Mám milence...Ale co dál?
Krásný den, zkusím nastínit svou situaci...jsem vdaná přes 10 let. Máme dvě děti (6, 10). S manželem jsem byli ze začátku opravdu parťáci, kteří bez sebe nedokázali udělat ani ránu. Jenže v posledních měsících možná déle se náš vztah jaksi změnil. Je fakt, že jsme téměř nikdy nebyli bez dětí, hlídání nemáme a tak nebylo moc kdy budovat náš vztah. Když už toho na mě bylo moc, manželovi jsem řekla, že takhle dal žít nemůžu a že by bylo fajn aspoň nějaké hlídání občas na pár hodin zařídit. Manžel sliboval hory doly a v závěru jsme za celé léto byli spolu sotva dvě hodiny. Ani večery skoro žádné nemáme, buď je na mobilu nebo si jde lehnout v osm. Veškerá romantika vyprchala. Čas od času chce sex, jenže když nechci já, je hned oheň na střeše a řeči typu "ty mě vůbec nemiluješ". A já vždycky po téhle větě přestávám mít chuť na vše. Po veškeré mé snaze něco zlepšit, jsem se zařekla, že na to zkrátka kašlu a uvidíme, kdo to vydrží déle. Zhruba měsíc jsem ho ignorovala a on mě...přestala jsem se snažit a přemlouvat ho k něčemu, došly mi už nervy a trpělivost. Za celý měsíc se mě ani nevšiml. V posledním roce se z něj stal i strašný cholerik. Vše řeší řevem jak na mě tak na deti. Na děti je i občas sprostý hlavně ve vypjatých situacích. Tohle konkrétně mi tak neskutečně vadí. A teď k jádru věci...mám přes dva roky kamaráda...jen jsme si spolu psali, nic víc...nebylo v tom nic intimního, ale postupem času se z jeho strany začalo cosi rýsovat...začal mít narážky typu, že bychom se konečně mohli setkat, že by byl moc rád atd. No a já v tom měsíci, kdy jsme s manželem měli tichou domácnost, podlehla a sešla jsem se s nim. Ihned přeskočila jiskra, což se mi nikdy dříve nestalo a proběhla další a další setkání. Máme opravdu hezký vztah, který rozhodně není založený jen na sexu, ale tak celkově jsme si sedli. Jenže manžel asi před třemi týdny zjistil, že jsme se spolu sešli a samozřejmě logicky ztropil neskutečnou scénu. Když se uklidnil, tak jsem se mu snažila vše vysvětlit s tím, že mě prostě neskutečně ničí ta jeho ignorace a chování. Nejdříve přiznal, že to tak je, ale pak začal vše házet na mě. A začal to vše obracet proti mě...jako že já jsem ta špatná, že když odtud půjdu, tak že to odnesou děti kvůli mě. Že jsem stejná jako můj otec, který zahýbal všude, kde mohl a tak dále. On z toho všeho vyvázl jako největší svatoušek. Nicméně slíbil, že se to doma změní a že se budeme více snažit. Neubehlo ale ani 14 dní a vše se vrátilo zpět do starých zajetých kolejí. Já se tedy zase v nějakém mém špatném psychickém rozpoložení párkrát sešla s milence. Prostě jsem tak nějak potřebovala, aby mě někdo pořádně objal. Milenec tedy od počátku bral i mé deti. Vždycky se na ně ptá, není den, kdy by se nezeptal. Bere je jako mou součást, čehož si moc vazim. Sám děti nemá a nemá ani žádný jiný vztah a o o to víc si toho vážím. Včera už to tedy trošku vygradovala,. Děti měly narozeniny, ja se mu jen tak mimo řeč zmínila a on jim přes mě poslal dárky a aby toho nebylo málo dvě tašky dárků poslala i jeho maminka. Když mi je předával a řekl mi, že jsou od, ní bylo mi neskutečně trapně. Ale samozřejmě mě to potěšilo, jen se tedy cítím tak nějak zvláštně vůči manželovi a je to ještě ke všemu znásobeno tím, že vlastní děda a manželova máma se na děti úplně vyprdlai i manžel ke všemu remcal, že dceři musel koupit darek za pár stovek a že stejně vi, že si s tím nebude hrát. Prostě jsem nějak mimo z toho, že na mé děti myslí úplně cizí muž, který je ještě ani nevidel. Dokonce by je chtěl i někam vzít na vylet. Musím říct, že je tohle úplně něco jiného, než když já a děti manžela nonstop premlouvame ať s námi někam jede. Manžel měl vždycky tisíc výmluv. Nicméně, jsem teď v takové situaci že nevím co dal. Na jednu stranu bych odtud hned šla pryč, když vidím že i děti by snad nestradaly, ale na stranu druhou je mi líto manzela. A pořád se mi v hlavě přemítají ty jeho řeči o tom, že já dětem beru tátu, že jinde se nebudou mít tak dobře. Ráda bych za názor někoho nestranného..a klidně mě i odsudte, ano měla jsem to řešit jinak a ne nevěrou, ale stalo se hlavě přemítají ty tátu a že se jinde měbylo pořá a. Bohužel z obou stran v tom je něco víc a tak nějak cítíme, že
Hele mokrej hadr na hlavu. Určitě ti není 15 tak víš, že srovnávat chování chlapa s kterým randíš a s kterým žiješ 10 let, je naprostý nesmysl. Každý se ze začátku snaží, každý se může pro toho druhého přetrhnout, každý se snaží vypadat lepší než je. Ten tvůj se podle mého snaží až trochu moc, protože tahat děti a další členy rodiny do tajného mileneckého vztahu mi přijde hodně ujeté.
Já sama jsem se zamilovala a odešla od manžela. Byla to taková ta poslední kapka v 10-ti letém nefungujícím manželství, na kterou čekáš, abys konečně něco změnila. Ale já jsem se rozhodla okamžitě a byla jsem připravená na to, že vztah nemusí vyjít, byla jsem připravená na to, zůstat sama. Od chvíle, co jsem poznala nového partnera jsem zkrátka věděla, že takhle už žít nechci a že se k manželovi už nevrátím, ať se stane cokoli. Což mi v tvém případě úplně tak nepřipadá. Vkládáš naděje na lepší život do ruky cizího chlapa, který tě dostal tím, že posílá hračky tvým dětem. To je přece to nejmenší. Ale žít a starat se o cizí děti, obzvlášť když sám žádné rodičovské zkušenosti nemá, to už je úplně jiný sport.....
Takže za mě - s chlapem, který na tebe sere a nemá snahu Váš vztah zachránit, svoje mládí neztrácej. Ale neupínej se na nikoho jiného, odejdi s čistou hlavou a jasným plánem, co bude dál.
Promiň , ale ty zahýbáš a všechnu vinu hážeš na manžela ... Pokud je to u vás neřešitelné tak se s mužem rozejdi ,pokud je co zachraňovat tak se začněte snažit. Nicméně tvrdit že je chlapova vina že jsi zahla je trochu mimo ano stane se , ale je to tvoje volba. Postav se k tomu čelem a ne "já za nic nemůžu to samo"
@nikolite myslím, že jsem nikde nepsala, že to je vina chlapa. Vína je na obou stranách, ale já se snažila poměrně velkou dobu vše zachraňovat, ale nějak mi už přijde, že není co zachraňovat
S manzelem je doma nuda, obcas se hadate a do toho spadl svobodny kamarad bez zavazku a volnym casem. Ma to o tolik lehci nez manzel! A navic - je novy
Pises co vsechno delal manzel spatne, ze te do toho uvrhl, nikde ale nepises, jak ses snazila ty, aby vase rodina fungovala? Proc hlidani nezajistit ty? Mas cas na schuzky s milencem (kamaradem), urcite neexistuje moznost, ze bys tento cas venovala manzelovi? Poradnu jste zkusili? Ted na nem vylozene hledas jen to nejhorsi, aby sis ospravedlnila odchod.
Ale sundej si ruzove bryle, pokud se nejedna o pripad vylozene skodliveho chovani (nasilnik, alkoholik, ...), tak vlastni tata je vlastni tata. Jak si predstavujes, ze by to vubec melo fungovat? Ze ti manzel odevzda deti at si je teda pekne vychovavate s panem 2 a popreje hodne stesti? Jsi pripravena na stridavku?
Navic z toho co pises mi "kamarad" prijde manipulator jako prase. Detem, ktere nezna posle darky? A rekne o tom mamince a ta posle taky? To neni mile, to je nenormalni a pro me tedy mega red flag.
Opravdovy kamarad se te teky nesnazi odloucit od rodiny, nesnazi se ukazat jake je eso oproti manzelovi. Prestan s nim komunikovat a zkus opravit sve manzelstvi. Manzela sis z nejakeho duvodu vzala a poridila sis s nim deti. Zmizely vsechny ty duvodu? Nedaji se obnovit? Teprve kdyz si budes jista, ze fakt ne, tak se s nim rozved.
A teprve potom zacni hledat kamarady. Ale chlap co o milence rika mamince a posilaji oba jejim cizim detem darky? Bojim!
@tereza0111 snažila jsem se hodně, snažila jsem se o to abychom trávili společně více času, neustále jsem hledala nové a nové aktivity, které by nás mohli společně bavit a vždycky se to vrátilo, tak jak to bylo. Manžel se mě v podstatě téměř nevšímal a na děti jen řval. Byl s nimi chvilku s hned se na ně utrhoval, že dělají to a to špatně. Kdykoliv došlo k hádce, tak mi v afektu řekl ať jdu pryč a že si děti mám vzít, že on se o ně starat nebude. Střídavou péči by on nechtěl, to vím jistě nevím co mám vše udělat pro to, aby to bylo tak jako dřív....já se snažila z mého pohledu dost. Vždycky když dojde k nějaké hádce nebo rozepři, můžu za to já nebo děti. Nemyslím si, že má člověk zapotřebí pořád jen poslouchat jak je k ničemu...to že milenec pošle dětem dárek i dárek od matky...ano to mě teda docela zaskočilo a ano není mi úplně příjemné, že své matce o mě řekl, ale každý má tohle asi nastaveno jinak
Jestli te milenec bere i s detmi, sbal se a jdi 😉 Ten blb doma lepsi nebude. Obal si nervy, protoze tem dement i okolí ti udelá peklo ale muzu ti říct ze za pár let se to uklidní a budete vsichni stastnejsi 😉
Pisu to ze sve vlastni zkušenosti 😉
Kazdy to ma nastaveno jinak - ale tady bych opravdu opatrne naslapovala, jestli to nema nastaveno tak, ze maminka je boss, rika se ji vsechno a rozhoduje vic nez by mela. Vsak jen kolik je tady kazdou chvili diskuzi co s mamankem pripadne tchyni. Mozna ne, ale me by to fakt vydesilo 🙂
Zkusili jste tu poradnu? Mnoha lidem opravdu pomohla. Nebo jsou zajimave i takove akce jako "restart pro pary" (zejmena tam, kde se treba vytratila i jen touha po intimite). Choval se takhle spatne manzel uz predtim, nez sis zacala psat s kamaradem? On take muze vedet (citit) vic nez si myslis a muze to byt jeho obranna reakce
Jestli vis, ze za sebe si udelala maximum a nechces v tom zit, tak to je samozrejme jina. Ale melo by to byt vazne tak, ze uz nechces zit s manzelem, nemelo by se chodit za milencem s pocitem, ze je lepsi. Protoze po tech 10 a vic letech uz bude take uplne jiny..
Nechci nijak moralizovat, mam pro tebe v ledascem pochopeni. Take jsme si prosli krizi, kdy jsme spolu vlastne snad uz ani nemluvili, nic poradne nedelali a propadla jsem naprostemu zoufalstvi, co budu delat. Ze nejsem jeste tak stara, aby muj zivot prakticky skoncil a smrsknul se jen na "tohle". Ale povedlo se, zachranilo se - pripomneli jsme si sve konicky, dneska spolu zase stastne chodime na vylety, cestujeme - a ja jsem neskutecne vdecna, ze jsme to neznicili, ze jsme detem nevzali jistoty a ze jsme zustali spolu. Protoze je nam zase moc dobre - takze to jde. Krizi vyvolalo vycerpani, moc prace, moc deti, nebyla energie snad ani se na sebe usmat. Jestli jste spolu ani pres prazdniny na sebe nemeli zadny cas, tak je to hrozne spatne. Utrhnete si tam spolecnou dovolenou, pomuzete to rozhodovani co vlastne v manzelovi mas - nebo nemas.
@tereza0111 Přesně to mě napadlo, že zatímco ona se nad chováním milence rozplývá, já bych v tom hned viděla velký špatný 😀
Ale jinak s tebou nemůžu souhlasit v tom, proč se má pořád snažit něco řešit a zachraňovat ženská? To je v každé diskuzi, ty se snaž, ty udělej tohle, ty běž do poradny.... Když ten chlap nic řešit nechce, tak je evidentně spokojený s tím, co mají, tak proč já se mu mám se svou láskou vnucovat? A když se na to vyse*u, tak je to moje chyba, že jsem se málo snažila?
A že táta je táta.... Copak by dětem někdo tátu bral? V dnešní osvícené době, kdy není otec brán jako rodič druhé kategorie, mu nikdo nebrání být s dětmi úplně stejně, jako matka..... A zachovávat tradiční model rodiny, i když v něm ti dva nejsou šťastní, není zrovna pro děti nic přínosného. Moji rodiče jsou spolu 40 let, každý nad tím zamáčkne slzu, ale já to vidím jinak. Nikdy se nijak extra nehádali, nebyli na sebe oškliví, ale lásku jsem z nich teda nikdy necítila a přišlo mi to tak normální. Když jsem viděla v televizi film, kde si rodiče vyznávají city a chovají se k sobě, jako milenci, myslela jsem si, že tohle je opravdu jenom ve filmu. Taky jsem si to přenesla do svého manželství a dopadlo to, jak to dopadlo... Oba teď máme nové partnery a jsme moc spokojení. Děti jsou úplně v pohodě, všichni spolu skvěle vycházíme - dokonce teď plánujeme společné vánoce.
Neříkám, že to tak funguje všude, ale rozhodně neplatí rovnice - že odchod od manžela rovná se horší život pro děti...
@irmamala Rodiče se nesnášeli co si pamatuju. Hádali se jako koně i před náma. Nebyla tam snad nikdy žádná láska. Nikdy se nerozvedli. Jsou spolu doteď. Ted už docela rezignovali, takže už se nehádají jako zamlada, ale pořád je děsný. Jako dítě jsem si strašně přála, aby se rozvedli.
Já tě chápu. Byla jsem na tom trochu podobně, akorát já neměla děti. S exmanželem to bylo divný. Vzdy jsem byla já ta aktivní, co chtěla budovat vztah, společný domov, společné aktivity, společný sex....On to tak nějak ignoroval. Až to vyústilo v to, že jsem se taky zamilovala na první dobrou a v tom milenci jsem viděla vše, co mi chybělo. Já se rozhodla manželství ukončit a začala jsem s milencem. On teda měl děti už a byl v počáteční fázi rozvodu. U nás to dopadlo dobře: jsme spolu 6 let, dvě společné děti a ty hlavní věci, co mi imponovaly na začátku, se nezměnily.
Ale vím, že to mohlo dopadnout i jinak. Já bych se hlavně zaměřila na současné manželství. Pokud dojdeš k závěru, ze to nemá smysl ať budeš s milencem, sama nebo nakonec s nikým jiným, ukonči to. Ale musíš si tohle sama v sobě srovnat. Jestli dojdeš k závěru, že i kdyby to s novým nedopadlo, tak se starým už stejně být nechceš, tak je rozvod správná volba. Tak jsem to měla já. Počítala jsem i s tím, že to nevyjde, ale tak mi tenkrát otevřel oči, že bych už s ex stejně nemohla být.
Držím palce! Děti už nejsou prckove a rozvedení rodiče, pokud se skrz děti domluví a nehazou si klacky pod nohy, je stokrát lepší varianta, než rodiče, co jsou spolu, ale jsou nešťastní a láska chybí.
@irmamala mas pravdu, chlap se musi taky snazit a kdyz nechce, tak nechce a neni duvod, proc by v tom nekdo mel byt nucen zit jen proto, ze se kdysi radi meli a vzali se. Za sebe taky jasne, rodice se rozvedli, kdyz mi bylo 20 a fungovalo jim to tak pekne, ze kdyby se rozvedli o 10 let driv, moji detskou dusicku by tim nijak nepoznamenali - proste se k sobe fakt nehodili a nechapu, co jim trvalo tak dlouho, nez na to prisli. Ted jsou oba rozhodne stastnejsi.
Ale na druhou stranu jsem jim vdecna, ze jsem jako dite nemusela resit s kym teda budu bydlet, navstevy, svatky, jejich emoce. apod. I dneska v dospelosti me to obcas dohani k slzam, kdyz se snazim naplanovat jakokouli akci, dovolenou, oslavu, vanoce. Koho pozvat, oba najednou nebo zvlast, koho pripadne navstivit prvniho, fakt mi to nedelaji jednoduche neb na sebe strasne zarli pripadne maji obdobi kdy se absolutne nesnesou. Neumim si predstavit, ze bych tohle mela davat jako dite.
Beru v potaz moznost, ze nekteri rodice to zvladaji civilizovane, na vsem se domluvi a dite tim opravdu trpet nemusi. Ale obavam se, ze prevazuje ten prvni model :(
Porad si myslim, ze je lepsi kdyz oba dva v paru udelaji maximum, aby vztah zachranili, pokud se jedna o rozpad puvodne stastneho vzahu po 10 a vice letech. Prijde mi, ze tam muselo byt hodne spolecneho, hodne dobreho pokud vydrzel tak dlouho a ty duvody proc se rozpada jsou casto malicherne a odstranitelne, nejcasteji je nakonec prilis mnoho jednotvarnosti a nudy. A najit pak zase nekoho dalsiho s kym se najde dostatek spolecnych bodu pro stastny zivot neni uplne snadne. Ten kdo hrozici rozchod / rozvod iniciuje je ten, komu to vice vadi, kdo si prvni vsiml. Z toho titulu by se mel prvni zacit snazit o znemu on, ale je jasne, ze bez odezvy protejsku to nepujde a nema sanci.
@tereza0111 Ale jo, to máš pravdu, že já to hodnotím podle sebe, které to zrovna vyšlo a ty vztahy zůstaly velmi dobré. A nikdo mi to nevěří, ale děti jsou opravdu v pohodě, od samého začátku. Dlouho jsme teda ještě společně bydleli a myslím, že to bylo jen ku prospěchu. Museli jsme se s bývalým naučit spolu fungovat a komunikovat i přes to, co se stalo. A ovládali jsme se před dětmi. Teď jim vyhovuje to pendlování mezi námi, baví je dva pokojíčky, táta se jim maximálně věnuje, což dřív také nebývalo.
Ale ano, určitě je lepší, když rodina zůstane tak jak je. Ostatně, proto jí i zakládáme, protože v to věříme 🙂 Ale já si po svých zkušenostech myslím, že bychom se neměli obětovat, i když nemáme doma násilníka nebo alkoholika. Když se mi máma později svěřovala, jak s tím tátou vlastně neprožila extra hezký život, tak jsem se jí zeptala, proč se s ním nerozešla. No a samozřemě mi řekla, že kvůli nám. Přitom jak píšeš ty, doma byla věčně taková dusná atmosfére a napětí, že kdyby šli od sebe, rozhodně bych z toho trauma neměla.
Bez ohledu na to jak to dopadne/nedopadne s manželem (osobně bych hlasovala pro partnerskou poradnu), dárky od milence a od jeho matky(!!!) pro Vaše děti mi taky zablikaly výstražnou rudnou barvou...
Ono to začalo v podstatě už několik let zpět...ale kdykoliv jsem chtěla něco víc, jako třeba být více sami atd..tak mi řekl větu typu...až budou děti větší...jenže já nějak nechci to mladí promarnit čekáním na až....navíc před asi 4 lety se vzhlédl v jednom takovém specifickém sportu...úplně tomu propadl. Zezačátku mě to štvalo, pak jsem si i já něco našla, ale ten jeho sport nás začal celkem dost ovlivňovat v běžném fungování...já jeden čas dokonce přistoupila na to, že ho začnu provozovat s ním...jenže díky nulovému hlídání a s dětmi za zadkem jsem to honem rychle vzdala. On mi o tom dokázal mluvit hodiny a hodiny a postupem času mi to přišlo jako víc než kterákoliv potřeba má i dětí..dcera ten jeho sport nesnáší a nedávno, když manžel zase mluvil o tom jak byl v soutěži dobrej...prohlásila..."ale tato, tohle nikoho vážně nezajímá...popravdě jsem si myslela, že to přejde, ale je to stále stejné...jsem ráda, že je úspěšný, ale krom sexu se o mě v podstatě vůbec nezajímal...rozhodně si nechci své chování obhajovat, ale ta láska, pohlazení a takové ty běžné věci mně strašně chybí a s milencem se po dlouhé době zase cítím chtěná a milovaná...
(Jinak se přiznám, že mi přijdou jako manipulátoři oba dva. U manžela mě zas zarazila prohlášení "připravíš děti o tátu" a "Ty mě nemiluješ" v případě odmítnutí sexu)
@urtica od milence mi to přijde celkem v pohodě, on se netají tím že ho mé děti zajímají...popravdě já jako malá zažila něco dost podobného právě z pohledu dítěte a vím, že mi můj tehdy bezdětný, svobodný nevlastní otec dárky také kupoval už hodně brzy a to má matka ještě byla vdaná za mého biologického otce...z pozice milencovi matky mi to přijde už také zvláštní a proto jsem ani nevěděla jak reagovat, ale na druhou stranu podle toho co o nich vím, tak oni mají prostě v tomhle nadstandardní vztahy, žijou v opravdu velké harmonii, bez hádek atd. Ale tím, že u nás doma, když jsem byla malá bylo vše špatně..hádky, alkohol, agrese...tak mě to v lecčem přijde jako hezké gesto, ale v tomhle prostě nevím, co je správně a co špatně ..
Jsem ze stejného rodinného prostředí jako Ty, ale popravdě...dokonalá harmonie bez hádek by mi přišla taky podezřelá 🙂. Milenec bydlí s matkou?
@urtica to tak být nemusí, muj muž se taky zajímal o me i o deti a manipulátor neni. Ex mel priority kamarády a svoje koníčky, svoje rodiče (puvodni rodinu), práci, pak teprve nase deti a mě 🙄 Muj muž má priority nase spolecne dite, mě (a moje deti protoze ke me patří), pak práci, rodice uz nemá a se svymi starsimi detmi má chladné vztahy, kamarády a koníčky má az jako poslední. V tom se žije mnohem lépe.
@martinka_33 Byl to můj první pocit, když jsem to četla - takové to "tady bacha!" (o tchýni nemluvě, tam bych čekala, že pokud nemá rozum ona, tak ji ten chlap zarazí). Zajímat se a posílat dárky jsou podle mě dvě různé věci. Ale hodně záleží na tom, zda a jaký vztah mají teď. Pokud se s dětmi pravidelně vídá a zná je už delší dobu z pozice "strejdy", pak bych to chápala...pokud se ale s dětmi nepotkává, pak si nemůžu pomoct, ale zavání mi to kupováním si přízně.
Ale to, že mají natolik hezký vztah, že jí řekne o milence, to beru. Ale proč se tak zajímají o tvoje děti? Copak vy jste se na něčem už domluvili, že budete spolu? Já jsem pochopila, že je to zatím opravdu jen milenec.... Nevím no, ty to asi nechceš slyšet, ale mě to divné přijde. Nejdřív byste se měli poznat dobře vy dva a až později do toho postupně zatahovat děti. A hlavně až si to vyřešíš s jejich otcem. Moje velmi dobrá kamarádka takhle byla jednou nohou na odchodu od manžela a už podnikala výlety s novým partnerem a svým dítětem, seznámila se taky s jeho mámou a nakonec stáhla půlky a vrátila se k manželovi. A ta holka z toho měla v makovici pěknej guláš a co si o ní myslela jeho mutter, to ani nechci vědět 😀 Já tvoje pohnutky chápu, ale ten postup je podle mě úplně špatně.
@urtica muj muž je znal, chodili jsme společně na výlety, do solné jeskyně, na Vánoční trhy, všude kde to pro bývalého bylo sprosté slovo. Ten teda nemel problém vzit nekam deti, ale beze me a z 90% to bylo k jeho rodičům 🙄 S mužem jsme si udelali i Vánoce, deti pomáhaly zdobit stromeček a pak dostaly i dárky od nej, bylo jim 3 roky a 5 let.
tady je nepochopena základní věc. Představ si sebe s manželem, jako že jdete po lesní cestě v noci. Na jedné straně je příkop, na druhé křoviny. Jdete spolu za ruku, vedle sebe. Pokud tě manžel příliš "tlačí" na křoviny, usměrníš ho, abyste oba došli. Stejně tak pokud ty jeho příliš tlačíš do příkopu, usměrní vás, abyste oba došli.
Podobně chlap ve vztahu obvykle "hlídá" sex - je to pro něj zásadní, když není, má pocit že láska skončila. Ovšem žena zase obvykle hlídá "vztahovost" a pokud není, má pocit, že vztah skončil. A ten druhý by na výtky měl vždy adekvátně zareagovat.
Tady si myslím, že je třeba si promyslet, cože teda chci. Jasně, na obou stranách. Manžel chce křičet a ignorovat? No, asi o rodinu přijde. Co chceš teď ty jako žena, mi nepřijde úplně jasné - jestli zkusit zachovat rodinu, nebo prostě jít za milencem...?
Každopádně myslím že v tuhle situaci to sami dva nezvládnete.
@irmamala takhle nějaká vize do budoucna byla, ale spíš jen prostě jestli by si dovedl představit žít semnou a a dětmi...
@martinka_33 Ale nejde o to, že je chyba, že se zajímá o děti. Ale mně osobně připadá zvláštní, že až takhle se angažuje, když spolu oficiální pár ještě nejsou. Já jsem pochopila, že paní není rozhodnutá odejít.
@irmamala to jsem já taky nebyla, navíc muj muz nebyl v té dobe ani milenec, tedy ne po fyzické stránce, po té psychické ano, zamilovali jsme se do sebe. Spis ta máma je divná 😃 ale treba ona nevi pravdu o tom ze pritelkyne je vdaná. Já bych syna od vdané zenské odrazovala, ale kdyby prisel s tim ze ma pritelkyni s detmi (a to ze je vdaná zamlčel) taky bych jim dárek poslala i kdybych je neznala.
Měla jsem podobnou situaci, jen děti mladší,o dost. Předně..je milenec příčinou nebo důsledkem? Máš ještě manžela ráda? Máš si ho za co vážit? Chtěla bys s ním ještě dál být? Máš ještě sílu tomu dát další šanci? Dokázala bys odejít ( a nemít přehnané výčitky) nebýt milence? Zvládla bys to finančně? Dokážete se domluvit na péči o děti? Mohla bys žít chvíli sama,než se případně sestěhujete ?
Bylo mi 30, snahy už bylo až až, je těžké si připustit,že lepší to nikdy nebude. S přítelem jsme se dost dlouho vídali bez dětí, hlavně dokud nebylo rozhodnuto o dětech, na rozvod se čekalo dýl. 3 roky jsem s dětmi bydlela sama, než jsme se sestěhovali a vzali. Už jsme spolu skoro 10 let, a jediné čeho můžu litovat, že jsem to nerozsekla dřív. Děti máme ve společné péči, vycházíme si vstříc, všechno funguje,děti jsou spokojené, o otce určitě nepřišly.
tak je otazkou co chces ty.. a jestli to fakt chces nejak roseknout... kazdopadne darky od cizi zensky, ktera deti nikdy nevidela mi prijdou pres caru... Pokud planujes zmeny, tak bych teda nejdriv zkusila sama s chlapem neco zazit jinak nez na dve hodinky nekde... pac v realu muze vse byt uplne jinak.. Pokud to myslis fakt vazne tak bych casem seznamila chlapa s detma jestli si sednou.. Ten milenec je ochotny eventualne jit bydlet s tebou a detma nekam ? ne k matce? to jsou dost zasadni informace.. manzel se pravdepodobne moc nezneni a rozhodne bych se nestavila do pozice, ze za vsechno muzu ja.. vzdy jsou k tomu dva..
Z vlastní zkušenosti radím pryč od něj a zkusit nového chlapa. 12 let vztahu, děti tehdá 6 a 9 let a těch 6 let to stálo za houby, snažila jsem se jak jsem mohla, o poradně nechtěl slyšet, já byla ta špatná a vínu házel na mě. Milence jsem si našla taky, ale až poslední rok než jsem odešla. Paradoxně jsem nešla ale za milencem, tam to bylo jen o sexu.
Našli jsme se ale za 3 měsíce s mým nynějším mužem a jiskra přišla hned v prvním okamžiku. Láska na první pohled, fungovalo to vše přirozeně automaticky, brzy poznal i moje děti a jakoby to byl jejich táta, musím říct, že se o ně stará a věnuje se jim mnohem víc, než jejich otec.
Nyní čekáme brzy naše společné miminko a stále je to jako na začátku s tím, že se to jen a jen prohlubuje.
A biootec? Má určený styk jednou za 14 dní, děti ale nevidí i 6 týdnů, nezajímá se, ničím nepřispěje, rok už neplatí ani alimenty ani dluh co vůči mě má, teď je to ve fázi TO a exekuce, prostě jak mi vyčítal, že já ničím rodinu a nezáleží mi na dětech a že je chce do střídavé péče a hory doly, tak se akorát ukazuje teďka jeho pravá tvář a já jsem neskutečně šťastná, že jsme šli od sebe. Prospělo to mě i dětem a jsme šťastní 🤗
Mě teda zarazily ty dárky od maminky milence...jako proč posílá někdo dárky úplně cizím dětem? I kdyby to byl jen pytlík bonbónů??? Za mě to teda taky zavání zavazováním si a trochu tlačením na ty děti ("táta nám ani nic koupit nechce, ale hele "strejda", ten nám koupit to a to a to, i když nemusel!")
Omlouvám se konci to tím stalo se, bohužel mi to tam skočilo takto a nevím, jak upravit.