Maličkosti nebo opravdu problémy s tchýní?
Prosím, zde je jen „stručný výpis“ nešvarů mé tchýně. Velmi nás to trápí, ona však tvrdí, že jsou to maličkosti. Myslíte si to taky? Nám to tak nepřijde, ale je možné, že naše averze vůči ní je už tak velká, že to třeba vidíme zkresleně.
1) Nabízí naše věci svým známým, bez našeho vědomí tím pádem i souhlasu.
2) Když peču – nezeptá se, nedovolí se a láduje si buchtu sebou. Ráda bych jí dala, ale nemám možnost ani nabídnout…bere si sama, bez dovolení, bez zeptání.
3) Zvala cizí lidi k nám do domu, ukazovat jim, jak jsme si to zařídili!!!!!!!!!! Bez našeho souhlasu, bez pozvání se porstě zjevila s někým ve dveřích, komu šla ukázat jak jsme si zařídili dům.
4) Vše, co se nám stane nebo co řešíme (nemoc, dovolená, soukromé problémy, za kým pojedeme na návštěvu, co jíme…) = prostě všechno, telefonuje po svých známých a probírá to se svými kamarádkami. K nám se postupně vše dostaneme a nestačíme se divit.
5) Neustále chodí pozdě. Nezavolá, nenapíše, neomluví se,ani se nezaptá, jestli se nám její návštěva ještě hodí, jestli nemáme nějaký jimý plán, když zpoždění je průměrně 1 – 2 hodiny. Přijde jako že nic neděje..
6) Neustále nám telefonuje – opravdu to obtěžuje, protože nám nic nepotřebuje, ale volá cca 10krát denně, třeba i v 10 večer. Bydlí kousek od nás… Zajímá se o to , kde jsme , s kým jsme, jak dlouho jsme tam byli, o čem jsme mluvili atd…. Do toho jí přece nic není!
7) Přemíra návštěv po porodu…prostě jezdila, všední den, víkend, odpoledne , večer… mě se nikdo neptal…
8) Po porodu doma – nutila malinké dudlík takovým způsobem, že malá kroutila hlavičkou a brečela, protože ho nechtěla. Musela jsem jí vysloveně okřiknout, aby toho nechala.
9) Nikdy se dopředu neozvala, ža chce vozit kočárek, když se tu znenadání objevila, rozčilovala, jakto že vozí kočárek někdo jiný.
10) Týden po porodu psala manželovi, že přijde na návštěvu v 18:30. Prostě to oznámila, neptala se, nedovolila se, na pozvání už vůbec nečekala. Ve skutečnosti dorazila po 20:00 Byla jsem už v tuto dobu vyčerpaná, unavená a těšila se do postele. Návštěva trvala tři hodiny, neměla se k odchodu a tak jsem se já mezitím umyla a pak umytá, převlečená ke spánku, jsem seděla na gauči a zívala. Manžel jí napomínal, ale marně. Odešla, až když jí došlo víno.
11) Povídá kolem lži o malé nebo věci zveličuje, jak strašně trpí na koliky (na žádné netrpěla), jak pořád spí (vždyť je to mimino, to miminka přeci dělají). Že spí vždycky, když ona přijde – že jí to asi děláme naschvál…
12) Když si chce pochovat malou, řekne „Dej mi jí, puč mi jí“ nečekána odpověď a prostě jí už tahá z náruče, nebo z postýlky.
13) Bere nám kočár bez dovolení z ruky, a pořád malou upravuje v kočárku a tím jí budí. Hlavně žádnou úpravu nepotřebuje a v kočárku klidně spí. Než jí začne tímhle rušit.
14) Ukazuje malou bez našeho souhlasu svým známým, ať jsou čistí, špinavý, spocení, ruce od hlíny, smrdící kouřem od cigaret. Každopádně jí nenapadne zeptat se nás, jako rodičů, jestli bychom jí neukázali… Když jsme jí řekli, že takhle ne, byl obrovský problém.
15) Venku zima, prší, fouká vítr…pořád jí sundavá čepici, nebo odkrývá deku, aby byla pořádně vidět v kočárku! Když to řekneme, opět problém!
16) Nerespektuj nás jako rodiče. Malá zabrekne ze spaní a už je u ní, i když my jsme ve stejné místnosti. Malá spí v postýlce, jen otevře na chvilku oči, nebo si jinak uvelebí a už je zase u ní a mluví na ní, tak jí zase probere…. Optě, naše upozornění k ničemu.
17) Na jedné návštěvě jsme dělali společnou fotku, tchýně stála opodál a bez dovolení sahala po kočárku a obracela ho, že s ním někam pojede. Všimla jsem si toho a tak jsem se zeptala, kam jede, že malá bude spinkat ve stínu, kde je a za chvilku jí dám napít (venku byla ta šílená vedra). Než jsme se se vyfotili (cca 15 vteřin), kočárek byl stejně pryč…tchýně si ho bez dovolení i přes náš zákaz odvezla…nevěděli jsme kde máme dítě, kam šla nic….
18) Začala nás pomlouvat, jak jsme nevděční, prolhaní a falešní, a že jí nechceme malou půjčovat, že jí vůbec nevidí. Nám nic takového neřekne a chová se, jako že se nic neděje a že je vše v pořádku…
19) Když má malou u sebe, pořád s ní odchází někam pryč z našeho dohledu. Malá u ní brečí, ale nedá jí zpět ani mně, ani manželovy. Natřásá jí takovým způsobem, že malá řve stokrát tolik, až jeden z nás jde a prostě jí musíme malou vzít, abychom jí uklidnili.
20) Když jsme u tchýně a malá chce spát, zavírá mi v náručí oči, ale pobrekává, protože nemůže zabrat, tak potřebuje mít klid, a já s ní tedy jdu do jiné místnosti. Tchýně kde za námi, běhá okolo nás, aby na ní malá viděla a dělá na ní opičky a neustále opakuje, že určitě nechce spinkat!!! Malá řve pak jako tůr… Jednou mi takhle u ní usnula v náručí a ona přišla, že si jí pochová, tak jsme s manželem řekli že teď ne, že vidí, že spí. Jí to nezajímalo a malou mi prostě násilím vytrhla z náruče… Manžel zasáhl, ale nebylo to nic platné, stejně si jí vzala, probudil a malá brečela a brečela, tak jsme se sebrali a jeli domu.
To je asi to nejpodstatnější. Na toto téma se už konaly dvě rozmluvy, které nebyly k ničemu. Tvrdí, že to jsou absolutní „prkotiny“. My jsme ti špatní, ona ta bezchybná a dokonalá. Žádné vysvětlení, žádná omluva, žádná změna z její strany. Začali jsme se s ní tedy vídat minimálně tak jednou do měsíce, ale i to je na nás moc…Má tohle ještě šanci fungovat? Máte zkušenosti, rady? Nebo prostě přetnout veškeré vazby s ní? A mít konečně klid?
Proboha 😠 Bych s ní vyběhla takovym fofrem.... Nemáš už svatozář?
Teď vážně.. Evidentně je tchýně člověk s potřebou naprosté kontroly nad vším a všemi, která zřejmě pramení z vlastní vnitřní nejistoty.. Potřebuje být "potřebná" a snažší je pro ní řešit cizí život, než ten svůj.. Ta paní nemá vlastní život? Má manžela? Koníčky? Bohužel asi neporadim... Je mi jí moc líto :( A vás taktéž :( Tohle jsou velmi závažné věci - soukromí, atd., režim miminka.. Pokud ti tvrdí, jak jsou to maličkosti, počkala bych si na reakce a odpovědi v diskusi a pak bych jí to tady dala přečíst.. Asi by jí to bylo stejně příjemné jako vám, když rozebírá Vaše osobní záležitosti s "cizími" lidmi !!! Nastavit hranice, okamžitě, nekompromisně a klidně, je to váš dům, vaše soukromí, váš život a vy máte právo žít si ho po svém, bez cizích návštěv a neustálého zasahování zvenčí, přestože je to babička vašeho potomka a evidentně vás má ráda a nevidí v sobě "škodnou". Doporučila bych jí"rodinnou konstelaci", lecos by si mohla v sobě vyřešit a ujasnit, ale tohle se fakt nedělá... 🤐
To je silene psycho!! Jak to popisujes, tak fakt jedine utnout kontakty :( kdyz to jinak nechape.
Nevim, jak jste se zachovali v tech vsech situacich. Utnuli jste ji radne hned od zacatku? Vypoklonkovat ven nezvanou navstevu. Nebrat nechteny telefon a nerikat ji, to co nechci, aby vedela. Pokud se pri navsteve opozdi treba o pul hodiny, tak smula. Byt dusledni ohledne ditete, ze takhle teda NE... A hlavne manzel by si mel udelat poradek se svoji mati. to je des bes, zadne malickosti
@pavlinar Ze začátku to bylo klasické napomenutí, jako že "ty nevidíš, jak brečí? dej nám jí, ona se u nás uklidní" Už jen to, že jsme si jí museli vzít sami, jsme tajně doufali, jestli jí to nenapadlo, že tohle se prostě nedělá... nepomohlo...pak už jsem začala říkat já, nechoď tam, uší jí to, nedělej jí tohle, nemá to ráda.... nic si z toho nedělala.... pak začal napomínat i manžel, to brala jako legraci...ne napomenutí...manžel - její synáček je přece ten malej blbej, co by měl udělat to, co chce maminka ne? takže jakékoliv napomenutí od něj nebrala vážně... po společné promluvě nám vše odkývala, jak vše chápe atd....od lidí, kterým si ztěžovala jsme se pak dozvěděli, jak jí pomlouváme očerňujeme...takže si nikdy nic z toho, jako dobře míněnou radu nevzala...jedním uchem sem a druhým ven... ale pořád nechápe, proč jí chceme vídat tak málo.... vždyť ona je bez chyby.... na neustálé telefony, když jsme jí řekli, že nám stačí jeden dva hovory za týden reagovala ihned podrážděně, že kdyby věděla jak strašně nám to vadí... začala se litovat, dělat ze sebe chudinku a my jak jsme nevděční atd... nemá to cenu...
Tyjo, maličkosti? Už za bod 1 bych vraždila. Moje tchyně není dokonalá, ale asi jí po přečtení tohoto půjdu koupit kytku.
Tady platí, že tchýně se k Vám s manželem chová tak, jak jí sami dovolíte, aby se chovala. Je potřeba nastavit hranice a přes ně prostě nejít. Tohle si k vám jako rodině dovolit nemůže. To za prvé. Ale za druhé, vy musíte být radikálnější. A neustupovat.
řekla bych ji to narovinu ahlavně naposledy!bud nás budeš repektovat jako rodiče a nebo malou už neuvidíš...a když se staví neotevřela bych...
To bych teda nedala, to by si zkusila jednou... je možnost vídat se s ní za vámi daných podmínek, a pokud je holt nebude respektovat, prostě ji nevídat, dítě nepůjčovat, domů nepouštět a šlus. Lidi si dovolí jen to, co my jim sami necháme projít...
Mám také tchýni a občas jsem měla pocit, že její zájem o nás je trochu zahranicí, ale tohle je neuvřitelné, to je dost velká ztráta soukromí. Myslím, že je nezbytné, aby jste si s ní oba sedli a nastavili jí zrcadlo, řekli co smí a co ne. Pokud to nezvládne tak by měla následovat nějaká sankce( nepřijdete na oběd, nezavoláte,nezvednete telefon...atd.)
Kdyz ctu ty problemy, tak me zaujal bod, kde pises, ze vas nerespektuje. Ano, nerespektuje vas a vzhledem k vyctu toho, co dela, zrejme nema duvod. Vy si neumite dupnout, netrvate na svem, pravidla nevyzadujete, kdyz kedna proti vasemu prani, nechate se osbyt.
Ono to podle me fungovat muze, ale museli byste absolutne zmenit svuj pristup. Kdyz prijde na ohlasenou navstevu pozde, reknete, ze se vam to uz nehodi a nepustte ji dal. Nesverujte se ji s novinkami. Kdyz vam malou bude brat, tak ji proste nedejte, i kdyby mel muz zakrocit silou. Vy si nechate vsechno libit a ona toho zneuziva. Reseni neni v tom, ze se zmeni ona, ale ze svuj pristup zmenite vy.
@emoemoemo mame to podobne jen zijeme daleko a navstevy apid jsme nekompromisne utnuli....trvalo a trva to roky...sice si se svagrovou hraji na dokonale a chudinky,ze se muj muz zmenil,ale jsou to potvory a psychologicke hry a intriky trvaji u nas tedy uz deset let a to prestoze mame deti... Hruza. Uz to je i v takove fazi ze si nemaji komu stezovat tak zvou na vikendy manzelovu expritelkyni.....se kterou on nema ani deti ani nebyli vzati a v dobe kdy spolu chodili tak spolu nevychazely (ex tchyne a svagrova)....ex ted memu muzi domlouvala po tel jak tam byla a ze jsou vsichni moc smutny z tech vztahu atd
Proste haluz.
Takze pevne nervy holka.
Jak se říká: ,,Stokrát nic umořilo vola".
Máte štěstí, že muž stojí při Vás. Měla jsem něco podobného. Tchyně byla neustále v opozici. Řešila i takové prkotiny, z jakého materiálu má malá bodyčko, nesměla jsem mít kočárek venku, protože ona zrovna zasela trávník,neustále ji rozepinala mikinu, protože prostě usoudila, že je malé horko, neustále řešila, vo ji, kdy spí, jak často se koupě,...nepomohla téměř nikdy. Jen, když něco chtěla slavnostně teda vyvezla malou spící v kočárku po vesnici. Malá unavená, nervózní, řev..tchyně řešila oblečení, aby byla na stylizovaná, nehledě na počasí.
Kolikrát nechala na chodbě mobil, který ji pak vzbudil, prošla a klapala podpatkama, žádný zájem na tom, že v domě je miminko. Když byla malá nemocná, otvírala v lednu okno, potože si chtěla poslechnout rozhlas. A jednou bylo přímo u ní v zimě otevřené na chodbě okno, malá měla asi půl roku, horečku. Prostě ona chtěla vzduch nebo kdovi co. Už mi to prišlo jako naschvály... A už šlo i o zdraví.
Přepravovala mi osobní veciy neustále k nám chodila a přes přítele řešila všechno, co kde máme. Poslední kapka byla když mi převlékla malou před svoji návštěvou, protože byla podle ní oblečená příliš vsedně.
Bez podpory to prostě nešlo. Sbalily jsme se a odešly...a přítel se tehdy divil a zlobil na mne.
Vnímala jsem to jako totální teror, prošla jsem si jako další dítě jeho matky, která musí všechno a všechny ovládat.
Zkusila jsem apeloval na pritele, nastavit hranice, na chvíli odjety aby se to uklidnilo, nic. Vyvrcholilo to velkou hadkouy kdy mi přišla vykricet všechno....a že nenechala nit suchou. Prostě cílený osobní utok. Vůbec se s ní nedalo diskutovat.
Nejjednodušší je změnit postoj, nebrat to třeba tak tragicky. Ne všechno jsou závažné věci, i když já zrovna patrim právě mezi velice pečlivé matky. Moje okolí taky dost trpělo tím, že musí být po mém. Naučila jsem se slevovat z nároků, nechat je to dělat po svém. Takovou žlatou střední cestu.
Pokusila bych se ji to vysvětlit, pokud to nepomůže,omezit styk.
To skubani dítěte z náruče a odchazeni do vedlejší místnosti.... Jeee, to znám... Vlastně v celém tvém výčtu částečně vidím svoji tchyni - i když to nebylo tak špatné... Není manžel jedináček? My bojovali dlouho, nakonec to začalo jakž takž fungovat, ale bylo to o hodně kompromisu a uvědomění si problémů na obou stranách...
S takovou tchyní bych si okamžitě udělala pořádek! Rodiče jste vy, vy určujete pravidla, která by ona měla respektovat... Bohužel je asi chyba i na vaší straně, že tyto věci tolerujete ☹
😞 já čekala maličkosti, ale toto je soda a vůbec si zasloužíte metál, že ji vpustíte do domu. Byla bych fakt tvrdá a dala najevo, že to normální není a chová se nevhodně.
Znám to taky i když ne v takové míře jak ty. Postavili jsme si barák vedle nich. Osudová chyba!!!!!Bydlíme na vesnici. Nemám žádné soukromí. Všechno vykecají s tchánem a nic jiného nedělají jen sledují co se u nás děje, kdo k nám jezdí na vše se vyptávají.Manžel se mě bohužel zastane jenom"někdy" když už se spolu kvůli nim pořádně pohádáme. Když chci aby hlídala taky chodí pozdě, pořád se stěžuje kolik má práce doma, když nechci aby chodila tak jí vadí, že k nám přijde sousedka.Tchán je jěště horší než ona.Musím se zastat sama sebe už jsem si na to zvykla...
uááááá... za mě: ne, to opravdu maličkosti nejsou... Obdivuji tvoji/vaši trpělivost. Je toho opravdu hodně. Ale jedno nechápu-to si opravdu nelze dupnout? A hlavně: jak ti může vzít dítě z náručí??????? zkrátka ji nepustím a řeknu: prosím, nesahejte na mě/ni. Brrr... baba jedna. Máš můj obdiv. Ale na druhé straně si myslím, že druhého člověka nezměníš - můžeš jen změnit sama sebe nebo svůj přístup. A na třetí straně: každý vnímáme realitu jinak. Takže někdo ti řekne, jasně, je to děs, jiný že je to běžné: ale nakonec je to jen na tobě, co s tím uděláš... Einstein řekl: Bláznovství je, když stále dokola děláme to samé a očekáváme jiný výsledek... takže moje rada: jedině změna tvého přístupu 🙂
Baba jedna, fuj teda 🙂
Jak už tu zaznělo, jasně, pevně dohodnout pravidla - beztak vás i tak pomlouvá, tak at má proč.
Zarazilo mě jen to s 1.návštěvou - přišla v 20h - nezlob se mami, chystáme se spát, přijd jindy - ne sedět a 3h zívat - to bylo nepohodlný pro vás, pro ni ne. To samé když chce ukazovat váš dům, nechci, nashledanou.
jste malo durazny... neumite si dupnout... nechapu proc jsi nesla spat, kdyz prisla ve 20h..a me vzit dite z dohledu..to bych dotycnou tak zjebala, ze by si to uz v zivote nedovolila. nechavate po sobe slapat, chce to trochu asertivity.
Tak to je mazec ,tohle. Podle toho, co píšeš, tak o vás ví okolí naprosto všechno, včetně finančních záležitostí. Asi takhle, připadala bych si jako ve výkladní skříni. To, že jsi slušná ženská, která se i přes tohle všechno ke tchýni chová slušně neznamená, že si tohle necháš - necháte líbit. Píšeš, že zatím nepomohlo nic.
Já bych to začala řešit asi takto. Jakmile bych se od někoho dozvěděla, že něco řekla, hned bych jí zavolala..., teď jsem se dozvěděla, že si tomu či té řekla, že jsme měli k obědu kuře, hele, co je komu do toho, to za prvé a za druhé, když to budu chtít někomu říct, tak mu to řeknu sama. A nejlépe, když to za hodinu uslyší i od syna. Volala by zbytečnosti 10x denně? Věř, že ne, protože bych jí zavolala několikrát v době, kdy zaručeně akorát usnula a řekla bych jí, jo hele, zapomněla jsem ti jenom říct, že jsem ztratila knoflík, nemůžu ho najít, kdybys nějaký doma našla, tak je můj. Přišla by s někým k nám? Jednou. Nepustila bych jí dál a razantně bych řekla, že jestli chtějí nějakou prohlídku, ať jedou na Karlštejn. No a co se týče dcerky, vůbec bych se s ní nebavila, buď bude respektovat zájmy malé a vaše rozhodování, a nebo ji prostě neuvidí, ať si vybere sama
Tak to je mazec!!!
Ona si k vám dovolí tohle všechno proto, protože vy jí to dovolíte. Nejste radikální a tak si dovoluje víc a víc. Nedovedu si představit,že by mě někdo takhle kecal do života a byl tak strašně drzý. Ten by jel!
Ono je sice hezké,že se tě manžel zastane ale měl by jako chlap s tím něco udělat,podle mého,nastolit pořádek a ty se ozvat taky,jako matka svého dítěte,ty jsi máme,ty rozhoduješ kdy a kam se pojede s kočárkem atd.
Já bych s takovou osobu přetrhala veškeré vazby,myslím,že tohle už jiné nebude.
Vyrůstala jsem s rodiči ve dvougeneračním domě,dole byla babička s dědou. Nebylo to v takové míře,ale babička měla podobné chování. Když jsme odjeli pryč, třeba na návštěvu, okamžitě vlítla k nám nahoru všechno prošmejdit, jestli je uklizeno,vyžehleno,jak to u nás vypadá. Hádky, domlouvání nic nepomohlo. Dopadlo to tak,že nás máma s tátou ze dne na den sbalily a šli jsme bydlet k tatkovo mamince, která byla sama v domě a dům toho času přepisovala na tatku. Tahle babička byla naprostý opak,NAPROSTO respektovala soukromí rodičů a i když byla dá se říct pořád ve svém,pokaždé když něco potřebovala klepala, nic si nedovolila bez zeptání,nic takového neexistovalo.
Držím palce at to nějak vyřešíte,tohle je vážně moc.
@andrejka3741 presne....muz musi stat na strane zeny,nesdelovat info a natvrdo dat hranice...zadne navstevy bez domluvy zadne brani deti apod. Slusne ale durazne....nebrat tel 10x denne neni vase povinnost byt 24h denne na prijmu....sice neovlivnite ze vas bude pomlouvat a delat ze sebe chudinku ale spoustu veci ovlivnit lze...
Tak to jsou určitě maličkosti! 😀 Pěkná babizna ta tvoje tchýně! 😠
Zkus si pozvat tchyni Štikovou, třeba si sní poradí 😀 😀
Asi mame stejnou tchyni... Pres kopirak... Jezibaba to je!!!
@shine2015 jj, taky to máme podobné, na všechny strany volá, jak malou nevidí a že neví, co nám udělala, že jsme takoví atd... Když se jí manžel ptal, proč to řeší s každým, jen ne s náma, hrozně se divila a tvrdila, že to s nikým neřešila a pak při probírání dalších věcí z ní vypadlo, že to samozřejmě řešila s "x" lidma... přiznala se pak sama, aniž by chtěla...
@anetka1701 ano ano, manžel je jedináček🙂))) přijde nám, že nechce respektovat, že dospěl, stal se dospělým a svéprávným mužem, ale především manželem a otcem!!!
@elekthra dupnutí už bylo, ale vypadá že opravdu k ničemu... všechno jedním uchem sem a druhým ven... s tím, jak mi malou vyrvala z náruče i když zakročil i manžel - když mi jí doslova tahala z náručí, tak srdce plakalo, jí nechat takhle trápit, tak jsme jí pustila...ale ne že bych chtěla, jen jsem nechtěla, aby jí třeba nějak neublížila, protože její stisk byl opravdu silný a prostě by jí vyrvala jakýmkoliv způsobem.....cítila jsem, že už je to velká síla a i přes opakovaný nesouhlas při přetahovačce, nepolevila☹ a takovému člověku máme půjčovat naše dítě?
Jsem také tchýně ale nedovedu si představit že bych se takto chovala.Pokud manžel stojí při vás,domluva nepomáha přestala bych se s tchýní stýkat ☹