Mám zůstat nebo odejít od manžela?
Jsem v těžké situaci a nevím, jak z toho venS manželem prožíváme pořádnou krizi, jsem po čtvrté těhotná, neplánovaně, odmítla jsem jít na potrat, manžel mi těhotenství dává za vinu, vyčítá mi, že nás musí živit. Mým dětem s předchozího manželství nadává do darmožroutů ☹
Místo, abych cítila podporu a oporu, jako, že to společně nějak zvládnem, jasně 4 děti jsou hodně, ale finančně jsme na tom dobře, mame velký dům, kam se v pohodě vejdeme.Vyčítá mi, že chtěl přestat pracovat a mít konečně klid.
Není to otázka jen tohoto těhu, hezké slovo od něho člověk opravdu neslyší, má neustále špatnou náladu, říká, že život je na hov.., nemá z ničeho radost, jen samé strarosti, že brzy umře, že je vážně nemocný, to už mi tvrdí několik let, když mu na to řeknu, ať si tedy zajde k doktoru, řekne mi, že má tolik práce, že si to nemůže dovolit. Jednou dokonce dělal v nemocnici, takové scény, že ho hospitalizovali s mrtvicí, samozřejmě mu nic nebylo, našli mu jen vyšší cholesterol.
Za poslední měsíce, mám, ale pocit, že je všechno marný a že už sním nevydržím. Pa´ár takových scén pro představu, když jsem otěhotněla, chtěla jsem, abychom se vzali, jednak jsem nechtěla být neprovdaná matka, za druhé postavili jsme spolu dům, hodně oba pracujeme, tak jsem prostě chtěla mít taky nějakou jistotu, že na tom budu mít nějaký podíl (má ještě dospělé dcery s předchozího manželství). Nakonec souhlasil, ale ještě den před svatbou mi dělal scény, jak budou jeho děti trpět, jak je to zbytečný, jestli je nutný, aby mi kupoval kytku, jak dlouho to bude trvat a proč potom musíme chodit na oběd, že s tím nepočítal.
Když jsem s ním otěhotněla poprvé, podotýkám, že plánovaně začal brát antidepresiva a chodit 2-3x denně do hospody, vracel se ráno pod obraz, celý dny prospal, to samé trvalo ještě cca 3 měíce po porodu.
Další věc, jdeme ke společným známým na oslavu, vypije 3 piva a začne mě urážet, jak jsem strašná, jak se se mnou nedá žít, jakej je chudák, nic konkrétního jen si na mě stěžuje, už se s ním bojím kamkoli chodit, dělá to všude, před svou rodinou, mojí rodinou, atd. Jsem radši sama a nikam nechodím.
Když jsem rodila, manžel byl u porodu, porod byl fakt dlouhý a těžký, od 19 hod do 9 do rána, cca od půlnoci mi vyčítal, že se kvůli tomu nevyspí a že jsme si to dítě neměli pořizovat, že je to celý moc komplikovaný.
Teď na posledy se opil víc a začal tam řvát, že jsem intrikánská svině, a´t si na mě všichni dávají bacha, že on jedinej ví o čem mluví , své dceři mamluvit, že ho vůči ní popichuju a snažím se je rozdělit, naprostá pitomost, kdyby on měl k mým dětem, takový vztah jako já k těm jeho jsem nejšťastnější člověk.
Včera nastal vrchol všeho, když mi řekl, že celou rodinu terorizuju, neumím udělat domov, že se v mé přítomnosti nikdo necítí dobře, nejhořší na tom je, že tomu za ta léta co to poslouchám dokonce začínám věřit ☹
Co dál? Řekla jsem mu že odejdu, že už na to jednak nemám a druhak nechci poslouchat zbytek života, jak se se mnou trápí. Třeba jsem opravdu tak nesnesitelná. Navrhuje, návštěvu manželské poradny, že jsem sebestředná a měl by mi někdo pomoci pochopit, že chyby jsou moje. Já chápu, že se se mnou třeba nemusí cítit dobře, ale to jaká jsem asi nedokážu od základu změnit, tak aby se mnou byl spokojený, takže mi to připadá v tuto chvíli již zbytečné.
Pryč. Podle toho, co píšete, tak to vždy bylo o ničem, resp. o něčem ano - absolutním nerespektu 🙄 . Nerada bych se mýlila, ale tady asi nepomůže ani ta jím navrhovaná manželská poradna...
Já bych řekla,že ten člověk spíš potřebuje psychiatra než manželskou poradnu,trochu mi to připomíná,když mi tchýně vykládala co jí dělal tchán než mu přišli na to že má schyzofrenii.
Něco takovýho bych si nepustila přes práh, natož abych s tím spala a pořizovala si děti. Nechápu.
Teď už jedině odejít.
já to teda nečetla až dokonce- stačilo mi pár prvních vět.... ale nad čím přemýšlíš???? MU nabal věci a vyhod ho.....
Poradna není špatný nápad. Ať už tam půjdete oba, nebo sama. Rozeberete situaci s nezávislým pozorovatelem a doporučí vám nejlepší postup. Zvednou sebevědomí a dodají sil na případný a velice pravděpodobný rozchod.
v první třetině jsem si říkala ,že by ste to měli udržet,ale v půlce čtení jsem si už víc než jistá, že tedy bych šla do té poradny a kdyby to nemělo efekt, tak co nejrychleji pryč od něho!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
uráží tě, ponižuje, děcka to vidí a to je pro výchovu to nejhorší,co může být, prohlásit, že děcko nemělo bít při porodu a nebo že se nevyspí to může jen hulvát a asociál.
Další jeho dítě bude chudák, radči bych zmizela pokud máš kam..
Myslím si, že se jedná skutečně o nějakou duševní nemoc vašeho manžela. Nicméně jste spolu dost dlouho na to, aby s tím už něco udělal. Na vašem místě bych tedy odešla., protože nebudete v takovém vztahu trpět jen vy a vaše již narozené děti, ale i to očekávané miminko. ☹
Třeba by ta poradna byla dobrým prvním krokem - odborník, psycholog uvidí, že váš partner potřebuje psychiatra - když by se léčil /a nepil u toho, že ano/, mohl by být zase ok..
Je to moc smutné, asi bych zkusila poradnu a když by nic nepomáhalo tak pryč. Když má vše stupňující se tendenci.... ☹
Nechci nikoho soudit, ale ja bych sbalila kufry uz daaaaaaavno. Nejsem typ, co vydrzi dlouho ve vztahu, ktery nefunguje. A uz vubec ne, kdyz jsou tam deti, protoze ty to odnasi nejvic. Ja sama jsem v necem takovem vyrustala, nikdy na to nezapomenu, poznamenalo me to na cely zivot a uz diky tomu vim, ze kdyby se ke mne takhle partner choval, nevydrzim ani rok a odchazim. Kazdopadne (bez urazky) nechapu, jak jsi s takovym clovekem dokazala byt dal... ja bych utekla uz pri prvnim tehotenstvi. Nemohla bych se na takoveho cloveka ani podivat, natoz s nim otehotnet znovu.
@andilek4 podle toho co píšeš mi přijde,že není co řešit a ty to vidíš sama.Život přináší i těžké chvíle a nedovedu si představit,že by ti takový chlap měl být oporou 😒 .Nemám zkušenosti s manž. poradnami,ale zdá se mi,že by spíše manželovi pomohl psycholog.Otázka je,jak by se mu do toho chtělo.Přeji hodně sil 🙂 .
Nečetla jsem ostatní příspěvky, tak možná budu někoho opakovat. Ty nikam neodcházej, VYHOĎ JEHO! 😝 Tohle příšerné chování nespraví ani manželská poradna. Musel by se okamžitě změnit, aby to mělo ještě šanci, ale pochybuju, že se to stane. Začala bych radši řešit rozhod 😔
Podle mě, poradna ještě nikomu nepomohla. Já bych s takovým člověkem nebyla, do vdavek bych ho netlačila a jestli by mi řekl to co Vám den před svatbou, tak bych ho nechtěla a šla bych od něho. Pokud je nějaký psycho a ještě k tomu pije, tak tam není co řešit. Určitě, ale bych s nim nešla do dalšího dítěte jak už byl předtím takový. Nevím, no já to asi nedovedu pochopit, ale na jedné straně si můžete tak trochu za to sama. Věděla jste, že je divný, tak prostě nevím no, nepustila bych ho už na sebe. Všechno zas odnesou chudáci děti. Dalo se to přece řešit už předtím. Je to můj názor no.
Třeba je fakt nějak nemocný, ale za to přece nemusí trpět ostatní. Rozhodně by mi vadilo, kdyby se choval škaredě k Vašim dětem co už jste měla. To bych opravdu nepřekousla.
Je mi lito vas a hlavne deti. Kdyby se nekdo takto choval k detem, zamky bych menila. Kufry balila ........... pryc.
krcik ,a já mám trochu podobné zážitky s bývalým manželem,je to alkoholik kterého se teď bojí i jeho matka ,tam už na fyzické násilí bohužel před dětmi docházelo,nevím na co jsem čekala,psychické následky teď mají všichni moji synové,ten nejmladší je na tom nejhůř. ☹
ja jsem za poradnu. uz proto, ze ti tam nezavisly pozorovatel a odbornik muze potvrdit, jestli je tvuj manzel pripad pro psychiatra (coz z tveho popisu tak mimochodem hodne zni), nebo jestli je chyba treba na obou stranach...ale z toho co rikas si spis myslim, ze tvuj manzel ma regulerni problem.
ve zkratce: rozjedi se s ním, bude to ještě horší!!! ☹
tak jediný problém má on se svým sebevědomím, pokud se nedáš, vyhraješ
Ahoj, nechci zakládat novou diskuzi, tak se přidám sem a tajně...Jsem vdaná 4 roky, s manželem máme 2 děti (3roky a 1 rok)...Dokud byla jen dcera, tak celkem dobrý, občas mi s něčím pomhl, vzal ji ven i pohlídal, že jsem mohla chodit cvičit, ale od té doby, co máme i syna je to katastrofa...přestal pomáhat, o hlídání ani nemluvím, ale nejhorší, co je , ža začal pít pivo, dřív si dal za večer tak jedno, dvě, ale teď, každý den po něm uklízím 2 petky, čili 6 piv za večer, vadí mi to , ale když o tom začnu, tak se akorát tak pohádáme a řekne mi, že pivo je to jediný, co si nenechá vzít a ještě mi začne vyčítat, že není perfektně uklizeno... Mám ho ráda, ale asi spíš už jen jako kamaráda, nebýt dětí, tak tu asi nejsem...sex je mi nepříjemnej, už mám i strach s ním někam jet, protože vím, jak to dopadne, opije se tam a já budu naštvaná ☹ Hodně přemýšlím, co je pro děti lepší, být s ním nebo bez něj..nejvíc se bojím toho, že děti budou brát denní pití piva jako normální věc a až budou velký nevysvětlim jim, že to prostě normální není...
Víte, hrozně mi vadí věta "Nebýt dětí, tak odejdu..." a podobné věci. Dítě teprve čekám, ale nikdy bych chlapovi nedovolila se ke mě takhle chovat. Než mít něco takovýho doma, na co by děti museli koukat a nejde bože něco pak pochytily a v budoucnu se tak chovaly ke svým partnerům... To nepřemýšlíte taky o tomhle? Než táta "arogantní ožrala", tak radši žádný táta... Moje matka od taťky odešla, když mi byla asi 5 let. Tátu zbožňuju, protože sem si až v dospělosti uvědomila spoustu věcí, ale kdyby u něj tenkrát zůstala, tak nemám vysokou školu, možná ani maturitu... Nikdy bych se nikam nepodívala atd... Ale jak říkám, tátu i tak zbožňuju a mám s ním i lepší vztah než s matkou....
Bože co to je za člověka...hnala bych ho až by se z něj kouřilo...okamžitě od něj pryč!
Raděj samoživitelka než se nechat do smrti ponižovat takovým ubohým člověkem..uráží tvé děti!
Bude se to jen stupňovat.
Narcis a manipulátor:( je mi to upřímně líto, musíš být opravdu silná, žes to vydržela tak dlouho. Hlavně neuvěř tomu, co si o tobě myslí. Jsem si naprosto jistá, že jsi skvělá máma a ženská! Držím palce pro lepší zítřky, ať už v poradně, nebo sama - s oporou svých skvělých dětí a opravdových přátel.
Ja se divim, ze s takovym clovekem stale jsi jestli chces, aby te psychicky dostal na dno tak s nim bud.ale bude z tebe troska ktera se jen tezko sebere ze dna.sama pises, ze vydelavas dost, tak co te u nej drzi?dokazes ho milovat?po tom vsem?odejdi dokud je cas.drzim palce
Nechápu, proč jste se vůbec dávala s takovým člověkem dohromady, natož si ho brala? 😲 Podle toho co píšete, tak je takový už od té doby co jste se poznali?