ahoj,
mám super manželství, krásnou dcerku ale nyní se objevil doma "problem" . ani nevím jak začít. Asi rok se léčím na deprese, docházím 1x za měsíc k psychiatrovi a 1x týdně k psychologovi. beru léky. Můj základní problém je z mého dětství (otec alkoholic,bití matky apod.) a to že jsem se z počátku nemohla ztotožnit, s tím že jsem matka. Trvalo mi delší dobu než jsem dcerku přijala - děsila mě skutečnost, že je na mě závisla, bála jsem se že nebudu dobrá máma. S manželem jsme se domluvili, že zůstaneme u 1 dítěte ale já teď toužím po dalším prckovi. Když jsem to oznamila manželovi "zdesil" se. Nechce. Důvod je moje nemoc a riziko jak by se těhotenství a další mateřství promitne do mé nemoci... nedivím se mu,prožili jsme si opravdu krušné chvilky - moje stavy úzkosti, myšlenky na sebevraždu apod. nic jiného v těhotenství nebrání... bydlení máme, oba dobré zaměstnání ze super peníze. ALE...
Dokud nebudeš mít od lékařů jasně danou zelenou, tak nic nepodnikej. Dokud jsi medikována, tak se to ani nedá. A až nebudeš, může se stav zase rapidně zhoršit. Pokud ti dají zelenou, vysadíš léky a bude ti dobře, tak vem muže ke svým doktorům, ať slyší od nich, že v tomto směru už problém není. I když si osobně myslím, že psychotických stavů se prostě zbavit nedá. Jen je utlumit a zmírnit...vrátit se mohou kdykoliv.
@uztotakbude psychotických jistě ne.
tak zkušenost z prvního těhotenství již máš, zvládla si jej a zvládla si též roli mámy, bylo by ale dobrý mít podporu manžela a dostupnou odbornou pomoc.
jsou určitá antidepresiva, která se mohou užívat v těhotenství
k tomu psychologovi chodíš na psychoterapii? vidíš výsledky?
Dovolím si přidat jednu zkušenost. Můj budoucí manžel má babičku, která se taky léčí s depresemi. V podstatě to u ní nastartovala druhá babička snoubence, která je mizerný psycholog a tak řekla něco co říci neměla, ale není to tedy její vina, ono by se to u ní dříve či později objevilo stejně. Babička má manžela, který ji i po 50 letech manželství miluje a udělal by pro ni hodně, ale občas je trochu cholerický (vždy byl) a ani to pochopitelně moc nepomáhá. Snoubencova babička byla k depresím náchylná vždy a proto byla chyba, že měli jen jedno dítě. O druhé přišli a pak se už o další nepokoušeli. Takže snoubencův táta je jedináček a když se odstěhoval za manželkou pryč z Prahy, tak to babička brala od syna jako zradu. Přitom měla také dobrou práci a byla tam velmi oblíbená. Jenže bohužel neměla žádné zájmy a tak to dopadlo tak, že si začal čím dál víc uvědomovat, že bude muset jednou do důchodu. A to byl další důvod proč se u ní ty deprese spustily. Byla několik týdnů v nemocnici, dokonce se pokusila i o sebevraždu. Ono se to snad dalo i řešit, ale bohužel nešla k doktorům včas a snoubencův děda nebyl schopen ji tam dokopat. Takže nakonec se tedy vrátila po pár týdnech domů, ale byla jen stínem té kdysi veselé ženy. Její muž ji musel nutit jíst a podobně. Postupně se to začalo mírně zlepšovat, ale už nikdy to samozřejmě nebude jako dřív. Už to trvá 10 let. I přesto, že už je na tom lépe, tak stále jen sedí doma i nic nedělá. Bohužel snoubencův děda a její manžel má čím dál větší zdravotní problémy (jednou ho oživovali z klinické smrti). A co bude až umře to je otázka, protože si nemyslíme, že by babička byla schopná se sama o sebe postarat.
Větší část příběhu mám jen od snoubence, přestože jsem starší, tak jsem ho v té době neznala. Ale píšu to jen proto, abyste viděli jak to taky bohužel může skončit.
@asusena no ja se s depresema lecim cca 8 let a nevidim duvod proc by to melo branit v porizeni si ditete... me psychiatr i rikal, ze casto v tehotenstvi jsou na tom zeny lip, ze hormony udelaji sve...
@speedygon ne kazde leky na depresi jsou silny, pokud jsou ze skupiny SSRI tak moc silny az tak nejsou... a neni pravda, ze se nedaji brat, je spousta antidepresiv, ktera se daji jak v tehotentvi tak pri kojeni normalne uzivat! Dokonce i takovy Lexaurin, tim me cpali pred porodem dva tydny v porodnici a uplne bez problemu, pry se muze normalne brat a na miminko nema vliv.
@asusena no, zajímal by mě i názor psychiatra a psychologa-nejen kvůli tomu, zda to je vhodné při této nemoci, ale i kvůli medikaci-léky jsou dost silný a vysadit je bych se bála...ale pokud manžel nechce a názor nezmění ani případná zelená od specialistů, nic nenaděláš ☹