Mámu miluju a přesto mě strašně štve 🙂
Nejde o žádný závažný problém, jen se chci vykecat. Naši jsou moc fajn, hodní, dost nám pomohli i finančně, s mamkou jsme si vždycky všechno říkali, ale co jsem se vdala a mám svou domácnost, tak mě začíná krapet znervózňovat. Nejvíc mi vadí, že ona je takový ten katastrofický typ, ve všem hned vidí, že to dopadne špatně. Já jsem oproti manželovi taky spíš realistka a když se něco řeší, napadne mě spousta negativ, která mohou nastat, ale snažím se to potlačit, protože tak žít nechci. Ale máma hned vidí ve všem problém ale aniž nabídne nějakou alternativu. Příklad: Kupovali jsme auto v áčkách a máma hned, aby nás nepodfoukli, aby s tím autem něco nebylo atd atd...... Místo aby měla radost s námi, že máme nový vůz 🙂 A k tomu se váže příklad č. 2: Prodávali jsme staré auto, ale byl na něm ještě leasing a tím pádem o něj nikdo neměl vážný zájem, takže nám stála pod okny čtvrt roku dvě auta a na obě nám odcházely splátky. Nakonec o něj projevil zájem švagrův kamarád, ale neměl k dispozici celou částku, tak manželovi dal něco v hotovosti a sepsala se smlouva o užívání vozidla a posílání měsíčních splátek, s tím, že auto zůstane napsané na nás a pokud poruší smlouvu zase si ho vezmeme. Jasně, že by bylo lepší celé to smáznout, přepsat a čau, ale holt se nám nedařilo nikoho sehnat a peníze utíkaly. No a co myslíte moje máma, když jsem jí řekla, jak jsme to vyřešili? Ta se málem křižovala, bůhví co se stane, a ty manželovi známí jsou takoví a makoví a to je teda zvědavá, jestli to půjde a co potom a bla bla bla. Už jsem to nevydržela a ječela na ní, proč tohle vždycky dělá a všechno hned vidí tragicky, tak mi odvětila, že zatím u nás byl vždycky se vším problém........ V tu chvíli bych si nafackovala, že ji vůbec naše věci říkám, pak jsem z toho akorát zpruzelá, nasadí mi brouka do hlavy a já prudím manžela 🙂 Mrzí mě to, protože jsme si vždycky všechno říkaly, ale teď už budu muset filtrovat co ji řeknu a co ne.
A jsou to další věci, nakoupila mi na mimčo celou výbavu, aniž by se jedinkrát zeptala, co chci a co by se mi líbilo, nebo mě vzala s sebou. Nechtěla jsem jí to kazit, přece jen první vnouče, tak jsem ji nechala, ať utrácí a když jsem si pak začala nakupovat podle sebe, tak se divila, proč nakupuju, když už toho máme tolik. Pořád plánuje co koupíme a co uděláme, až malé bude tolik a tolik a když si rýpnu, že si to uděláme s manželem tak jak budeme chtít, tak to odkýve, ale za hodinu už o tom neví. Přijde mi, že nás vůbec nerespektuje jako dospělé lidi, jednou mi řekla, když jsem na ní opět vyjela, že nás pořád vidí jako malé děti ( 25, 30) a má potřebu nám poradit. Manžel mi říká, ať ji řeknu, jak mě to štve a mrzí, ale já jí nechci ranit a taky se jí v jistém ohledu cítím zavázána za tu finanční výpomoc. Tchýně je v tomhle jiná ( i když má zase jiné mouchy 🙂 ), ta se nabídne, zeptá se, co bychom chtěli, nebo nám dá peníze ať si to vybereme samy. Ale zas mi někdo říkal, že u těch dcer je to jiné, že to matky od dcer prožívají mnohem osobněji.
Tak bych ráda rozvedla diskuzi, co Vás štve na Vašich jinak skvělých mamkách 🙂
Naše taky miluju, vím, že by pro nás udělali cokoliv a my pro ně také, ale naše mamka je taky dost katastrofický typ a celé mé těhotenství vidí všechno černě: na začátku jsem slyšela pořád " no abys nepotratila", po půlce "no abys předčasně neporodila" a teď, když mám 4 dny po termínu už zas slyším katastrofické scénáře, jak jsou přenošené děti fialové a můžu mít zkaženou plodovou vodu a podobně. Ne, že bych si to nějak pouštěla k těmu, ale člověku to zrovna nepřidá. Přitom má o nás jen strach, ale tohle je děs. Navíc jí nestačí názor doktorů, že je vše OK, ale kamarádky ví vše nej. Nesnaším věty typu: všechny moje kolegyně říkaly, ať si nezahráváš a neděláš to a to a tak pořád dokola.......A je mi jasné, že až porodím, bude to to samý s malým. Nechci kvůli tomu vyvolávat konflikty, tak se snažím to raději nekomentovat a zatím to funguje 🙂
@lrg Pěkné téma. Taky něco přidám. Naši jsou skvělí. Se vším nám pomůžou, pohlídají. Mamka je ale perfekcionista, takže musí mít doma naklizeno, navařeno jak pro prezidenta,..... Takže když jsme tam n a návštěvě, jen lítá, uklízí, po malé stále uklízí hračky, i když to nemá cenu. 😉 Místo toho, aby si užila malou, pořád vyvařuje a když se nabídnu, že to udělám já, tak nechce..... Pak je unavená a uhnaná, ale nedá si říct. Tchyně naopak je dobrá v tom, že doma sice neuklizeno a vaří rychlovky, ale s malou je celý den a já odpočívaám..... ale samozřejmě naše bych nevyměnila. Jsou nejlepší i tak 😉
@mpavlinka Přesně tak, kazí ovzduší 🙂 Vždycky si říkám, že to jsou jen slova, že to můžu vypustit, ale stejně mi to tak zkazí náladu. A nejhorší je, když nedejbože ten jejich katastrofický scénář vyjde. To jsi pak hotová z toho, že se to stalo a ještě když do toho slyšíš, jak ti to říkali...... 😀
@mykolaapsi Taky dobrý, jako by sis sama vybrala, kdy porodíš 😀
@lrg no mamka by mě nejraději hnala na vyvolání už den po TP - co dodat 🙂
@lrg To, že vás nerespektuje jako dospělé lidi, dělá asi hodně maminek. Ty to možná zkousneš, odkejveš a uděláš si to pak po svém, ale manžela to může časem hodně štvát. Z tohoto důvodu bych se snažila nastavovat hranice ještě před narozením miminka. Zkus si to vzít obráceně..neštvalo by Tě, kdyby Ti tchýně nakoupila výbavičku bez Tebe a tak?
tééda, děkuju za tuhle diskuzi - chceme letos rekonstruovat chalupu, ve které bydlíme, takže se budeme stěhovat... "naštěstí" bydlíme v jedné vsi s mými i manželovými rodiči, takže teď zvažujeme, ke kterým rodičům se na pár měsícu nakvartýrujem... a to mě právě přivádí k zamyšlení nad mou mamkou a mojí (také skvělou) tchýní - mamku mám moc ráda, taky nám s taťkou hrozně finančně pomohli, ale od té doby, co mám svojí domácnost, se s mamkou v názorech trochu lišíme :/ jak píšete, taky hned má po ruce katastrofální scénáře, dokáže zkazit každé nadšení z našich plánů a snů, ale budiž, beru to s rezervou, co mě ale vytáčí je, že když ví, že doma čekám nějakou návštěvu, nebo je samotné, že se jako první vyptává, jestli mám uklizeno, nebo že mám prostě mít uklizeno pořád, kdyby náhodou někdo přišel, a předhazuje mi kamarádky, který "určitě" mají vycídíno i s dětma... já přitom mám pořád tolik práce, že holt nestíhám furt luxovat a utírat prach :( no a teď se máme rozhodnout, ke komu se nastěhujem, pro "pohodovější" domácnost bych snad radši šla k manželovým rodičům, tam ale na druhou stranu je zase těch lidí moc, bydlí u nich ještě švagr s přítelkyní a vedle v baráku švagrová s rodinou, do toho ještě tři psi, a každý den se všichni takhle schází u rodičů :D takže fakt nevím - zvolit "klid" u tchýně nebo "klid" u mamky?? :D :D
@jancip Proto mu ani spoustu věcí, co mi řekne, neříkám, aby nebylo zle. Tchýně by si nic takového nedovolila a je fakt, že když koupila vaničku, tak jsem udělala docela vyrvál, protože jsem si ji chtěla koupit sama. A u vlastní mámy jsem ticho. Resp. já ji něco řeknu a když jsem drsná, tak vidím, jak jí to mrzí a když jen naznačím, tak to absolutně nepobere 🙂
@novynka Já taky než máma přijde tak šůruju, jako kdyby k nám šla anglická královna, protože vím jak dokáže jediným pohledem zrentgenovat celý byt 🙂 Sem tam se mi něco válí, nemám na všechno "svoje místo". Ale zas mám všude čisto, to je pro mě nejdůležitější, aby nikde nebyla stará špína, ne to, jestli mám půl dne na hrníček na lince a ne v myčce. Zato máma má na povrchu všechno perfektně uklizené, ale když jsem se u nich nedávno sprchovala, všimla jsem si že na baterii a vaně mají tak brutální vodní kámen, že ani nešel dovřít špunt 😉
Myslím, že kdybys vybrala tchýni a tchána, že bude mamina naštvaná, nebude?
@lrg :D tak to je dobrý s tím kamenem :D nojo, to je druhá věc, že jí to bude líto, ale stejně tak jsou to manželovi rodiče, no ne? 🙂 uvidíme, myslím, že nakonec půjdem k našim, protože pracuju přes noc a přes den potřebuju spát, což by v manželově rodině nešlo, jsou tam děti, psi, spoustu lidí :D no a to jen doufám, že chaloupku zprovozníme k bydlení než budeme mít mimčo - zatím nečekáme, ale zkoušíme, tak snad to stihnem... jak to tady čtu, s výbavičkou pro miminko a radami k výchově to bude asi taky krušný :/ :D
Já taky svou maminku miluju,ale někdy...Hlavní,co mě vytočí je,když někam jdu a zavřu za sebou dveře,tak prcek pláče.A jak přijdu,tak říkám:,,Bobek plakal,že?".A mamka:,,Nene,zakutalela se mu hračka.", a tak podobně.Jak odejde ona,tak prcek pofnuka,ale neplace,jak u mě,ale mamka už letí zpátky a říká:,,Vidíš,jak špatně nese,že babi jde pryč?".
Super diskuze a koukám, že je to všude stejné. Naše taky miluju, taťka je pohodář, ale mamka, to je děs, vidí už předem jen to nejčernější. Občas se kvůli tomu pohádáme, nerespektuje, že jsem dospělá a mám své názory a jako beran si za nima jdu tvrdě.Tohle všechno bych přešla, ale nejvíc mě mrzí, že se s ní o určitých věcech bavit nemůžu, prostě by z toho byla hotová, nespala třeba měsíc atd.... Držte se holky 😉 , snad nebudeme taky takové🙂
Ty snad píšeš o mojí mamince ... 🙂 Mám ji moc ráda, snaží se nám pomáhat a za hodně věcí svým rodičům vděčíme. ale.... někdy zkrátka neví, kdy by měla ustoupit do pozadí. Když jsem četla co píše datela, tak to ve mně vřelo....😀 taky mám občas pocit, jako když se mamka snaží před prckem být ta lepší.... no asi je to běžný vztah matka-dcera .
Moje mamka nikdy neměla dobrý vztah se svou mámou a vždy říkala, že jakmile to nebylo jak si usmyslela babička )cokoliv), tak že byla zlá, uražená......no, nějak v tom vidíém i ji. Klasika - vychovla mě, umožnila mi udělat si školu, táhla to ze svého, mám ji ráda, ale.....jakmile bych na něco měla jiný názor (a že ho mám celkem často jiný), tak se urazí. Naše telefonáty končí většinou tak, že odsekne "no tak čau" a schválně si vypne telefon, abych jí jako volala a nedovolala se - v těchto chvílích jí fakt nevolaám a jen si říkám, že je jak malej spratek. Nicméně, je mi skoro 36, takže už jsme měly dostatek času si některé věci "vydiskutovat", nehodlala jsem být takové to hodné dítě, co na všechno kývne a jen maminka má pravdu, takže pokud mám jiný názor, tak jí ho sdělím, řeknu argumnety....a je zle, ale už mi to nějak nevadí🙂. A co přímo nesnáší? Jednu větu, co jsem si přivezla z nějakého kurzu (a ona ví, že to je odtud): Ano, chápu tě, respektuji to, ale s tímto tvým názorem nesouhlasím" - pak má telefon vypnutý i dva dny🙂
Naši jsou to samí, oba mají katastrofický scénář, resp. má ho táta a máma je dost ovlivněná. Jakoby kdybych četla o nich. Plus též jim dělá problém respektovat, že jsem dospělá. Je to těžké, já sama jsem optimista, resp. nechci žít jako oni a vím jak ti je, stále ti kazí radost, otravují ovzduší, sami se zbytečně trápí... Jediná možnost je si žít po svém, mamka asi jiná nebude. Já se pořád snažila jim vysvětlovat svůj pohled na věc a že oni se zbytečně trápí a bla bla, ale vždy to skončilo hádkou, tím že jsem se změnila, nerozumí mi apod. Oni mají svůj pohled a já svůj. Teď se už dokážu prostě udržet, na jejich katastro scénář řeknu něco ve stylu... no a já zas věřím, že to bude ok a dál nereaguju.