Manžel mě po porodu přestal mít rád

vis ono rok po svatbe a uz je to takhle to je spatne, pises ze mate pul rocni dite, to mi vychazi ze si byla tehu pred svatbou, to jste se brali kvuli miminku? kolik vam je?

@nevimjakejmenovymyslet přestaň řešit....nic neres doma a snaz se nic nehrotit neptat se a nic nerozebireat...ať je doma klid. Ne štěstí a láska ale klid....chce to vše čas.

Klidně do té manželské poradny zajděte. Neporadí vám jen tu komunikaci obecně, ale taky si vzájemně řeknete své pocity z narození miminka a co se dělo potom. Asi to nemáte dost vykomunikované. Jednou jste si řekli v dobrém i zlém, tak to nyní zkuste vyřešit. Vyslechni ho, co cítil on a pak by měl vyslechnout i on tebe, ale bez výčitek a obviňování. Cítila jsem se "...." pomohlo by mi kdybys "...." mám tě moc ráda a chci s tebou vychovávat naše dítě.... Tak nějak si to představuju já. Měj se hezky a hodně síly! 🙂

Dítě je obrovská zátěž i pro vztah, kde bylo všechno v pořádku. Je to změna naprosto ve všem, ztráta svobody, spoustu věcí jde stranou. Máma se doma těší až manžel po celém dni přijde a on zase chce po práci trochu klidu. Je jasné, že vzniknou třecí plochy. Dejte si čas, vždyť mimčo má půl roku, všechno trvá než se to zaběhne. Dlužíte to sobě i dítěti, dneska je tolik dětí z rozpadlých rodin, protože se věci často vzdávají když přijde první mráček...jenže neexistuje vztah který by byl jen růžový a nikdo není bez chyb. Nechce ti občas pohlídat, třeba od prarodičů pokud jsou k dispozici a vyražte někam spolu, spojí vás to. Vaše dítě teď začne být více a více aktivní a uvidíte jak váš spojí i těšení se z jeho pokroků. Držím palce

Děkuju moc! S tím neřešením jeto přesně to, co si myslím, že by bylo nejlepší, ale prostě mi to někdy nedá...a šťourám do toho víc a víc..
Miminko jsme chtěli, snažili jsme se přes rok a pořád nic, pak byla svatba a týden před svatbou jsme to zjistili. Je nám okolo 30 , to není jen taková nerozvážnost.

@nevimjakejmenovymyslet nevím proč, ale z tvého vyprávění mám dojem, že jste do toho vlítli asi tak nějak po hlavě a zřejmě jste i dost mladí, nebo ne? Ne že by to něco měnilo na té špatné situaci, ale mnohé by to vysvětlovalo...
Nicméně, za mě jen jediná rada - pokud s ním chceš zůstat, tak kvůli sobě, ne kvůli miminu. Pamatuj, že pro dítě je důležitější jedna spokojená máma, než dva rozhádaní rodiče 😉
Poradnu bych zkusila, třeba vám tam nabídnou jiný úhel pohledu. Možná vás jen semlely rodičovské povinnosti a potřebujete se najít, víc se poznat, nestranný názor může hodně pomoct. Ale určitě ne za každou cenu. Uvidíte samy. Ale šanci bych tomu dala. Držím pěsti.

@nevimjakejmenovymyslet rikala jsme si jestli to prave nebyla svatba kvuli diteti, ale tady to spis jenom vypada na to ze se manzel jeste moc nesrovnal s tim ze mate miminko a ze se ted vsechno bude tocit kolem neho. nekomu to trva delsi dobu. asi bych ho ted nechala at se uklidni, ale davala pozor na to jeho psani si s nekym aby to nedopadlo blbe, on ma ted blbe obdobi a mohl by mit pocit ze je nekde trava zelenejsi. poradnu bych zkusila ta to urcite nezhorsi

celé těhotenství a období po porodu je jedna veliká zkouška života žena cítí že zde musí byt pro to malé chlapi to horko těžko snáší...neboj bude dobře chce to čas...

@tulikiss Manžel má malou moc rád, ale přije mi, že mu stačí půl hodinka denně - proto jsme si jí ale nepřizovali, ne? Teď jsme byli na víkend na horách a viděl, co to dá za práci, myslím, že mu to trochu došlo. Ale pořád jsem "já ta máma a mám to jinak než on - táta".
Problém vidím v jeho laxnosti - je mu všechno jedno, co není důležité pro něj. A taky v jeho egu - říká mi, že za mnou půl rorku dolézal a pak si najednou řekl, že to nemá zapotřebí...

@nevimjakejmenovymyslet tohle se deje v mnoha rodinach. Vinici jsou obvykle oba rodice a u obou je jejich chovani vcelku pochopitelne. Tys toho mela po porodu plne bryle a odlozila manzela na druhou kolej, doma asi nebyla dvakrat pohoda kdyz prisel domu, asi se ho taky nikdo moc neptal jak tu velkou zmenu, kterou dite je, vnima a jak si preje abyste spolu travili spolecny cas bez ditete atd... No a on se pro zmenu stahnul do sebe, coz je taky pochopitelne, ale trocha snahy by ho jiste nezabila. Ja bych v prvni rade dala do klidu sebe, pokud na tom nejste financne spatne a ty toho mas plne brejle, proste si sezen vypomoc pripadne popros treba babicky, dedecky. Kazdy tyden as pon na nejakou tu hodinu vypadni sama bez ditete z domu a procisti si hlavu. Zarid take, at mate cas na sebe s manzelem jenom vy dva bez ditete a muzete spolu neco delat, urcite jste meli nejake spolecne cinnosti pred ditetem, to je jedina cesta jak to doma stabilizovat a zda to prekonate nebo ne, ukaze cas. Rozhodne neresit jestli spolu budete nebo, zvlaste ty si jeste plna hormonu a tezko budes myslet jasne a bez emoci, takze takovymhle diskusim se vyhybej anebo je proste utni, ted je nejdulesitejsi vedle sebe fungovat. A taky je treba srovnat si priority, nejdriv sem ja, pak je muj muz a pak je moje dite. Zni to mozna sobecky, ale z vlastni zkusenosti mam az po teto zmene mysleni spokojenou rodinu, aneb kdyz sou spokojeni rodice, je spokojene dite, jakmile je doma stres, de to vsechno do kytek, deti jsou narocnejsi, protivne, chlap by se nejradci mezi dverma otocil a zmizel nekam do klidu atd. Nemela sem dite nedonosene, ale s podvahou, zazila sem si asi dost podobny kolotoc, a tohle byla pro nas cesta ven. Tlakem na druheho se nic nezmuze, naopak kdyz ten tlak pomine, je dost velka pravdepodobnost, ze ti chlap s leccim pomuze, v leccemz rte pochopi a zacnete fungovat spolu a ne vedle sebe. Me treba muz v krizi pak uz nepomahal skoro s nicim, ale kdybych se na to jen jednou podivala jeho ocima, chapala bych proc, on umel prebalit, ale me se nelibilo jak, totez s uklidem, totez s uspavanim, je to i jeho domov a jeho deti, ale me se furt nic nelibilo, tak nedelala radsi nic, po zmene (moji) se vse postupne otocilo, dneska si deti uzivame a cekame treti, ktere nas sice prekvapilo, ale uz se na nej oba tesime, i kdyz ten mimi kolotoc nam dvakrat nechybi. Takze hlavu vzhuru a drzim palce 🙂

Mi ten tvůj manžel přijde takový trochu sobec 😖 JÁ chci čas pro sebe, JÁ chci klid, JÁ se chci jít bavit .. co jsem tak vyčetla, tak je mu už přes 30, ale popisově mi to sedí tak na 20ti letého nevyřáděného kluka, který k tobě a dítěti přišel ani neví jak a teď se tomu snaží snad i utéct nebo jak to nazvat 😖
Manželská poradna je podle mě dobrý krok, ale zas musí i on chtít vyřešit tu situaci ke zdárnému konci, protože jak tam bude chodit jen proto, že musí, tak je to samozřejmě k ničemu a vyhozené prachy 🤐
Bych řekla, že manžel se ještě asi necítí na ten usedlý život, a ani psaní s jinou ženskou vám nebude ku pomoci, právě naopak ho to nakopne, že "jinde je tráva zelenější" 🤐

@nevimjakejmenovymyslet - navrhla jsi manželskou poradnu a on souhlasil...takže úplně flintu do žita ještě nehodil. Určitě se tam co nejdřív objednejte, já myslím, že nezávislý pohled třetí osoby vám hodně pomůže.

@uciamia ono ve triceti si clovek uz tak trochu zvykne na svuj "klid" a miminko zmeni zivot o 180 stupnu.

Pro me a manzela bylo tohle prave taky nejnarocnejsi - moznost si delat cokoli kdykoli ... V hodne vecich se clovek prizpusobi (treba radi cestujeme, jezdime na hory .. tak ted proste volime jine destinace .. k pratelum na BBQ chodime i s malou (a dame ji tam do cestovni postylky) .. Ale bydlime v cizine, takze vetsinou si musime vystacit sami ... Kdyz jedeme k rodicum, tak s radosti predame malou na par hodin a jdeme se trochu odreagovat ..

ale pak jsou takovy malickosti, ktery nam chybi ... treba si zajit do kina spolecne (zatim jsme nenasli nekoho na hlidani, kdo by zvladl malou a psa 😀), kdyz je mala nemocna a ja sama doma, tak proste musim sedet doma dokud manzel neprijde atd, nemuzu ani zajit na nakup.

V mem pripade byl se mnou manzel mesic pred a 3 mesice po porodu doma. Zrovna menil praci, tak jsme se rozhodli, ze s nastupem do nove proste chvilku pocka .. A myslim, ze prave diky tomuto zazitku naprosto chape, jak je narocny starat se o miminko a ma pro me naproste pochopeni. Oba chodime do prace (v holandsku je navrat po 3 mesicich od porodu) a o malou se starame (skoro 🙂 rovnym dilem.

Ale i kdyz je to zahul, nezapominame si udelat cas jen sami pro sebe. Pravidelne jednou tydne vypadneme z prace o hodinku, dve driv a jdeme spolu na veceri a az pak vyzvedneme malou z jesli.. apod.

@nevimjakejmenovymyslet - pulrocni miminko je docela nuda a poradny zahul .. malokdo to prizna nahlas, ale prvni mesice je to jen - spat, nakojit, prebalit, utisit. Hodne se to zmeni az mimco zacne chodit ... to se pak tatinkove vetsinou zacinaji angazovat mnohem vic a zacnou s deckem vymyslet prvni blbiny 🙂

Muži jsou takové specifické plemeno a řekla bych i trochu ochuzené, my ženy máme intenzivnější prožití nového človíčka a hormony... proto potřebují víc času a asi taky trochu hýčkání ega. I my ženy chceme po porodu slyšet, že jsme sexy a tak i muž chce vědět, že není jen vybavení domácnosti co nosí peníze, ale sexy samec z kterého se nám podlomí kolena. My s manželem začli rychlou véčou mezi kojeními, romantickými smskami, vzkazem na ledničce, .... divadlem a teď jsme byli na prodlouženém víkendu jen sami bez dětí a povídali jsme si, smáli se, ale ne o dětech.... prostě jako na začátku našeho vztahu. Zkuste si spolu vyjít na rande, bowling, ... prostě nějaký zážitek u kterého nebudete mluvit o problémech, dětech, ultimátech ale bavit se a zjistit jestli vás ještě spojuje něco víc než jen vaše děťátko a pak budete mít třeba víc jasno v tom co chcete dál......

Řekla bych že období po narození potomka je opravdu jedna z největších zkoušek pro vztah - když si vzpomenu na sebe, první půlrok byl fakt peklo, lehla jsem na nervy i sama sobě:( dobrá zpráva je že po tom půl roce se z mimina stává každým dnem více dítě, které už jen neleží ale začińa s ním být fakt sranda. Ono ten chlap to nemá jednoduché, prožívá prostě něco úplně jiného, má to dost zprostředkované ( těhotenství, porod), většinou se nestará celý den sám, ale my po něm stejně chceme aby byl stopro chápající, navíc malé miminko se opravdu moc neprojevuje, takže pro něj je to těžší nějak uchopit. Navíc dost často mi přijde že jsou nejisti, že my jako matky vypadáme že víme nejlíp co s miminkem dělat, i když taky dost často čučime jak puci.... U nás byl první půlrok taky náročný, pomohla komunikace ( o všem možném) a upřímnost- a povzbuzování, že péči zvládne stejně dobře nebo blbě jako já, prostě nějaké pochopení i z naši strany, a jak už tady někdo psal, ne odsouvat chlapa na druhou kolej jen proto že se z nás stali rodiče.

@nevimjakejmenovymyslet myslím, že to je přirozený následek té náročné situace.. příchod dítěte je velká změna, obzvlášť pokud byla malá nedonošená a Tebe to psychicky sebralo...

určitě bych šla k manž. poradci a to co nejdřív!! klidně nejdřív sama, ať si utřídíš myšlenky...
jste jistě oba unavení a došlo k ochlazení vztahu, ale nemusí to být konec... tohle se stává a chce to holt vědomě zapracovat na tom vztahu...
bylo by škoda všechno zahodit jen kvůli tomu, že příchod malé na svět byl náročný...

vím, že to je asi těžké, když máš teprve půroční děťátko - ale zkus trošku poostoupit z té mateřské role a vidět to i z pohledu toho muže (který chápu, že z pohledu ženy Tě nepodržel tak jak bys potřebovala, protože to nechápal, muži to mají opravdu jinak, prostě jejich vztah s dítětem začíná většinou o 9 měsíců později a nejsou pod vlivem takových hormonů jako my, to je fakt)....
on měl ženu a najednou přišel domů a všechno vzhůru nohama, pocit, že nemá partnerku a vše se točí okolo dítěte... po půlroce už to vzdává a přemýšlí, že to fungovat nebude... z jeho pohledu to dává smysl bohužel, vina není ani na jedné straně, někdy to tak je v životě, že je to náročné 😉

velké plus je že zatím nemá jinou ženu snad, takže bych se do toho opřela co nejdřív!!
zkus dát malou pohlídat pokud to jde babičce třeba na hodinku... zajdi ke kadeřnici, kup si něco na sebe, jdi cvičit, odpočiň si, muselo to být moc náročné, jsi úžasná že jsi to zvládla 😉

úplné rande se třeba hned zpočátku nepovede, netlač moc na pilu... ale i Tobě moc pomůže pokud si uděláš volno od domácnosti a dítěte a budeš chvilku dýchat, ne jen se 24/7 starat o jinou bytost...
jestli máte společného koníčka, tak hurá do toho...nebo si někam vyjděte... mého muže třeba potěší, když s ním jedu někam na motorce, nemůžu kvůli páteři daleko, ale občas to je prima... nebo si zajděte do kina, na výstavu atp... co Tě zajímá? co zajímá jeho?
vzpomeň si na to proč jsi se do něho zamilovala 😉
je to ten samý člověk 😉 jen jste prošli bouřkou a tak jste trochu pocuchaní, nevzdávejte to 😉
my jsme ustáli velkou krizi, jsme třetím rokem spolu... ale nikdy neříkej nikdy, uvědomili jsme si oba, že to není o tom, že spolu budeme mít děti a bydlet a dobrý vztah tam prostě zůstane... museli jsme si leccos vyříkat a přenastavit pravidla a už to vidíme o dost jinak...

@uciamia usedlý život děsí i mě 😅 a to mám dvě děti a bude mi 40...
já toho chlapa chápu, byla jsem 6 let doma a byl to fakt záhul bez babiček, takže klid, koníčky, to je blaho!!
dítě je prostě velká změna, někdy je to i nuda (např. když je člověk 6 týdnů doma se zánětem ucha apod.), je to omezení - ale s věkem se to lepší a lepší...
v půlroce člověk zjistí, že to dítě tam fakt je navždycky a dalších x let si fakt o víkendu nepřispí a třeba mně to taky nevyhovuje... ale holt na začátku je to dítě malé a potřebuje hodně hodně péče...
ale pokud člověk nepečuje i o ten vztah, tak to končívá rozvodem...
mluvím z vlastní zkušenosti, ta denní rutina ten vztah prostě semele...

a ač svoje děti velmi miluju, tak nechci být jen matka... mám věci, které mě zajímají... chci vypadat jako ženská a není mi 80 abych se dívala každý večer na televizi...
myslím, že si trochu vyrazit potřebují oba, jen ta žena to někdy pocítí až později, třeba za rok, za dva, protože velkou část toho prvního roku ji povzbuzují ty hormony... muž to tak nemá, pracuje, přinese peníze a dítě brečí, manželka je vyčerpaná... jako není to vždycky selanka... protože oba pak potřebují podporu, ale ona není, protože ten druhý je ve stejné situaci...

někdy je dobré poslat sms nebo napsat vzkaz třeba do aktovky do práce apod... protože osobně by člověk přes zuby neprocedil některé dny 😅 😀

na mě nemít muž čas půl roku tak nevím co by mi běželo hlavou 😕 asi vztek, zmatek, velká frustrace...

je potřeba to vidět i z toho druhého úhlu.. když člověk projeví porozumění, tak ten druhý k tomu má tendenci taky... a je tam trochu otevřená cesta k nějakému dorozumění 🙂

@lu777 Úžasná, vyvážená a rozumná odpovědˇ, moc děkuju... vezmu si to k srdci

@nevimjakejmenovymyslet holt vlastní zkušenost, my jsme měli i velké fin. starosti a já byla nemocná, takže to byl fakt nápor velký...
hodně nám pomohl manž. poradkyně a taky Bachovy esence, brali jsme oba.... kdyžtak napiš, můžu dát kontakt na tu poradkyni, byla velmi zkušená.... Bachovky od té doby míchám, tehdy jsem se smála,když mi je paní míchala s tím, že "možná se nerozvedete" a mrkala na mě 😅 😅

jinak pokud je to už na hodně špatném bodě a těžko ze sebe vykřesáš nějaký cit vůči manželovi (může to být velké vyčerpání, vyhoření, dítě je fakt náročné někdy), tak to zkus vidět tak, že to děláš čistě pro dítě... a zkus to tak několik měsíců... pokud to nepůjde ani pak, tak je to bohužel neoživitelný vztah... ale většinou to tak není 😉 lidi si prostě jen lezou na nervy nebo se odcizí tou rutinou... však Tvůj a jeho den jsou naprosto odlišné... 😒 ono je pak i těžké si večer o něčem povídat... po nástupu do práce se to podstatně zlepší v tomhle ohledu.... berte to oba fakt jako přechodné období, ale rozhodně jen nečekejte, jednat hned, city se nedají dát na "Pause" 😒

Ahojky je mi moc líto že je tvůj chlap takovej. U nás je to tak že po porodu se milujeme čím dál víc. A to jsem otěhotněla když jsme spolu byli jen půl roku. Přítel mi pomáhá a je fakt že snad na každého chlapa musíš tak trochu od lesa. Nebuzeruju ho že mi třeba pomůže jen na půl hodky naopak za každou věc co pro mě udělá mu podekuji i kdyby měl jen přebalit. Pokud přebali špatně nepeskuju ho za to víckrát by už to neudělal a řekl by mi ať si to udělám sama. Tím nechci říct že bys byla špatná ty nevím jak to máte doma ale je fakt že my ženský jsme takové že upozorňujeme chlapy na určité věci a oni to pak berou tak že je buzerujeme a řeknou si ať si to radši uděláme sami podle svého. Takže pokud ti pohlídá i třeba jen na půl hodiny a tobě to bude stejně málo nevycitej mu to i když to budeš mít na jazyku. Spíš mu řekni děkuji mohla sem si alespon za tu dobu cos hlídal oloupat brambory. Některým chlapům hold mimina nic neříkají je s nima nuda. A co se vás týká netlacila bych na pilu. Zkus si zařídit nějaký hlídání někam spolu vyrazte nežij jen pro dítě. Vím že je to těžké ale věřím že se to brzo spraví a pokud ne tak nemá cenu zůstávat v nefunkčním vztahu aby ses tím trápila

Ahoj, mám taky nedonosene dítě. Musím s tebou souhlasit, že je to velký strach, často jsme po sobě k vůli malýmu štěkali, a to vlastně z jediného důvodu - strach o něho, pak se přidali zdravotní komplikace a bylo toho na nás moc. Byli jsme na sebe skaredi, možná já na něho víc, ale zase jediným důvodem rozporu byl zdravotní stav,strach atd.. Naštěstí jsme to ustali, museli jsme si několikrát důkladně promluvit, vždy jsme zjistili, že vlastně chceme totéž a nesmyslne dělame doma dusno, nicil nás ten strach o dítě a nejistota života, zpětné si myslím, že nás to posílilo..

Ahoj bohužel mám stejnou zkušenost skoro deset let jsme čekali na miminko, podstoupila jsem několik ivf a místo aby jsme se radovali, že se nám konečně zadařilo, tak se za chvilku rozvedem, V tom vztahu se nám pak ještě přirozeně povedla holčička, takže máme páreček a i přesto si manžel našel jinou, smutné, ale i to se někdy stává a k sakru, tak jsem toho chlapa strašně milovala a bojovala o to manželství i přesto, že si psal s jinou. Život je někdy hodně krutý ☹

Tak takový vztah má moje švagrová už 10let.Ona není schopná odejít, jelikož se bojí , že ve 33 zůstane sama s 2 letých chlapečkem, její partner je od rána v práci, po práci, tenis, fotbal, kamarádi, na víkendy opět pryč a ted už jede na 3tí dovolenou tento rok sám do zahraničí, s malým ani jí nebyl nikde ! Švagrová je na vše sama, on ji vyčítá, že vše dělá špatně, rovnou jí řekl, že je pryč, jelikož ho to doma s ní nebaví.... Mě o příjde strašné, taková vztah bych asi nevydržela a upřímně si myslím, že to opravdu nemá dlouhou budoucnost. Čím dřív se udělá nějaké rozhodnutí, tím líp pro všechny... Muj manžel se i drecu stará od narození, mužu jít kdykoli , kamkoli pryč, byla jsem i několikrá sama na víkend s kamarádkama a dceři nebyl ani rok...Oba jste rodiče a oba byste se tedy měli starat o dceru, i ty si potřebuješ odpočinout abys dokázala být v pohodě a vše si víc užívat, což by manžel pak jistě ocenil, ale takto ti nedává ani příležitost. Rozhodnutí už bude jen na tobě ( Vás ) , ale věř, že takto jak to píšeš, to nikoho dlouho bavit nebude a brzy si to napětí mezi Vámi bude uvědomovat i dcera

Rozzuzení přišlo nečekaně rychle. Klid podle vašich rad jsem vydržela puze do oznámení, že má v sbotu koncert a jde tam, ikdyž já chci, aby byl s námi (ve čtvrtky má totiž zase pravidelně jinou akci a prostě se mi to zdá moc). To mě dorazilo a zalačila jsem na něj..
Už přes 2 měsíce spí s jinou a je zamilovaný. Čekal, jesti to nepřeje a u nás se to nezlepší. A to jsem už měla objednaný termín v poradně.Tak jsem mu sbalila kufry a poslala ho pryč.
Jsem ublížená, smutná, zrazená, ale i trochu se mi ulevilo a vím a čem jsem...
Děkuju všem za postřehy a rady.

@nevimjakejmenovymyslet to me moc mrzi. Nezapojovala jsem se tady do diskuze protoze vetsina byla recena. Drzim palce aby jsi to zvladla. Meli jsme to doma dost podobne ale malemu bude 7 mesicu a uz se to lepsi.

@nevimjakejmenovymyslet trochu sem cekala ze to bude tohle 😖 vim ze to boli, ale je lepsi ze to vis nez se treba rok snazit zachranit manzelstvi a pak zjistit ze te celu dobu podvadel. A slecne ho prej, protoze promin ale co je to za chlapa ktery podvadi svoji manzelku se kterou maji teprve pulrocni miminko. Jednou to udela i ji jenom co prijdou prvni problemy.
Vim ze to moc boli, ale ted se soustred jenom na svoji holcicku ta te potrebuje a pomuze ti to vsechno prekonat.

@nevimjakejmenovymyslet Teď se na mě nezlobte neberte to vůbec zle!! Ale zkuste se na to také kouknout jeho očima. Zamyslet se také nad sebou. Vím, že je to těžké,ale…. Vinu nemá jen ona,ale oba.
Je třeba ,aby jste se oba změnili oba si to uvědomili a začali pracovat na vztahu na manželství. Manželství není zadarmo stejně tak láska je třeba na vztahu pracovat, věnovat se mu…
Doporučuji si přečíst pár knih o partnerství a manželství. A také zapojit a za úkolovat manžela. Stejně tak máte půl roční dítě můžete ho jistě dát na hlídání a zajít si s mužem na večeři do kina atd… A také starejte se o sebe..to že jste maminka malého dítěte neznamená, že nejste žena, milenka  Chce to jen změnit myšlení obou … A pokud ve vztahu chcete být zapracujte na něm..A nezlobte se na mě zda jsem se Vás dotkla,ale občas to vidím v práci. Jak maminky/manželky odhánějí své muže aniž by si to uvědomovali.

@nevimjakejmenovymyslet Držím palečky, ať to dobře dopadne, tedy tak, jak byste si přála vy. Prožívám něco podobného, od doby co byl malé rok, to mě manžel fyzicky napadl a řval, že se chce rozvést. Mně to tenkrát nedocházelo, ale postupem času se mi otevřely oči. On se mnou prostě nechce být. Teď jsou malé roky 3 a rozvádíme se. Ty dva roky nevedly k ničemu. Jako dva spolubydlící....Neshody se prohloubily. Nevedlo to k ničemu. Teď v březnu přišel s tím, že se chce rozvést. Vlastně znovu po 2 letech. Takže co se má stát, to se stane.... Doporučuji zajít za psachologem/žkou, hodně mi pomohlo i jediné sezení. A držte se! Není to lehké. Ale než věnovat svvůj čas a lásku někomu, kdo o to nestojí, to je lepší být sama s dítětem. A šťastná 😉

@formelina jako prominte ale pokud ona je pul roku od porodu predcasne narozeneho miminka kdy se celou dobu strachovala o jeho zivot a on misto aby byl oporou si najde milenku tak je nejspis chyba jen na jedne strane a to na strane manzela.