Manžel mě nemiluje po 25 letech. Co já?
Ahoj všichni. Jsem malinko v háji. Je mi 45, jsme s manželem 25 let, máme dospělé, ale studující děti. Našel si milenku (ona jeho - naše známá), byl s ní víc než rok, potom se s ní rozešel. Nikdy se od nás neodstěhoval, přestože měl kam. No a před půl rokem jí dal vale, ale ona jemu ne. Vím, že jí občas něco zaplatí, ona mu často volá, kontaktuje ho na soc. sítích. Myslím, že kdyby mu dala pokoj, může to být ok, ale takhle je tom kolotoči furt. Že já to vím, to on neví. Je ke mně nesmírně chladný. Občas sex - bez líbání a pokud možno bez dotyků. Začínám být docela frustrovaná. Mluvit se ním moc nedá - on se přece chová dobře a v zásadě mám, co jsem chtěla .... Já jen chtěla, aby vztah manželka x milenka vyřešil On. On nikdy nic neřešil a toto se mu taky nedařilo, takže to vlastně vyhnilo. A mně chybí odvaha začít znovu. Mám strach, že zůstanu sama, že už to nikdy nebude ONO..... Zažili jste to někdo? Chová vlastně tak, jako bych já měla být ta vděčná a ono to vlastně funguje... děs. ☹
No řekla bych, že tady je na místě rozchod - co se týče partnerství, samozřejmě je pak třeba jiná otázka společného jmění. A z toho co píšeš, se k tobě manžel chová tak, jak mu to sama evidentně dovolíš. Nejdřív musíš mít ráda sebe sama a mít vlastní sebeúctu a teprve potom ti ji ostatní taky začnou projevovat - třeba právě tím, že si tě manžel bude vážit a nebude mít nějakou paralelní druhou skoro ženu. Píšeš, že máš strach že by to už nebylo ONO, ale nějak se mi nezdá, že tohle manželství je ONO. A jinak myslíš, že je lepší takový vztah, nebo nadobrý vztah, než být sama?
Být na tvém místě a mít dospělé děti, začnu u sebe, zařídím si svůj vlastní život se kterým budu spokojená (nemluvím o milenci) ale nějaké své záliby, vyrážet do společnosti, třeba se i hýčkat, ono to tomu seběvědomí pomůže a pak pro tebe nebude tak těžké danou situaci jednou rozseknout, ať už tak, či tak. Držím palce a přeji hodně štěstí!
ahoj, maminka mojí kamarádky (bude jí 50, ale teda kočka, hádala bych tak 40), tak její manžel jí celé manželství tyranizoval urážkama a měl i pár milenek. Otěhotněla ve 38 a dítko si nechali, tak nějak jim to ještě slepilo manželství,ale jen na chvilinku, a pak zase lítaly talíře (i doslova). Teď jsou asi půl roku rozvedení, on má přítelkyni (nikdy neměl nouzi) a ona se se svým přítelem rozešla a zesypala se,že je sama (dcery s ní bydlí, ta nejmladší jezdí na část týdne k otci). Za tuto situaci bych rozhodně řekla,že je dobře, že jsou od sebe, myslím,že šíkana a urážení jsou už moc a udržet takový vztah je nemyslitelné. Nejhorší je se smířit s tím,že budeš nějakou dobu sama, nebudeš sama večně,ale nějakou dobu to potrvá, než se v tvém životě někdo objeví. Té samoty se lidi bojí asi nejvíc, proto tolik lidí setrvá v nefunkčním vztahu. Neporadila jsem,ale to si musíš srovnat v sobě, Pozitiva a negativa...
Moji rodiče se rozvedli po 23 letech manželství. Mamka byla nějaký rok sama, dala se do pořádku a teď už několik let žije s novým přítelem a klape jim to. Nezustavej s mužem jen kvůli strachu ze samoty, ale proto, jestli s ním zůstat chceš. Máš spoustu možností, nenech si vnutit pocit, že je nemáš.
Možná je důležitý kus toho, co píše @anushka111. Já osobně bych teď na chvíli nechala manžela manželem a zkusila si víc užívat svýho života - seber kamarádky nebo děti a jeď někam na víkend, choď si s kamarádkama/kolegyněma pravidelně sednout na vínko, choď cvičit, najdi si koníčky, něco, po čem jsi celou dobu s dětma toužila. Pokud se k tomu nedostaneš často, zajdi ke kadeřnici, na mani-pedi, nakup si pár hezkých hadříků... Zaprvé bys mohla najít sama sebe, ne definovanou ve vztahu k muži, ale prostě SEBE. Zadruhé by se to mohlo nějak pohnout, ať už tak, že si uvědomíš, že to bez muže zvládneš nebo si uvědomí on, že jsi úžasná a jen to zapomněl...je samozřejmě možné, že to zůstane tak jak to je teď nebo že on tě začne chtít a ty už o něj stát nebudeš, ale to rozhodnutí uděláš s plným rozumem.
@smirda souhlasim....přestaň ho řešit a dělej vše pro sebe,zadní chodit cvičit,plavat,pravidelně kadeřnice atd a kup si něco nového a pěkného na sebe, s mužem mas zcela jiste lepší finance a tím i možnosti než sama....
A časem uvidis. Bud se muž probere a uvidí jakou ma najednou zenu a nebo te okouzlí někdo jiný....a ty si vybere s.
S odchodem bych nespechala....a hlavně se nedoprosuj sexu ani líbání ani romantických projevu....čím víc to lo něm budeš chtít tím horší to bude....ber to tak ze mate velkou krizi a ty mas třeba rok aby ses rozmyslela....stahni se,nic po něm nechtějí,nic s nim neres, doma se snaz at je klid, nemyslím nechat si líbit vše ale nevyvolavat hádky, dat si po práci kafe aniž by jsi cokoli řešila.....jednej s nim jako se známým....fajn známým co se stavil na Kate nebo večeři.....žádný lezení do zadku ale ani řešení momentálně neřešitelné ho......dej si čas 😉 chápu ze je to na hlavu, ale slepé pálit mosty a pak brecet v garsonce to není hrdinství.....musíš mít plán..... Byt připravena ....
Fázi kosmetika, kadeřnicví, hadříky, kg dolů mám už za sebou.... ale furt to stojí za houby..... 😒
Pokud za vztah nebojují oba, tak nikdy nemůže klapat... myslím, že vztah (manželstí) může ustát nevěru jen v případě, že si "nevěrník" uvědomí, o co by mohl přijít a sám chce, aby to fungovalo, snaží se a definitvně přeruší kontakt s milenkou/cem... to se u vás nestalo... manžel jí dál kupuje věci, dál spolu nějak komunikují, telefonují a že by se snažil dát to všechno do kupy, to mi z tvého příspěvku taky nepříjde.. jestli on má pocit, že je všechno v pořádku, tak své chování nikdy nezmění... tady není na čem stavět... je mi jasný, že strach z toho, že zůstaneš sama, je obrovský, ale není lepší být sama než s někým, kdo si tě neváží a podle tvých vlastních slov tě nemiluje? Začni si budouvat svůj život bez něj, hledej své možnosti, rozhodně bych mu neposkytovala žádný servis (ani praní, vaření, žehlení, natož sex), prostě ať se stará sám o sebe a ty udělej to samé... začala bych se k němu chovat jako ke spolubydlícímu, neohlížela se na něj a až budeš připravená na to odejít, až budeš mít zázemí, finance atd., pak bych prostě odešla... Hodně štěstí, určitě to zvládneš!
@osra Já asi nevím, jak to srozumitelně popsat, prostě se jakoby chvilku snaž, aby ti byl fuk...není to snadný, ale zařiď si svůj vlastní život bez něj, ovšem bez toho, abyses stěhovala pryč. Když někam budeš chtít jet, nedomlouvej se s ním, prostě mu to nějak mile, obyčejně (ne jako výčitku) oznam jako hotovou věc. I když se opakuju, prostě žij svůj vlastní život vedle něj, ne s ním, jestli mi rozumíš. @tarra27 to přirovnala moc pěkně, je to teď chvilku jen známý. Musí se zbavit toho pocitu, že jsi na něm závislá a že se bez něj ani neuprdneš.
@smirda přesně...já bych to nechala dozrát, zapracovala na sobě a víc se od neho odpoutala citově a nic mu nevyčítala...snažila se jen o to aby byl doma klid ale nikoliv na ukor sebe...ale nevytahovat co bylo, neptat se co je a už vubec neřešit co bude...
je to takový krok před tím co pak dál....zvykne si, navíc zajede třeba pravidené plavání atd a bude se ji určitě líp začínat s tím, když bude mít nové známé, režim atd....a taky se muže stát, že manžel se vzapmatuje, dojde mu, že není ona není jistá a taky že už nefnuká a neřeší jeho.... a i když uvidí, že jí je jedno co bude, že to vůbec nic neřeší, bude zcea jiste překvapen a hlavne mu bude vrtat proč najednou změna...možná chvíli bude provokovat, ale když uvidí, že to nikam nevede, navíc že ona po nem už nechce žádnou romantiku ani vlastne nic....tak mu třeba snáz i pujde neco delat a chytne se za nos....
Po tolika letech milovat snad ani už nejde... Máte dospělé děti , tak si zarid život svůj a jeho se snaz neresit...chlapi to mají trochu jinak......
@moucha No, tomu až tak nerozumím...Zařídit si svůj život a dál usínat vedle něj? To asi nedám... Já se fakt rozvádět nechtěla, ale kdyby se chtěl rozvádět on, tak bych toho moc nenadělala, že. Vlastně jsem chtěla, aby za to tak trochu převzal zodpovědnost a taky jsem čekala, že se mu ta jeho kráska nebude přece zdát úžasná pořád. Je klidně možné, že jsem si tím čekáním ublížila víc, než kdybych to rozsekla před rokem. Na druhou stranu si říkám, že jsem snad udělala pro záchranu vše - a lehké to nebylo.... ale štve mě to. Fakt jsem si myslela, že budeme spolu napořád... tzv. jak stará, tak bl...
Říkám si, jestli je to láska, zvyk nebo závislost? Jinak nejsem žádná šedivá myška, v práci docela úspěšná a tak. Ale vztahově žádná přebornice. ☹
svobodných chlapů ve středním věku je spousta, a určitě se k tobě budou chovat líp, než někdo kdo ti lže a zahýbá ... je to těžká životní změna, ale žijeme jen jednou a ptej se sama sebe, jestli ten koho chceš mít na sklonku života po svém boku je ten, koho tam máš teď
nikdy se neboj, že zůstaneš sama, jak říkám, svobodných chlapů je spousta a oni taky nechtějí být sami ..
@osra
napíšu ti příběh mojí mamči... Poslední milenku měl táta asi šest let. Mamča to neřešila, chovala se, jako by se nic nedělo, a táta neměl důvod něco měnit. Doma měl spolehlivou ženskou, která se starala o domácnost i potomky, vydělávala dost peněz (byla úspěšná v práci jako ty) a byla vždy v pohodě. Táta se k milence stále vracel, platil její účty, trávil s ní čas (miloval jí). No a jednoho dne, když mamča našla "důkaz", že táta zanáší, promluvila si s ním. Řekla mu, že takhle dál žít nechce, a že podává žádost o rozvod. To byl pro tátu šok. S milenkou žít nechtěl, najednou viděl chyby, které měla... Přepočítal se, když si myslel, že se nikdy nic neprovalí. No, a najednou hrozilo, že přijde o servis, a blízkého člověka. Začal bojovat o manželství, milenku poslal k vodě, hodně změnil přístup. Začal zase mamce vyznávat lásku, nosil jí kytky. K rozvodu stejně došlo, mamina na něm trvala. Táta se pořád snaží, a je to už čtyři roky, co se rozvedli! Mamča se chová tak, že si není jistý vůbec ničím, říká, že je volná a připravená začít nový život (a je jí daleko přes padesát 😀 ).
@osra Ahoj, mám to rovnaké. Môj muž si našiel milenku po 26 rokoch spoločného života a troch deťoch. Pred dvoma rokmi to prasklo a priznal, že sú spolu už 5 rokov. Odsťahoval sa, ale po mesiaci sa vrátil a vracia sa doteraz, stále po ukončení pracovného turnusu k nám a od nej. Ten prvý mesiac som si vytrpela svoje, ale keby mi po návrate nebol navrhol návrat k sebe,asi by som už bola za vodou. Lenže on prišiel s návrhom, že ju nemôže len tak ľahko opustiť z jedného dňa na druhý a necháme to postupne,,vyhniť". Pred rokom na Vianoce prišiel s tým, že je koniec a v marci som zistila, že sa nič nezmenilo. Odsťahovala som sa definitívne zo spálne a odvtedy to ide dolu vodou. Musím priznať, že ked sme prestali intímne žiť, odľahlo mi. Dovtedy som si myslela, že sa bez neho žiť nedá, že je to nepredstaviteľné, ale uvedomila som si, že keby som mu naďalej poskytovala sex, pripadala by som si ako tá najväčšia handra. Sama pred sebou. Aj tak si tak dosť pripadám. Nie som schopná posunúť hranice ďalej, aj ked ma v tom moji traja synovia podporujú.On si vlastne žije svoju predstavu o živote: má svoju rodinu, kde má každý svoje naprogramované miesto, aj ja( a podľa neho by som mala byť spokojná, mám predsa peniaze, kde bývať....) , svoj dom, ktorý si postavil a ju( a ani sa tým netají). A tak mu to vyhovuje. Nikdy odtiaľ neodíde a nič sa nebude meniť. Keby sa tu nevracal, bola by som dávno v pohode, teda takej relatívnej, lebo na toto človek nikdy nezabudne, ale aspoň by som sa s tým mohla naučiť žiť, takto je to ako na hojdačke: raz hore a raz dole. Ak máš kam ísť, tak choď. Minule som čítala zaujímavú štúdiu, v ktorej sa hovorilo o rozchodoch rodičov dospelých detí - tie to ku podivu znášajú s horšími následkami ako deti malé. Tie sa prejavia v ich vlastných rodinách. A ked som sa na pocity detí priamo opýtala tých mojich, tak mi to potvrdili, vzalo ich to viac, ako som čakala. Otca odvrhli a mne zatiaľ vyčítajú neschopnosť. Zatiaľ sa snažím ako viem, pravidelne cvičím, starám sa o seba....robím všetko, aby som to prežila. Iba sa pýtam, dokedy sa to bude dať. Dá sa takto žiť celý život?PS: Zdravím všetky ostatné prispievateľky a ďakujem za ich názory. Pomohli aj mne.
Ahoj holky, moc všem děkuji za názory a životní zkušenosti. Ano - i já si říkám, jaký dávám životní vzor dětem, když to takhle nechávám vyhnít. On na našich dospělých dětech lpí a myslím, že právě ony jsou důvodem, proč neodešel. Ano, i mě sdělil, že ji nemůže jen tak opustit, protože ona si skrz něj úplně změnila život - ona partnera totiž opustila. A když se s ní konečně rozešel, tak ona to evidentně nedává a chce ho dál (možná láska i peníze dohromady). Takže dál se snaží být tam kde on a dál se snaží ho urvat, jak to jen jde....
Ale já si pořád neumím představit, že budu bez něj a vyprávět to všem známým a příbuzným... a nevím, jestli si dokážu před 50 někoho najít, ale jak někdo psal - žít v tom do konce života??? Musím se začít odpoutávat, já vím.
Myslím, že je celkem druhořadé, kdy si náš manžel/partner milenku najde, zda je to po 5, 10 nebo 20 letech. Pokaždé to stejně bolí a je to stejně ponižující. Všechny se ptáme proč??? Co jsem udělala špatně??? Jsem ošklivá, tlustá, neatraktivní, málo vařím, málo uklízím..........Jak jdu životem, tak přicházím na to, že je to o mužích a ne o nás. I kdybychom byly dokonalé krasavice s mírami modelek, výstavní hospodyně rovnající se umění Zdeňka Polraicha a atomové vědkyně vydělávající velké peníze, stejně by tohle všechno nestačilo. A i když budeme skromné popelky bude to stejné. Měla jsem několik vztahů a všechny až na ten poslední, který stále ještě trvá skončil vždy nevěrou ze strany partnera. Ten první svou novou partnerku podvádí dodnes (10 let), ona to ví, ale tiše mlčí, protože s ním má dítě, společný dům a ty ostatní "jistoty", vybrala si prostě tuhle cestu. Neřeší to, ví, že se pokaždé stejně vrátí domů. Ten druhý mě podvedl se sousedkou a je s ním patrně dodnes, taky mají dítě. Rozhodně se nekonal žádný pokus o návrat nebo žádné zadostiučinění, myslím, že je docela šťastný. No a ten poslední se nechal vyloženě uhnat o 14 let mladším děvčetem na kecy typu ....tvoje žena si tě nezaslouží, vůbec si tě neváží, neví koho v tobě má. No, jelikož jsem s ním byla už pár let, tak jsem kolem něj rozhodně netančila jako lesní víla. Takže to šlo taky rychle. Jsou spolu taky do teď. Takže žádný špatný konec nebo lítost se nekonala a ani konat asi nebude. Pro mě z toho plyne jen to, že to vůbec nemusí skončit tak,že chlap bude litovat, že odešel za milenkou. Tím už se rozhodně nechlácholím. Některý chlapy jsou prostě takový a jiný nebudou. Je jen na nás jakou cestu si vybereme. Jestli chceme mít ty svoje jistoty a tiše skřípat zubama, když víme, že jsou s milenkami nebo jestli se vydáme svojí vlastní cestou. Pokaždé to pro mě bylo bolestivé, ponižující, pokaždé mě to nějak zlomilo. Ale pokaždé přišel někdo nový, někdo kdo mě měl rád a zase mi ukázal, že život má spoustu barev, že bychom všechno měli brát tak, jak to přijde, že všechno zlé je pro něco dobré. Myslím, že všem těm předešlým partnerům bych dneska už poděkovala, mám totiž o 14 let mladšího partnera. 😀 Je to skvělej hodnej chlap, kterej mi nikdy ani náznakem nepřipomenul můj věk. Jeho rodina je naprosto skvělá a jen mi dokazuje, že z jaké rodiny chlap pochází, takový potom je sám ve své rodině. Já jsem vedle něj hrozně omládla a moje sebevědomí dostalo pořádnou kuráž. Jsme spolu více než 2 roky a šťastnější jsem nikdy nebyla. Nic neplánujem, ale žijem, žijem spolu, ne vedle sebe. Oba se vzájemně od sebe učíme a mě to hrozně baví. Takže každý si opravdu může vybrat svojí cestu, kterou půjde.........
@osra heled, uvidíš...třeba spou zustanete, třeba si chlap pak uvedomí, jakou má báječnou ženskou...tím, jak budeš o sebe víc dbát, víc mezi lidma a nebudeš na něm viset, tím prospěješ nejen sobě ale i vašemu vztahu...nejhorší je, když chlap zůstává z povinnosti....
samozřejmě si před 50 najdeš chlapa, co by ne...ale jde o to, aby jsi nebyla zničená, hotová, sama v garsonce v depresích...proto neodcházet a neusnadnovat to milence...a v závěru ani manželovi....dbát o sebe, chodit mezi lidi a doma nedelat dusno a problémy....tak nejak se snažit začít žít víc bez neho....a až někoho potkáš, pujde to samo a než ho potkáš, nebudeš sama doma na netu v paneláku, hotová na nervy, že jsi sama a zda jsi nemela počkat....dej si čas...nemusíš to rozseknout hned.... 😉 není to snadné....nespechej na sebe a ani na manžela.....zkus nechat věcem volný průběh a nic nehrotit.....a neboj, už tím, že budeš mezi llidma, pznáš nové lidi a i pr manžela to časem až uvidí, že se ho nesnažíš držet doma a ani lákat na sebe zpet a držet ho, ude výzva a daleko snáz si dá věci dohromady....a i si uvedomí, jednak že se chová jak blbec a že o tebe může raz dva přijít...
Me by takovy sex urazel. Bez libani a dotyku?
A proc se kazda , nebo vetsina zen boji ukoncit prazdny vztah, jen aby nebyla sama? Chapu ty, co maji deti skolou povinne, kdy by to treba financne nezvladly, ale kdyz uz maji dospele deti?
My meli velkou krizi po 13 letem manzelstvi. Hroutila jsem se z toho, ze hlavne nemam dite a ne, ze budu sama. Byli jsme od sebe nekolik mesicu, meli jsme pred rozvodem. Z kraje to byl nezvyk, ale pak jsem si to docela uzivala. Hodne sport, zabava, sem tam rande, skvely sex, sice nic perspektivniho, ale ja jsem hodne vybirava. Doma cisto, zadne stresy a pak me zacal uhanet opet manzel. Hodne pil, proto jsem odesla, jinak moc hodny clovek. O to to bylo horsi od nej odejit.
Alkohol hooodne omezil, ale musim ho porad drzet na uzde a nepovolit 😀
Ale tebe nechapu, ocividne te nemiluje, takze jsi stejne sama. 45 navic neni zadna hruza. Mas velke deti, takze ani sama nejsi. Proc je cely zivot jen o chlapech?
@sisinka74 Naprosto souhlasim... proc je cely zivot jenom o chlapech? Copak jsme my zeny takove chudinky, ze se musime spokojit s cimkoli, co nam nejakej chlap nabidne? Je potreba trochu vlastniho sebevedomi a vazit si sama sebe. Jak si vas ma chlap vazit, kdyz si nevazite sebe sama?
Ja jsem byla 5 let sama, nez jsem potkala svyho manzela, protoze jsem nechtela ztracet cas s vztahem, ktery by nikam nevedl a chtela jsem si pockat na chlapa, ktery by splnoval vsechno, co jsem v budoucim manzelovi chtela.. a kdybych ho nepotkala, byla bych radeji celej zivot sama.. protoze byt s chlapem ''protoze se bojim ze nikdo lepsi nebude'' je fakt blbej duvod..
Takze kazdemu v teto situaci doporucuju ''uvedomte si, co si zaslouzite, a ze si tohle nezaslouzite. A odejdete i za cenu toho, ze budete samy. Pokud chlap pak prileze, tak se pak muzete rozhodnout, jestli mu jeste date sanci nebo ne.''
Holky, zdá se mi, že ten všeobecně doporučovaný tolerantní a "chytrý" přístup - nechat to vyhnít, dělat jakoby nic, dát manželovi čas, aby se mu milenka okoukala - nikam moc nevede. Jediný výsledek je ten, že si muž své ženy tuplem neváží a chová se k ní jako k hadru na podlahu - a bodejť by ne, dala si líbit milenku, dá si líbit i jiné věci. Co takhle se pořádně a zdravě naštvat, doma udělat scénu, milenku pěkně na veřejnosti proplesknout?
Nic z toho se mi osobně nestalo, ale zajímalo by mně, jestli jsou tu i holky, co se zachovaly takhle, a jaký byl výsledek... Protože výsledek toho vyčkávání, až se manžel umoudří sám, je všelijaký...
@guinea Ahoj, nestalo sa mne, ale nedávno u susedov. V jednu krásnu takmer jarnú nedeľu zastavilo auto, vystúpila z neho celkom pekná žena v strednom veku, otvorila si bránu a zacúvala. Potom otvorila kufor a vybrala z neho vrece so šatami a vysypala ich rovno na dvor. Poriadne nahlas povedala, že keď už pani domáca spáva s jej mužom, tak nech sa láskavo postará aj o jeho špinavú bielizeň. A ako prišla, tak aj odišla. Samozrejme, ešte stihla vysvetliť pánovi domu, ktorý okamžite vybehol von, aby chránil svoju rodinu a česť manželky, kto je jej manžel a ako dlho to už ťahá s jeho ženou. A dosť nahlas, aby to všetci jasne počuli. Priznám, veľmi ma potešila. Aspoň jedna to dokázala.
@6969eva to je super :o)
@guinea No manželka sa priznala, manžel odišiel z domu. Po mesiaci si do domu, korý nádherne zrekonštruoval onen podvádzaný manžel, priviedla toho druhého, lebo ani s ním sa dlho tá jeho odvážna žena nebavila. Ale karty zamiešali deti, hlavne 14-ročný syn - odsťahoval sa na protest k starým rodičom. Potom šiel milenec z domu. Po čase sa manžel vrátil a predvádzali zmierenie, ale dozvedel sa, že to s milencom žena neskončila a dnes sa rozvádzajú. Jej ostal pekný dom, on býva u rodičov a začína odznova.
V Cechach je jeden prisernej zlozvyk - tolerovani nevery. Neni divu ze spolecnost je pak moralne v haji. Taky nechapu proc si zensky mysli ze to musi pretrpet, ze jsou k trpeni nevery nejak predurceny. Poslat ty haj*ly do haje, to je to co si zaslouzi. Za sebe bych rekla ze ztracet cas s nekym kdo nas pomalu ale jiste uvrha do deprese a kdo nam ubira chut do zivota, nema cenu. Ve 45 letech je zenska jeste porad mlada z muze si najit muzskyho co ji snese modry z nebe. To byl pripad i moji vlastni mamy. Nasla si o 10 let mladsiho muzskyho a naramne jim to klape, nikdy jsem ji nevidela stastnejsi. Uz jsou spolu par let a kdyz si vezmu jaka troska by z ni byla kdyby se nerozvedla...fakt to nestoji za to. Kazda lidska bytost potrebuje lasku, at je ji 15 nebo 70. @osra jsi jeste mlada a pokud nejsi nejak extremne zanedbana, nevidim duvod proc by sis nemohla najit poradnyho muzskyho 🙂 Ano, bude mit deti a bude pravdepodobne rozvedenej, ale v tomhle veku takovy veci nejsou prekazkou. Zenska ma takovych moznosti...kdyz nebude vyhovovat nikdo v CR, muze se najit mimo CR atd.
No, je to složitá situace...
A co chceš vlastně ty? Chceš si manžela "nechat" nebo odejít? Umíš si představit, že byste si dohodli čistý štít a znovu začít a být spolu až do smrti?
Nebo ho nechceš a chybí ti odvaha začínat znovu, sama?
Máš kam jít? Nebo spíš bydlet?
Mám z toho tvého psaní pocit, že tě bere jako inventář - za ty roky si na tebe zvykl, do práce, domů, servis...
Pokud se má muž kam přestěhovat, tak to zkuste nanečisto... prostě ať jde za svým srdcem a jeho návrat /nenávrat nechat otevřený.
Sama se snažit zaměstnat si hlavu, rozšířit si řady přátel, udělat nějakou změnu...
Radí se dobře, ale nevím některé věci, jak co máte, takže to ber s rezervou, třeba si v tom něco najdeš... 😉