Mám děsnou matku, co s tím?
Ahojky, jdu si pro radu, nebo se jen vykecat, já nevím. Moje máma byla zlatá, pomáhaly jsme si navzájem, byly jsme nejlepší parťačky. Nastal ale zvrat, když jsem se vdávala a řešilo se, jestli si půjdeme s manželem svojí cestou nebo zůstaneme s rodiči ve dvougeneračním domě, kde je myslím místo i pro tři rodiny, maminka mě docela přemlouvala, že mi bude pomáhat i s malým, který byl na cestě, že to bude fajn. Manžel si v tu dobu rozuměl s mámou, ale hlavně s tátou, oba jsou kutilové, tak jsme přistoupili na to, že budeme všichni spolu. I já jsem vyrůstala ve velké rodině, mezi babičkami a tak a tak jsem to tak chtěla i pro syna. Bohužel jsem ale udělala mega chybu.
Manžel začal rekonstruovat spodní patro a než se narodil syn, stihli jsme novou koupelnu i ložnici a kuchyň, obývák a dětské pokoje zatím čekají, mezi tím jsme chodili jíst k našim, nebyl problém. Ale když se narodil syn už to začalo: babička se naprosto změnila začala radit a to i ve chvíli, kdy jsem jí řekla,že o to naprosto nestojím. Začalo to dost nenápadně těmi radami, ale pokračovalo to v nerespektování mých výchovných metod např. syn si vytáhl odrážedlo, stoupnul u něj a přepadl, utěšila jsem ho a v poho, jenže pak u toho samého odrážedla začal stoupat znova, tak jsem mu ho sebrala a syn začal hrozně zuřit, byla jsem odhodlaná, že mu tu hračku nedám jen proto, že řve jak tur, přiběhla babička, seřvala mě na tři doby, jak si můžu dovolit toho chudáčka tak trápit, vrazila mu odrážedlo, přes které znovu upadl. Připadala jsem si jak pako.
To ale není všechno, mamka začala kritizovat, v podstatě podle ní nedělám nic dobře, doma mám prý nepořádek, ano uznávám, že nestíhám (podle babičky by ale neuklidil nikdo 3x za měsíc myje okna, podlahy i 3x za den - budiž má na to čas) manžel mi prý stejně uteče, protože jsem neschopná.
Když mi přijede návštěva oheň na střeše. Prý pořád živím nějaké "papáče" Přitom máme se švagrovými zvyk, že každá vaří jednu neděli a ostatní jsou zváni na oběd. Mimo to s manželovou sestrou máme super vztah někdy přijede, pomůže s něčím nebo pohlídá malýho, někdy přijede neteř, aby hlídala nebo tak. Kamarádky už raděj ani nezvu.
Přijde mi, že schytám cokoliv, co udělám. V poslední době mi nadává i sprostě. Přemýšlím, jestli není nemocná? Nevím jestli na ni řvát, nebo to ignorovat. Když jí něco vyčtu, okamžitě řekne, že za to stejnak můžu já.
Když jsem si včera postěžovala manželovi, že už to s ní nejde, tak mě ráno sjela (nejspíš zase poslouchala za dveřmi), že jsem nevděčná, že si mám nechat nprojít tou svojí blbou hlavou, kdo je pro mě důležitější, jestli ona nebo ten můj andělíček policajt (jako manžel) .
Spoustu lidí mi asi poradí odstěhovat se, ale to nejde už kvůli tomu, že jsme do domu vrazili dost peněz - fasáda, koupelna, kuchyň, jezírko na zahradě a tak. Co jiného ale dělat moc nevím, kdo poradí?
Asi bych si sedla ve čtyřech a vyjasnila situaci. Vysvětlit, že babičky mají jiný pohled na výchovu než matky a bohužel se liší i od jejich vlastních výchovných metod, které používala na tebe. Tvoji mamce do výchovy taky někdo kecal? Bydleli taky s rodiči? Asi bych do toho zapojila i tátu, pokud se postaví na vaši stranu, myslím, že budete mít vyhráno. Ale podle mě je opravdu jediná cesta vyjasnění. Komentování ve dvou doma s manželem toho moc nevyřešíte.
Já sice takový problém nemám a ani nebude. Bydlíme sami, ale s kupováním hraček problém bude a jsem připravena si to případně s tchánem nebo svojí mamkou vyjasnit 😉
A stojí vám ty investované peníze fakt za to? Žít ve stresu, nechat si ničit manželství i přátelské vztahy, nechat děti koukat se na to, jak vám rodina nadává? Opravdu za to ty statisíce stojí? I kdyby maminka trpěla nějakou psychickou labilitou, dokud ona sama neuzná problém a nebude ho chtít řešit, tak s ní nejspíš nehnete. POkud jste investovali do něčeho, co není papírově vaše, tak to sice byla obrovská chyba, ale zůstávat kvůli tomu někde, kde je vám zle, to je chyba ještě větší. Zázraky se nedějí a instatní řešení neexistují, pokud jde o mezilidské vztahy.
Můžete třeba zkusit nějaký čas na všechno důsledně a klidně odpovídat "nám to tak vyhovuje" a kontakt v co největšé možné míře omezit, třeba ji to přestane časem bavit. Ale chce to pevné nervy. Rozhodně bych se nesnižovala na její úroveň a nekřičela bych ani bych nic nevyčítala, když to evidentně nepadá na úrodnou úůdu. Možná zkusit komunikační techniky, které platí na malé děti - uznání pocitů "No jo, máš to s námi těžké, bydlet s někým, jehož jednání neschvaluješ, musí být stresující." A nic víc. Chovat se dál po svém, neustupovat, při konfliktu mlčky odejít nebo se co nejvíc klidně vymezit "Nekřič na mě, nebuď agresivní, přijď si promluvit, až se uklidníš." "Tohle je moje dítě, já rozhoduju o jeho výchově, takže tu hračku teď nedostane, i když s tím nesouhlasíš" atd.
Mě jen zaráží, že otočila až o tolik, je to divný, možná tam opravdu je nějaká fyziologická nebo prostě nějaká jiná vnější příčina... 😒
Dvougenerační domky nejsou dobrý nápad :( akorát se divím, že to dělá tvoje vlastní maminka, kdyby to byla tchýně, tak to ještě pochopím. Nevím v jakém je věku, ale ženy se v určitěm období mění a jsou více citlivé. Jinak bych si určitě promluvila a v klidu. Jinak bych zkusila zařídit to, aby každá rodina měla oddělené vchodové dveře 🙂 jinak držím palce, ať to přežiješ
Vchody máme oddělené, to byla manželova jediná podmínka, babička má ale klíče. Mamka je hodně sama, se sestrou se pohádala před lety, ani nevím proč, mluví spolu, ale nenavštěvují se. Kamarádky odstřihla, prý jsou to jen drbny, na srazy ze ZŠ a bývalá práce nechodí, prý o čem by si povídala a má moc práce s úklidem a vařením.
Ještě mě napadlo, co přechod? Kamarádka mi takhle říkala, že se jí po letech teroru přišla omluvit tchýně, že měla děsnej přechod a zpětně vidí, že to prostě nebyla ona, a že si uvědomuje, že se často chovala jako šílenec...
Ahoj. No v podstatě souhlasím s radou @lauranosi .... Já bych asi vzala nohy na ramena a utíkala pryč.
Ale nejdřív bych taky zkusila si důsledně s maminkou promluvit a trvat na svém.
Ono je to těžké, ty si asi na mamku moc nedovolíš, já jsem svojí mamce několikrát dost drze nastavila hranice, když bylo potřeba a pak jsme se třeba i nějakou dobu nebavily...
Úplně ve mně vře krev, když čtu tu příhodu s odrážedlem 😀 no tak to né jako... To bych svoji maminku asi odtáhla za ruku někam bokem, podívala se jí tim nejpřísnějším pohledem do očí a řekla jí, že moje výchovné postupy mi laskavě nebude nijak narušovat ani komentovat, že si svoje dítě budu vychovávat podle sebe a že se s ní o tom ale vůbec nehodlám bavit !!! 😝
@svetlanap Já bych začla tím,že nebude mít klíče a volný přístup do vašeho..Toto vždy jen po domluvě..A ty by si zas neměla mít případně klíče jejich..Dál by se vidělo jak to bude fungovat
Ja mam za sebou bydleni v dvougeneracnim dome, dokonce tedy ob generaci, s babickou, a jedina rada je se odstehovat. Ja vim, ze tohle slyset nechces, ale takove souziti ti akorat znici vztah, zdravi, sebevedomi i celou rodinu. Za to zadne penize na svete nestoji. Taky jsem zkousela tisic domluv, tisic zpusobu jak vychazet, ale vsechno vedlo jen k horsimu. Kdyz jsme se odstehovali, videla jsem, jaky ten zivot byl a nechapala jsem, jak jsem to mohla snaset. Konecne, kdyz jsme s muzem bydleli sami, jsem se mohla nadechnout a plnohodnotne zit.
@svetlanap Jestli je část oddelena domu vaše, pronajmete ji a sami se odstěhujte jinam. Nájemníkům máti radit nebude🙂
No a jestli vám tam nepatří nic, tak jste se holt (draze) poučili, že investovat do cizího je pitomost. Co jde, prodejte nebo si vezměte s sebou a odstěhujte se. Vícegenerační soužití je funkční jen s velkou toleranci na obou stranách, což není tento případ. Čím dřív si uvědomíte, že to nelze, tím líp pro vás.
A nebo ještě zkusit dusledne oddělení obou domácnosti. Třeba hláškami o jedlicich matinka chce naznačit, ať raději investujete do bytu/baráku? Něco ve smyslu: "my jsme jim dali bydlení a oni ted peníze utrácejí za hosty"?. A stejne tak může být I přesvědčena, že sami jste si barák nepostavili, tak vám muže kecat do úklidu, výchovy dítěte atd.? Prostě vás nebere jako "plnohodnotného" člověka, nebo jak to napsat🙂
Dům nám dali přepsat už po svatbě, celý, vč. jejich půlky, mají zde věcné břemeno dožití.
@svetlanap pokud se mamčina povaha změnila náhle a nečekaně, může za tím nějaká nemoc, případně to může být přechodem, ale to je její problém. Rozhodně bych vyměnila klíče od bytu a důsledně zavírala. Rozhodně bych si nenechala mluvit do výchovy dítěte, ty jsi matka, ty rozhoduješ. Chtělo by to si s vašima promluvit a dát jim najevo, že takhle ne. Prostě si naférovku vyříkat věci. Podle mě to už ale nebude dobrý, máma se jen tak nezmění. Podle mě to má jen jedno řešení a ty to víš, jen se ti do toho nehce, ale podle mě nájemník za vás je nej řešení...
@svetlanap mam taky desnou matku a cekam na dobu, kdy tu nebude. Je to strasny, pro drtivou vetsinu lidi nepochopitelny, nevdecny a kruty, ale je to tak. Jede po nas jak po uzenym, vsechno co udelame je neprosto spatne. Vsechno co koupime, je k nicemu...to ze si to pak koupi taky, to uz je mimo. Penize vrazime jen do domu a jeho okoli. Dovolene se u nas nevedou, v lete jsme byli na tyden v Orlickych horach a ja si to ve finale vycitala, tak moc jsem od ni za ty roky masirovana. Zrovna ted o vikendu jsme resili paradox....mame spolecny kotel, jenze oni maji maly byt, my cely vrsek, oni si nechali obyvak z venkovni strany utemovat zimni zahradou, doma i rano maji 23 stupnu, my v obyvaku 19.... my zatopime, oni delaji vsechno proto,aby se netopilo, protoze je jim vedro...ale ze ja tady mam dve maly deti, jeste odpoledne jsou ledovi, treba vcera jsme se na 23 stupnu dostali ve 4 odpoledne, jeste ve 2 jsme tady meli pouhych 21. A o konfliktech ohledne deti, souziti a o nesneseni cizich lidi u nas nebo sousedu atd. je skoda mluvit. Ono utect je jednoduche rict, ale uz hur se to dela. Ano, v nedeli bych za odstehovani udelala vsechno, ale ted nam hypo nikdo neda a ona me z moji pulky domu nevyplati, nema z ceho. A to, ze je nam lito penez, ktere jsme sem vrazili, to nam teda je. Nikdo si je netiskneme. Chapu te, ale radu nemam. Jo a na menopauzu to tak dlouho uz netypuju.... to by ji ta moje musela mit asi odjakziva! 😀
@svetlanap Je to asi hloupé, ale nemohla by sis s maminkou sednout a v klidu jí říct, že ji máš ráda, že tě trápí jak se hádáte a že by jsi chtěla aby jste se respektovali. Nemůžeš ji vzít někam kde budete jen vy-třeba na strávenou dobu u holiče,pak cukrárna...kde si prodrbete. Říct jí, že si vážíš jejích rad, že si někdy ráda necháš poradit, ale taky si chceš najít tu cestu sama a rozhodnout se podle sebe.
Taky mi mamka radila a hodně krát jsem si její radu vzala k srdci. Oni mají něco za sebou a chtějí aby jsme se vyvarovali nějakých chyb. Ale také jsme se pohádali a já byla ráda že jedu pryč. Ale pak mi mamka umřela. A já už nemám ani taťku ani mamku. Mám dva kluky, a ty rady by se mi někdy hodily. Ani nevíš jak bych byla vděčná za pomoc, za hlídání, ...Ještě že mám úžasnou tchýni.
Být tebou tak jsem také strašně naštvaná a zuřím, ale zkus s ní nějak promluvit. Vyrazit si jako dcera s matkou někam. A pokud to nevyjde, tak jediné asi je se odstěhovat
@heduska82 pokud je taková odjakživa, tak nechápu, proč jste šli do bydlení dohromady. Škoda peněz, nervů a času. S tím topením to je šílený, ale nedá se nějak to topení oddělit? Třeba mít možnost topit jen pro vás nahoře a ten dolní byt nevytápět a v případě potřeby zapnout i topení dolů?
Tak nám třeba teplota kolem 20 st stačí,být víc tak už se potíme..ale o to nejde,spíš o to,že se nedokážete dohodnout a to je škoda
Nezávidím, můžu Ti napsat IP. Každopádně u nás teror ze strany tchýně a tchána...
Doporučuji Ti se odstěhovat, taky to budeme řešit a ano, taky už máme velkou část domu zrekonstruované...
@svetlanap Každopádně všichni, včetně prarodičů, známých atd. si prostě mají uvědomit, že rodiče nestojí o nevyžádané rady k výchově atd. Tohle prostě nedělá dobrotu...
A pokud my zůstaneme v domě s tchánama, tak jsem přesvědčena, že až umřou, chci se odstěhovat, nechci bydlet se svými dětmi...Tchýně nejednou plakala jak ona byla chudák, její tchýně příšerná, jak její tchýně dělala rozdíly mezi vnoučatama a jak dělala to či ono a teď dělá to samé. No, nemám pro ně moc slušných slov, tak se raději nebudu vyjadřovat :( a jak jsem řekla i před tchýní, když jednou řekla, že my s manželem budeme bydlet místo nich a jedno dítě místo nás, tak jsem řekla, že tady bydlet nebudeme, že nechci bydlet se svými dětmi jak budou dospělí, ona čuměla jak puk, vůbec to nechápe, proč bychom s dětmi nebydleli, vždyt to je přece super 🙄
@svetlanap Nebudu radit nic k mezilidským vztahům, protože to je fakt těžké a každý jsme jiná povaha. Nicméně - přidávám se k názoru výše - stojí ti ty investované peníze do domu za tenhle stres? Který navíc neskončí, ale zřejmě se bude stupňovat... Když budu hodně hnusná (ale objektivní a věcná), tak ten barák stejně jednou zdědíš, ale pro to, abys do té doby mohla ty i tvá rodina žít v klidu a v pohodě, sbalte si kufry a rychle někam jinam. Podle mě je to jediné řešení popsané situace, které opravdu zabere a to hned. Radikální řez totiž ve finále bolí daleko míň než dlouhodobý rádoby-řešení, které se stejně ukáže jako nanic.
bohužel ti řeknu to co nechceš slyšet...odstěhujte se.. jiné to nebude.....
To mi tak trochu pripomina moji milovanou babicku...My s ni teda nebydlime ale,na malou jsem moc hodna,mala je jednou moc hubena,pak tlusta,pak ji cpe furt sladky,pak zas nema puncochy,pak je zas nabalena......A ja mela jet studovat a ne si ji delat a bla bla...O tech hrackach ani nemluvim....
Svym zpusobem chapu co prozivas,ja bych ji asi rekla ze si vazim toho,ze tam bydlite,ale ze jste dospeli a ze je to tvoje dite a ty ho budes vychovavat jak uznas za vhodne😊
@evulina77 tak asi jsem to nadnesla, kazdopadne od doby prechodu je to za trest, vzdycky se dusovala, ze nebude jako jeji otec....cha, je jeste tisickrat horsi a vekem se tehle problem prohlubuje. Topeni bohuzel oddelit nejde, krbovky se sem nikam dispozicne nevejdou, uz jsme to probrali horem dolem.... a proc jsme tady s ni? Protoze s manzelem jsme se brali cca rok pote, co umrel tata, vsechno v mych 21 spadlo na hrb me, s hysterickou matkou jsem objizdela urady ohledne prepisu po tatovi atd. V zivote nevyplnila ani adresu na dopis, o vsechno se staral on. Myslis, ze by necemu pomohlo, kdybych ji tady v tom nechala vykoupat? Navic kam bych v te dobe sla? Vydelek v te dobe byl polovicni nez jsem mela pred materskou, kam bych se s tim hrabala a ona by odsud nesla. Pak se sem po letech nastehoval jeji dlouholety pritel, v zasade byl na nasi strane, ale aby s ni vydrzel, tak jede po jeji lajne. Takze asi tak. Ono to neni vzdycky uplne jednoduchy.
@svetlanap - něco jinýho je, když ti vlastní matka radí (protože to matky prostě dělají, už si tím jednou prošly) a něco jinýho je, když tě sprostě uráží a napadá i před vlastním dítětem... Možná, že by za tím mohla být i nějaký psychická nemoc, popř. i problémy u nich doma... Každopádně bych svolala rodinou radu a pokud se nesrovná, hledala bych možnost , jak se odstěhovat. A prozatím bych stopla všechny další investice do domu. 😔
@japona no, to nejde. On ten barak je pomalu 40 let stary, kohouty temer nefunkcni, moje matka razi nazor, ze ona uz do baraku nevrazi ani korunu a ja ty penize fakt nemam, sami jsme v lete za 50000 menili topeni u nas. Navic nevidim duvod, proc bych je mela sponzorovat, kdyz si koupi kdejakou hovadinu za tisice, kterou mozna pouzijou jednou, ale mati ji strasne musi mit. Oni se taky nepodili na zatepleni celeho baraku, my musime dat pulku na plot, ale na dva obr balkony nam taky nedaji.... Moje matka neresi, kde na vsechno penize bereme, kdyz neco chce prosadit, nafoukne se k prasknuti. Neskutecne zavidim brachovi i segre, ze jsou mimo a delaji si co chteji a uz chapu, proc odsud utikali a nechteli to ani zadarmo! To se musi zazit...
Nevím jak máte řešené to oddělení od vašich ale asi bych vyměnila dveře za nějaký přes které nebude slyšet nadále zamykat aby ti tam nelezla a nemohla kritizovat.A pak hlavně dost důrazně říct co ti vadí a co si nepřeješ aby dělala.Pokud to nebude respektovat omezit kontakt na minimum.Udělal jsem to tak taky a mám najednou svatej klid.Pro někoho je to možná moc ultimativní, ale hold někdy to jinak nejde.