Mám strach, že už manžela nemiluji
Ahoj holky, budu ráda, když mi někdo poradí, nebo mi napíše, jak se z podobné situace vyhrabal. S manželem jsme spolu teprve 4 roky. Brali jsme se hrozně brzy z šílené zamilovanosti, ani ne po roce a hned se nám podařilo otěhotnět. Samozřejmě po narození dítěte se všechno změnilo, náš životní rytmus, aktivity, zamilovanost opadla pod náporem každodenní povinností, ale pořád to mezi námi bylo krásné. Šipky do postele jsem sice zrovna neskákala, ale pořád jsme si to dokázali užít. Ale co se nám narodilo druhé dítě, je všechno tak nějak jinak. Z mojí strany. Pořád se dohadujeme, denodenně na sebe pyskujeme, žádné velké vášnivé hádky, které končí usmířením v posteli, ale takové to jízlivé rytí, poznámky, kdo za co může, že jsme utratili moc peněz, nebo že dcera spadla z postele 🙂 Ale největší problém z mého pohledu je sex. Po druhém porodu (už je to skoro rok) jsem úplně ztratila chuť. A nejde jen o sex, ale o jakékoli fyzické aktivity, vadí mi objímání, líbání, když to řeknu natvrdo, prostě mi manžel jako chlap nic neříká. Přitom je to moc hezký chlap, nezměnil se a i v té posteli dělá všechno tak, jak by si to každá druhá přála. Najednou mě prostě přestal přitahovat a sex s ním mi začíná připadat odporný. Pořád si říkám, že když to takhle cítím, že už ho přece nemůžu milovat. Nevím co s tím, nedokážu říct, co by měl udělat jinak, nedělá nic špatně, ani k sexu mě nepřemlouvá, když vidí, že se mi to nelíbí. Ani ve snu by mě nenapadlo se s ním rozejít kvůli nějaké své emocionální krizi, ale mám strach, co bude dál, takhle to přece není správné.
@uzsezasenudim krásně řečeno 🙂 také je problém, že na mateřské je "ponorka".
@rajecka já to cítím podobně, to má malá teprve dva roky, ještě plánujeme další, mám strach, že se to bude stupňovat. ale vím, že manžela miluji, jiného nechci, neumím si představit být bez něj. opravdu myslím, že je to pobytem doma na mateřské.sociální izolace, frustrace,... ono to na člověka působí, na psychiku. asi bych zašla k psychologovi a poradila se sním, určitě to pomůže. a třeba tam jít i s partnerem.
zeptám se z druhý strany 🙂 A sebe samotnou ráda máte? Víte někdy je člověk nevrlej, hnusnej na lidi kolem sebe z jakési podivné vnitřní nepohody a nepokoje. On je Váš nejbližší parťák a ti to právě slíznou vždy z první. Na nich si většinou tohle vybíjíme a zvykneme si, že je to jeho chyba.....ale už si neumíme nastavit to zrcadlo a vidět sebe, jací jsme. Je mi líto, že to teď máte, jak to máte. Chcete bojovat o změnu? Chcete ho zpátky, aby Vás jako chlap bral, nebo to chcete kvůli dětem? Zas na druhou stranu...., lásky někdy mizí a přicházejí jiné 🙂 A je dobré se v sobě vyznat a vědět, co chcete a podle toho se zařídit. 🙂 peace