůže
- kojíš ještě? Odstav by mohl pomoci zklidnit hormony.
- poraď se s někým, na jehož názor muž dá (jeho bratr, kamarád?) a může pomoci moderovat vaši komunikaci, podpořit tě v jeho zájmu, ale ne ve stylu "já chuděra a on by nás tu nechal", ale spíš "záleží nám na tobě, pojďme všichni hledat cestu"
Držím palce!
Zkus si s nim sednout, věcně, bez výčitek rict o tom, jak se citis ty, jak se citi on, o svych obavach, o tom, co by pomohlo, ulevilo každému z vás. Treba nějaké "pravidelné čtvrtky" kdy se vycisti vzduch.
Jindy, hádáte se? Nemá potíže v práci, zvýšený stres, tlak?
Pusobi to na mě demonstrativne, az manipulativne, ale i to muze byt signal, že je neco fakt blbe.