Mamka lže a vymýšlí si nemoci
Už nevím, komu bych se svěřila, tak se pokusím vypovídat se tu. Moje mamka si už celkem dlouho vymýšlí nemoci a lže o nich. Do loňského roku jsem jí všechno věřila, ale pak mi jednou dopoledne zavolala, že má infarkt a je v nemocnici. Já i manžel jsme letěli z práce a jeli osmdesát kilometrů do nemocnice. Mamka tam seděla před pavilonem, s cigaretou, usměvavá a cpala mi do ruky lékařskou zprávu, že je hrozně nemocná a měla infarkt. Ve zprávě stálo, že je všechno v normě a jí nic není. V závěru byl doporučen psychiatr. Ptala jsem se mamky, jerstli to četla, ona že ne, protože tomu stejně nerozumí. Absolutně jsem nevěděla, co mám dělat, byla jsem zmatená. Napadlo mě, že šlo o chybu a mámě dali špatnou lékařskou zprávu. Když jsme ji dovezli domů, volala jsem lékaři. Ten naprosto věděl, o koho jde a potvrdil mi, že si všechno vymyslela.
Od té doby jsem vůči jejím nemocem trochu podezíravá. Vypozorovala jsem, že je vždycky hrozně nemocná a přijde s novou chorobou v době, kdy potřebuje peníze, připadá jí, že se o ní málo zajímám nebo má nějaké jiné problémy.
Loni před Vánoci přišla s tím, že má rakovinu žaludku. Několik nocí jsem nespala, bylo mi z toho špatně, zkažené Vánoce... Po Novém roce jsem volala její lékařce, chtěla jsem vědět, co přesně se děje, v jakém je to stádiu a jak se bude postupovat dál. Máma mi k tomu nic moc neřekla. Lékařka se mnou nejdřív nechtěla mluvit, když jsem jí vysvětlila situaci, obrátila a snažila se mi pomoct. Jenže... Žádný takový záznam tam neměla, Žádnou takovou nemoc neměla. Lékařka byla velice ochotná a sama zavolala jinému máminu lékaři, aby si to ověřila. I u něj zjistila totéž. Nic takového nemá.
Celé to tak nějak vyšumělo, mámě jsem neřekla, že o její lži vím. Ona sama o tom už nikdy nemluvila. Pak přišla s bolestí kolene, nikdo neodhalil příčinu, nikde nic nezjistili. Udělalí jí dokonce operaci, aby se na koleno podívali zevnitř. Nic. Lhala nejen mně, ale i lékařům. Po operaci jí zázračně koleno přestalo bolet. Což opět nikdo nepochopil.
Teď naposledy přišla s rakovinou prsu. Odmítla mi ukázat lékařskou zprávu nebo cokoli jiného. Lékaři opět o ničem nevědí. Psychologa i psychiatra odmítá, radila jsem se s nimi, ale řekli, že máma musí chtít přijít sama, jinak ji tam nedostanu.
Jsem už naprosto zoufalá, nevím, proč to dělá. Jezdíme k ní každý druhý víkend, denně si voláme, zajímám se o ní jak to jen jde... Každý den se děsím toho, co mi zase řekne...
Nemáte někdo podobnou zkušenost? Jak jí i sobě pomoct?
@jancabr Kamarádku má jednu, je z daleka, ale pravidelně si volají. Jedináček nejsem, mám sourozence. Dva bráchy na základce, bydlí tedy ještě doma. Sestra dodělala školu, bydlí doma a pracuje, ale tuhle situaci nijak neřeší. Je manipulátor, to mi došlo už před nějakou dobou. Ale stejně... Kdykoli s nemocí přijde, nejsem v klidu dokud nezavolam lékaři. Byvam z toho nešťastná, smutná, úplně mimo...
@zak1991 nejspíš to vyzní moc drsně, já měla se svojí matkou podobné trable, nakonec jsem jí řekla, že pokud si nechce nechat pomoct ať neplýtvá mým časem a energií. Že mě to zkrátka nezajímá. Z toho co popisujes je buď hypochondr nebo poutá pozornost. S tou její kamarádkou si zkoušela mluvit, třeba by se od ní nechala ukecat k psychologovi...
to je hrozné, to že nechala lži dojít až do operace to už je opravdu vážné a spíš bych si myslela že má nějakou duševní chorobu. Myslím si že to nedělá z nějaké příčiny ale že je duševně nemocná, nebo má deprese a dělá jí dobře lítost a zájem o její osobu, ten který má jí zřejmě duševně nějak nestačí ale to není problém v okolí ale v její hlavě. Zkusila bych konzultovat s nějakou psycholožkou, ať se tě to taky nedotkne.
@jancabr Segra to pouští jedním uchem dovnitř, druhým ven. Kolikrát to ani neví. Do práce nechodí, pořád je na neschopence.
@keicy S tou kamarádkou je to složité, já ji v podstatě neznám. Jednou jsem se pokoušela před ní to téma nadhodit, ale jednak jí toho máma neříká tolik, a pak jí to kamarádka věří.
@kristyn.g Také si myslím, že to je spíš v hlavě než jinde. ☹ Ale k psychologovi ani jinam ji nedostanu.
Asi zije nemocemi nebo chce byt litovana. Moje mama mela take takove obdobi, vsechno ji PRY bolelo, musela k doktorum, pak do lazni atd. Ja tomu jako ty ze zacatku verila a hodne se nervovala ale pak jsem zjistila, ze to jen hraje. Pred nekolika lety ji byl priznan castecny invalidni duchod prvniho stupne a vzdycky, kdyz ma jit na posudkovou komisi, tak zasnu, ke kolika doktorum je schopna jit, jen aby nemusela na cely uvazek do prace. Matka na psychiatrii dochazi, ale leky nebere. Kdo ji k tomu donutil ci premluvil, nevim. Moje matka chce byt litovana a opecovavana. Ja i bracha mame svoji domacnost a to ona nikdy neprekousla, ue jsme se osamostatnili. Drzim palce, at to s mamou zvladnes, je to dost narocne.
Hypochondrie je taky nemoc. S čím je na neschopence, musi mit na ni diagnozu. A ano, je to na psychiatra, může mit nejakou somatickou poruchu (kam patří i ta hypochondrie).
Za takovou šílenou matkou bych nejezdila ani jí nevolala. Vždyť tě to musí ničit, nekaž si s bláznem vlastní zdraví. Řekla bych jí ať se jde léčit na psychiatrii nebo ji nechám zbavit svéprávnosti. Jen vás psychicky vydírá 😣
@zak1991 ahoj, já to měla s mámou hodně podobné. Žila léta sama, denně jsme si volaly, jezdila jsem za ní i dvakrát týdně, ale jakmile se mi narodila dcera, měla jsem méně času na mámu a navíc v té době se má sestra odstěhovala na druhou stranu republiky. Máma si začala vymýšlet nemoci, vždy byla hypochondr, ale teď to bylo opravdu stále návštěvy doktora, hospitalizace apod. Bohužel, ač byla máma fyzicky defacto zdravá, odnesla to po psychické stránce, vzdala to a loni umřela. Strašně si vyčítám, že jsem na ni neměla čas a ona se cítila sama. Možná je to případ i Vaší mámy, zkuzte ji nějak zabavit, rozptýlil, nebo prostě být s ní😊😘
@berenika39 jenomže pokud neublizuje fyzicky sobě nebo ostatním, tak bude muset do léčebny nastoupit sama a dobrovolně, což podle mě neudělá a jako jezdit 80 km na každé zavolání je zásah do života dcery. To chce žít v takovém teroru dalších 30 let? Pokud ano, její volba, ale už to není altruismus, ale masochismus.
@klea81 Jasně, s tím souhlasím, musí začít maminka u u sebe - někdo ji přesvědčit, aby se léčila...psychiku...
@berenika39 bohužel mám s takovými lidmi osobní zkušenosti a jsou to specialisti na vydírání a vyčítani všeho druhu. Pokud je matka jinak sobestacna, tak není potřeba o ni denně pečovat. Takhle je zvyklá, že zavolá a hned někdo běží. Časem se to proti ní obrátí, protože jí nebudou věřit ani doktoři ani rodina. Mě kdyby někdo opakovaně lzive stresoval s rakovinou...to už je fakt moc😣
@keicy Nedostanu ji nikam, za nějaký rok a půl jsem to zkoušela různými způsoby, ale všechno odmítá.
@ropetra Moc děkuji za podporu. Taky zrovna vyběháavá invalidní důchod, takže každý den přijde s něčím.
@klea81 Vydírá, ano... Ale pořád je to máma. Nebudu ale lhát, občas si říkám, že už jí pošlu do háje, abych konečně měla chvíli klid...
@bruckner To mě mrzí, že to tak dopadlo. ☹ Pokouším se jezdit k ní co nejčastěji, ale bydlíme v jiném městě, oba máme s mužem časově náročné zaměstnání... Takže to víc jak dvakrát do měsíce na víkend nezvládám. Denně si voláme, aspoň to se pokouším dodržovat.
@berenika39 Snažím se jí pomoct, ale ona si pomoct nenechá.
Zkus jí pomoct najít nějakou zábavu, smysl života (cvičení, univerzita třetího věku, nevím kolik jí je - http://www.huranavylet.info/ ) a pokud jí jako dcera chybíš a proto simuluje ať se zapojí do péče o tvoje děti, ať jezdí ona za vámi ne vy za ní..ale jestli je ta psychická nemoc ve vážnějším stádiu možná už s tím nic neuděláš..nemůžeš si kvůli ní ničit svůj život a neustále se stresovat..
@felinegrace Zábavu i smysl života snad má, vychovává dva bráchy, oba ještě na základce. Není jí ještě ani padesát... Já ještě děti nemám. K nám ji zvu pořád, byla tu naposledy před rokem. Prostě sem jezdit nechce.
Já bych asi začala chodit k psychologovi sama. On ti poradí co dělat. Podle mě je to jak s malým dítětem - vzteká se, protože chce pozornost. Když jí tu pozornost dáš, tak ví, že to funguje a bude to dělat dál. Takže bych nemoci naprosto ignorovala a dokonce, když s něčím takovým začne, tak bych se s ní přestala bavit. Nebo bych tam nejela. A když bude v pohodě, tak bych jezdila třeba i častěji, aby viděla, že to funguje obráceně. Ale jinak je to rozhodně na psychologa neli psychiatra. Ale když nechce, tak je to těžké. Ale chce to jí rázně zatnou tipec. Ono jí to nejspíš nepomůže, a navíc tímto způsobem si dřív nebo později tu nemoc opravdu psychosomaticky způsobí. Ale vás to úplně semele a nejspíš brzo budete taky stresem nemocná, když s tím něco neuděláte.
Takže si s ní minimálně zkusit promluvit, ale rázně, asertivně: Ještě jednou tohle uděláš, a už mě neuvidíš. Dávám to poslední šanci. Jestli potřebuješ pomoct, ráda s tebou půjdu k psychologovi, zařídím, zaplatím. Ale ještě jednou budeš simulovat nějakou nemoc co nemáš, tak je mezi náma konec.
@vitezove já bych na ni tak krutá nebyla. Umím si představit, jak to probíhalo. U gynekologa dostala zadanku na mamograf, protože v jejím věku se to dělá preventivně, a ona se hned splasila, že má rakovinu.
Možná to dělá proto, že už má dost toho, jak je sama na děcka, pořád kolem nich lítá, a chtěla by, aby si ji taky někdo všiml, opečovával, byl k ní pozorný....
A kolem nemocných všichni skáčou.
Chce to začít u sebe, zajít za psychologem a zeptat se jak pomoci, co jí říct...
@zak1991 uf, to je velmi nepříjemné, co prožíváš. Předpokládám, že maminka ve svém okolí nikoho nemá, nemá žádné koníčky, kamarádky, ..... prostě čím by se zabavila. Vypadá to také, že jsi jedináček nebo jediný člověk, který jí ještě poslouchá a je ochoten pomoct. Bohužel maminka je tak trochu herečka a manipulátorka. Mám ji také. Naštěstí se mi podařilo se vymanit z jejich pout a posunout kontakt do rozumných mezí