Mám hodně špatný vztah s matkou
No, je toho opravdu hodně moc ale pokusim se to zestručnit.
Od malička se mi snažili vštípit rodiče i prarodiče že život je peklo. Že je to frustrace z příšerný práce co nenávidíš, placení všehomožnýho a starosti a starosti a zas jen starosti. Postupem času mi začalo docházet že já takhle žít nechci.
Problém vzniknul když babi musela k oltáři kvůli bubnu (s mámou) a rodiče jí donutili vzít si pěknýho hajzla. Stejně to měla i máma. Když mou matku začal fotr ničit a chtěla po babi aby jí pomohla aby mohla odejít s náma řekla babi matce aby si to vyřešila sama když si o zpískala. A myslim že od tý doby čeká že budu mít stejnej osud aby mohla říct že mi to říkala a že když jsem si to zpískala ať si to vyřešim.
Ve škole mě šikanovali celejch 9 let (jsem ročník 88) nikoho to nezajímalo učitelka, matka i fotr mi řekli že to já se ke spolužákům chovam špatně a že si za to můžu sama Když jsem byla matce svěřena do péče šla jsem už na účnák. Matka dávno žila s přítelem co mě častoval termíny jako ,, kozo-huso-káčo-krávo pitomá´´ a ,,mladistvá děvka´´ když si na mě vybíjel (slovně) vztek z toho že se na něj jeho vlastní děti vykašlali máma stála opodál a ještě to vypadalo že s nim vlastně souhlasí. Když jsem přišla za ní a chtěla vědět jakej má na to či ono názor nebo jestli by mi s něčim neporadilařekla: ,,seš dospělá dělej si co chceš´´ Tak jsem se koukala chytnout chlapa abych co nejdřív vypadla v tý době zavolal syn přítele mé matky s tim že se mu nelíbí na vejšce a že v polovině semestru chce na jinou školu. Jo, to nebyl problém. V tý době jsem přerušila nástavbové studium poněvadž jsem musela do práce abych přispěla na nájem přítele u nějž už jsem bydlela. Když jsem se vrátila za matkou abych se jí zeptala jestli je nějaká možnost si dodělat jeden rok nástavby řekla že jednu šanci jsem měla a že další nedostanu. Ok, řekla jsem si. Roky běžely, za pár 30. Mam práci, střechu nad hlavou a vedle sebe skvělýho chlapa, jsem bez dluhů život jsem si srovnala hezky.
Když jsem nedávno napsala matce co žije s babi jak se tam maj a jak je na tom babi zdravotně řekla mi ať si jí zavolam sama že mi nebude dělat prostředníka. To mi už hnulo žlučí a natřela jsem jí to.
Už to chci vyřešit, někam to dotáhnout tak jsme se domluvili že se sejdem na půli cesty a vyřešíme to. Nenecham se šikanovat a od nikoho a pro ty co měli bejt rodina už vůbec!!!
🐻
To je hrozný, že může takhle někdo žít, že je život peklo. Vždyť se říká jaký si to uděláš takový to máš. Takže když ty budeš chtít žít jinak než tvá matka a babička, tak žij jinak. A když cítíš, že tě vysávají a chtějí aby si žila stejný život na prd jako mají ony, tak se s nima nestýkej. Žij si svůj život a udělej si ho hezký, stejně ty dvě to asi evidentně zajímat nebude, že ty si žiješ jinak než ony. A ani je nepřesvědčíš o opaku.
Ahoj, treba ti bude utechou muj pribeh, viz na mem blogu. Jeste mi zbyva kus dopsat, ae treba ti bude utechou ze vtom nejsi sama. Jinak ja s mamou nejsem v kontaktu uz 5 rokem. Ona o to nestoji.
@torlara Četla jsem to celé, ale tohle jsem z toho nevybadala.. závěr že se nenecháš sikanovat od nikoho mi přijde jasnej a nějak z toho "neslyším" strach z konfrontace ani prosbu o radu.. což potvrzuje i prohlášení jak jsi ji to natrela...
Nemám čím přispět, tedy nebudu víc komentovat...
Jo, poplácat po zádech bys potřebovala hlavně od té nejbližší, maminky ... pokud to ale neudělá, nebude schopná té retrospektivy, tak už se tím opravdu snaž více netrápit a pokračuj ve svém životě tak, jak jsi to doteď zvládla. Je super, že jsi udělala první krok, ale nenech se zahnat do kouta, aby Tě zase zranily. Chápu, že člověk občas ve vyprávění možná malinko některé události nebo proslovy přežene, ale podstata je pro mě jasná - zvládla ses vyrvat generačními prokletí a za to klobouk dolů.
Máme roky trable s tchany. Hlavně pro manžela je to peklo. Po delší době jsme zvažovali konfrontaci, ale pochopili jsme, že to nemá smysl. Oni vidí problém pouze u nás, když jim řekneme, co v té nebo oné situaci řekli, nebo udělali, popřou to nebo se smejou. Záleží co od té konfrontace čekáš. Jestli predpokladas., Že jim něco dojde, s největší pravděpodobností se mylis.
Ahoj tak to vystřižený Roman.zivot s takovou matkou,to mi něco připomíná,už od malička jsem byla ta špatná.nic co jsem udělala neudělala vše špatně víš má matka vychovala mne a bratra tím způsobem,že chodila na samé schůze doma byla minimálně do práce chodila a my dva jsme se vlastně vychovávali sami otec se mi věnoval zase o poznání více,tak že vše má strany dvě.pres dvacet let jsem žila v manželství s člověkem,že kterého se stal alkoholik agresivní chování vůči mně i dětem stupňovalo se až jednou po jedné rané starší syn nevydržel vyhodil jo ven z bytu a já si uvědomila,že mi dal silu,abych to útlá.nezklamala jsem. Mám pět dětí,a tak jsem se bála samostatnosti a nevěřila jsem si.dokazala jsem to a je to fajn.ale dle matky,jsem zase ta špatná já.co si dovoluji otce rodiny vyhodit a rozvést se.alimenty neplatí co si dovoluji je chtít,když jsem to ukončila já.at dělám co dělám vše jsem špatná já taky nevím jak bych si měla najít cestu ke své matce .jinak hodně stesti
Co od té konfrontace čekáš? Já nemám s máti vztahy úplně perfektní, ale kdykoli jsem se snažila ji cokoli vysvětlit, že to tak nebylo, že já to vidím jinak, tak to přetočila, že jsem stejně byla za tu blbku já, já jsem ta špatná a nevděčná dcera, jsem pro ni zklamáním a pod.
Takže spolu vycházíme, já se naučila ji zabrzdit, když zas nabírá ty svoje obrátky a hlavně si to nepřipouštět, ona si neuvědomuje, že mi ubližuje a "myslí to dobře". To prostě nezměním a ji nepředělám. Mám svůj spokojený život s báječným manželem a na rady svých rodičů se snažím zapomenout.
Víš ono ona je každá rada těžká.Chápu,že od mámy chceš slyšet aby tě pochválila,že jsi šikovná a že tě její chování bolí a zraňuje..Ale co když to neudělá?Pohádáš se s ní a vmeteš jí to do tváře?Jestli se ti potom uleví,tak to udělej.Ono opravdu nejde poradit udělej to nebo ono.Udělej to,co sama cítíš že je dobře.Druhého člověka nepředěláš a pokud ten druhý ani nechce změnit chování,tak jen zbytečně plýtváš energií a doplatíš na to ty sama.Asi bych ti k tomu jen řekla "odpusť,ale nezapomínej".Nekaž si život těmito špatnými pocity a vzpomínkami.Až se s mámou sejdeš,měj to v sobě srovnané.Buď vyrovnaná,usmívej se.buď nad věcí a hlavně buď spokojená se svým životem.Mámě ten její neber,ale respektuj ho,je to její volba a ty máš svoji.Přeji ti ať to dobře dopadne😎
Tak už jste se sešly? Za mě jsi udělala správně, že ses za sebe postavila, ale byla bych stále na pozoru - může tě zase srazit na kolena, když se sejdete, určitě je to bezcitný člověk a dokáže říct hodně hnusných věcí, co se tě dotknou. Asi bych neváhala, kdyby se o to nějak snažila při tom setkání, jí jednoduše a ve zkratce říct, že to nemáš v životě zapotřebí a nechceš je už nikdy vidět (kdyby se chovala nějak blbě, chtěla by tě ponižovat apod.). A poděkovala bych jí za to, že mě naučila, jak nebýt matkou.
@torlara ty jo, takový příběhy mě vždycky naplňujou smutkem, že se k sobě takhle lidi dokážou chovat, natož mámy k dětem...ale víš co, ono to pramení zase z její minulosti, ty ses z toho začarovanýho kruhu dostala, tvoje máma ne...určitě i ona je plná těch negativních emocí vůči své mámě a ta zase vůči té svojí. Asi by bylo fajn si to pamatovat při vašem setkání.
Teď ve čtvrtek jsem zrovna koukala na seminář Nevýchovy na toto téma - že tvoje dítě odkoukává i vztahy, jaký máš se svou mámou. A že je potřeba chovat se k sobě pěkně, no, u vás to asi moc nepůjde, ale být tebou, tak jí při vašem setkání upřímně a bez výčitek a ošklivého tónu v hlase (protože ten to jen zhorší!) řekla všechno, co máš na srdci, třeba i to, že jí máš i přes to ráda (protože kdyby ne, tak by tě to netrápilo) a že by sis přála, aby byl váš vztah pěkný, ale že nedovolíš, aby na tebe byla znovu zlá. Možná tě překvapí a možná k sobě najdete cestu zpátky, možná, že ne, ale alespoň si v budoucnu nebudeš muset vyčítat, že jsi pro to neudělala maximum.
Hlavně se opravdu drž a nezačni vyčítat, je důležité to všechno jen jakoby oznámit. Jinak se bude cítit jako že jí napadáš a bude se bránit a naoplátku útočit na tebe.
A ještě si dovolím malý psychologický rozbor tvé mámy - je to celkem jasné, protože ona ve svém dětství nikdy nenašla pochopení u rodičů, byť se jim zřejmě snažila zavděčit jak mohla, tak když potom našla aspoň špetku pochopení u svého přítele, tak se ho držela zuby nehty i za cenu, že ztratí tebe, snažila se zavděčit zase jemu, aby ho neztratila. Myslím, že to je i celkem přirozené, dospělá ženská potřebuje cítit oporu zase v jiném dospělém člověku, dítě jí k tomu nestačí, proto dala přednost jemu před tebou. Ale v zásadě je to uvnitř ta stejná zraněná holka jako ty, jen ty ses s tím poprala trochu líp.
Pevně držím pěsti ať se ti podaří z toho začarovanýho kruhu dostat a ať ty máš vztahy se svými dětmi tisíckrát lepší!
Všem děkuji za Váš názor budu muset se nějak obejít proti matce.a budu si žít tak jak chci.ted jsem šťastná a byla bych ráda,aby to tak zůstalo. Snad postupně pochopi,že i já mám nárok na trochu stesti
Nemelas to jednoduche. Ted mas vlastni zivot. Nenech se vtahnout do jejich problemu a zij si dal zivot podle sebe. Mely by byt obe na tebe pysne a prat ti to. Nedokazu si predstavit, ze bych sla za mamou a na muj dotaz, ze bych si chtela dodelat skolu, by rekla ne. Vybrala bych neutralni pudu, partner ti bude urcite oporou a pripadne se te zastane. Jestli mate deti, treba je obe rady uvidi. Nebo si dej sraz vzdy s jednou z nich, vem s sebou partnera a deti, at jste v presile. A hlavne si nenech nikym namluvit, jak je vsechno jen hrozne a zivot je pes.