Manžel hypochondr. Jak to zvládáte?
Mate nekdo doma manzela hypochondra? Jak to zvladate? Snazite se to prijmout tak jak to je, nebo mu nejak od tohoto problemu "pomoct"? Ja uz jsem z toho uplne na prasky. Manzelovi bude teprve 36 a navstevy u doktora ma uz ted jako volnocasovou aktivitu, vubec si neumim predstavit co prijde za par let... A nejsem schopna mu vysvetlit ze to podle me prehani, uz kvuli tomu ze vcitit se do jeho domnelych problemu nedovedu a tak nemuzu posoudit jestli je to opravdu tak hrozne jak rika a nebo to nic neni.
@grelen Mám takového kamaráda, nedělá prakticky nic jiného než běhá po doktorech a nemocnicích, už byl snad na všech možných vyšetřeních a jede druhé někde i třetí kolo. Stačí jen aby někdo z jeho okolí kychnul nebo měl rýmu a už ho píchá na hrudi a ne to nebude obyčejné nacházení, to bude vážnější... Taky nevíme co s tím, už ho nechaly dvě přítelkyně (s každou byl přes dva roky) a tohle byl jeden z důvodů... Je to v hlavě ale nikam nechce jít...
Popostrčit k psychologovi by se nechal?
@lv Nejsem si jista. Jeste jsem se neodhodlala k tomu do toho jit takhle natvrdo. Slovo hypochondrie uz u nas padlo a manzel si z toho vlastne na jednu stranu dela srandu a prijde mu to zabavny, ale na druhou stranu je presvedcenej ze ty problemy s kterymi chodi po doktorech jsou realny, ze to prece neni v hlave. Prece si to nevymysli, ze jo 🙄 Jenze za chvili zacne behat za doktory i se svedenim na ruce...
A najake konkretni obtize si stezuje?
Mám takového známého a jeho ženy mi je nesmírně líto. Je z něj hotová. Jemu je tedy už přes 50. Ale neustále ho něco bolí, pořád mu něco je, u dr je pořád, ale teď už přidal i návštěvy na pohotovosti. Tak 2x týdně. Ptala jsem se ho jestli nechce odborníka a jeho odpověď byla : 1+1 jsou 2, jaký je den v týdnu vím, svoje jméno znám. Magor nejsem, nikam nejdu. Přeji hodně štěstí
@grelen Ahoj! Problém není vlastně nemoc jako taková, ale strach z ní, který si léčí ujištěním lékaře, že se o nic vážného nejedná. Tedy on opravdu cítí somaticke potíže a zlehčovat je nemá smysl. Doporučuji tuhle knížku. Bylo by fajn, kdybyste si ji mohli přečíst oba a probrali, jak dál a zda by souhlasil s terapií 😉
https://m.alza.cz/media/strach-z-nemoci-jak-mu-...
@exbordelar To je ruzne. Minuly tyden treba byl na rutinni prohlidce kde mu namerili trochu nizsi tlak a od toho momentu si stezuje ze se mu mota hlava, je mu na omdleni a v praci se nemuze soustredit. Ja mam nizky tlak cely zivot... Dneska s tim sel znovu k doktorovi 🙄
@werumka Dekuji. Tim jsem si celkem jista co je puvodcem, jeho tata mel asi v 55 letech infarkt a on ma ted pocit ze to je rodinna anamneza a ze ho to ceka taky. Pritom jeho tatinek byl v te dobe tezky kurak a hodne kilo nahore (manzel je stihly nekurak), z infarktu se zocelil, prestal kourit, nasadil dietu a ted uz je mu 70 a zdravi mu slouzi. Takze mas pravdu ze ten strach tam hraje roli. Za tip na knizku moc dekuju, napred si ji asi prectu ja 🙂
@grelen Určitě- většinou v tom fakt hraje roli nějaký trauma, blbá zkušenost a člověk si pak tyhle stresový reakce během života upevní, místo aby je vyléčil. On nechodí k lékaři kvůli tomu, aby zjistil, jestli je nemocný. On tam chodí kvůli tomu, aby ho ten lékař ujistil, že je zdravý. Což je prostě úzkostné nastavení mozku. Bohužel faktem je, že ti lékaři tomu člověku nepomůžou od stresu a často naopak takovému člověku přidají dalšího červíka. Kdyby ten lékař věděl, že pacient trpí hypochondrií, tak by třeba využil jiný slovní obrat, některé věci by neříkal. Ale on to neví. Takže s tím člověkem mluví úplně normálně včetně toho, že mu řekne, že má třeba nějakou drobnou abnormalitu nebo že má riziko toho a toho. A tomu člověku pak taková návštěva paradoxně přihorší.
@grelen Druhou alternativou návštěvy lékaře je, že mu lékař opravdu řekne, že je všechno v naprostém pořádku. Ale to je bohužel vlastně pro takového člověka zas špatně, protože tomu lékaři nevěří. Nevěří mu, že je všeho v pořádku, když se on sám cítí špatně. V tom moment začne hledat další lékaře, aby ho zkontroloval ještě jednou. Je to prostě neverending story a jiná cesta než přes terapii tudy nevede ☹
Některý lidi vyléčí invalidní důchod a pak už makají jak šroubci.
Soucitim. Mam neco podobneho, akorat ze muj s tim nechodi po doktorech, ale je nastaven tak, ze “tise trpi”. Jinak ale si taky sugeruje ruzne nemoci, ja rikam ze by si byl schopen vsugerovat i zlomenou nohu 😅 treba ja onemocnim a on se hned zacne pozorovat a sugerovat si stejne priznaky, ze to urcite chytil, nebo kdyz je nekdo nemocny v praci apod. Kdyz byl covid, jednou po ceste domu mel pocit, ze s nim jede v buse nekdo nakazeny, a nez prisel domu uz se mu tezce dychalo a byl schvaceny… nastesti si teda zmeril teplotu a ta byla normalni, takze usoudil ze covid nema a hned se mu udelalo lepe 🙈😂
@mysh_me to taky znam u nas doma🙂🙂🙂
A co ho zaměstnat? Koníčky, sport, nějaké kutilství, ať něco vyrobí vytvoří... Zaměstnat něčím jiným, ať nemá čas se pozorovat a přemýšlet nad každým punkem. Má něco takového?
Ano, mam to taky a smeju se mu. Blbe je, ze to od nej chytaji deti. Ja jsem zase druhy protipol, k doktorovi jdu, az kdyz je to fakt nutne.
@martiniquest A jak ses pres to prenesla? Ja se tomu uz nedokazu smat, kdyz jsem cely den doma se trema detma a on misto toho aby prisel po praci nejak aspon trochu rozumne domu tak jede rovnou k doktorovi a vraci se az kdyz je cas deti vykoupat a dat spat. A jeste se tomu sam smeje. To mi nejak zamrza usmev na rtech 😄
@grelen Prijala jsem, ze je to jeho soucast. Stve me to, ale akceptuju to. Ja mam taky sve vady. Bezny zivot nam to nenarusuje, tak at si dela, co je mu libo. Nechodi do hospody ani za kamarady, tak ma holt jine konicky 🙂
Zamyslel se manžel nad tím, že jak pořád všechno řeší, tak jeho okolí bude ty problémy čím dál víc bagatelizovat a až bude opravdu problém, tak to nikdo moc řešit nebude, protože se to opět zařadí do kategorie "už mu zase něco je".
@martiniquest Jsi dobra. Tohle je presne stav mysli, ktereho bych chtela u sebe dosahnout 😄 ale nejak se mi to nedari, castecne proto ze to vnimam jako totalne zahozenej cas, ktery bychom mohli stravit spolecne, castecne protoze mam obavy jak se to bude vyvijet do budoucna - jak tu psal nekdo vyse, dve navstevy tydne na pohotovosti, to by me asi uz kleplo 🙄
@mandala Čím méně času má na to se pozorovat, tím méně neduhů si vymyslí. Doporučuje se tu pozornost nasměrovat jinam (v rodině se 3 dětmi by to měla být rodina, dle mého názoru).
Jak si mohu pomoci sám
Kromě lékařů mohou hypochondrickým pacientům pomoci i lidé z jejich blízkého okolí. Jejich úloha je především ve vyslechnutí stesků nemocného, nicméně však nevěnují jejich potižím tolik pozornosti, aby je utvrdili v jejich doměnce. Dalším krokem může být pořízení domácího mazlíčka, na kterého se nemocný fixuje a místo řešení svých úzkostí se koncentruje na jeho zabezpěčení. Důležité je taktéž oceňovat chování nemocného, pokud se netýká jeho hypochondrických stesků. Jinými slovy, pokud si nemocný nestěžuje, slovně ocenit toto chování ba popřípadě ho dokonce odměnit.
Komplikace hypochondrie
Mezi rizika tohoto onemocnění možno považovat fakt, že nemoc není po dlouhá léta rozpoznána a vlastně psychicky nemocný jedinec je opakovaně vyšetřován nejrůznějšími specialisty. Tato vyšetření, nejen že jsou ekonomicky náročná, ale zatěžují taktéž pacienta a podporují vývoj hypochondrie až do chronicity. Dalším možným rizikem může být skutečnost, že pacient navštěvující často ordinaci nějakého lékaře aniž by byla uzavřena konkrétní diagnóza může být časem zcela nezáměrně opomíjen a případné skutečné onemocnění může být přehlédnuto.
@hojda Rada je to dobre minena, dekuji, ale musim souhlasit s @mandala , konkretne v jeho pripade tohle rozhodne problem neni. Manzel se zapojuje dost, detem se venuje, o vikendech jezdi na velke nakupy, pomaha s uklidem atp. Ja si spis myslim jak tak nad tim co tu pisete premyslim, ze mu chybi socialni kontakty, neni Cech a poradne si tu nikdy nenasel pratele. Resp. ti pratele ktere tu mel byli vsichni take cizinci a postupne se odstehovali. Jenze s tim mu asi nedokazu pomoct.
@grelen
co kdyby mu tu navsevu psychologa navrhl jeho obvodak?
@grelen bohuzel mám takovou mámu, když nwlita, že ji furt něco je, tak se pořád prohlíží a hledá kdeco. O přehnané starostlivosti ani nemluvě. Psycholog to jistí