Mám zůstat jen kvůli domku?
Ahoj holky,
vím, že podobných diskuzí je tu celá řada, ale zkusím to. Jsem s přítelem 3,5 roku, začali jsme spolu bydlet po třech měsících vztahu. Minulý rok v létě jsme koupili domek na malém městě z důvodu nové přítelovy práce ve vedlejším městě, kde jsem pak začala pracovat i já, ale jen na rok, letos v únoru jsem skončila. Ze začátku náš vztah byl docela hezký, ale nikdy z mé strany asi nepřeskočila ta pověstná jiskra, spíš mi s ním bylo po dlouhé době obyčejně hezky. Asi poslední dva roky jsme začali dost pravidelně hádat, jednou jsem balila kufry a byla rozhodnutá, že odejdu, ale pokaždý jsem se nechala ukecat a zůstala jsem.
Koupě domku souvisí i s jeho mamkou, která nás nechala bydlet v bytě v jednom velkoměstě, ona sama bydlí v domě po svých prarodičích, ale chce ho prodat a jít zpět do bytu. Je navíc nemocná, na začátku našeho vztahu s přítelem jí zjistili nezhoubný nádor na slinivce a játrech, teď jí objevili metastázy na žaludku. Trošku na nás se stěhováním do domku tlačí, protože musí jezdit každý týden do nemocnice na vyšetření, což chápu, ale my to taky nemáme zrovna růžový. Dojížděli jsme 100 km denně, teď už jen přítel, já jsem zatím na pracáku na podpoře. Vím, že i nátlak ze strany tchyně se dají zvládnout (v jistých případech), jenže když máme přítele, který brečí při každé zmínce o nemoci jeho mámy, tak už je toho prostě moc. Takže se ze mě stala utěšitelka obou z nich, teď navíc s námi tchyně bydlí přes týden (nepravidelně) v bytě 2+1, kde je prostě znát, že je malý.
Do toho všeho se zase v mém životě objevil kamarád, se kterým se známe 20 let. Asi týden před mým odchodem z práce mi napsal, že bychom si mohli jít někam sednout, protože jsme se dlouho neviděli. Stačilo ho vidět přicházet a já jsem prostě věděla, že jsem do toho zase spadla. U nás to vždy probíhalo tak, že když měl jeden nebo druhý z nás problémy ve vztahu, utíkal právě za tím druhým. Bylo mi jasný, že tím, že jsme momentálně oba bez práce a budeme se vídat, že to neskončí jen kamarádskými schůzkami. A taky ne. Protože věděl, jak to mám momentálně doma, že utěšuju "dvě děti", že to všechno bude dobrý, tak on začal utěšovat a podporovat mě, že jsem silná ženská a že přede mnou sklání klobouk, protože vozit tchyni do nemocnie a do toho neustále utěšovat nervově zhroucenýho přítele chce sakra dávku nervů. A to je přesně to, co mi chybí u mého přítele - dodat druhýmu odvahu, že to zvládnu, že se můžu na někoho obrátit a o někoho se opřít. A v tu chvíli mi bylo jasný, že bych chtěla být s kamarádem, který mě vždycky podržel, když jsem to potřebovala, stejně jako já jeho.
Tím, že jsme začali scházet, psát si a vídat jsem si uvědomila, že svého přítele už opravdu nemiluju, že s ním jsem ze zvyku a taky kvůli baráku. Věděla jsem to i před tím, ale teďka jsem si to jen potvrdila.
Mám ale obavu, co bude, kdybych se s přítelem rozešla, protože barák je ohromný závazek, do kterého já jsem jít nechtěla, ale přítel byl nadšený a tak jsem svěsila uši a šla do toho. Bohužel se stalo to, co se asi občas mezi partnery stane - přítel viděl jen barák, zapomínal na to, že má vedle sebe ženu, která třeba touží po pohlazení, květině, slovech pochvaly atd. S tím kamarádem jsem se líbala, což jsem pak příteli řekla. Od té doby je to u nás dost na houpačce, do toho tchyně si všimla, že se něco děje a moji rodiče asi taky něco tuší.
Musela jsem odjet ke kamarádce, abych si utřídila myšlenky. Zjistila jsem, že na přítele vůbec nemyslím, myslím jen na kamaráda. S přítelem jsme si dali pauzu, protože na mě stále tlačil, že to bude dobrý, že to, co se stalo se stalo z nějakého důvodu, že se změní, že se poučíme z chyb. Jenže tohle už u nás taky nastalo, vždycky jsem mu dala další šanci, ale stejně se po nějaké chvíli choval jako předtím.
S kamarádem je mi krásně, vím, že to není jen obyčejné okouzlení, protože se fakt známe od školky, hodně jsme toho spolu zažili, dobré i špatné věci, s přítelem 3,5 roku.
Nechci zůstat jen kvůli domku, protože vím, že by se tato situace mohla znovu opakovat. Nevím, co mám dělat.
@beruskaana25 taky bych nezustavala kvuli baraku. Nereknu kdyby v tom byly deti,tak by melo smysl o vztah bojovat,ale kdyz je v tom jen dum...proc zustavat s clovekem se kterym uz ted nechces byt. Ja teda nemam moc rada takovy to alibisticky,ze clovek vidi na partnerovi to spatny az kdyz si zacne nekde neco s nekym jinym. Do te doby nez nekoho ma tak mu to vlastne zas az tak nevadi a ve vztahu setrvava. Prijde mi to nefer hlavne kvuli tomu partnerovi,ze dela vlastne jen krovi do te doby nez se najde nekdo lepsi. Kdyz neni clovek ve vztahu spokojeny,ma to resit a nebo odejit. Ne cekat az se najde nekdo novy,rozjet si to potajnu s nim a pak si najednou vzpomenout,ze ten puvodni partner je vlastne na nic,ze me do vseho natlacil,ja vlastne barak a nic nechtela,ja ho vlastne ani nemilovala a byl to spis kamarad...takovy to ja nic,ja muzikant. To mi prijde jako pokrytectvi...
Ale jak jsem psala vys,z toho co pises vys je zrejme ze puvodni partner je uz odepsany,jen si to tady spis potrebujes sama pred sebou obhajit. Aby ti to holky potvrdily a ty sis nepripadala sama pred sebou jako mrcha. Tak to na me pusobi.
Takze bych to partnerovi rekla jak to je,ale mozna bez toho,jak je to vlastne vsechno jeho vina.
PS: jestli je to uplakanek tak se priprav na to,ze to nebude jednoduchy. Ale asi nema smysl cekat. On ten barak snad zvladne i bez tebe a treba si tam nastehuje nemocnou mamu aby ji mohl pomahat.
Hlavne mi prijde , ze v momente, kdy ma vazne nemocnou maminku se jako dite chovas ty.
V dobrym i ve zlym je manzelstvi ale dle myho i vztahy.
Pises , ze jste spolu 3,5 roku ale dva roky se hadate. Nepochopitelna vec. Vlastne co potrebujes vedet? Udajne nejde s ,,kamaradem'' o poblouzneni tak neni o cem premyslet.
Nevim co ti napisou jine holky, ale odejdi. Delas hlupaka ze sebe a z lidi kolem sebe.
A taky- na svym profilu pises v lednu, ze by jste se s pritelem pokusili o miminko, tak to uz je totalne out of mind.
Barak je zavazek, ale ne vyvazatelnej. Nemate dite, pry se furt hadate, jste spolu necely 4 roky a ty uz s nim byt nechces a hledas si jinde.. Jak to asi bude vypadat za 10 let?
Jinak trochu souhlasim s asinedou, jestli se tvuj pritel sype kvuli nemocne mamce, tak to se mu ani moc nedivim, kazdopadne pokud s nim byt nechces, tak, bez ohledu na tohle, nebud. Manzele nejste, kazdopadne v zadnym vztahu to nebude celej zivot jen kyticky pusinky a tak (ale predpokladam, ze to je ti jasny).
@tinaprofi díky za radu, ano život jsem si tím zkomplikovala asi víc než dost.
@lucinkaxxx děti nemáme, ale tuhle situaci by jistě nevyřešili. Nevidím na příteli jen ty špatné věci, jak píšeš. Mám ho ráda, ale někdy mi přijde, že je se mnou kvůli tomu, aby nebyl sám, je o dost starší než já. Rozhodně jsem nečekala na nikoho novýho, ten spíš urychlil celou věc, která se táhne minimálně půl roku, kdy přemýšlím o tom, že od přítele odejdu. Přítel dovede být hodně cholerický, poté, co jsem mu řekla, že jsem se líbala s jiným mi dal facku. Měl na to jistě právo, byl naštvaný. Od té doby slibuje, že se změní, že už by mě nikdy neuhodil, že mě bude nosit na rukou, ale podobný scénář už jednou nastal, to jsem byla opravdu rozhodnutá, že odejdu, měla jsem sbalené kufry. Vždycky jsem však dala na to, že se změní, chtěla jsem tomu věřit. Bohužel to vydrželo jen chvíli, pak se to vrátilo do stejných kolejí.
Jen je mi líto toho, že jsem měla snahu se o jeho mamku postarat, vozila jsem jí do nemocnice na vyšetření, na punkce a přítel mi třeba ani neřekl, že je rád, že na to nemusí být sám. Tím se nechci nijak obhajovat, přišlo mi to jako samozřejmost, utěšovala jsem jí, že to bude dobrý, že se z toho dostane. Ze začátku jsme si s mamkou moc nesedly, ale tohle nás asi hodně sblížilo.
@asineda myslím si, že chodit s nemocným člověk do nemocnice, vozit ho na veškerá vyšetření a sledovat, jak se ztrácí před očima není úplně chování dítěte. Náš vztah jsem teďka hlavně táhla já, bez nějaké odezvy. Ano, na profilu mám napsáno, že bychom se snažili o miminko, ale do týhle situace otěhotnět není úplně ideální a hlavně by to neřešilo problém, který tu prostě je dlouhodobě.
@leki Jinde jsem si nikoho rozhodně nehledala, tohle byla spíš souhra náhod, že mi kamarád napsal. Ano, přítel se sype kvůli mamce, ale snažím se je oba držet, aby byli v nějaké aspoň trochu pohodě, i když je to těžký. Vím, že žádný vztah není ideální, že nebudu dostávat kytky každý týden. Ale když se snaží pouze jeden dělat tomu druhýmu radost maličkostma a ten druhý to prostě nedělá a neoplácí to, tak je to asi špatně.
Takže, ty jsi doma, nechodíš do práce - živí Tě přítel? A Tvůj jediný úkol je postarar se o tchýni, která je vážně nemocná... Já nevím, ale prostě mě přijde, že jsi dost sebestředná... Přítel v téhle chvíli asi fakt potřebuje podporu (jeho maminka je vážně nemocná)... To je snad samozřejmost, že když jsi doma, budeš ji vozit do nemocnice ne? Jinak jsem se v některých věcech zamotala, koupili jste domek, ale bydlíte v bytě a dojíždíte 100km? Proč? Domek je neobyvatelný? A ten kamarád, ten s Tebou chce být a žít?
Divím se,ze neco takového píšeš na internet a na profilu mas svou fotku 😕
@beruskaana25 Já myslím, že je ti jasné, jak to dopane (musí dopadnout). Z hypotéky na dům se nějak vyvážeš, s přítelem se rozejdeš. Teď je podle mne jen otázky, kdy. Jak to načasuješ. Nechci znít nějak morbidně, ale jakou prognózu má maminka? Dobrý by bylo, aby tvůj přítel nemusel řešit ztrátu partnerky a šlamastyku s bydlením v aktuní fázi nemoci jeho mamky. Být tebou, s rozchodem bych počkala...
@guinea Mamka má prognózu docela dobrou, má chemoterapii v lécích, je šetrnější. Jen hodně hubne, což je horší. Nechci dělat radikální řešení hned teď, jen vím, že to v sobě dusím dlouho.
@beruskaana25 Tak to je lepší zpráva. Tak počkej, až bude zaléčená, a pak frrrr
@beruskaana25 Až sama v sobě uděláš to konkrétní rozhodnutí, tak se ti bude i líp žít a čekat na vhodnější fázi k rozchodu. A s tím kamarádem se klidně dál scházej, může ti v tomhle životním období pomoct (už čekám, jak mě za tento názor ostatní dámy budou kamenovat 🙂
@clear301 jsem doma, práci budu mít od dubna, do toho studuju dálkově VOŠ v Olomouci + rekonstrukce domku. Postarat se o tchyni určitě není jediný úkol, který mám, nabídla jsem se sama, že ji budu do nemocnice vozit a ona to přijala s velkým poděkováním. Přítele podporuju, jak nejlíp umím, objímám ho, když to potřebuje. Myslím, že to rozhodně není málo. 100 km je myšleno tam a zpátky, dome je zatím v rekonstrukci. Nevím, jestli se mnou chce kamarád být a žít, o tom jsem nepřemýšlela ani jsme se o tom spolu nebavili, jen se mě snaží podržet, když to potřebuju. S kamarádem je mi hezky, je to hodný člověk, neříkám, že bych s ním nechtěla být. Ale to je asi na dvou lidech, ne na jednom.
@guinea Naštěstí ten nádor není zhoubný, jen se rozšiřuje, s trávicím systém je to v tomhle složitější :( Kamarád je mi teďka dost velkou oporou, můžu mu říct všechno, co mě trápí. Chápe, že taky potřebuju podržet a povzbudit, že to dělám dobře a že se snažím, aby byla mamka v pohodě. V tomhle vím, že se na něj můžu spolehnout.
@beruskaana25 ještě jsem neslyšela, že by nezhoubný nádor měl metastázy
a co jako chceš po příteli? nejste spolu týden...víš jaký je to člověk...každý prostě není na to klasické filmové obletování, kytičky, velké projevy, někdo je tišší, dává lásku na jevo jinak, mezi řádky (mám takového bohužel taky doma). jako ty se líbáš s jiným chlapem a jemu chceš odpouštět, po něm chceš změny, ty jemu něco vyčítáš? nemělo by to být naopak? pokud se hádáte dva roky, tak proč jste to nějak nevyřešili? buď ty problémy a nebo jít od sebe? na co jako ty dva roky čekáte? hádají se občas všichni a všem je občas lépe s někým jiným
@beruskaana25
Dite jsi v tom, ze nemas pozornost a to ti vadi.
Mit nemocnou maminku, asi bych vztah take hodila na vedlejsi kolej, nebo alespon ocekavala podporu od partnera/ manzela.
Na zacatku je kazdej vztah krasnej , po 10 letech uz je to o kompromisech. Jsem s manzelem 9 let a kdyby onemocnela tchyne tak budu delat vse proto, aby byl v pohode.
Proste bud ferova a neohlizej se . Sama jsi stejne uz evidentne rozhodnuta.
@beruskaana25
A nezhoubny nador a metastazy jsem take jeste neslysela.
Utěšuji dvě děti??? Tak to je moc! Myslíš, že se tvoje tchýně chová jako dítě, když je psychicky zlomená z tak závažné nemoci? Prokaž svému příteli laskavost a rozejdi se s ním, určitě najde takovou, která ho bude mít fakt ráda. To ty nejsi, jak sama přiznáváš, a od toho se odvíjí i celý tvůj postoj k dané situaci.
@beruskaana25 rozejdi se s ním, stejně už jsi vnitřně rozhodnutá.
@beruskaana25 ted si rikam, ze muj komentar mozna vyznel trochu agresivne,coz jsem urcite nemela v umyslu. Pokud jsi to tak pochopika, tak se omlouvam
Tvoje starosti a kuvajtskou ropu k tomu... to bych fakt chtěla mít.
proč mu věšíš na nos že cicmáš jinýho, nedivím se že ti přistála.Tak se na něho vyprdni, když ho nechceš, lepší než lhaní a přetvářka.
@beruskaana25 a ten Tvůj kamarád, - jak píšeš, je ve vztahu?
měla bys přítele podpořit ty huso.Já vím co to je ztratit jednoho z rodičů.Bolí to i když už je to přes rok.
No já zase vím jak je těžké být pořád ta silnější. A pro fyzické násilí není omluva žádná, to je ubohost. Dle mého názoru nemá váš vztah cenu, nejlepší by to bylo ukončit.
@beruskaana25 pokud ma metastazy, jezdí na punkce, bere chemo... tak ten nador je 100% zhoubny. A pokud uz ma mezastazy, ascites a hubne, pak jeji prognoza je fatalni.
to je slušnej návod, jak si zkomplikovat život 🙂))) nech barák a padej 🙂 stejně je váš vztah o ho*ně a nemá budoucnost. Buď s někým vedle koho se budeš i po 20 letech probouzet a nezvedne se ti z toho kufr...hodně štěstí