Mám strach z řízení auta

zkusenost nemam, ale rizeni auta je pro me nocni mura,ridicak mam skoro 10 let a ted x let nejezdim a strasne se bojim, kondicni jizdy mam uz cca 2 roky zpet take za sebou,ale u me prevlada ten strach 😒 strasne me to stve , mrzi, rikam si kdekdo jezdi ani nemrkne a ja jakmile sednu za volant, stazeny zaludek a je mi zle, bohuzel od zari budu muset nejak asi zacit,protoze bduu vozit syna do skoly do vedlejsi ho mestecka a spojeni blby.... manzel by me i auto pujcil, ale proste mam z toho nejaky blok

na strach pomaha jedine, zacit jezdit, s kazdou dalsi jizdou bude strach mensi a mensi.

5 let žijeme na vesnici, kde je auto potřeba. na každý nákup, do školky do školy musim vyrazit autem. Někdy mě to otravuje, že nemůžu dojít pěšky. Ale mám dva kluky a čekáme třetí a k doktorům musim taky autem, takže jezdím celkem dost i když jsem asi 6 let, co jsem bydleli v Praze nejezdila, tam to nebylo potřeba. Ale co jsme tu, tak jsem musela zase začít. ze začátku jsem se bála, ale s každou jízdou to bylo lepší a lepší a te´d jsme pořídili supr velký rodinný auto a to mě teda řízení chytlo, to se jezdí samo 🙂 Myslim, že i proto chlapa je to úleva, když se můžete vystřídat na delší trase. Loni jsem to tak měli, když jsme jeli do Chorvatska. Letos chlapi vyrazili sami.

Tak já to mám naopak - jezdit se mi nechce, ale manžel mě "nutí" 😅 Co se týče celkově řízení, tak je dost rozdíl, jestli jezdíš neznámé trasy (jako je tomu často u nás) a nebo máš prostě svoje vyježděné trasy - nákup, doktor atd. Takže bych se toho nebála. Pojedeš párkrát a už budeš mít v ruce všechny zatáčky a kžižovatky a přestaneš se bát 😉

@miluky86 ŘP mám od r.1999, jezdila jsem mezi vesnicema fakt jen občas cca 2 roky, jenže to bylo starou Škodovkou - 1x přestala brzsdit z kopce, podruhé mi chcípla v křižovatce - už jsem za volant nesedla 😅 Ale mám "výhodu", že jsme bydleli ve velkým městech, v Praze či Brně prostě stejně jezdí i manžel MHD či na kole 😀 U našich si říkám, že to zas zkusím,ale někde mezi tramvaje do centra, to nehrozí 😀 Tam je to stejně poholdnější tou MHD 😀

@miluky86 Čím dřív začneš, tím líp. Nemáš možnost si od někoho půjčit automat? Na tom se skvěle naučíš sledovat okolí bez "rušivého" řazení. Kamarádky máma měla taky strach, bohužel to pořád odkládala a skončila až u psychologa, protože to prostě sama nedokázala přemoct. A to ani neměla žádnou bouračku, špatnou zkušenost, prostě nic, z ničeho nic se začala bát.

Ahoj.Kondicne jizdy Ti pomoct muzou a taky nemusi....ja jsem starch z rizeni ziskala v autoskole diky skoliteli,kteri ma porad zneistoval.Jezdim uz skoro rok,ale jenom osvedcene trasy.na nakup,k doktorovi a tak.U mne je taky problem s parkovanim.....parkuju jenom tam,kde je vic mista 😀 😀 😀 Chce to fakt jezdit,jezdit,jezdit.....

Mně kondiční jízdy pomohly. Po autoškole jsem nejezdila, protože rodičové měli Škodu 105 a s tou se fakt moc dobře jezdit nedalo. Kdyžý jsem si našla přítele a koupili jsme si auto, tak jsem si vyhlídla autoškolu, která jezdila se stejným autem, zaplatila kondiční jízdy a a od té doby jezdím bez problémů.
@zmrzlinka S tím parkováním to mám stejně, těším se, až za pár let bude úplným standardem parkovací asistent 🙂

Nejlépe koupit nějakou starou šunku a jezdit. Idealne bez manžela, pokud má tendence do řízení kecat. Nevymlouvat se a jezdit. Mne donutilo jezdit novorozeně se zdravotními problémy. Museli jsme pořád na kontroly a nebyl nikdo, kdo by me vozil🙂 Dneska se tomu směju, ale tehdy jsem mela hrůzu, kam zase budu muset jet. Takže nebát se a jezdit!🙂

Myslím, že kondiční jízdy bez auta ti jsou na prd. Trošku nechápu partnera... Co to je, že ti nechce půjčovat auto?!? Kdyžtak si pořiď vlastní, ale ne starou šunku, s tou se špatně jezdí. Jsou i kondiční jízdy s vlastním autem.

@miluky86 za kondicni jizdy v autoskole neutracej dokud nebudes mit pristup k autu at uz vlastnimu nebo z partnerovu... pokud mas moznost kup si mensi auticko a rid, rid, rid ono to prejde nakonec samo az ziskas jistotu pri rizeni.

@luj_89 Naopak pokud se naučí řídit starý auto, tak pak nebude mít problém v jakýmkoliv. Znám plno lidí, který neumí řídit starší auto, protože jsou zvyklí na parkovací asistenty, posilovače řízení a brzd apod.

Ja jsem taky solidne zablokovana. Pri zkouskach jsem nedala blinkr a komisar me zrychtoval takovym zpusobem, ze jsem z toho spatna jeste ted. Cekaji me opravne jizdy. Vim, ze je to trochu meco jineho, ale jsem silena strachy, ze chytnu zase toho sameho a zase si neco najde...a kdovi, az papiry udelam, jestli budu vubec schopna nekdy jezdit...

Také jsem to tak měla. Strach z řízení. Vždycky jsem se k někomu přifařila do auta. Jenže pak se narodil prcek a já měla spoustu lítáního. Lítat pěšky nebo MHDčkem začalo být namáhavé. A protože v té době byla nová auta za dobré ceny, tak mi manžel pořídil auto. A nebylo zbytí..Ze začátku jsem potrénovala na odlehlých místech, poté jezdila naučené trasy (po městě, kam jsem pravidelně potřebovala jezdit). Tím jsem získala sebejistotu a postupně začla jezdit kamkoliv. Dneska už si život bez auta se dvěmi dětmi nedokážu představit!!!Nešlo by to. To bych časově nezvládla to, co za den ženská zvládnout musí. Takže lze říci, že okolnosti mě donutili jezdit a teď řídím i strašně ráda! Takže má rada zní, koupit ojeté auto dle finančních možností a začít JEZDIT!!!

@miluky86 chlapy jsou strašní - pořád kritizují, jak řídíme, nechtějí auto půjčit. To hodně srazí sebedůvěru. Já dlouhá léta řídila nejraději sama, právě kvůli tomu. Po získání řidičáku jsem se bála, ale musela jsem začít, tak jsem se trochu otrkala. Raději také svoje malé autíčko než velké "rodinné". Pokud by šlo pořídit si svoje, volila bych to a pokud ne, nejlépe pokud přítel zrovna nebude doma.. Držím palce

@miluky86 jo a doporučuji přečíst si knihu od Zdenky Jordánové "Já řídím" možná tě to hezky naladí 🙂

Tak já byla v úplně stejné situaci. Řidičák jsem si udělala hned v 18, jenže manžel - tehdy teda ještě přítel mě nechtěl půjčovat auto, protože bych ho prý hned někde nabušila. Moje sebevědomí mi srazil na bod mrazu. Když jsem si chtěla udělat ty kondiční jízdy, tak mě to zatrhl, že přeci nebudu zbytečně platit takový prachy, že on mě udělá stejnou službu a zadarmo. No, nedošlo na to. Když se narodily holky, musela jsem pořád někoho otravovat, aby mě odvezl tam a tam, někdy jsem spakovala kočár a jela autobusem, ale znáte to, s dvěmi malými dětmi, očistec. Pak se stala úžasná věc. Strýc manžela mě nechal auto na doježdění, abych se mohla naučit jezdit. Jenže já už se tak bála, že asi měsíc stejně stálo a já se nedokázala dokopat zkusit první jízdu. Manžel mě absolutně nepodpořil, vždy mě akorát řekl, tak až někam pojedem, tak to zkusíš. Jenže když už k tomu mělo dojít, tak stejně řídil on. Nakonec jsem se musela překonat, protože strejda se stále ptal, jak mě to jde, takže jsem to jednoho krásného dne zkusila, a ono to šlo. Jezdím už 4 roky a stále jsem nikde nenabušila. 😀 Jde jen opravdu o to jezdit. Ze začátku to nebyla žádná sláva a vždy mě štvalo, když mě někde něco cuklo a tak, ale s každou jízdou to bylo lepší a lepší. Ted je to v takovém stadiu, že mě manža bude kupovat další autíčko, protože tohle už dosluhuje a pochopil, že je to vlastně pro něj jednodušší, když se mnou nemusí stále někam jezdit a vozit nás. Ale chlapi jsou v tomhle fakt hrozní sobci, kdybych mu řekla, at jede s dvěmi dětmi autobusem, by se klepal na čelo. Já si vlastně vůbec nepamatuji, že by někdy jel busem. Takže asi tak, chce to překonat sebe, nemyslet na nejhorší a určitě si neříkat, já na to nemám. Všichni se naučí, ale musí jezdit. 😉

@aneriska Chlapy bych takhle rozhodně nepaušalizovala - ten můj je v tomhle pravý opak, auto mi pořád "cpal", jenže já se ze začátku bála. Pak jsem ho řídila celkem často, ale prodali jsme ho a koupili jiné, které jsem řídit odmítala (bylo hodně sportovní). Nakonec jsem si koupila svoje, se kterým teď jezdíme oba a častěji řídím já. On když vyloženě nemusí, tak mi to rád přenechá. Ale asi to je tím, že na něj to je moc nudné auto 🙂 A že by kritizoval? Nikdy, naopak chválí. Ale asi to je tím, že já nikdy s řízením problém neměla, řídím ráda a poslední dobou hodně.

Zdravím. Řidičák mám od 19, tedy 12 let. Zpočátku jsem jezdila bez problémů, ještě začátkem těhu do práce. Pak jsem dala výpověď a do nové práce to bylo výhodnější MHD. A tak nějak postupně jsem se začala bát, hlavně představa, že bych vezla syna, mě dost děsila. Zlom přišel loni na jaře. Manžel "slavil" 40 a další den jsme měli v plánu výlet, velikonoční dílničky na hradě, kam jsem se s malým moc těšila. Je to asi 20 km od nás. No a manžel byl tak "nemocný", že nemohl a já se bála. Takže jsem si řekla, že s tím něco udělám. Taky mi vadilo, že jsem musela na velký nákup jen s ním, dřív jsem jezdila i na velký jen s kočárem. No a pomalu jsem začala za velké podpory manžela sama jezdit. Napřed na parkovišti, pak za jeho dohledu cestu do hypermarketu. Pak i do práce, když jsem spěchala. No a teď bych bez auta nemohla být, nestíhala bych. Navíc v pohodě nakoupím, zařídím, odvezu, přivezu, se synem i bez. Radím všem, zkuste požádat partnera (někoho z rodiny) o podporu, pomalu to jde. Ale přece jen: na onen hrad, který mě tak naštval, bych asi sama pořád nejela 😀

Já mám taky strach a to tak,že ještě nemám ani řidičák (je mi 27), ale bydlíme na vesnici,mám 2 děti a pracuju jako osvč, tak mě to začíná silně nutit 😝

JO, tohle je téma pro mě :/ řidičák 12 let, ale řídila jsem naposled asi před dvěma lety. Bojim se, a to se mi nic nestalo. Ale už plánujem koupit druhé auto, které budu mít k dispozici a to mě doufám donutí. Vadí mi ta závislost na partnerovi, když s malým někam potřebuju, kam je to MHD složité, musím s tím pohnout.

Ahojky🙂
buď úplně v klídku. Myslím, že tohle zná spousta holek...včetně mě 😀 Udělala jsem si řidičák ve 20, nikdy jsem k tomu ale neměla vztah a půjčovala jsem auto příteli. Pak jsem odcestovala do zahraničí, auto jsem prodala a byl klid 😀 . Jenže s těma dětma to auto prostě potřeba je. Zaplatila jsem si kondičky - určitě doporučuji!! Pokud jsi nejezdila, budou potřeba. Procvičíš se a získáš větší sebedůvěru...a je to cca 2 měsíce co opět po 8 letech jezdím. Teda první 3 jízdy to bylo něco, ale každou jízdou se to zlepšuje a zlepšuje...Dokonce jsem narazila na autoškolu pro ženy!🙂 Byla jsem z toho tak paf, že jsem o tom napsala i krátký článek http://www.hezky-porod-blog.cz/damy-zbystrete-j...
Neboj všechno krásně zvládneš, když budeš chtít. Pa Lenka:-*

@chiaraemma Díky za tip 🙂 asi autoškolu oslovím. Řidičák jsem si dělala v roce 2006. Jezdila jsem malo, jen ten rok co jsem udelala ridicak. Pak jsem jezdila cca dva mesice v r.2008 s pritelem. Kondicky jsem vyzkousela v r. 2013. Ale jen 2x po hodine a pul a nakonec jsem tyhle dalsi dve dvouhodinovky nechala propadnout. Uz jsem proste nemela na jizdu v centru Prahy nervy. Clovek bud jen stoji v zacpe nebo se snazi dostat z pruhu do pruhu. Kazdy rok je mi v lete lito manzela kdyz jedeme na dovolenou a on to musi odridit sam...verim, ze by byl rad kdybych ho obcas vystridala...obcas do me i rypne..ale ja se proste bojim ridit.. Mozna by mi fakt pomohla vic instruktorka zena nez instruktor muz... asi to zase zkusim 🙂 treba se ji podari me zbavit bloku a nauci me ridit po Praze 🙂 dekuju Ti 🙂

Ja mam ridicak uz 15 let. Z toho intenzivne jezdim asi 6 let, do te doby to bylo spis tak jednou za cas nekde - s obrovskym strachem. V te dobe jsem donutila partnera si udelat ridicak, protoze u partnera muze mi to proste v dnesni dobe prijde tak nejak automaticke. Takze nejakou dobu ridil vicemene jen on. Od te doby, co bydlime mimo mesto, tak me to donutilo. Koupili jsme druhe auto (vyhradne moje - krasna motivace 🙂 ) a zacala jsem jezdit do prace kazdy den. Prvniho pul roku (bohuzel v zime) to bylo silene, to me z toho i zacal bolet zaludek, takze jsem vyfasla od dr. Helicid. Ale po pul roce se to nastesti zlomilo. Pomohla mi proste ta nutnost, autem jsem to mela do prace 15 min., busem 90min. Ted, kdyz jsem na materske je to super, zajedu s malou kamkoliv, za kamaradkama, k rodicum apod. Vubec si nedovedu predstavit tu sedet na zadku a nemoc nikam jet, nebo se ted v tech vedrech s kocarem a malou trmacet dalkovym busem. Rizeni si teda do dneska moc neuzivam, beru ho proste jako nutnost, ale ridim. Nastesti manzel ridi moc rad, takze kdyz nekam jedem vsichni, tak vzdycky ridi on (pokud si neda pivo 😀 ). Na dovolene do Chorvatska ridi taky vyhradne on. Ja mam strach z dalnice a on to vi, takze vzdycky rika, ze si to radsi odridi sam. I kdyz samozrejme vi, ze jsem dobra ridicka a za volantem mi do toho nekeca.
Takze rada, jak uz tu zaznelo nekolikrat... ridit ridit a ridit. Nejlepe se clovek nauci ridit, kdyz musi ridit sam, za volantem se musi spolehnout sam na sebe. Protoze pokud vedle nej sedi nekdo druhy, byt mu do toho rizeni nekeca, tak je tam jeste porad takova ta jistota, ze te na neco upozorni. Coz je podle me spatne, takhle clovek neziska tu "svou" jistotu za volantem nikdy. Ridit sama, to je nejlepsi autoskola. 😉 Mne jeste hodne pomaha navigace, kdyz mam jet nekde poprve, tak si proste vezmu navigaci a jsem v pohode. A parkovani je na rizeni to nejmensi, i kdyz se to zpocatku zda jako nejhorsi. Zaparkovat jde vzdycky vsude. 🙂
Tak hodne stesti a hlavne bez nehody. 😉

@miluky86 tak se domluv s nějakou kamarádkou co se jezdit nebojí,já naštěstí tento problém nemám a dojedu víceméně kam se dojet dá i navzdory momentálnímu stavu,kdy jsem během dvou měsíců nabourala dvě auta-ale proto že vím,že to nebylo mou vinou tak mě to nějak nevykolejilo,to když jsem rozbila kdysi auto hned první zimu na náledí při smyku to bylo jiné,naštěstí vše jsou jen plechy a nikomu se nic nestalo,doma stálo druhý tak jsem se tehdy donutila tu trasu projet znovu a mám klid,i když jsem jela 20 kilometrů v hodině,ale jela,držím pěsti a přeju hodně odvahy 🙂

@alcar jasně,řídit sama to je nejlepší,ale na úplný začátek je zas lepší aby byl vedle Tebe někdo druhý,právě pro klidnější pocit

Já si dělala řidičák teď na jaře. Měla jsem skvělého instruktora, trpělivého, který vše ochotně i několikrát vysvětlil. Po zkouškách jsem věděla, že jsem na provoz dobře připravená. Moje první jizda vypadala tak, že jsem vezla plné auto. Nevím nervozni jsem vubec nebyla (mozna proto, ze cestu otec, ktery strasne rad do vsecho kafra, prochrapal 😀) a taky proto, ze jsem vedela ze jedu autem od nasich. Kdyz jsem sedla do auta podruhe, bylo to auto manezelovych rodicu, rozjizdela jsem se na 2x pokazde mi to zdechlo, tak jsem rízeni prenechala manzelovi 😀 ted, vim ze uz si takova jista za volantem neprijdu, ale vim ze musim jezdit. Je potreba prekonat ten pocatecni strach a jezdit, jezdit a jezdit. Treba po vedlejskach, kde neni takovy provoz, ale jezdit! Clovek si pak bude cim dal vic jistejsi 😉

Mě od řízení odradil můj táta, protože když jsme někam jeli, tak mi do toho strašně kecal. Moje sebevědomí skončilo na bodu mrazu a cítila jsem se úplně neschopná. Manžel mě sice na nějaké polňačce párkrát nutil, ale já mám prostě blok a bojím se, že to nepřejde. Kolem autoškoly chodím každý den a říkám si, že bych si ty kondičky teda zaplatila, ale strach je prostě větší. Snad ho jednou překonám