Manžel nechce domácí zvířátko
Ahoj,
jelikož se nemám moc komu svěřit, ale potřebuji pohled ostatních lidí, píšu sem...
Jsem vdaná téměř 10 let, máme 5tiletého syna. S manželem upřímě nejsme úplně na jedné vlně. On je technik, mluví o svých koníčcích se zapálením, ale já tomu ani za mák nerozumím. Taky se zlobí, že mi utíká pozornost jinam, když mi o technice povídá, protože o té technice mluví dlouho a já neudržím pozornost u věcí, kterým nerozumím. Má spoustu technických hraček, které stály nemalé peníze a pak se moc nepoužívaly, z čehož nejsem sice úplně nadšená, ale nedělám kvůli tomu dusno. V posledních letech investuje hodně i do své módy, koupil si drahý kožený kabát z pravé kůže, nikdy by nenosil oblečení z druhé ruky. Miluje nakupování nových věcí, užívá si to. Taky má rád lidi, potřebuje chodit s kamarády ven a tak.
Já jsem v tomhle úplně jiná. Nemám potřebu si kupovat nové věci, víceméně vše, oblečení, telefon, atd. mám z druhé ruky, ze sekáče, nebo co mi někdo daroval. Ani se nevyžívám v nakupování, popravdě z návštěvy obchoďáku mám husí kůži. Nicméně nevadí mi to. Nemám potřebu mu závidět, že má nové věci. Jednu věc mu přesto závidím. A to, že má možnost si udělat radost, aniž bych mu kvůli tomu dělala dusno já nebo ostatní z rodiny.
Mě nedělá radost nakupování, popravdě ani pobyt mezi lidma. Být mezi lidma na jakékoliv akci mě velmi vyčerpává, potřebuji si potom lehnout. Popravdě, po svých zkušenostech lidem ani nevěřím. Mám totiž mnohem raději zvířata.
V posledních měsících mě trápí deprese, bylo velmi těžké se vyhrabat z nejhoršího. Kdysi jsem chovala králíka a morče, a to hlazení měkkého tvorečka a péče o něj mi dávala možnost zapomenout na svoje problémy a soustředit se na přímý upřímný vztah, jaký mezi mnou a zvířaty byl. Kdo je taky zvířátkovský typ, tak asi rozumí...
Zkrátím to. Po letech, kdy jsem prakticky nevyjadřovala, že bych něco vůbec chtěla, bych chtěla králíka. Syn už je větší, na mazlení už tak moc není, ale zvířata má rád. Nicméně králíčka chci hlavně pro sebe. Bohužel je z toho oheň na střeše. Že dělá králík nepořádek, smrdí, že mu to nebudu čistit, že mě přestane bavit, že nebudeme moct odjet na dovolenou... Spoustu vyčítavých pohledů. Připadám si, že vůbec nežiju v manželství, ale v jakémsi prapodivném vzahu, kde jsem spíše v roli dítěte, kterému tatínek zakázal chovat domácí zvířátko.
O těch argumentech, které říká samozřejmě vím. Ale nepřijdou mi relevantní. Králíka během dovolené svěřit sousedům, rodině nebo kamarádům není přeci takový problém, jako pes... A to ostatní... Za můj život se pod mýma rukama vystřídalo 20 zvířat včetně divokých venkovních zraněných tvorečků, které jsem dostala z nejhoršího a předala do záchranné stanice. Pečovala jsem o králíka, který žil 13,5 let, z čehož poslední 3 roky mu selhávala nervová soustava a potřeboval ustavičně čistit zadeček... Já samozřejmě ve svém věku už vím, co to je pečovat o zvíře, a to i o staré, nemocné a umírající.
Přesto mě prostě štve ten kontrast, že sám sobě udělá radost bez výčitek svých nebo mých, ale když chci zvířátko, abych s ním mohla trávit čas a dělal mi radost, mám z toho doma peklo a místo, abych se na malého ušáka těšila, je mi akorát do pláče.
Nevím, možná mám sama v hlavě chaos, pořád mám teď pocit, že jsem sobecká, že to zvířátko chci doma mít.
@no_title Já bych to vůbec neřešila, ale vůbec. Chceš ho, tak si ho kup. Chápu kdyby šlo třeba o alergii nebo o něco náročnějšího, ale vůbec bych neřešila.
Já jsem taky teď chlapovi řekla, že chci králíka, ten se mohl posrat😀 jak smrdí a že ho nechce, jsem mu to řekla jasně, že jsem mu to oznámila a nediskutuju, koupila jsem ho, máme ho a pohoda 😂
Pokud ho moc chceš, ale pozor na to, že králíci hodne koušou různé věci (to asi sama víš) , tak aby nebyl zdrojem ještě větších konfliktů, kdyby se pustil do nějakých drátu nebo jeho technických kravínem tvého muže.
@no_title prosím tě vysvětli mi jednu věc, jak se tohle stane?? Jak se stane, že dva naprosto nekompatibilní lidé si padnou do oka, chodí spolu, žijí spolu, vezmou se, založí rodinu😲 Vždyť o toho králíka vůbec nejde....😲
No jako, zvíře je zásah do života rodina, další starost. Ale aby ses ve 30 doprošovala si pořidit něco, co ti bude delat radost? A potřebuješ to? Tady je něco špatně. Nemusíš se před nikým obhajovat. Stejně jak on neobhajuje svoje drahé věci. Neříkám, kdybys chtěla vlčáka.. ale králíka? Normálně bych sla do zverimexu, koupila si co chci a hotovo. Asi bude prskat, ale odpovidala bych asertivne a nenechala bych si zkazit radost..
My s manzelem zvirata radi nemame, ale časem asi kvuli detem neco poridime,
já ti nevím...
fajn, nebyl nadšenej z králíka (potažmo nějakého zvířátka), ok, řekl ti argumenty proč za něj ne, ale tobě není pět, máš docela povědomí o tom, co a jak, takže já bych to vyhodnotila tak, že bych si králíka koupila, společně se vším, co k tomu je potřeba.
zvláště, to zvíře není primárně pro vaše dítě, je pro tebe a přesah může mít pro vaše dítě, takže takhle bych to brala já.
Me teda poridit si kralika, kdyz je manzel proti, nepripada moc partnerske a fer. Kdyz odhlidnu od vseho ostatniho, co tvrdis ze ti nevadi a on si taky mysli, ze ti to nevadi, tak ty chces naopak neco, co jemu vadi 🤷♀️ Od toho jste manzele, abyste si to vysvetlili a nasli kompromis, ktery bude uspokojivy aspon trochu pro oba. On vyjde vstric tobe a ty jemu. Me osobne by zvire, ktere doma nechci, hodne vadilo, a je jedno, zda velke nebo male a to, ze by mi ho manzel prinesl pod nos bez nejake predchozi dohody by pro me byla velka podpasovka.
@no_title Taky si myslím, že máš (máte) úplně jiný problém, než je králík. Léčit si svoji nelásku, nemilovanost, nepřijetí tím, že si pořídím jiného tvora “na domazlení” 🤔 přesně to samé vidím teď u sousedů, sousedka si pořídila x zvířat, protože se jí nedostává lásky jinde, ale světě div se, nepomohlo jí to. Jen to ještě víc narušilo vztahy s jejím partnerem, jejími dětmi a i okolními sousedy. Tohle nechápu.
@no_title Kde začít? Že si manžel celé roky kupuje drahé věci a ty ne, to bych řešila jenom pokud by ti to vadilo (mě ano, tobě zdá se ne). Že se necítíš ve společnosti, zatímco manžel je tam jako ryba ve vodě, to by teoreticky taky nevadilo (znám pár silný extrovert a silný introvert a přesto jim to klape). Že manžel nechce zvíře, protože se tím vnesou do fungování rodiny i do domácnosti změny, to by se taky dalo pochopit, někdo ten vztah ke zvířatům nemá. Ale tady už přichází velké ALE - ví, že jsi bojovala s depresí, domácí zvíře prokazatelně snižuje stres, to samo o sobě by mělo stačit, aby to vyhověl. Navíc nechceš psa, který by se musel venčit, ale králíka. Ano, pečovat o něj musíš, ale proto se přeci domácí mazlík pořizuje 🙈. Ale říct, že o něj ztratíš zájem? Pokud bych měla dobrý den, upozornila bych, že o dítě jsem taky zájem neztratila a pečuju o jeho potřeby už pět let. S větší pravděpodobností se nechytí za nos a neomluví, takže bych se šprajcla a ztratila zájem o manželovi potřeby. To ti neradím, jenom říkám, jak bych to cítila já...
Ale zaráží mě, že vlastně s mužem nemáte nic společného... To jste se tolik změnili? Nebo to tak bylo vždycky? Zvíře mi přijde jenom jako něco, co ukazuje na mnohem větší problémy, které máte.
No hlodavce chovám snad 20 let a musím říct, že jsou to celkem konfliktní zvířátka (vůči ostatním členům domácnosti). Často jsou aktivní v noci, hlodají ubikaci, jsou docela hlučná i pohybem (běhání, skákání). Nemluvě o tom, že ta větší jsou závazek na pár let. Nejlepší by bylo, pokud byste měla možnost mít králíka venku, alespoň na teplejší část roku. To by určitě dost pomohlo jak manželovi, vám i králíkovi 🙂 A taky bych byla opatrná na to, že v případě dovolené králíka někomu šoupnu. Hodně lidí je na jejich chlupy alergických a ne každý má místo, kde by je králík svou aktivitou nerušil.
@no_title Tvůj chlap je obrovský sobec a opravdu se k tobě chová jak k dítěti. On se tě taky ptá jestli si může koupit to a to? Prostě si králíčka kup a hotovo. Ty kecy že to smrdí - když se čistí denně (ob den) tak nesmrdí. Na dovolenou můžete jet (nám chodili krmit ušáky naši). A že tě přestane bavit? Asi bych manžílkovi řekla ať si dá pozor, aby mě nepřestal bavit spíš on.
@sigyn Ono i malé morče může být na dost let, nám jedno morče žije už 6.rok 😃
Mě jen napadlo - co si pořídit džungerského křečíka? Ten jednak žije kratší dobu a druhak se zpravidla dá i docela snadno vzít s sebou. A mazlí se s ním taky skvěle.
@zuzineckah našli jsme se přes seznamku, jelikož bych se "normálně" seznámit nedokázala. Taky se naše povahové rysy znásobily. On se stal víc a víc dominantním, během krize středního věku se znásobily věci typu utrácení, dlouhé monology o technice, dominance... A u mě se introverze taky prohloubila, nevím, jestli věkem nebo psychikou... Nicméně, že jsem zvířátkovský člověk věděl od začátku, u mamky jsem měla králíka a morče (králík zemřel 2 měsíce předtím, než jsme se sestěhovali na vysoký věk) a už měsíc po svatbě jsem si pořídila andulku, po čase druhou, tehdy to bylo ok, neremcal, bral to v pohodě, a to mi přijde andulka náročnější než králík.
@no_title Ty sobecká nejsi. Manžel má logické poznámky, ale chová se k tobě jako k malému harantovi a sám bude asi malinko malý harant - narážím na to, jak ti bájí o něčem, co tě nezajímá, a ještě je hořký, když ho pořádně nevnímáš. Jestli jsi na fb, zkus třeba v místní skupince navrhnout hlídání něčího mazlíčka, když pojedou majitelé pryč. A hned uvidíš, zda se dokážete sladit s havětí čtyřnohou a manželem 🤭 Oddělený prostor to je jasná věc, čištění a krmení, uskladnění potřeb okolo chovu, to znáš. Šla bych do toho tou cestou dočasného mazlíčka a pak se uvidi. Mimochodem jsou i dočaskáři, mrkni se po nějakém azylu v okolí.
Zvire je vec, kde by imho melo ve vztahu platit pravo veta, neumim si predstavit prinest si i kdyby jen krecka domu na truc. Takze bohuzel...Podle tveho prispevku toho mate mezi sebou spoustu k reseni, zacala bych tim a treba se casem dohodnete i na kralikovi.
A já ti rozumím. My jsme spolu 11 let, před "sebou" jsme vždycky nějaké zvíře měli. Pak se sestěhovali, do bytu, pak dítě a její kolotoč alergií a nic. On si zvykl na tu volnost, že není potřeba zařizovat péči o zvíře a dlooooouhoooo s ním o tom nebyla vůbec řeč. Já jsem taky dost introvert. No a nějak během léta jsem ho postavila před hotovou věc a v druhé půlce listopadu jedeme pro psa. Králík není vůbec náročný, měla jsem dva a hlavně má na salámu být třeba doma sám.
@no_title chápu, ale i tak mi přijde, že to u vás přerostlo do jakéhosi extrému. Asi bych prvně řešila tohle, zarazila se a takové jednání z jeho strany okamžitě típla. Začala bych třeba tím, že si pořídím králíka bez toho, abych se doprošovala. Kdyby s tím měl manžel problém, odkázala bych ho do patřičných mezí.
Já mám čerstvou zkušenost, králíka jsme si na víkend půjčili, dětem pro radost a abysme věděli, co to obnáší, chovatelské zkušenosti nemáme. No a byla to vcelku hrůza, strašně moc bince z něj, hluk, zvláštní pocit zodpovědnosti za něj...po dvou dnech jsem měla dost a to já jsem ho chtěla víc. Dotáhnout zvíře bez svolení partnera je hodně velký úlet.
@sigyn králík není hlodavec 😉
@no_title můj partner taky moc nemusí zvířata. Respektive venku bych mohla chovat klidně slony a bylo by mu to jedno, ale doma mu to prý vadí. Přesto máme doma terárko, akvárko a králíka. 😁 Králíka jsem měla už dříve, takže jsem se stěhovala i s ním. Nadšený z toho nebyl, pořád se ptal, jestli se ho nemůže někdo ujmout, někde ho darovat, jestli třeba nemůže dožít u našich a podobně. Zpočátku teda začínal v místnosti, která nebyla ještě zařízená a kam chlap nechodil, pak se nenápadně začal stěhovat po domě až ho máme vedle gauče. Stejně tak ze začátku jsem ho pouštěla pouze, když to partner neviděl, teď už běhá na volno normálně. 😄 Taky občas prohodí, že další králík nebude nebo až budou děti větší, ať se o něho starají samy a mají ho v pokojíčku, ale já doma prostě nutně potřebuju něco chlupatého pro sebe! Kdybych mohla, mám doma minizoo, tuto představu stále nevylučuji do budoucna 😁 Třeba kočka nebo pes je zkrátka něco, co ovlivní celou rodinu, může i zdevastovat bydlení a nemůže je člověk držet celý den zavřené v kleci. Tam chápu, že by to byla dost velká podpásovka, ale ten králík mi přijde jako takový fajn kompromis. 🙂 Pokud to jde, umístěte ho ze začátku někam, kde nebude pořád na očích a králíka si pořiďte, nejste jeho dítě ani podřízená. 😉 My máme takovou dohodu, že on s tím jakože "nesouhlasí", tudíž se o zvěřinec odmítá starat, ale já bych to po něm ani nechtěla.
@no_title Sama nejsem zvířátkomil, takže manžela chápu. Když to necítíš, tak je pro tebe to zvíře v bytě/domě jako vetřelec. Já se třeba i bojím na zvířata sahat, vadí mi jejich chlupy a páchnou mi. Radu však nemám. Kdyby podobná situace nastala u nás, nejspíš bych taky hodně bojovala proti.
Zakladatelko , je to offtopic , ale znis jako typicky Asperger . Pozor na to , tam se často mylně zaměnuje projev AS a deprese …mrkni na weby , ženské s AS jsou hůře diagnostikovatelne , ale ty mi prijdes typická . Jinak králík je ok , akorát bacha na el kabely , rad je žere .
V tom případě by ti zvířátko rozhodne pomohlo . Mám taky v rodině AS, tak vím , oč jde . Králíka , činčilu nebo kočku si určitě doma prosaď , však z toho bude mít radost i dítě . Ale musí souhlasit i muž . Nedej se …..
@antoinet pokud jste měli králíčka, kterého nikdo nekorigoval od mala, tak to může být náročné... Třeba ten nepořádek, oni se dají nacvičit, aby chodili na králičí záchod, když se to podaří, nebobkují jinde v kleci než tam, ani po bytě, když se proběhnou. Můj předchozí králík za celých 13 a půl let neudělal byť jediný bobek v bytě, vždycky si zašel do svého "rožku". Hluk asi každý vnímá jinak, ale přeci jen, králík není zvukové zvíře, zapiští jen když si něco někde skřípne a hodně ho to bolí 🙂.
@no_title ono to vypada, ze manzel je tak trochu sobec, na druhou stranu asi by ti nebranil v konicku ci necem co opravdu nema zavazky nebo? Srovnavat nakupovani veci se zviretem se fakt neda. Mela jsem doma psa, kralika, morce, papouska… a vsechno je proste ultra zavazek, no a opravdu vzdycky nejaky “puch”. Nepisu zamerne smrad, protoze o zvirata jsem se starala peclive, ale uz podestylky u kraliku ci granule od psa, chlupy…vsechno to proste nejak pachne, chlupy od psa treba i vadi, ja uz zvire doma nechci nikdy vice. Pokud chcete mit doma zviratko, musite na to byt opravdu oba naladeni. Vis co, tobe jeho kozeny kabat ve skrini vadit nemusi, nesmrdi, schova se a nestaras se o nic 🙂 manzel ma pravdu, ze zvire proste pachne a hlavne zavazek - vcas krmit, resit dovolene, veterina…Neni to totez. Manzel mival driv i kocku, ja to nesnesla. Pro nej byla cistotna, krasna. Pro me vsude jen chlupy a smrad…a mohl se starat nonstop, ale stejne. Nejsi mala, pokud ti pomaha z depresi hladit tvorecky, najdi treba nejaky utulek pobliz a ve volnem case si pejsky treba ber na prochajdy, nos jim pamlsky…
@no_title asi se trochu zastanu manžela, protože přesně rozumím důvodům, proč zvíře doma nechce. Nesouvisí to s velikostí ani náročností zvířecího druhu, ale prostě zvíře doma ne. Mám to stejně, s manželem jsme na stejné vlně a děti ví, že zvíře si prostě neprosadí za nic na světě. Problém u vás je, že nesouhlas manžela se zvířetem si vysvětluješ tak, že ti nechce dopřát radost. Přece nejde srovnávat zvíře s technickými hračkami, to není fér. Je nějaká cesta, jak posílit a probudit váš vzájemný vztah? Podle tvého popisu je váš vztah kamenem úrazu, ne králík. Držím palce, ať k sobě najdete opět cestu.
@no_title nejsi malé dítě, jestli králíka tak moc chceš, kup si ho. Jen ho ubytuj někde, kde manželovi nebude pořád na očích. Chápu diskuzi ohledně psa a větších zvířat, ale tohle je malinkatý tvor, který toho tolik nepotřebuje. U nás o králíka žadoní dcera a manžel je proti, ale já se zatím do toho nevměšuju, protože ani já ho úplně nechci a u ní bych se bála, že jí omrzí. Kdežto ty víš, co chceš.