Mám pocit, že už mě nic pěkného nečeká
Holky, dovolím si sem torchu inkognito napsat, vypovídat se, třeba mi i poradíte...
Mám malé dítě (1+) a někdy mám prostě pocit, že je všechno špatně, že jsem nic v životě nedokázala a nic pořádného mě už nečeká...
Začnu od začátku. S manželém jsme svoji již pár let..nicméně v jednu dobu to nějak zakřípalo a já si začala dopisovat s kamarádem (nespali jsme spoli,a le líbali jsme se). Manžel na to všechno přišel. Ovšem těsně na to jsem otěhotněla. Rozhodli jsme se, že spolu chceme být a že to překonáme, jenomže je to pořád ve vzduchu...
Pokaždé, když se chytnemě a já něco vyčtu, tak je tu argument, že "jsem si to tak sama vybrala". Nechci říct, že je to špatné pořád, ale popravdě - na můj vkus tráví moc času mimo domov- párdnů v týdnu je úplně mimi pracovně, do toho pak koníčky, kamarádi...a když občas vyteču, že taky mohl být s námi, tak je ze mě hned semetrika.. Musím dodat že "předtím" takový nebyl a čas jsme trávili většinou spolu...
Někdy se pohádáme, je to "na krev" a já mám fakt pocit, že to nemá smysl a přemýšlím o sebevraždě - samotnou mě to děsí, že jsem schopná takto uvažovat, když mám doma to malé zlatíčko - které tatínka miluje... což ten zase využívá - když chci rozchod, žekne, že klidně, ale on si vezmě dítě.. přestože to teda absolutně nekoresponduje s jeho stylem života...prostě asi jen, aby mě vytrestal..
No apk se vždycky navzájem omluvíme apro něj jakoby se nic nestalo, ale já to za hlavu hodit neumím..
A pak je tu další věc - stěžuju si, že jsem na to furt sama a už mě to popravdě moc nebaví - furt dokola hřiště, procházky... jsem poměrně aktivní člověk, při rodičkovské pracuji,a le někdy už jsem fakt k.o. a chtěla bych minimálně trochu ocenění, bčas si zajít jen s mužem do kina, na večeři..ale z toho, když nabídne, že půjde s prckem ven, tak je mi to zase líto, že chce být radši beze mě..přestože to asi myslí dobře...
Prostě se to ve mě tak pere...
Odejít od něj popravdě nechci, prostě bych chtěla, aby to bylo normální, hezký.. a taky ani nemám v podstatě "kam" - s rodiči moc nevycházím a stýkáme se tak sporadicky...
@princeznabr Přijde mi, že nemáš žádný relax, koníčky. Nechápu, proč by manžel nemohl jít s malou ven sám a ty se odreagovat 😕
Na kamaráda asi nemá cenu myslet.
Co takhle kamarádky, nemáš?
Být doma s dítětem je někdy ubíjející, chce to holt měnit program a užívat si mateřství, dokud to jde 😉
S mužem si můžete dělat hezké večery o samotě, jako rodina výlety o víkendech...
No kamarádky mají všechny taky buď děti, nebo jsou v práci amůžou až večer.. to je těžký si něco naplánovat.. on je často pryč..a když je večer doma, tak ten večer stejne netrávíme spolu, ale spíš každej u svýho notebooku - oba podnikáme, takže pracujeme i po večerech...
Já na něj nemyslím, to jsem spíš napsala tak pro objasnění situace, v čem je podle mě pořád zakopaný pes...
@terinda
@princeznabr to je těžký, měli byste si na sebe občas vyhradit čas jinak nebudete mít ani o čem mluvit 😅
Každý večer snad u notebooků trávit nemusíte, ne?
A přes den se stýkej s dět. kamarádkami a dělejte si zajímavý program nebo si můžete hlídat vzájemně děti 😉
@princeznabr
Víš, většinou opravdu platí-Jaké si to uděláš, takové to máš....Pokud spolu netrávite tolik casu jako předtím, tak to změnte.Pokud trávíte čas u počítače každý večer, tak to taky změnte a raději si spolu otevřete vinko a popovídejte...Co se týká kamarádek, tak přece čas od času můžete vyrazit nekam večer na pokec..Přece jednou za čas mužou hlídat tatínci,ne?Nebo přes den s kámoškama i detma zajit nekam do cukrárny, ted v léte tech možností je vic-na bazén, na výlet, do ZOO, apod...Chce to jen chtít.
Já jsem otěhotnela ve 22 letech poprvé, navic partner nás nechtěl a přestože jsem mela nekdy dost velké depky a taky me to ubíjelo, vždy jsem si nejaký ten program udelala.Moje kamarádky ve 22 letech chodily na diskoteky a já mela mimčo.Tak jsem přišla sem na Modrého koníka a našla jsem si kamaradky z meho mesta a mela jsem alespon s kým chodit ven. 🙂
@princeznabr Asi nejlepší by bylo si spolu promluvit a vyjasnit si celou situaci co koho štve a co kdo potřebuje. Za mě s chlapama je to těžký, mám za manžela workoholika a někdy mi to dost leze krkem. Určitě bych se s ním zkusila domluvit na nějakém společném výletu. A jak psala evulinkab teď v létě máš i ty s prckem nebo i ostatníma maminkama víc možností na trávení volného času. Proč přemýšlíš o sebevraždě? Myslíš že není jiné řešení??
Já si myslím, že zakopaný pes je v tom, že jsi nespokojená sama se sebou, nudíš se sama se sebou, nevíš co chceš a už vůbec ne, jak toho dosáhnout. Vůbec nepíšeš, proč jsi se spustila s tím kamarádem? A co je na tvém chlapovi tak zlého? Že má asi dobrou práci a koníčky? Buď ráda, že nemáš netáhlo a domácího pecivála. Smiř se s tím, že prostě pro chlapy to zas taková životní změna jako pro nás není, pracují, udrží si svoje zájmy, pokud doma nemají stíhačku, která jim to zatrhne. Tak to bylo vždycky, pár si pořídí dítě, ale svůj život obětuje maminka 🙂 Je to nespravedlivé, ale zase takovou lásku, jakou ti tvoje dítě dá, to tátové nikdy nepoznají. Vždyť většina lidí má ke své máme silný vztah po celý život.
No a že ti vyčítá při hádce nevěru? To je taky celkem pochopitelné. Přečti si jiné diskuze, co holky řeší s chlapem za problémy a zamysli se, jestli se sama v sobě moc nehnípeš a nehledáš problémy kde nejsou. Ale znám spoustu lidí, kteří to tak mají, ať jsou, kde jsou. Někteří lidi prostě nedokážou být nikdy šťastní. Co bys jako chtěla dokázat? Jestli víš co, tak za tím jdi. Studovat a pracovat se dá i s děckem, když máš silnou vůli a odhodlání. A pokud to nevíš, tak máš jen nějakou krizi růstu 🙂 Vždycky je kolem nás hodně lidí, kteří mají zajímavější život, jsou úspěšnější, bohatší, krásnější.... Ale na druhé straně je zase hromada neštastných osob, které by za tvůj život platily zlatem.
@lrg Tedy, Tvůj příspěvek jsem přečetla jedním dechem a mám chuť si ho vytisknout nad postel, chytnul mě za srdce, ani nevím proč 😅 Úžasně napsáno...
I když chápu i @princeznabr , někdy se prostě člověk hledá, neví, kudy a kam jít, anebo třeba i ví, ale nechce se mu do toho, z mnoha různých důvodů...ale pokud si přečte Tvůj příspěvek, věřím, že jí pomůže se nasměrovat... 🙂
Napsala jsem to asi dost choticky, ale tyk nějak se to ve mě nastřádalo, navíc po dnešním výstupu jsem toho zase nějak plná... ☹