Mám se rozvést?
Ahojky, prosím o radu, protože ja uz opravdu nevím jak dál... Jsme s manželem spolu 9 let, po 6 letech jsme se brali a teď už máme dvouletyho prcka... vše bylo v pořádku dokud se dítě nenarodilo... Manžel je na něho silene zatizenej, neustále se hadame, ohledně výchovy, ohledně vseho moznyho, vycita mi kazdou prkotinu, když je malej nemocnej, když má nedejbože odreny koleno a pod. Nesmím mu davat na zadek, nesmim na neho zvýšit hlas, na všechno jde pres odměny a cpe ho cokoladou horem spodem... Malyho nesmí hlidat nikdo, dokonce ani moje mamka... Nikomu ne věří... Neustále se do mě naváží ze jsem neschopná, nepříjemná, ze si pořád na všechno stezuju, tento měsíc malej nastoupil do školy, a uz je potřetí nemocnej, chci jit zpatky do prace, coz mi taky předhazuje, ze jsou pro mě peníze důležitější než vlastní dítě, coz samozřejmě není pravda, ale materskou mam vybranou a na pracaku nic nedostanu... Zadarmo být doma prece nemůžu, z čeho budu zit?? Už se Opravdu trapim, mpuvili jsme o tom, ale stejne se to porad opakuje dokola... Jsem zoufala, nevim jak dal, uz me nic netesi a vazne uvazuju o rozvodu i kdyz je mi desne lito prcka... Poradíte? Dekuji...
Ahoj, je potřeba, aby nad tvým trápením manžel začal přemýšlet a hlavně, aby tě taky vyslechl. Pokud se ti to nedaří, asi bych taky zapojila více rodinných příslušníků, kteří mu třeba nadhodí i jiný pohled na věc než ten jeho. Především bych vše řešila v klidu, řekla mu, jak mu na vaší rodině záleží,...zkus mu napsat dopis, ze všeho se vypiš. Ono když to máš na papíře, možná daleko víc a líp dokážeš popsat jak se cítíš, jak tě to trápí, co bys chtěla změnit,...že chceš fungovat jako rodina,... a podaří se ti, aby si ho přečetl, třeba to opravdu pomůže a zamyslí se nad tím vším. Možná bych volila i formu nějaké poradny nebo psychologa, protože si myslím, že tento problém může mít nějaký hlubší problém ( za který třeba ani nemůžeš a může se s ním nevědomky táhnout už od dětství)...Jako poslední variantu bych volila odloučení, ...jdi do boje, nevzdávej se a přeji, ať jsi šťastná a podaří se ti udělat šťastnou rodinu.
Je sice dobre, ze tvuj muz nesouhlasi s bitim syna, ale bohuzel si neuvedomuje, ze dite potrebuje hranice a aby rodice byli konzistentni. Tvuj muz muze svou "vychovou" synkovi zpusobit sramy na dusi.
Dari, tvoje situace mě moc mrzí. Přístup tvýho chlapa mě překvapuje, čekala bych to spíš od babiček (cpaní čokoládou, nezakázání ničeho, kritika toho, že vše děláš blbě...). Já si myslím, že pokud se trápíš a vy dva se furt hádáte, pro dítě je to horší, než že bude mít tatínka jen někdy/případně "nastřídačku" (když si vybavím jak jsem bývala nemocná na hlídání u nonstop hádajících se prarodiču, je mi zle-a to je to už dost dávno).
Možná bych ještě zkusila muži říct, že jde z tvé strany do tuhýho a třeba to sním hne, nebo si jet nějakou dobu odpočnout např. k rodičům, pokud máš možnost. Jestli diskuse s ním nefunguje, možná bys ještě mohla zkusit promluvit s někým dalším-mu blízkým, třeba, bude-li mít víc názorů stejných jako ty, třeba poleví. Nebo nemáte kolem sebe kamarády s dětima? Třeba by pomohlo nějaké podobné téma probrat i hromadně s nima, co oni si o výchově, přístupu a tak myslí (pochybuju, že budou prosazovat to stejné, co tvůj manžel, i když pravda, kdo ví). Každopádně by bylo fajn, aby s tvým chlapem někdo "pohnul". Když se totiž dáš rozvést a budete mít např střídavou péči, aby to nedopadlo tak, že ty budeš "ta zlá", pač tvůj muž malýmu vše dovolí a bude mu tlouct do hlavy, že to, co děláš ty, je špatně.
Zajímalo by mě, proč nikomu nevěří a proč je tak kritickej vůči tobě, něco se stalo?, nebo má nějaký traumata z dřív? Možná kdyby se toto pořešilo, mohlo by to pomoct..
Každopádně s benevolentní výchovou typu vše dovoleno, nikdy neplácnu ani přez ruku atd. též zásadně nesouhlasím. Samozřejmě nebudu po dítěti řvát a bít ho vařečkou, ale jedna "něžná" přez ruku nebo po zadku ještě nikomu neublížila. Přeju pevný hodně zdaru a pokud by se schylovalo i k rozvodu, tak to hlavně všechno zvládni. Veřím ale, že to snad ještě nějak vyřešíte.