Manžel. Rozvod?
Ženy potřebovala bych nakopnout.
Čím začít, jsem vdaná za gemblera, který se 4 roky po léčení k akci vrátil. Máme spolu 2 letého syna. Gamblingu a alkoholu začal holdovat poněkud více, protože mu diagnostikovali nález na mozku. Proběhla operace, vše v pořádku a mohl se vrátit domů. Nastal neskutečný teror. Po měsíci od příjezdu domů z nemocnice mě vyhodil i s malým. Po týdnu jsem se vrátila zpět. Pravdou je, že jsem měla obavy o jeho zdravotní stav. Nechtěla jsem, aby po takovém zásahu byl doma sám. Trochu se to vyklidnilo, byť ne moc. Vánoce jsem tehdy s ročním drobkem trávili sami, muž byl naplech a spal. V květnu přišel další můj odchod opět iniciován z jeho strany. Dva týdny jsem držela basu a už tehdy jsem se vracet nechtěla. Citila jsem to v sobě. Nechala jsem se zase uchlacholit, ale řekla jsem si naposledy. A to od května vydrželo pouze do září a přišlo to zas. Měl pocit, že jsem (i s dítětem) byla v obchodě moc dlouho a buhvi, že s kým nebo jestli vůbec jsem tam byla. Nepočítaje, že se strašně ošklivě choval k moji matce, která nám jako jediná pomohla jak finančně, tak časově a péčí, jak o něj tak o prcka. Trávila jsem s ní dost času, ale to proto, že on se mnou nikam nechtěl a chtěl být jen doma a pak mi to vyčítal.Nyní jsem se již zapřela. Sbírala jsem si své věci před barákem, protože to byla odplata za to, že se nechci vrátit. Podala jsem žádost na svěření dítěte do péče, tohle se konečně vyřešilo. Ještě před soudem skončil v nemocnici a konečně přestal pít a díky tomu i hrát . Dokáže ze sebe vyloudit kloudnou větu. Překvapení docela po takových letech. Přemlouvá o poslední šanci, prý se chce podílet na výchově malého a chce mi ukázat , že je lepší . Jenže já už mu nevěřím. On nechápe proč. Proč se prý to manželství snažím za každou cenu zničit. Proč dítě nemá mít kompletní rodinu. A ikdyž je láska pryč a zbyla jen lítost a možná trochu strach z budoucnosti, mrzí mě opravdu reálně rozbít manželství, které trvá sotva pár let, Ikdyz dokupy jsme spolu 10 let. Jsem si vědoma, že rozum v tom má jasno. Poslední dva roky opravdu stály za prd. Jen mě to vždy, když spustí tu svou písničku srazí trochu níž.! Je mi to líto skrz podstoupenou jeho operaci, je na ID a celkově se neumím loučit. Jsem pryč i s malým 8 měsíc. Chtěla bych jen slyšet názor někoho dalšího. Jestli by se někdo vrátil a zkusil znovu vzbudit nějakou lásku k tomu člověku, Ikdyz teď momentálně nic necítí. Nebo jestli to, co říká rozum je správně v téhle situaci. Díky za reakce
Myslím si, že zde bude panovat jednotný názor, že je dobře, že jsi ho opustila. Rozum ti napovídal určitě správně a neměla by ses za ním vracet. Nikdy to nebude lepší, protože lidé se nemění a vždycky se nakonec vrátí ke svému stereotypu. Možná by se to na chviličku zlepšilo a pak by zase začal vyvádět, dělat problémy a zas by tě vyhodil. Mysli hlavně na syna, přece nechceš, aby vyrůstal v takovém chaosu a neklidu. Proč by měl doplácet na rozmary a zlozvyky svého otce. Navíc s ním ztrácíš čas, dávno sis mohla hledat lepšího chlapa, který by na tebe byl hodný a zacházel s tebou slušně 🙂
Ty jeho projevy agrese byly již dříve nebo to začlo až po operaci mozku? Protože osobnostní změny po takových zákrocích bývají. Nakolik je to ním ovlivnitelné.
Což ho samozřejmě nijak jinak neomlouvá. Udělejte to prosím hlavně pro své dítě a v žádném případě se k němu nevracejte.
Je kniha s názvem : Jakmile se vzduch dotkne vašeho mozku, tak už život není stejný.
…a to mluvi za vše.
Ukázat ti, že se polepšil, že se bude podílet na výchově dítěte, že nebude pít a hrát může - i když nejste spolu. Sobě a svému dítěti dej šanci žít, líp, nevracej se. Rodinu rozbil on, ne ty, pokud obviňuje tebe, vrátí se k pití i hraní, protože za to nevidí svoji zodpovědnost.
Chápu, že ho třeba máš furt ráda. Nebo se za něj nějak cítíš odpovědná. Chápu, že on je v nelehké situaci a hrozně moc nechce být sám. DOkonce i věřím tomu, že se fakt snaží!
Jenže nevěřím tomu, že vydrží. Už jednou tam ej precedent, že se po čtyřech letech po léčení k závislosti vrátil.
Kdybyste byly bezdětní a ptala ses, zda mu tu šanci dát, asi bych měla pocit, že si ji zaslouží... Jenže je tam dítě. Dvouletý syn, který potřebuje nějakou stabilitu. SOtva si zvykl, že žijete odděleně, tak byste se k sobě vraceli a pak nejspíš zase odcházeli a vraceli... To není dobrý stav pro dítě.
A to dítě taky potřebuje matku, ketrá je trošku v pohodě. Která možná řeší, jak utáhnout domácnost jako samoživitelka, ale je to 'ona a dítě' a ne k tomu ještě dospělý navíc, kterého hlídá, živý a o ketrého se každodenně bojí...
Prostě i kdybych podlehal samaritánskému komplexu (protože jinak to nazvat nejde) a tvrdila, ež si ten muž zaslouží, abys do něj svou sílu investovala, tak s dítětem prostě ne. Teď tvou sílu potřebuje to dítě. A to dítě si nemá jak pomoct. DOspelý chlap, pokud fakt šel do sebe, tak ano. A pokdu nešel, stáhnul by vás na dno všechny.
Nechápu, ale vůbec, že pomýšlíš, že by ses vrátila..🤦 nikdy a ještě jednou nikdy..mysli hlavně na ditě☝️
Nevracela bych se. Neschopnost mé mámy postavit se na vlastní nohy a odejít od otčíma alkoholika a tyrana (automatům se také nebránil, ale vévodil u něj chlast) mně a ségrám zničila dětství a mámu to ve finále stálo život, protože to psychosomaticky neustála. Ty máš to nejtěžší za sebou, jdi dál a dopřej vašemu synovi klidné dětství a pocit bezpečí...
@setba zpětně si uvědomuji , že to tak bylo vždy. Jen předtím jsem nebyla na rodičáku, měla svůj dostatečně vysoký příjem na to polepit a poplatit vše co bylo potřeba a ještě mi zbylo. Byla jsem pro něj krom času straveny v práci nonstop k dispozici. I před svatbou mi sbalil věci a odvezl je k matce, když jsem měla noční. Aniž by mi řekl. Jen dřív měl svědomí a litoval hraní a snažil se to kompenzovat, po té operaci mi přišlo, že je snad hrdý. Je po té operaci jiný, řešit to nechtěl a nechce. Nikdy dřív si nedovolil nic fyzicky, od operace mě 2x vytahal za vlasy, jednou v noci skrz penize, podruhé při posledním odchodu.K rodicaku jsem si našla brigadu, abych nám pomohla, což mi pomáhá teď, bylo to málo . Stejně říkal, že jsem se přiživovala. On prostě nemá pocit, že něco udělal, místo prosíku a Omluv jen psal, že mám poslední šanci se vrátit a když jsem nedošla vyhrožoval a posunul datum do kdy mám možnost. Tímto způsobem jedná až teď poslední měsíc.. cely svůj prozatím dospělý život jsem strávila vedle něj. Je to šílené . Ještě řekl, že jestli se s nim rozvedu maleho už nechce vidět stejně jako mě. 😊 jeden čas říkával , ze alimenty neuvidim, protože beztak není jeho
Sebestředné hovado, co umí jen vyhrožovat a ubližovat. Věř, že bez něj vám bude líp. A alimenty hošánek platit musí, o ty se nenech obrat. A možná bude i lepší, když se se synem vídat nebude.
Tak prvně výchova syna a ničíš rodinu a pak že vás/ho nechce nikdy vidět, když zůstaneš pryč a rozvedeš se? To mu já synovi tedy extrémně záleží.. Jak se mu věnuje těch 8 měsíců?
@lv bere sis jej když ho dovezu nebo když jsem tam měla jit taky.. jinak si ho za tu dobu, co jsem pryč vzal asi 5x .. myslím si, že je schizofrenik, protože ráno mě miluje a večer jsem největší ****
Když jsi zvládla jednou odejít,v žádném případě se už nevracej.
Nepotřebuješ nakopnout, ale nakopat, aby ses probrala. Není jediný důvod, aby ses vracela. Šancí měl dost.
Tak to vůbec neuvažuje o nějakým návratu. Vždyť to sama vidíš.. Nabídni podporu, čas se synem kdykoliv, a to je vše.
@berynka ano to jsem si vědoma byla .. jeho lékař se mnou chtěl mluvit, jak to vidím já, ale on to fikaně udělal tak, abych s nim nemluvila a nemohla říct, že hodně pije a hraje a chova se jinak . Poslal by jej totiž k psychologovi je to prý běžný postup.. jenže když on se tam tváři jak je všechno v poradku není se čemu divit.. byl hodně podobný před operací, jen se to umocnilo a ztratil veškeré zábrany a soucit ..
nevracela bych se, už jsi se odhodlala, žij!! Život se má prožívat né přežívat
Nevracet se, podat žádost o rozvod a svěření dítěte do výhradní péče. Veškerou konverzaci co napsal vytisknout a dodat ideálně pravnikovi. Tohle neskončí dobře, jestli to neskončí jednou pr vždy. Kamarádku ničí jeden vychlastanej hajzl, policie nic, soudy pomalé a ospod ještě pomalejší. Už je na nemocenské, léky na nervy, obavy o život. Je v tom už starší dcera a není jak pomoci, než že hajzl zhebne. Tohle chcete pro syna?
Jo vrať se a ještě se mu omluv za všechno
Bud stastna, ze jsi odesla. Tvuj syn se uci napodobou. Chces, aby vyrustsl v tomhle prostredi? Nejlip bych mu s nim zakazala styk. Je nasilnicky a podly. Co kdyz mu neco provede?
Šanci bych dala, ale nestěhovala se hned zpět, vídala se na dálku, tzn. hodně společného času, klidně u něj i někdy přespat, ale potřebovala bych dlouhý čas, aby získal zpět tu ztracenou důvěru. Držím palce!
Vase manzelstvi ale nekonci ted, skoncilo jiz davno! Sama si napsala,ze k nemu citis jen litost. Z lítosti manželství na nohy nikdy nepostavis. Casem by sis uvědomila, ze s nim stejne zit nechces. Takze potlac sve zachranarske pudy a mysli taky na sebe. Myslim, ze chces zit, a ne být nekomu jen boxovacím pytlem a jeste mit divaka v podobe vaseho dítěte.
Nevracej se🙄
Nevracet. Co bys tim ziskala? Jen dalsi starosti.
Nečetla jsem předchozí komentáře, až dodatečně. Pokud byl agresivní a tahal tě za vlasy, to by byla pro mě konečná bez pardonů. Ale chápu, že kvůli dětem člověk chce zachovat rodinu. Drž se!
Rozhodně nevracet. Nikomu to neprospeje. Akorát ty i dítě budete žít ve stresu a nervech, co se zase stane. Jestli ti chce dokázat, ze se zlepšil, tak super, může to dokázat například tím, ze si bude malýho brát na víkendy, bude na něj platit, a chovat se k vám hezky.
Jak se říká u nás. Udělal to raz, udělá to zas! Může slibovat hory doly...ty si zasloužíš takového chlapa? Jako vážně? Pae měsíců klid a pak zas nervy v háji? To dítě v tom žije a vnímá to a čím bude starší tím hůře až ho začne nenavidet, protože "tobě" táta ubližuje!
Odejdi od něj nadobro. Manželství zničil on, ne ty. Ty se soustřed na dítě. Může ho kdykoli videt a pokud bude "normální" pár let.. můžeš o tom znovu uvažovat.
Nebo se prostě na něj vykašli úplně. Potřebuješ takovou pijavici která ti nedá nic pozitivního?
K takovému hajzlovi bych se rozhodně nevracela. Teď chvilku seká latinu a možná ještě chvilku bude, ale pak začne znovu. Chceš pro své dítě otce, který chlastá, hraje automaty a neustále vás vyhazuje z baráku? Než takového otce, tak raději žádného. On ti jen hraje na lítostivou notu. Ale takovému ubožákovi bych nevěřila ani nos mezi očima. Mluvím z vlastní zkušenosti. Jako mladá a blbá jsem žila s depresákem, co na léky chlastal a nechtěl makat. Protáhl mě dnem společnosti a když mi zemřela babička, tak mi potají namíchal svoje léky na úzkost do pití. Spala jsem 2 dny a i pak jsem byla hotová, páč mi dal dvojnásobnou dávku, co sobě. Jen abych už mu dala pokoj a neotravovala ho svým brekem. Naštěstí jsme spolu dítě neměli. Před dvěma lety jsem se dozvěděla, že nějakou ženskou zbouchnul a nasliboval jí hory doly. Pár měsíců po porodu ženská prozřela a kopla ho do zadku. Ty teď mysli na svoje dítě a ne na nějaké individuum, které si vás neváží.