Maminka nese těžce náš odchod - zažily jste to také?
Zdravím, ženy. Potřebuju názor třetí strany, protože už opravdu nevím, jestli mám pravdu nebo ne. Bydleli jsme s přítelem rok a půl u jeho maminky, která je sama. Je moc hodná, dobře s ní vycházím a mám jí ráda. Já se ale cítím dost stará na to mít svou vlastní domácnost a osamostatnit se. Naskytla se nám velmi dobrá příležitost (práce s vlastním bydlením). Ale maminka nese opravdu velice těžce, že bysme se měli odstěhovat, přestože oponujeme dle mého názoru rozumnými argumenty: je to jen hodinu cesty autem, a přeci každý rodič musí počítat s tím, že dítě jednou odejde. Asi myslela, že zůstanem napořád u ní anebo se odstěhujem max o dvě ulice dál. V místě našeho nového potencionálního bydliště mám jistou práci (kterou jsem tady musela opustit, a za novou bych musela denně 3 hodiny dojíždět) i vlastní bydlení (které by zde bylo pro nás několikanásobně dražší) blízko práce. V podstatě jsme rozhodnutí jít, ale maminka je z toho špatná a celkem se bojím, že by se snad mohla dokonce i nějak naštvat nebo mě přestat mít ráda (něco jako: ta zlá holka mi ukradla syna) nebo snad že by přítel z toho couvnul...je to dost vyčerpávající situace.Na jednu stranu si říkám: je naprosto normální se odstěhovat, kdekdo se stěhuje do cizího státu nebo dokonce na jinej kontinent, a my? Pouhou hodinu cesty! Na druhou stranu si říkám, jestli to není od nás sobecký "utéci." Byla jste některá někdy v podobný situaci? Jak to dopadlo? Co yste mi poradily?
@lamiaaa Kdyz jsou maminky samy a jeste k tomu maji jedinacka, tak se na nej velmi upnou. Rozumim tomu, ze je pro ni hodne bolestne, ze o vas "prijde", zvlast jestli pocitala s tim, ze u ni zustanete uz naporad, ale takovy je zivot. Deti casem opousti rodice. Neni od vas sobecke odejit, spis by bylo od maminky sobecke vas nutit zustat. Je mi ji lito, dokazu se vzit do jejich pocitu, ale mate pravo zalozit si takovy zivot, jaky bude vyhovovat vam, zijete ho vy. Ona musi zit take svuj zivot, ne ten vas...
Odstěhovat se
@lamiaaa poradila bych ti jit. A pokud maminka neni nejak patologicky fixovana na syna a potazmo na tebe, tak to pochopi a muzete udrzvat dobre vztahy nadale. Pokud je v tom patologie, tak lepsi, ze to vyjde na svetlo ted...
Ja mam s tchyni nadstandartni vzrahy, 3 roky jsme u nich i bydleli...no a nakonec jsem ho odtahla prave na jiny kontinent...vztahy to nenarusilo, ale chce to chapat i druhou stranu a prizpusobit se...my treba za nimi letame kazdy rok na mesic + kupujeme letenky pro ni i svagrove, kdyz na to prijde....je/jsou dulezitou soucasti nas a hlavne nasich deti.
Odejdi. Já myslím že to smrdí citovým vydíráním. Víc generací pod jednou střechou je zlo, myslím že hodně z nás se o tom už mělo šanci přesvědčit... Ale často jí navštěvujte a vztahy si s ní udrujte dobré...
@lamiaaa pokud mate baječné vztahy, promluv s ni...ma manžela? Pokud ne, jeďte za ni na vánoce nebo ji vezměte k sobě....ukazuje ji,ze ji mate moc radi a ze vám chybí.... Pěkně vztahy s tchyni jsou ne moc časté, buďte radi,ze je fajn....a hlavně mluvte mluvte mluvte.....aby věděla, ze nejde stranou, ze ji mate radi.
Citlive, ale zase nemůžete úplně vše podřídit ji... 😉
@anetka1701 nemyslím, ma je rada a jestli je starší a bez manžela, navíc ma je oba rada a do ted spolu vycházeli všichni, ma strach ze samoty....z nové situace...
Také jsme to řešili nasměrováním maminky na jiný středobod zájmu. Dostala k Vánocům kurz patchworku. Před tím ráda šila a toto jí rozšířilo obzory, našla nové známé, začala šít na zakázku - neví kam dřív skočit. Přesto jsem s ní denodenně v kontaktu přes icq - odpovídám, když mám čas 😀 myslím, že to zafungovalo a funguje dobře 😉
@lamiaaa Asi jít, ale nějak ji třeba ujistit, že jí neopouštíte definitivně, jezdit k ní pravidelně na víkendy, nebo pokud to prostor umožní, zařídit jí pokoj pro hosta nebo aspoň postel, dát jí najevo, že ji rádi uvidíte a že k ní rádi budete jezdit, mezi řečí to samozřejmě zmiňovat (teda pokud to tak je 🙂).
@smirda Šmirdo, já budu reagovat na tebe, ale v podstatě to je spíš otázka do plena...
A vy když jste se stěhovaly z domu pryč, tak kolem toho byl takový rozruch? Přiznám se, že I mě ta situace, kdy matka má taková trauma z odchodu dospělého (!) syna a skorosnachy do vlastního bydlení, prostě trochu smrdí citovým vydíráním. A je jedno, zda důvodem je strach ze samoty, z nového uspořádání nebo něco jiného.
To že se dospělé děti osamostatní a odstěhují je přece úplně normální - na tom není nic sobeckého a už vůbec by to nemělo být podmíněné podmínkama typu zřízení hostovského pokoje pro maminku v nové vlastní domácnosti nebo pravidelnýma návštěvama o víkendu.
Já šla z domova docela brzo, mladší ségra asi 6 let po mě - a u obou to rodiče prožívali spíš v kontextu společného "těšení se" a podpory. Jasně, že mamka byla trochu smutná a sama tehdy říkala "Ježiš, to já budu mít syndrom opuštěnýho hnízda teď" ...." ale brala to sportovně a zdůrazňovala tehdy, jak bude moc ráda, když jí občas pozveme, ale že je čas na vylétnutí z hnízda, tak že to nemusí být moc často - jak nám to bude vyhovovat 🙂
Samozřejmě je důležité a fajn udržovat dobré rodinné vztahy, ale myslím, že přílišné lpění na dětech/rodičích udělá víc škody než užitku. A ještě noticka - pokud je maminka sama, je to sice pro ni asi trochu těžší, ale na druhou stranu - být sama byla nejspíš její volba, nikdo jí nenutí a dělat si životní partnery ze svých potomků je prostě ze základu špatně.
Takže @lamiaaa bych si stála na svém, spíš než slibovat, jak se uvidíte každý víkend apod. bych ji zapojila do příprav budování té nové domácnosti , aby se necítila úplně odstrčená, jasně, dávejte jí najevo, že ji mate rádi, klidně si řekni o radu co jak, s čím má ona dobrou zkušennost, ale neustupujte.
Je to váš společný život a pár jsou DVA, ne tři.
@lamiaaa moje mamka je take sama bez partnera a bydli od nas prez hodinu cesty.. Bydli sama na chate kolem jen lesy ona a 2 pejsci.. Volame si kazdy den a navstevujeme se tak 1x za 3 mesice.... Vzdycky je to tezke i nase deti nas jednou opusti a zustaneme bydlet samy to je zivot..moje mamka zatim pracuje a je zdrava..ale kdyby se ji neco stalo tak si ji vezmeme k sobe .. Mame v planu v budoucna stavet barak a chceme udelat 2 mistnosti navic.. Budemem nachystany resit krizove situace ale kdyz jsme ted vsichni zdravy tak neni duvot nezit si zivot podle sebe..
poznám,odišla som 720 km od mojích rodičov. Niesli to ťažko,hlavne kvôli vnúčatkám,no museli to rešpektovať,manžel je z Plzne,mal tu skvelú prácu a už nebolo naďalej únosné platiť dve bývania,jedno na SK (méme tam domček) a druhé tu,takže sme sa s manželom rozhodli nadobro presťahovať do ČR,môj otec to niesol ešte horšie,asi pol roka nemohol ani šoférovať,takmer zabil človeka,lebo cez slzy nevidel na cestu a bol myšlienkami úplne inde.NEvedel sa zmieriť s tým,že som im odviezla vnúčatá,hlavne moju dcérku s tou boli od narodenia a nafixovali sa na ňu veľmi,mali ju ako ďalšie dieťa,brávali ju na dovolenky a tak...Potom k nám prišli prvý krát na návštevu a nejako sa to po tej návšteve zmenilo,keď videli,že k nám vlastne môžu kedykoľvek prísť a že tu majú s mamou svoje miesto,tak sa nejako ukľudnili.Teraz sú to už 4 roky,čo sme preč,ešte stále mi občas vytknú,že som im vzala vnúčatá,ale dá sa povedať,že sa s tým už zmierili...
Odstěhovat se... a pokud maminka manipuluje už teď, bylo by to časem ještě horší.
Znakem dospelosti je se osamostatnit a rodice na to mají byt naopak hrdi, proto nas vychovavaji, bezte zavcas, bohužel jste to neudelali drive a tim se to zkomplikovalo. Maminka pokud je jeste v dobrem veku muze si najit pritele. Jsou to tezke chvilky, z jejího pohledu ted nejspis nasla napl ve vas a boji se samoty. Ujistete ji ze budete jezdit a ona musí najit silu jit dal. Ceka nas to všechny taky byste urco deti ukecavala byt v jeji kuzi. Tezke to bude ale je na vas zda chcete svůj život nebo jste typ co se bude starat o ostatní. Někdo je takovy. Někdo v tom ma naplneni, zanm par tipu, co nez vlastní život dochovali rodice a tot vse. Mate na vyber tak sama vite co chcete.
Ja todle třeba neznam, cely detstvi jsem vedela ze mam azvcas odejit a ještě porad at uz se nevracíme, a tchyne je takovy podes, ze 250 km je malo 🙂)))) Staci manipulace po telefonu. Bude to bolet az mne deti budou opouštět, ale ikdyz jsou maly jsem pysna na každý jejich krok samostatnosti a oni ještě vic. Jako maminka jsem sama pochopila, ze nejvic dam detem ze je budu milovat ale dam jim svobodu. Je to tezke uz od detstvi, ale od toho jsme mamy.
@jitavrtule Ačkoli je to otázka do pléna, tak Ti k tomu můžu něco říct 🙂. Jsem jedináček (zatím svobodná a bezdětná), vyrůstala jsem jen s mamkou. Žily jsme v Praze, našla jsem si přítele z Kladna, bydlíme tam teď v podnájmu a už je haló. Mamka se na mě tak trošku zlobí (plánovala totiž bydlení v sousedících bytech, které máme v paneláku), trošku mi dělá věci na truc. Ačkoli už na Kladně žiju čtyři roky, byla tu asi třikrát, jinak jezdím já za ní nebo chodíme v týdnu na obědy (přitom ona má auto, k loňským vánocům dostala GPSku, kterou si strašně přála, protože se s věkem začíná bát řídit a teď ji vůbec nepoužívá). Sice chápu, že ona už toho pro mě udělala za celý život dost a jezdit za mnou není její povinnost, zvlášť když pracuje, ale její "odmítání" nebo jak to nazvat, mě trápí. Přítele doma má, úplně sama není, teď si pořídila i pejska. Svou představu o životě mimo Prahu jí říkám už od 15 let. Pravidelné návštěvy jednou týdně je to, co by si přála, jezdívala takhle za svými rodiči každý pátek, i když to spíš bylo proto, že mě hlídali a ona měla páteční večery volné, byla bych ochotná u ní i každý pátek být, ale to zas s přítelem jezdí na chalupu a v týdnu mi to nepřijde praktický. A když jsem se nedávno zmínila, že sháníme dům kolem Kladna a že to možná bude ještě dál, to bylo teprv něco, a když jsem řekla, že pro ní máme v plánu pro budoucí využití vyrobit samostatnou bytovou jednotku, něco jako vejminek, odpovědí mi bylo, že ona z Prahy nechce, že tam má kamarády a zařídila si tam život. Něco si z toho vyber.... no já to teď beru tak, že budu "sobec", zařídím si život podle sebe a až bude "nemohoucí", vyřeším to tak, jak to půjde. Ono se to asi taky změní až bude v důchodu a já na mateřské (ovšem bůhví jak se to změní). Obávám se, že ta otázka nakonec bude znít - buď půjdeš k nám nebo do domova důchodců (ale to už jsem se dost rozvášnila). V každém případě to vůbec není jednoduché a hodně mě to trápí.
Jinak to, co jsem psala předtím byly spíš takové návrhy, jak v mamince vzbudit jistotu, že nezůstane ze dne na den úplně sama. Jo a samota nemusí být vždy úplně její volba, ačkoli jsou rozvody stále častější, nesmíme zapomínat ani na ty smutné události v životě.
A ještě jednu věc bych chtěla říct - my se na to teď koukáme ze svého současného pohledu relativně mladých žen, které jsou šéfy svého života. Všude čtu, jak je láska k dětem ohromná, samozřejmě, že se časem mění, samozřejmě, že odchod dětí je naprosto přirozená věc, ale docela by mě zajímalo, co bychom si říkaly, kdybychom se tu setkaly až budou hnízdo opouštět naše děti. Každý se s událostmi ve svém životě vyrovnává jinak.
@lamiaaa : Já jsem tohle zažila s mou mamkou.. Bydlely jsme s přítelem u našich.. Začaly jsme spolu bydlet brzo, protože, u něj doma byly problémy s matkou, tak se ke mě po půl roce chození ani ne nastěhoval.. Bydlely jsme u našich asi rok, už nevím přesně, ale už nám z toho šibalo,páč mamka jako v pohodě, ale můj táta je prostě svůj.. tak jsme si našly byt 40 Km od nich.. No vyslechla jsem si pěkné věci.. jako, že jsem jí zradila, že jí nemám ráda, ať nepočítám s tím že za mnou někdy pojede, a že když se odstěhuju, takať se už nikdy nevracím atd.. No nebylo to jednoduché.. Tak jsme se odstěhovaly, já jsem jí nechala být, asi za měsíc jsem se jí nějak ozvala, a začaly jsme zas spolu komunikovat, a netrvalo to dlouho, a mmka k nám přijela a vše úplně v pohodě.. 🙂
@smirda krásně napsano...smirdo, neboj, mamka se s ím srovná a ty nejednáš sobecky...ona se ti taky nepřizpůsobuje, jede s příteem na chatu atd....snaž se neobvinovat sama sebe...navíc ona má auto taky, může se snaži víc a i věřím, že tebe t mrzí, že nepřijede nekdy ona....zase já mít dceru, c za mnou chce jezdit a ješě jednou týdně, tak pokud tohle budou delat moje holky, budu skákat radostí 🙂)) to je ale jiná situace než zakladatelka....
a přesně si myslím to samé....dnes to vidíme jasně, jako běžnou věc...ale jednu budeme v te siuaci také, a budeme starší,navíc čím je člověk starší, tím je citlivější....a myslím si, že snadné to není...
důležité je, pokud vidím, že tchýně mě má ráda, tak proč ji neukázat, že ji máme rádi taky a že nám na ni záleží...že s ní počítáme....jen že je pr nás lepší bydlet jinde....
upřímně řečeno, já mám tchýni, která mě ne´má ráda vůbec a dost se převařuje...nemluvě o švagrové....a já bych s nima moc ráda vycházela, ale nepřijmu mě mezi sebe nikdy....a tak se už ani nesnažím...jsem slušná, chovám se slušně...ale vřelý vztah spou nemáme...doufám, že až si moje deti najdou protějšky, že to bude lepší....
a s moji mamkou, to je o dost lepší, i dkyž ji taky nemůžu říci vše, jsem ráda, že je mám....naše....a že jako deti jsme zažili mnohé, tak jsem ráda, že se snima dá bavit narovinu.....sice je to nekdy mrzí, ale váží si tho a mají to tak stejne s náma...a vím, že jsem k nim upřímná a ony to vedí...není mezi námi zed ..ujištuji je, že je mám rádas, když se řeší nepříjemné věci....a stojím si za svým...a oni to berou....
Záleží taky na tom, jak je maminka stará, jak je mohoucí...
Pokud je to stařenka neschopná se o sebe postarat, tak bych zvažovala, co dál, protože bude vaši péči potřebovat.
Pokud je to relativně mladá, zdravá ženská, tak bych se odstěhovala, zpočátku často volala, třeba k vánocům bych jí nadělila nějaký kurz - co ráda dělá, aby přišla mezi lidi, našla si třeba nové kamarádky.
V dnešní době se hodně lidí stěhuje za prací - tobě by to pomohlo ze strany dojíždění, tak proč ne?
Pokud se neodstěhuješ, tak si budeš do konce života říkat:"kdybysme se tenkrát odstěhovali, tak...."
Když by to z nějakého důvodu s tou prací nedopadlo, tak přinejhorším se k mamince můžete vrátit, pokud odřekneš to nové bydlení, tak se druhá šance třeba neobjeví...