Manžel má delší osobní krizi, co byste dělaly vy?
Ahoj holky, píšu, protože máme manželskou krizi, která ale podle mě vychází hlavně z osobní krize manžela. Je o kus starší (mně bude 36, jemu je 59) a přišel o práci v momentě, kdy jsme byli pár měsíců po uzavření hypotéky (šéf mu tehdy potvrdil, že smlouvu mu prodlouží a problém nebude a nakonec asi chtěli ušetřit a vyhodili ho). Je to skoro rok co se o tom dozvěděl a od té doby to šlo pomalu ale jistě z kopce, od listopadu kdy přestal pracovat je to ještě o hodně horší.
Jednak je krize finanční ale jak vidím jak ubíhá čas, tak to není nakonec to nejhorší. Zatím má podporu (do října) a jedeme z úspor. Horší je, že to má velký dopad na vztah a na manžela. Nejdřív lítal od jedné příležitostné práci načerno k druhé aby něco malinko vydělal, většinou z toho byl spíš průšvih nebo mu nezaplatili. Teď se snaží rozjet nějaký větší projekt v Berlíně se svým bývalým kolegou, projekt se mi zdá snad životaschopný ale popravdě nevím jak to dopadne i tak, už jsem MM viděla zkoušet tolik věcí, které nevyšly, že nevím co si o tom myslet.
Zima byla opravdu hrozná a muž začal navíc kouřit, což je mezi námi zdroj konfliktu, přesedlal na e-cigaretu ale doma ho s dětmi kouřit nenechám (kouří variantu s nikotinem a prostě nevěřím že je to jen pára, okolo dětí to nepřipadá v úvahu), tak je neustále na lodžii a i venku věčně popotahuje....
No abych to zkrátila, zima byla jedna peripetie za druhou, v březnu jsem tu jednu noc seděla a přemýšlela uprostřed noci komu zavolat, už jsem měla strach, aby mu necvaklo v hlavě z toho všeho... Pořád poslouchám, že se odstěhuje zpátky do USA, což už před svatbou věděl, že tam nepůjdu a s tím si mě vzal. Nikdy jsem tam nechtěla z mnoha důvodů a on chtěl bydlet tady (přestěhoval se do Evropy a tak jsme se seznámili v Praze) a teď když vidím ten poslední rok, tak mě nikdo za hranice nedostane, bála bych se na něj spolehnout s dvěma dětmi někde v cizině 😔 😔
Je dost inteligentní ale má velké výkyvy nálady, znám ho 10 let a vždycky byl takový ale s věkem se to prohlubuje.... V zimě se mnou jednal jako s nepřítelem a já už ho měla naprosto plné zuby, protože jsme byli s dětmi pořád na střídačku nemocní a já jela někdy nonstop, sama několikrát na antibiotikách....
Tehdy jsem mu řekla v lednu, že je evidentní, že má krizi, asi kvůli práci nebo věku... Šíleně se rozčíli 🤐 Je červenec a včera přiznal, že to je jeho osobní krize. Není ale schopný říct o čem ta krize je, ani co s tím po skoro roce hodlá dělat. K psychologovi by nešel. Kdysi dávno měl taky krizi (stres z práce hodně a po narození syna, kdy mi přišlo, že hodně žárlí) a to jsem ho nějak umluvila a k psycholožce nakonec šel, byl tam asi 3x, pak si zavolala mě a po asi 2 hodinách co jsem tam strávila a řekla jí všecko na prosto na rovinu, tak mi řekla, že jsem si nabrala velké sousto, že to je na to, dělat mu denně psychologa 😕 😔
tehdy jsem nechápala tak úplně jak to myslí, teď to chápu 😖
Nevím co mám dělat..... Muž mi řekne ať to neřeším ale nedá se s ním normálně mluvit a trvá to měsíce a měsíce a občas už nemám sílu, špatně spím, nemám trpělivost na dvě akční děti, někdy už nevím na co jedu 😔 Dneska jsem se snažila všemožně o klidnou debatu, prosila ho, uklidňovala, u všeho se naštve, pořád mi opakuje, že ničemu nerozumím, ale když navrhnu nějaké řešení tak to je zbytečné a jediné co chce je, abych se chovala jako by se nic nedělo plus by chtěl denně sex. Na to opravdu nemám, ani na jedno 😔 Nevidím žádné řešení na obzoru, ani pracovní, ani finanční, ani jeho osobní krize. On tomu říká duchovní krize a 2. návrat Saturnu, koukala jsem na to, ale tak úplně tomu nerozumím, mně spíš přijde, že tomu tak říká a jde o krizi z věku, z práce a prostě prohloubení jeho normálních výkyvů nálady...
Zažil jste někdo osobní krizi manžela? Jak dlouho to může ještě trvat? Co mám dělat? Děti rostou a už se mě občas ptají kde je táta když zmizí na půl dne, na den nebo se mě ptají co se stalo, proč brečím, proč se táta zlobím a já už chvílemi nevím co jim mám říkat....
Manžela je mi na jednu stranu líto, možná by stačily antidepresiva, já fakt nevím už chvílemi co za tím je a co dělat.... Možná je toho na něj prostě moc a nejlíp by bylo kdybysme odešli ale to mi zas řekne, že by chtěl děti aby bydlely u něj a to se mi udělá úplně zle při představě že bych je neměla v péči..... ☹ to bych nepřežila...
Jinak děti má rád a oni jeho, ale hází vinu dost na ně, že je mám na prvním místě ale to není pravda... Přijde mi, že se rád lituje a jsem hrozně vyčerpaná chvílemi a nevím jak z toho ven.... Přemýšlím pořád dokola v jakém bodě mám "právo" vzít dětem tátu? Na druhou stranu, sama jsem vyrostla v nefunkční rodině a vím jaký stres je tohle časem pro děti až tomu rozumí víc a víc.....
Mluvíme o tom pořád s manželem ale nevede to nikam..... většinou mám nervy nadranc a je mi zle (mám kardio potíže takže nespaní nebo velký stres mi dělají zle, na to ale manžel nikdy nebral ohledy) a končí to tím, že se muž omluví... je to ale už tolikrát, že když slyším I am sorry tak už vidím rudě 🤐
Fakt nevím co dělat, muž okolo sebe kope, já jsem vynervovaná, pak se diví, že nejsem schopná sexu a to ho rozhazuje hrozně, on je na sex fakt vysazený.... a tím se to hodně zhoršuje.... jenže jak může člověk dopoledne poslouchat, že chce bydlet jinde, odpoledne na sebe nechat řvát a večer mít sex? teď jsme byli 2 týdny u mých rodičů a to byl takový odpočinek na nervy, přestože děti pár dní byly jak z divokých vajec a jela jsem do 10 do večera sama... a jen dojedu domů, tak hned večer zase výčitky.... opravdu nevím co dělat, jak to řešit... díky za jakoukoliv radu....
@lu777 ahoj, je mi to moc líto, protože to psaní je fakt smutné 😢 . Jediné, co mě napadlo: jste v tom prostě zamotaní, zacyklilo se to, začarovaný kruh, který jen tak sám nezmizí. Vy sami na to asi už nemáte sílu. Asi by to chtělo intervenci zvenku, pokud by se ti podařilo manžela přimět k návštěvě poradny, bylo by to asi fajn. Někdo jiný by mu řekl, že se musí stát něco zásadního, něco, co změní ten špatný stereotyp. Praktické věci jsou jasné, ale myslím tím takové to - aby koukal na tu situaci úplně jinak, než dosud. rezignoval,a to je špatně. A co se týká výkyvů náladad - antidepresiva už dávno, dávno nejsou žádný strašák, neberou je jen blázni, jsou to moderní účinné látky, které na přechodnou dobu dokážou člověka dostat ze dna a odrazit se, třeba by dokázal jinak uvažovat a jinak řešit věci, pokud by byl co se nálady týká stabilní a pořád "čerstvý" 😉 . Těžko takhle radit, nikdo z nás není v tvé situaci, ale sama za sebe - takhle - jen ve dvou - pořád ve stejné situaci - to asi nejde přeprat. Někdy je lepší špatné rozhodnutí než žádné, zkus ho přimět, že najdete někoho dalšího, kdo vám pomůže. Stojí to za to, jste chytří lidé, máte děti....
Moc moc držím palce, at to zvládnete.
Pomůže buď psycholog , nebo ještě lépe psychiatr a nebo rozvod. ale to už je ta poslední možnost. jestli tě tento stav vyčerpává a nemůžeš se plně soustředit na děti - což je jasný, protože kde brát sílu když ti ji manžel bere , je nutný to řešit. Navíc manžel není nejmladší, časem se může objevit nějaká nemoc a ty se zhroutíš úplně. jinak pokud manžel pomoc odborníka odmítá, zajdi alespoń ty a třeba Ti poradí jak na manžela, jak se z toho nezbláznit a pak se třeba nechá přemluvit i manžel. Moc Ti přeju, abyste to překonali a taky, abys měla hodně sil to zvládat. Jinak manželova krize je pochopitelná- přišel o práci ve věku , kdy už je těžké najít novou , ale co je nepochopitelné, že svoje problémy nechce řešit s tebou.
@lu777 ahoj, teď budu hodně ošklivá. Osobně nechápu, co vede člověka, najít si o 23 let staršího partnera, založit s ním rodinu a čekat, že to zvládne jako o hodně mladší ročníky. Já bych do toho teda nešla. Hold každej na to není. Podle mě si tvůj muž vzal na "stará" kolena velké sousto v podobě mladé manželky a dětí. On ani mladší člověk neví do čeho jde, než si pořídí rodinu, natož člověk starší, který by už měl pomalu pomýšlet na to, jak si život užít a ne jak zabezpečit rodinu, vychovat děti a splatit hypotéku. My také máme hypotéku, já jsem nyní na mateřské a vidím, jakou cítí manžel obrovskou zodpovědnost a kolikrát je v silném stresu. Zkus se vžít do jeho role a představit si sebe v jeho věku a možná to líp pochopíš. Vzala sis staršího muže a ten hold nezvládl to, co jste si spolu naplánovali. Aspoň na mě to tak působí. Radit se dá těžko, dopřej mu občas nějakou relaxaci, snaž se ho "nezatěžovat" starostmi o děti. Vyjeď si někam s nimi sama třeba s kamarádkou na chalupu nebo já nevím. Ať jste chvíli od sebe a ty i manžel si uvědomíte, co vlastně cítíte a chcete od života dál. Držím palce nebude to lehké.
@stavba no to je jednoduché co k tomu člověka vede - velká láska 😉 my jsme spolu chodili několik let než jsme se vzali a ještě předtím jsme byli blízcí přátelé.....
ono manžel takovýhle nebýval, hodně ho ničí to že je doma delší dobu bez práce.... jinak zvládal všecko poměrně dobře mi přišlo, naopak i líp než mladší (slýchávám to denně od kamarádek, že plno mladších chlapů nemá motivaci vyrazit na výlet, něco opravit, zájem o sex, začít podnikat apod. - tak to u manžela naprosto neznám), je poměrně akční.... oni to mají v rodině, jeho sestře je 55 a každé ráno 2 hodiny cvičí, i na dovolené, to co zvládne ona, bych já nezvládla ani náhodou, když přiletí, tak já jsem unavená jen z toho když se na ni dívám 😅 😅
jeho mamince bylo teď 80 a je to pořád dost pěkná ženská, má zájem o chlapy, ven nevyjde bez nalíčení, ráda létá letadlem, řídí auto, hraje tenis.... když to porovnám se svými rodiči tak ten rozdíl 20 ti let mezi nimi není vůbec znát, naopak ona působí mladší... i tak přemýšlí, pořád něco plánuje, studuje atd...
já dodnes ten rozdíl moc necítím, jde spíš o to, že je muž v jiné etapě života (že např. odcházejí jeho kamarádi) a samozřejmě se ho víc dotklo že přišel o práci a hůř se mu hledá než kdyby mu bylo 25.... a taky si nemůže dovolit vzít něco míň placeného když to visí na něm teď
jinak relaxace má dost, si myslím, já ho pořád někam posílám, často i dost zostra na pivo, na motorku, na večeři s někým, zaplavat si, protože jsme oba společenští a běda když nemůžeme ven... někdy ho doslova vyštípu, protože vím, že ven prostě musí 😉
jinak nezatěžovat starostmi o děti, to asi moc nepůjde, protože já žádný únik z MD nemám vůbec, jakože bych měla nějaké hlídání nebo mohla jen tak chodit cvičit večer, to nehrozí.... mimoto musím dost hlídat sama sebe, protože jsem měla únavový syndrom a roky jsem se z toho léčila a chodím na kontroly na kardiologii navíc, takže v tom tahání pilky se střídat i musíme 😉 u nás to vypadá tak, že muž je nemocný jednou za rok na 3 dny a já v létě jakžtakž ale od října do dubna je to katastrofa jedna věc za druhou a to se pořád něčím dopuju.... takže to je taky velká psychická zátěž, ale já jsem moc ráda, že vůbec funguju takhle výborně po tom a mám dvě zdravé děti 😵 spíš mě deptá, že mi to muž už někdy teď i předhazuje, protože on má výborné geny opravdu.... ťuk ťuk ťuk
@ange_de_la_morte díky moc za příspěvek, oceňuju to 😉 asi jsi se trefila s tím pocitem zbytečnosti.... 😕 to bude hodně ono, to cítím z jeho poznámek.... 😕
je to celé i tím, že jak je člověk na MD tak je v takové nezvyklé situaci vlastně a má úplně jiný den než ten partner.... hůř se pak hledají styčné body, témata (kromě dětí a praktických záležitostí apod.) než když spolu žijí dva lidi, kteří studují nebo pracují.... u prvního dítěte mi to tak nepřišlo ale jak je člověk doma déle, tak je to vidět víc prostě.... je to vlastněn dočasná situace ale po 5 letech si to člověk už ani neuvědomuje....
jinak co se týká věkového rozdílu, tak okolo nás je takových párů víc a právě jsem se ptala postupně jak to u nich vypadá .... a s krizí jsme zatím jediní 😒 a to tam jsou i manželé o kus starší.... a to jsou někteří spolu i 15-20 let a manželé jsou třeba už i v důchodu... takže nějakou roli to tam hraje, ale klíčovou ne
@lu777 naprosto souhlasim s nazorem psycholog a psychiatr.... otazka je, jestli Tvuj muz bude ochoten k nekomu zajit. Ale jine reseni nevidim. Pak uz jedine ten rozvod, ale to bude jako krajni reseni az vse selze. Kdybys potrebovala, v Brne o nejakych odbornicich vim, mozna i v Praze, Kromerizi, Jeseniku, Olomouci.
@stavba tak to ja zase chapu, proc si berou zeny starsi muze a starsi muzi mladsi zeny... vede k tomu hned nekolik psychologickych teorii a vis co? Moje teta ma manzela o 13let starsiho a jsou stastni 25 let, kamaradka ma manzela starsiho skoro o 30 let, jsou spolu skoro 10 let a nemuze si to vynachvalit. Ja myslela ze uz zijeme v liberalni zemi, kde se necumi na to, kolik komu je 😉
@lu777 jak říkám, i mladší lidé mají občas krizi, ať je to ze ztráty zaměstnání nebo tím, že prostě jsou unavení z práce a přemíry zodpovědnosti za zabezpečení rodiny. Nezbývá než si v klidu sednout a o všem si v klidu promluvit a snažit se tu situaci co nejdříve řešit, aby to krásné, proč jste spolu nezakryli jen starosti a trápení. Každý vztah si tímhle projde dřív nebo později, otázkou je, zda jsou s tím schopni a ochotni něco dělat případně si nechat poradit od odborníka. Není to vůbec žádná ostuda, že už člověk prostě někdy nemůže a potřebuje pomoc, ne každý to ale dokáže.
@stavba to je pravda... ono fakt prostě je, že ten každodenní tlak je velký... obzvlášť v dnešní době, kdy není jistá práce a bydlení je hodně drahé....
ten tlak rozbije půlku manželství a i ty co vydrží, mívají krize nebo nefungují.... 😔
já to dřív až tak nechápala, ani s jedním dítětem, mnoho věcí mi došlo až s druhým.... a v duchu se teď omlouvám často svým rodičům, co jsem se jich nakritizovala a dneska bych si nafackovala, neměla jsem ponětí !!
je to opravdu tak jak říkali někdy "počkej až budeš mít svoje děti":..
každopádně náročné to je, člověk neví co se v životě odehraje plus se oba partneři časem mění víc nebo míň a při tom všem je pořád potřeba udržovat ten vztah, není to jednoduché....
teď se rozvádí naši kamarádi, není jim ani 30 a on má taky nějakou krizi, ona se snažila stihnout všechno, naplno pracovala, u toho 2 malé děti a on si našel jinou, protože na něj neměla čas.... tak jsem z toho taková smutná, že se rozvádějí, nejhorší je to vždycky pro děti
jinak ad ten věkový rozdíl ještě: tak mně se starší muži obecně líbí (pokud nejsou pohodlní a jsou v dobré kondici, starají se o sebe, tak na nich oceňuju sečtělost, nadhled, větší laskavost, toleranci atd.) .... ale třeba u mého muže to ani tím moc nebylo, protože on vypadal v 55 na max. 40, často si lidi mysleli, že si dělám legraci když jsem jim říkala kolik mu je a divila jsem se, že to neřeší... až v posledních pár letech vypadá víc na svůj věk....
je pravda, že tady v Čechách je k tomuhle hrozně malá tolerance a to jak směrem nahoru tak dolů... celkově k životnímu stylu, pořád jsme zvyklí, že všichni musí mít víceméně to samé.... 😝
mě to nikdy netrklo dokud jsme neměli plno přátel ze zahraničí a najednou jsem zjistila, že okolo nás je pestrá směska od lesbického páru po pár kde je manželka starší o 10 let než manžel například.... a když se zeptám ze které země někdo je, tak často dostanu tak zamotanou odpověď, že se musím smát tomu, že to skoro nechápu.... nebo se zeptám jestli je dotyčná na MD nebo chodí do práce už a vyjde najevo že rozjela nějaké zajímavé podnikání.... nebo se lidi hodně stěhují, tady když řeknu že bysme se stěhovali i jen někde po Evropě, tak se plno lidí chytá za hlavu, že by se z místa nehlo....
sama na sobě vidím jak moc mě ten komunismus ovlivnil v tomhle.... 😖
občas je to ale legrace, teď jsme byli 2 týdny u našich na vesnici a potkám sousedku a ta hned se mnou do řeči a za chvíli z ní vypadlo, že se musím mít moc dobře, když jsem si vzala bohatého Američana 😀 já už mám co dělat, abych nevyprskla smíchy jak je to vidění zjednodušené a lidi vůbec netuší že v Americe většina lidí musí tvrdě makat a plno lidí na tom není vůbec dobře a denně se bojí o práci (obzvlášť proto, že výpovědní lhůta tam je tak 2 týdny a hypotéky jsou šílené)....
to jen tak na okraj... život není černý a bílý, to by to bylo moc jednoduché....
každopádně můžu říct, že ať to dopadne jak dopadne, tak jsem ráda, že jsem si tehdy z lásky vzala svého muže.....
já bych to ani jinak neuměla, kdykoli jsem si něco hodně plánovala rozumem tak to nevyšlo, takže z toho jsem nějak vyléčená, zvážím to rozumem ale konečné rozhodnutí je na intuici... a velký kus toho vztahu byl naprosto úžasný, takže i tak to stálo za to a mám vzpomínky na celý život.... 😵 😵
tak snad ten kapitál nepromarníme
Ahojky, s manžele jsem tohle naštěstí zatím nezažili ( sme manželé teprve rok) ale to co vyprávíš mi velice připomíná problém který teď už delší dobu řeší moje mamča se svým přítelem. Poblém se u nich kumulovat a pak přišlo jedno s druhým a vážná krize byla naraz tady, před měsícem navíc mamčin přítel přišel o práci - obrovský propad, a mamka víc pracuje aby zvládali platby tak je hodně pryč ( my děti už smě všichni velcí) takže další propad. Hodněkrát sme to řešili s moji mamčou, já jsem dokonce už chodila k psychologovi protože její probléby se sesypaly na mně. Došli jsme k názoru , že jediný cesta z tohoto ven je že si přítel najde práci a koníčka ( nejsem naivní, vím že najít si práci není jednoduché), ale aspoň koníčka, něco co člověka motivuje k rozumnému životu, protože přetloukání jednodo dne za druhým nejde. Mamčin přitel začal chodit s psychologovi a taky rozebírali že má krizi asi i proto že se cítí že zklamal - nemá práci, a mamka nemá tolik času ( kvůli práci), sice on to nikdy nepřizná nahlas ale připadá si zbytečný a dává to najevo kříkem, nadávkama, a naprosto nesmyslnými myšlenkami ( nechci rozebírat je to tak na Kroměříž) .... nevim zda jsem ti tímto nějakým způsobem pomohla, tvůj příběh se mi v mnoha věcech zdá hodně podobný , možná si z toho něco vezmeš , možná je to uplně mimo mísu . Tak či tak držím palečky ať se z krize manžel dostane a jste oba zase spokojení, kvůli tobě i kvůli dětem 🙂