Manžel neustále křičí. Je tady někdo, kdo má takového chlapa?
Krásný den, jak název napovídá, manžel neustále řve. Nejhorší to je, když je nemocný. Už z něj nemůžu. Loni měl úraz, chápu že to nebylo úplně hezky, ale řval na mě, na děti a v tomhle už se žít nedá. Před šesti týdny chytl chřipku a opět rev, že si dcera nemyje ruce a že to chytl od ní. Uběhlo pár týdnů a je to tu zase, opět ten samý scénář. Dcera přinesla něco ze školy, chytli jsme to všichni. Všichni celkem ošklivý průběh. Nicméně, včera to už vygradovala, že doma člověk nemohl říct nic. Když děti promluvily, hned bylo zle. Každou chvilku opakuje, jak mu je strašně špatně, že si to raději hodí. Já už prostě v tomhle nedokážu žít. Sama se léčím s úzkostmi a panickými atakami a kdybych měla být jako on, jen si stěžuji a stěžuji. Je tu někdo, kdo má takového chlapa? Já už to prostě absolutně nedávám a říkám si, že pokud se to stane znovu, odcházím s dětmi pryč. Sama jsem si prošla co se zdravotní stránky týče, ne úplně hezkými věcmi, ale takhle jsem nevyšilovala v podstatě nikdy. Navíc když cokoliv řeknu já. Začne jak to strašně prožívám.
@amazienka mluvila jsem s ním o tom x krát a vždy to je stejné...myslím, že o terapeutovi nebude chtít slyšet
A máš kam jít?A utáhneš to?
@zmrzlinka teď určitě ne, akorát jsem nastoupila do práce, ale časem by to snad šlo
Hlavně ho neobviňuj, to přejde do protiútoku. Mluv o sobě. Že ti v tom není dobře, že nechceš vztah zahodit, ale takhle už to nejde. Že chceš spokojenou rodinu.
Tchán se takle chová, co ho znám. Tchyně mu to toleruje a nějak to "nevnímá". Co je v důchodu, zhoršuje se to. Ke mě si to ovšem nedovolí ... Částečně to tedy jde přenastavit tím, že jeho stížnosti "odmítneš" ... ale při zajetém komunikačním vzorci už je to podstatně těžší.
Já si myslím, nějaká depka, člověk je unavený, přepracovaný, nestíhá, děti pořád nemocný, tak plive kolem sebe ..... Potřeboval by možná relax, dovolenou, nějakou změnu. Trochu se v tom poznávám 😇
Je možné že někoho napadne že když je člověk nějakou dobu naštvaný a doma je dusno tak hned rozchod? Fakt se nestačím divit, jestli se lidi rozchazi kvůli takovymhle banalitam. Co až přijde opravdový problém?
Hele ještě mi napadlo, když on nechce terapeuta, tak zkus zajít někam ty. Třeba ti můžou poradit jak s ním komunikovat a třeba situaci zlepšit. Evidentně i on není spokojený a kope. Akorát si to neumí přiznat.
Takový byl vždycky? Nerozjíždí se mu deprese? Mně přijde, že je frustrovaný z něčeho jiného a ty nemoci jsou jenom záminka jak se vyventilovat.
Chudaci tvoje deti. Ja v tom taky vyrostla - u nas tedy rvala matka, ne otec. Jako dospela jsem se potom nekolik let musela lecit na psychoterapii a dodnes mam s matkou napjate vztahy a popadne me uzkost, kdyz slysim nekoho kricet (ne nutne na me, ale proste kdyz nekdo zvysi hlas, treba ve filmu v televizi, chyta me uzkost), toho uz se asi nikdy nezbavim, holt muzu za tohle 'podekovat' detstvi stravenem v tak stresujicim prostredi. K tobe se vyjadrovat nebudu, dobrovolne sis ho vybrala a dobrovolne s nim setrvavas, ale lituju ty deti, ceka je tezky zivot. Bud s tim pracovat nebudou a ponesou si tyhle komunikacni vzorce do svych vztahu, nebo je ceka dlouha terapeuticka prace. Zadna vyhra. Ja vzdycky rikam, ze narodit se do spatne rodiny je celozivotni trest.
@amazienka JJ, hlavne, at ho neobvinuje, chudacka, radeji by kolem nej mela naslapovat na spickach a vsechno to vzit na sebe, ze? Vsadim se, kdyz mu rekne, ze ONA se neciti kvuli jeho revu dobre, tak on ji rekne, ze je hyterka nebo citlivka. Tyhle typy nikdy neuznaji svou vinu. A tm, ze s nim bude jednat jak v bavlnce, tam tim to dorazi. Nestacim koukat, kolik zen ma porad ten submisivni upozadenej postoj 'hlavne chlapa nenastvat', ackoliv je prokazatelna vina na jeho strane.
Ja bych ho servala, at se laskave uklidni, ze je to dost opruz ho poslouchat a nechat se furt buzerovat.
Ono to sice neni diplomaticke, ale ve vasem pripade to potrebuje jako sul - nastavit jakousi zed. Protoze jestlize vzdycky pri jeho scene sklopite usi a nic mu na to poradne nereknete, tak on si bude do nekonecna myslet, ze je v pravu a ma narok na vas rvat, protoze vy jste ti spatni, kteri jemu neustale komplikuji zivot. Dost casto to na tyhle projevy agrese pomaha. On nemusi byt nutne zly, jen proste potrebuje od tebe zrcadlo, aby to sve chovani videl a aspon trochu se zastydel.
@fire85 neustale rvani neni banalita, je to toxicke prostredi a napriklad ja bych v takovem prostedi uz zit nikdy nechtela, ani na minutu, stacilo mi prozit v tom detstvi, a i sveho syna vedu k tomu, aby tohle chovani u druhych neakceptoval (pro pripad, ze by si nekdy nasel za manzelku nejakou hysterku a mel pocit, ze je to OK. Neni. Je to psychicke deptani az tyrani a zanechava to na dusi nesmazatelne jizvy).
@exbordelar ....souhlasim s tebou. A dodala bych, ze pokud by ani striktni vymezeni hranic nestacilo, pak jedine odchod bez pardonu. Nema cenu ho omlouvat, chodit po terapeutech a doufat, ze se zmeni.
@levandule_k jak se narodili děti a přišly větší starosti, jinak takový nebyl...děti bývaly z kraje nástupu do školky každou chvilku nemocné a tudíž noci stály za nic a on byl nevyspalý (malý byt, takže není kam se schovat) a v té době to začalo. Teď už děti nemarodí tolik, ale když něco takové nastane, chová se takto...ale není to jen v těchto situacích...ale třeba když máme jet dál atd.
@fire85 banalita? Víš co trpím já děti a když jsme třeba na návštěvě u rodiny, trpí i ostatní členové...a věř že to pak není vůbec příjemný
@exbordelar já mi to vracím, jenže pak je to ještě horší...nejsem úplně tip člověka, který by si nechal...má hlavu...
No prave - "jenze pak je to jeste horsi". Ty si to sice zpocatku libit nenechas, ale on te stejne prevalcuje v te hadce driv nebo pozdeji. Jak pise @zanett, takove chovani, kdyz ani po nekolikaletem upozornovani a psychickem muceni je bez pardonu na odchod. Ale on to potrebuje od tebe vedet. Stuj si na vlastnich hodnotach a dustojnosti. Vzdyt to sama citis, ze jsi v tom nestastna, ze to depta tebe i deti. To uz je jasna znamka toho, ze to neni v poradku a je potreba s tim neco udelat. Zacla bych tim, ze mu to dam jasne a nekompromisne najevo a trvat na tom. Ono je to ale tezky, kdyz tu sebehodnotu sama k sobe nemas uplne jasnou. V tomhle smeru by ti hodne pomohl dobry psycholog, ktery v tobe rozklicuje vsechna mozna nastaveni, ktere si v sobe neses a kvuli kterym se dostavas do techto situaci. A uvidis, ze kdyz to v sobe odblokujes, ze to vyresi daleko vic problemu, nez je manzelovo rvani.
Drzim ti palce ♥️
@zanett Neobviňovat je základní komunikační pravidlo. Ve chvíli, kdy se protistrana sekne, se nikdo nehne dál. Autorka má výhodu, že se na steč může připravit.
Doteď nebyly nastaveny hranice a řevem to autorka rozhodně nespraví. Jde o to ho vmanévrovat k terapeutovi a to jinak, než diplomacií nejde.
Problém je, že ty třeba odejdeš, ale děti v tom zůstanou, děti se s ním budou muset stýkat pořád i po rozvodu a navíc s ním budou o samotě. Tohle určitě nepřestane, naopak po rozvodu bude naštvaný ještě víc a bude kopat kolem sebe. Hrozná situace.
@zanett presne 😀 Ono to plati totiz jendo urcite miry. Ale ve chvili, kdy je pravidelne zadupavana do zeme a je obvinovana z absurdnich veci, tak je cas se za sebe postavit, byt tvrde. On si to potrebuje uvedomit. Verim, ze spousta z nas, co tu piseme, se umi v nekterych situacich chovat priserne nesnesitelne. A kdyz nam to ten druhej neda najevo, ze to uz prehanim, tak jak se to mam dozvedet abych mela nejakou sebereflexi a chytla se za nos?
Silně mi to připomíná jednu osobu. Bohužel tento člověk má zřejmě hlavně problém sám se sebou, špatně zvládá stres, apod. a pak si to vybíjí na okolí. Chtělo by to psychologa/terapii, jenže znám i to odmítání, že přece nejsem žádný blázen apod. Asi to fakt chce tzv. dát nůž na krk, že přemýšlíš o odchodu. Hnusným chováním a dusnem doma trpí i děti.
@fire85 Podle mě jde hodně o frekvenci jak často a taky o průběh. Myslím, že je normální, že se lidi občas ve vší slušnosti pohádají. Ale jakmile je to téměř neustále, bez pořádného důvodu, hodně agresivní, kdy to i vidí děti, s rozbíjením věcí, vyhrožováním a dlouhodobě, tak to je podle mě velký problém. Znám takovou rodinu osobně a děti jsou radši u babičky než v pekle doma se svými rodiči.
Chce to nastavit hranice, že prostě po dětech ani tobě nebude řvát skrz hovno. (Lépe se to říká, než dělá že...) Jestli je toho na něj moc, ať řekne, že potřebuje klid, že mu ho v rámci možností zkusíte zajistit, ale děti jsou prostě děti, ne okrasný předmět, který stojí v koutě.
Můžeš mu navrhnout, že třeba zkusíte nějaké vitamíny, abyste pořád nemarodili a koupíš desinfekci na ruce a když budete nemocní, budete si hodně desinfikovat ruce, protože hodně bacilů se dostane do těla i tak, že si člověk promne oko. Třeba se trochu uklidní, když bude vidět, že chceš minimalizovat nemoci. Taky bych mu řekla, že hodně nemocí dle psychosomatiky souvisí se stresem, potlačenými emocemi, takže když bude doma dusná atmosféra, skolí rodinu každý bacil. Jestli teda nechce vyzkoušet jak komunikovat efektivněji pod dohledem terapeuta. (Zní to trochu líp než, ty jsi problém, musíš na terapii.) Nebo můžeš jít na terapii sama, třeba ti tam poradí, jak s ním komunikovat, nebo tam dojdeš k závaru, že je lepší odejít.
Pokud opakuje, že si to chce hodit, tak mu řekni, že to vypadá na rozjíždějící se depresi, tak jak to bude řešit, jestli s tím zajde k praktičce.
Neustálé řvaní není normální, tipuji si, že to má tak rozjeté, že to sám nedokáže zastavit.
@levandule_k Co se týče těch vitamínů, možná bych se snažila dostat do chlapa i něco na nervy - třeba hořčík nebo b-komplex. Ale asi mu neříkej, že je to na nervy :D Večer bych mu uvařila čaj na spaní a na uklidnění - třeba když se líp vyspí, tak i přes den bude reagovat mírněji. No a jinak doufám, že moc nepije alkohol - protože to je dle mé zkušenosti dost výbušný koktejl - chlast a pocuchané nervy. Dost lidí si myslí, že jim chlast úleví, ale... často se to spíš vymkne kontrole.
Tvl, takovej čů*** ☹ Hned poslat k šípku!
Naštěstí takového chlapa fakt nemám....spíš naopak, mám moc hodného a příjemného manžela 😘
Nejdřív bych s ním zkusila vykomunikovat, zda by byl ochotný na tom pracovat s terapeutem, že to pro tebe není k žití.
No a pokud by nebyl, tak čau. V tom se fakt žít nedá. Doma má být přístav pohody a spokojenosti a ne dusivá deka, pod kterou se nedá dýchat.