Manžel má mladou milenku. Co dělat?

Píšeš moc hezky . Rádi se máte - prožili jste toho hodně ...
Ptz argument máme rádi náš dům , nechci být sama ...apod...není moc úplně že láska.

Poradnu bych zkusila určitě.

A věřím že se chlapovi líbí štíhlá pohodarka kde to jiskří než žena kterou zná tolik let ví čím ho vytočí a má ještě třeba jinou postavu než milenka. ( každý nový vztah bude víc jiskřit než 40 lety)

Ale ackoliv je to pro tebe šílená představa , ale třeba vás čas prostě skončil ...

Když chce chlap odejít, tak odejde a nic ho doma neudrží, ani manželka, která vypadá jako modelka, ani děti, vnoučata, zkrátka nic. Jsem ve věku, kdy bych to nechala plynout, věnovala se zahradě, vnoučatům a především sama sobě. Buď se jí nabaží nebo odejde. Jeho chyba, děti se budou vracet k tobě.

@1pomnenka a ty bys dokážela žít s někým, o kom víš, že píchá a je zamilovaný jinde? Ženskou, kterou znáš a potkavas? Dokázala bys ho přijmout, respektovat, žít vedle něj tak, aby to bylo k žití?
Já totiž ne....

@patypresdevaty Když to nedokážeš, pak jedině rozvod. Poradna to nevyřeší.

Píšeš opravdu moc rozumně a hezky.
Počítám,že je vám +-60? Milence kolem 40?
Jak dlouho může takový vztah vydržet?
Tezko radit,když třeba já si takhle dlouhé manželství vůbec nedokážu představit. 40let manželství, to je přeci jen skoro půlka života.
Dokážeš si představit,byt na stara kolena (promiň) sama?dokážeš být loajální v tom,že státy dědek (promiň) chytil asi svou poslední mizu, vyblbne se a vrátí se?dokázala bys mu to odpustit,přenést se přes to? Já osobně si myslím,že já bych to v tomto veku už neřešila.pokud by soužití bylo nějak snesitelne.ja si myslím,že to nemůže mít dlouhého trvání..třeba se mi to teď kecá,opravdu těžko radit když je člověk mladší a nemá za sebou tak dlouhý vztah.
Jako mě je taky skoro 40 a opravdu si nedokážu představit něco trvalejšího s takhle starším mužem,jak dlouho by mě stíhal atd.uz jenom to,že je v důchodu. Většina těch stramaku plných života,byť je jim třeba 60,do důchodu nejde.
Nebo je natolik aktivní a sarmantni?

@patypresdevaty tak hlavně že máte spokojený vztah s každodenním sexíkem 😅
Víte mě bylo hned jasné že až tak sluníčkové to ve vztahu nemáte. Skutečně spokojený člověk nemá potřebu srážet a rýpat do ženský která se snaží otěhotnět a nejde jí to.

@reeeza ano, teď už nemáme hezky vztah, já se tím netajim 🤷‍♀️ důvody jsou na delší vyprávění
Kdyz jsme chtěli děti, tak jsme samozřejmě pekny vztah měli a to opravdu nebylo potřeba "snažení" nějak časovat

@reeeza BTW spousta žen by Vám potvrdila, že kdyz jim neslo otehotnet, otěhotněly právě az když to tak nějak vypustily, mely úplně jiné starosti...
Tedy nemyslela jsem to nějak zle, ale jako doporučení, že neřešit to a uvolnit se je kolikrát cesta (byť chápu, že to nemusí být snadné)

@patypresdevaty Já už těhotná byla, takže otěhotnět můžu. Ve stresu nejsem. Na sex máme chuť i když je podle jízdního řádu. Nikde nepadlo slovo o tom že jsem ve stresu, že nemůžu otěhotnět a že máme sex bez chuti na něj 🤷‍♀️
Pouze jsem se v příspěvku ptala kdy je nejlepší mít sex dle hodnot LH. Jestli pátek sobota či neděle. A tak očekávám odpovědi k tématu, nic víc nic míň. Z grafu to lze dle hodnot LH vyčíst, kdy je nejlepší sexovat aby se zvýšili šance na otěhotnění. To je celé 🤷‍♀️

@veronicka89
@escapelle
@patypresdevaty
@1pomnenka
Moc děkuji za odpovědi a pochopení, už jen to, že jsem sem napsala, mi trochu ulevilo. Některé názory jsou nadějné (ve smyslu ve vztahu setrvat), jiné realistické, to jsem očekávala. O terapii jsem uvažovala - jedna z mých kolegyň v práci je psycholožka, která se i tímto zabývá, ale zatím se stydím jí to říci. Pomohlo by mi napsat si občas s někým, kdo je v obdobné situaci (vdaná milenka ve věku naší dcery a s malými dětmi) a udržuje vztah ve stavu pro oba přijatelném. Nejsi to Ty patypresdevaty? Zatím na shledanou a přeji všem hezké podzimní dny.

@janinka1402 nee, ve stejné situaci nejsem, my jsme mladší a máme malé děti.
Každopádně v krizi jsme už delší dobu a souvisí to s proměnou manžela, jeho změnou v mnoha ohledech a velmi blízkou "jen kamaradkou" na jeho straně. Chodím na terapii, teď už chodíme i na parovou.
Pokud myslíš, že by Ti to pomohlo, klidně se ozvi.

@patypresdevaty
Ja to taky nechapu.On spi s jinou,je do ni zamilovany a ona ho chce udrzet doma a jeste s nim taky zacne spat.Jak si ji manzel muze vazit kdyz si nevazi ona sama sebe?

@janinka1402 Udelala bych dve veci. Okamzite si nasla psycholozku, aby mi to pomohla zpracovat a manzela vykopla z domu. Touzi po milence, tak at za ni jde.

Podivej se na to prakticky, Tahne mu na 70. Kolik let ma jeste aktivniho zivota bez zdravotnich omezeni? A ta leta ted on stravi tim, ze lupne viagru a bude skakat po milence, aby se k tobe vratil, az ji nebude bavit se o dedu starat? Vaz si sebe. Bude ti lip bez chlapa, ktery si te nevazi a chrape za tvymi zady s milenkou, zatimco ty se o nej staras a peres mu spinave trenky, aby byl pred milenkou za stramaka.

Ze nejsi pohodova? Jak mate nastavenou domacnost? Stara se on o uklid a vareni, kdyz je cely den doma, abys ty mohla byt pohodova, kdyz se vratis z prace? Nebo se necha obskakovat?

Staras se o nej, aby on se citil dobre, aby on nelitoval. Zkus se zamerit na sebe a podivej se, co on dela pro to, aby ses citila dobre, abys nelitovala, ze jsi s tim po takove zrade zustala. Ty se trapis a on maze smsky, aby skryl, ze si dopisuje s milenkou. Takovy chlap ti za to nestoji.

Za mě nemá smysl se jakkoliv snažit ho udržet. Nicméně on asi taky není úplně rozhodnutý o odchodu, když s vámi stále je. Myslím, že mu ve vztahu něco chybí a tak to hledá jinde, ale rád vás stále má.
Začněte se více věnovat sama sobě. Co máte ráda? Co vás těší? Věnujte se tomu. Omezte klidně veškerou péči o něj a o společnou domácnost na to nejnutnější, co vám nedá spát, a zkuste se naučit být šťastná a spokojená bez něj. Travte čas s kamarádkami, s rodinou, tím, co máte ráda. Bez něj. Zkusit můžete i psychoterapii, rozvojové kurzy (klidně napište soukromou zprávu), to vás určitě taky může posunout. Jen si dejte čas, není to hned.
Tím, že se ho snažíte udržet všemožnými způsoby, on nemá důvod se rozhodnout, má vás jistou. A vy ztrácíte hrdost a sebehodnotu. Až se naučíte být spokojená bez něj, buď zjistí, o co by mohl přijít, nebo vy zjistíte, že tohle v životě prostě nechcete. Věřím, že to hrozně bolí, ale jediné, co můžete udělat, je myslet teď sama na sebe. Jeho rozhodnutí neovlivníte, ale vy se můžete posunout. Držím palce, ať už vám to dopadne jakkoliv 🍀

@zelenaesmolda to nemá nic společného s tím, jestli si sebe váží nebo neváží. Nebo podle tebe každý, kdo nevyrazí s partnerem po provalení nevěry vztah, nemá sebeúctu?

@suzanna123
Kdyz je schopna mu neveru tolerovat jenom,aby zustal tak si sama sebe nevazi.

@zelenaesmolda Ale houby. Prostě to má každý nastaveno jinak.
Kdyby si nevěru každá brala tak osobně, tak je rozvedeno 90 % manželství.
Mají za sebou 40 let soužití, proč to házet za hlavu kvůli nevěře.
Takových kytiček kolem je…

@zelenaesmolda blbost. Zahodit vztah, který fungoval 40 let a má potenciál fungovat dál, protože jeden z partnerů ulítnul, je nesmysl. Chápu, když se přes to někdo není schopný přenést a určitě bych nedoporučila nikomu přejít, že se partner chová jako hovado nebo když “ulítne” na začátku vztahu, ale tohle není ten případ a dává smysl zkusit zabojovat - a ne kvůli tomu dotyčnou shazovat. Naopak.

@janinka1402 Zvažte si teď začít užívat život po svém. Odjet na víkend nebo týden na wellnes, aniž byste mu oznamovala, s kým. Začněte chodit třeba za kulturou, nebo prostě jen na procházky.
Asi to nebude příjemné “jim vlastně dávat příležitosti”, ale upřímně - z nějakého důvodu s vámi zůstává a pochybuji, že ho vaše nové nadechnutí a užívaná svoboda nechá chladným. A až z nervozity párkrát vyštěká milenku, i pro ni to přestane být jen o tom hezkém.
Držte se.
Třeba je to příležitost pro vás oba.

@suzanna123
On ale neulitnul.On udrzuje paralelni vztah s jinou.A je mu iplne jedno jak se citi jeho zena.

@zelenaesmolda A na to jsi přišla jak, že mu to je jedno? Ty jim u toho svítíš? ,-)

@brunetka11
Ve vztahu pokracuje a promazava si zpravy.
Musi vedet,ze ji tim ublizuje.Kdyby mu na tom zalezelo tak to ukoncil.

@zelenaesmolda To, že někomu ubližuješ, ještě neznamená, že mu na tom druhém nezáleží.
Prostě je teď v rauši z jiné kosti, to se stává.

@zelenaesmolda po 40 letech. Ano, bylo by super, kdyby s tím skončil hned, jak ona na to přijde, ale dovedu si představit, že vztah po takové době padne do stereotypu a že chlapovi, co má pocit, že to nejlepší má za sebou, v takové situaci hrábne.
@janinka1402 určitě bych doporučila terapeuta - společného i jen pro tebe. Minimálně bych chtěla vědět, jestli on chce váš vztah vlastně zachraňovat a taky by bylo fajn, aby tebe někdo pohlídal, že už nejdeš v té snaze o záchranu manželství za hranice své sebeúcty. Držím palce. A i kdyby to vaše manželství nepřežilo, tak to není konec světa.

@zelenaesmolda třeba jen neví co se sebou.

Taky se připojuji k tomu, že myslet jenom na tohle je cesta do zacarovaneho kruhu. Asi by to fakt chtělo si začít užívat svůj život sama nebo s kamarádkami, zkusit něco takové to co člověk vždycky chtěl (jídlo, místo, zážitek...) nebo na to nebylo dost odvahy, času, peněz... Já třeba bych začala tím, že pojedu vlakem do Budapešti, protože v Praze na hlavním nádraží vždycky hlásili vlak "Budapest Keleti" a já s ním jela jenom dvě stanice a mrzelo mě, že na tu konečnou se nikdy nepodívam. Takže taková nějaká blbost se dá udělat jinak než jindy, vyjet ze svého každodenního stereotypu. Možná bych i doporučila knihu Paula Coelha "záhir". Je to o trochu jiné situaci, ale také o manželské krizi a dost z těch myšlenek bude asi platit i pro vás dva s manželem - například podobnost s kolejemi, které mají rozchod přesně 1,42 metrů (nevím už přesné číslo, tak odhaduji) a nepotkaji se, i když jdou celou cestu (celý život) vedle sebe. Ale ne vlastně spolu...
A posílám sílu dopřávat si ty drobné radosti, třeba i jen dortík a ať se váha třeba přetrhne, já jsem přece krásná i tak. Něco takového. Najít svou vlastní krásu, svou vlastní radost a tu radost si dělat, protože jsem to já, kdo si to zaslouží. A schválně to píšu v první osobě. Klidně si to vylep na kapesní zrcátko 😉

Nebo i třeba jít po zahradě a zahledět se na kytičku a nic jiného pro ten okamžik nevnímat, privonet k ní a tak. Nebo když beru do ruky třeba kakao, prohlédnout si jak hezky se sype, privonet k němu, ochutnat, beze spěchu a s plnou pozorností (jako v reklamě 🤣). Protože přesně tohle je to, co mi pomáhalo překonat nejhorší chvíle v životě. A až potom jsem slyšela nějakého psychologa přesně tohle doporučovat.
A nech své podvědomí, ono si s tím samo poradí, zatímco si budeš užívat života a zaměříš se na jiné věci. A pak už budeš vědět co dál, jen to chce trochu času...

A vlastně jeden příklad za všechny. Ve středu se mi strejda zabil v autě. Dlouho jsem s ním nemluvila (pár let) a chtěla jsem se mu ozvat, ale odložila jsem to po stěhování (pár týdnů), ale týden na to přišla tahle zpráva. Docela mě to vzalo, když mi to táta zavolal. Dcera mě objala a řekla, že v nebíčku mu bude hezky. Pak se šla koukat na pohádku a já najednou co se svými myšlenkami... Tak jsem si zapla konvici, vzala oblíbený hrneček a pokochala se s ním, protože přece mám právo cítit i hezké pocity i když se děje něco co mi způsobuje pocity špatné. Netřeba cítit vinu. Pak jsem si napůl v mrakotach do toho hrnku nasypala kakao, a jen koukala jak se sype. Pak kokosový tuk a vanilku jsem tam asi taky nějak dopravila, ale vůbec si nepamatuji jak. A ani cestu na židli, pamatuji si pak zase jen to, jak objímám hrneček a užívám si každý dousek oblíbeného teplého nápoje který mi prohřívá ztrápené srdce a dělá radost a koukala na koutek doma který mám ráda (i kdyz jsem neseděl u stolu ale hrnek měla na krabici co jsem ještě nestihla vybalit, ale prostě jsem chtěla sedět zrovna tam a tak proč vlastně ne). A vychutnavala si kakajicko a vzpomínala na to dobré, co jsem se strejdou zažila a o co mě to obohatilo a pak už to nebylo "už nebude" ale "díky že někdo takový v mem životě mohl být" a bylo mi vlastně moc krásně, i když smutno. A sem tam jsem musela okriknout vnitřního kritika, který mi říkal blbosti typu "měla bys víc brečet, vždyť ti umřel strejda" a já si říkala "však truchlim, ale mám právo truchlit s radostí a žít dál".
Pisu to, protože nejen při smrti něco končí, ale při nevěře například končí důvěra a končí ten pohodlný život jak ho člověk znal. Ale ono to nemusí být nutně špatně.

Já bych v tomhle věku už nějakými ultimáty, hlídáním a žárlením čas ani energii neztrácela. Buď bych ho nechala jít si za svým štěstím, nebo bych s ním zůstala kvůli majetku a pohodlí a žila si svůj život. To záleží, jak to máš v sobě nastavené. A co chceš vlastně tvůj muž? Chce s tou paní být, starat se o malé děti? Nebo chce být s tebou a jen si k ní odskakovat?

@irmamala Ja bych ho tam poslala a fakt se jen bavila tim, jak je pani rada, ze ma k manzelovi invalidovi ted na krku jeste dedu, protoze ten prisel o full servis z domu a misto obcasne navstevy vnoucat se raduje z cizich decek. 😀 Chce jit za lepsim, za pohodou, tak at jde.