Mají prarodiče "právo" na vnoučata?

@melounitko Ja jsem v tomhle dost tvrdohlava a zcela rozumim tomu, ze te situace stve. Neni povinnost hlidat vnoucata do aleluja, a kazdy den je navstevovat, stejne tak ale nevidim jako povinnost prarodicum vyvarovat a podchystavat a spol. Byt tebou, nechala bych ted iniciativu ciste na nich a neangazovala se. At ukazi, jestli maji fakt zajem. Neuznavam to, ze by clovek mel delat neco jen proto, ze ho poji pokrevni pouto. Bud se k sobe lidi chovaji hezky,a s takovymi je fajn se vidat, anebo ne-a lepe se nevidat-pribuzni nepribuzni.

Řešila jsem (řeším) podobný problém. Moji rodiče jsou milionoví a od narození synka nám pomáhají jak můžou a moc rádi s ním tráví čas. Bydlí od nás 5 km a protože jsou už v důchodu a vnoučka milují, tak se navštěvujeme několikrát týdně - buď my jedeme k nim nebo oni k nám. Když přijedou k nám, mamka mi třeba pomůže s žehlením a taťka zabaví malýho a já si můžu udělat věci, které jinak nestíhám.
Bohužel přítelovi rodiče jako prarodiče nefungují vůbec. Bydlí ve stejné obci jako moji rodiče, taky mají auto, ale prostě nemají zájem. Pořád se vymlouvají na zdravotní problémy, ale celé je to o tom, že se jim prostě nechce jakkoli angažovat, už roky sedí doma na zadku, tchýně vůbec nevychází z bytu, protože se jí prostě nechce, pořád jenom výmluvy... Ze začátku jsem to strašně řešila, doma jsme se kvůli tomu s přítelem pořád hádali ,,Tak jim něco řekni, jsi jejich syn..." ,,Vždyť víš, že jsem to zkoušel stokrát a k ničemu to nebylo, oni už jsou prostě takoví a nikdo s nima nehne..." Příteli to bylo a je taky líto, ale opravdu s nima nikdo nehne. Jít ven s kočárkem je nikdy ani nenapadlo, vlastně nikdy nebyli ani u nás na návštěvě i když jsme je zvali na oslavy narozenin, křtiny apod., vždycky je navštěvujeme jenom my, malej od nich snad nikdy nedostal ani dárek pokud nepočítám peníze - což je sice fajn dar, ale na druhou stranu zamrzí, že se nijak neobtěžovali s vymýšlením co mu koupit. Když jsem byla po porodu a měla zdr. problémy, tak do mě tchýně jenom hučela, ať si uvařím to nebo ono, ale vůbec ji nenapadlo, že na to nemám čas ani síly a že bych třeba ocenila, kdyby mi pomohla a uvařila aspoň tu polívku, když ráda vaří. Přitom vidí, že moji rodiče jsou u nás pořád a my u nich taky, že máme skvělé vztahy a navzájem si pomáháme a trávíme spolu volný čas, ale oni jsou prostě jiní a nemá cenu se tím trápit. Taky jsem se nabrečela dost a několikrát jsem se zařekla, že k nim jezdit nebudu, protože se malýmu nijak nevěnují a jenom po něm pokřikují co nesmí a proč se vzteká, říkají mu, že je škaredej kluk když se jich bojí a křičí nebo když se u nich nudí a vymýšlí blbiny, posmívají se mu, že ještě nechodí na nočník a schválně mu dávají jíst věci, o kterých vědí, že si nepřeju, aby je jedl... Ale vždycky nakonec vyměknu a cca 1x-2x do měsíce k nim jdeme. To se akorát vždycky naštvu, protože je to pořád dokola a připadá mi, že některé věci mi dělají vyloženě naschvál - naservírují na stůl brambůrky, tyčinky, oříšky či oplatky a já se pak snažím udržet batole, aby to nejedlo, když to má přímo před sebou a oni se tím vyloženě baví. Pořád do něho hučí, ať jim něco řekne, a on se stydí, protože je moc nezná, a tak začne třeba křičet nebo jenom mlčí a oni hned spustí jakej je hroznej a proč to dělá atd. Pořád se musím synka zastávat ohledně těch plínek, protože se mu vysmívají. Ale na druhou stranu nechci ho o prarodiče připravit, však on jednou pozná sám, komu na něm opravdu záleží...myslím, že už asi i poznal, protože k nim chodí nerad...vždycky ve dveřích se hned otáčí a křičí, že chce domů. Je mi to líto, kolikrát si říkám, že se budu víc snažit já aby to bylo lepší, ale i když jsem to jednu dobu vyloženě lámala přes koleno, bylo to k ničemu, nezměnili se a já pak byla o to smutnější. Proto už jsem se to naučila brát tak jak to je a frekvenci návštěv u nich postupně snižuji, protože když je venku pěkně, nechápu, proč bysme se měli s malým nervovat u nich, když se mu nijak nevěnují a on je tam nerad a nudí se tam.
U vás je to těžší, že jde o Tvé rodiče, ale pokud si prostě nerozumíte a oni se chovají tak jak píšeš, tak není důvod, proč by ses kvůli tomu měla trápit a pořád něco řešit - nech to chvíli na nich a uvidíš, jestli se dovtípí. Samozřejmě, není povinnost prarodičů bůhvíjak pomáhat, ale pokud jsme rodina, já to vždy brala jako samozřejmost, že jsme spolu rádi a rádi si pomáháme navzájem když je potřeba...ale někteří lidé na to holt nejsou.

Uplne som to nepochopila - chces deti odstrihnut od prarodicov alebo aby sa zmenil ich pristup? Ak to prve - nie, pravo nemaju, tazko povedat, ci je to nemoralne. Ak to druhe - nezmenis ich, mozno sa zmenia, ked deti vyrastu. Ale rozhodne nemaju ani povinnost pomahat. Mam deti od seba 15m (aktualne 5,5m a 21m), pomoc minimalnu aj to len vtedy, ked o nu vyslovene poziadam (napr.polhodinku strazit velku, kym som s malym u fyziterapeutky) a kedze som hrda, ziadam minimalne (asi 3x, z toho raz som bola chora ako pes). Mrzi ma to, ale beriem to ako fakt.

@melounitko v jednom příspěvku píšeš, ze by jsi přerušila styky a zároveň se nechceš rozpadat? Ja bych rozhodne kvůli takovým vecem rodinu nezatratila ta pro mne znamená moc. A píšeš, ze ve Vasi rodine k rozvratu uz došlo.. Me se treba taky nelíbí, co rekne někdo z rodiny mému dítěti ale každy je nějaky a kvůli tomu nepřestane brát rodinu jako rodinu

Ne rozpadat ale rozhadat

Ja tomu moc nerozumim. Myslim, ze prarodice na vnoucata maji pravo a mohou ho vymahat i soudne, tedy v primerenem rozsahu. Na druhou stranu si nemyslim, ze maji povinnost se ti o deti starat, nebo ti pomahat. To je moralne tva povinnost pomahat svym rodicum, samozrejme v primerenem rozsahu.

Moc nerozumim, co je tvym cilem? Chces omezit styky, ale zaroven se nerozhadat? No, je nezmenis, to je fakt, zmenit muzes jen sebe a svuj pristup.

@melounitko Prarodiče nemají povinnost Ti pomáhat nebo Ti děti hlídat, je to čistě jejich dobrá vůle. Navíc ne každý prarodič se cítí na to pečovat o mimino. Pokud si s nimi aspoň pohrají, jdou na procházku apod., tak třeba mně osobně by taková pomoc velmi "bodla", i během třeba hodiny, kdy vyexpeduju děti s někým ven, stihnu aspoň poklidit nebo třeba teď, kdy jsem nastydlá, si aspoň hodinku poležet, vypít si čaj... Osobně bych na Tvém místě kontakt nepřerušovala (proč taky), pokud chtějí děti vídat, tak proč jim to nedopřát. Píšeš, že Ti vadí to, že jim musíš vařit oběd - a pro vás doma nevaříš? To jim vyváříš extra jídla? Já teda nevím, ale když vařím, tak je vcelku jedno, jestli vařím pro dva nebo pro čtyři lidi, jen toho do hrnce naházím víc... Co návštěvy u nich? Vy k nim nechodíte? Tam bys předpokládám vařit nemusela...

1. děti mají právo vídat své vnoučata. Pokud jim toto neumožníte v rozumné míře (např. procházka venku, návštěva) a oni se budou snažit, ale vy jim budete aktivně bránit, mohou poždat soud o úpravu styku s vnoučaty. Pokud je netýrají, neohrožují, netrápí hladem nebo před nimi neprovozují sex, tak jim soud vyhoví. Pak budete muset styky dodržoat.
2. prarodiče nemají povinnost se o vaše děti starat. Jediná vyjímka nastává v případě, že ani jeden z rodičů není schopný se o děti postarat. V případě vašeho úmrtí, hospitalizace, vězení, sociální pracovnice nejprve osloví širší rodinu. Pokud se na to příbuzenstvo cítí, postará se o děti. Pokud se necítí, děti odmítne a ty jsou do ústavu nebo k pěstounům.
3. prarodiče svoje děti vychovali, odkojili, dali jim vše nejlepší (podle jejich myšlení). Vy jste se s manželem rozhodli mít děti, ne vaši prarodiče, takže je vaší povinností se o děti plně postarat, vychovat je. Pokud vám babička přijde na hodinku vozit kočár se spícím dítětem, je to její dobrá vůle. Tím vám pomáhá. Pokud vám je ochotná vyzvednou dítě ze školky, je to její dobrá vůle. Ona to dělat nemusí.
4. vy jakožto děti máte povinnost prokazovat úctu vašim rodičům. (někdy je nejlepší prokázat úctu tím, že se nestýkáte). Pokud budou prarodiče nemohoucí, máte podle zákona povinnost zajistit péči buď vlastními silami nebo jiným způsobem.
5. Udržování styků v rodině je dobré. I když vás štvou, i když vás vytáčí. Nebo chcete skončit jako vaše matka s otcem a nemít styky s nikým?
6. Uvědomte si, že chování prarodičů má nějaký důvod. Pokud dají na stůl brambůrky a jiné sladkosti, tak to je běžné pohoštění u starší generace. To že vám nevaří? no a co. Když jedu k mojí babičce nebo mámě, tak klidně uvaří u ní. U toho pokecáme.
7. A proč je zvete na oběd, když je berete jako vyžírky. Přišli se najíst, napít, pohrát si a .... pozvěte je na bábovku a kávu po obědě.

pro všechny, kteří si nedokáží uvědomit, že styk s vnoučaty je právně vymahatelný. Začněte studovat Občanský zákoník, zákon o rodině.... Je tam popsán styk s rodiči, s prarodiči, kdo se má o koho postarat, a kdy se na to můžete vykašlat.
a myslte hlavou.

@melounitko ja by som riesila hlavne psychiku deti. Ak ich hocikto, ci uz prarodicia, cudzi, alebo aj otec ponizi, stylom akym si pisala, ze curaju do plienky, tak by som sa ich okamzite zastala. Priamo pred tym, kto ich ponizil a s obrovskou davkou sebavedomia. Napr.ze nie je nic nenormalne, ked maju plienky, na to su predsa tie plienky vyrabane a ze az nastane spravny cas, tak sa deti naucia na nocnik, pretoze su sikovne. Ak teda nechces, aby z nich vyrastli zakomplexovane boxovacie pytle bez sebavedomia... Mozno sa potom zmeni aj pristup prarodicov.

občerstvení chystám pro rodiče, at moje nebo manželovi taky..potíže s nimi nemám, tak mě napadá jen ty jsi jejich dítě, jejich holčička, mějte k sobě blíž - popros mami, jsem dost vyčerpaná, můžeš mi prosím pomoci (s žehlením, s malým jít ven, většího vzít na písek..cokoliv), otevřenější komunikaci, at se nestavují třeba oficiálně na nedělní oběd, ale v týdnu dopoledne, nebo jak to vyhovuje..já bych dětem prarodiče nebrala, už jen z důvodu vzorce chování, až vyrostou, sami budou mít děti, tak vás odstřihnou, jako neproduktivní starouše?

@melounitko ano, mají. Jestli morální nevím, ale zákonné určitě. Ale to by stejně museli uplatňovat u soudu, tak co, si od nich odpočiň.
Jinak já mám v rodině také takovou osobu, co jezdí neohlášeně, nejraději přes oběd, kdy mi dítě konečně usne (od 5 rána vzhůru) a já si chci jít něco uvařit, poklidit, pokusit se odstříkat tu mou trochu mléka. Sedí tady a hledí, co jí dám k obědu, a nebylo jí to blbé ani v šestinedělí, kdy jsem se sotva držela na nohou (těžký porod).
To, že nepomáhají, je jejich věc, ale ať to ani neztěžují

@melounitko chapu Te.Na Tvem miste omezím styk na minimum a uvidis co bude dal.Ja by sem na to nervy taky neměla😃

Nevím, zda prarodiče na vnoučata, ale vnoučata na prarodiče právo mají.
A k těm tvým stížnostem - když jsem to pročetla, tak prakticky si stěžuješ na to, že ti nepomáhají. Ale proč by měli? Oni mohou, ale nemusí. Když jsi unavená, tak oběd nevař, řekni dneska nevařím, ukroj chleba a hotovo. Ale chtít po nich pomoc, to sice můžeš, ale oni ti ji nemusí poskytnout.
Příště je pozvi na kafe a buchtu, pak jim dej děti ven a je hotovo.CHYBA JE V TOBĚ, v tvých přehnaných očekáváních. Ty čekáš, že oni budou svištět a starat se abys mohla odpočívat, no a oni nic. Tam je zrada. nečekej nic, bud ráda, že se zajímají, a nebudeš zklamaná.
Pořád mne překvapuje, jak jste ze dvou dětí totálně vyfluslé a na hromadě. Takovýto - o něco menší - rozdíl mezi dětmi má dcera i snacha a i přesto mají plno času na své koníčky, na zahradu, na kamrády. A já vážně nechápu, jak můžete být tak grogy s papírovými plenami, se sušičkou a automatkou, s myčkou na nádobí a hotovými skleničkami. A hlavně s tím božím sunarem - to je podle mne ještě lepší vynález než papírovky, nasypat, zalít, protřepat a je hotovo. Boží.

@melounitko Já myslím, že je z tebe cítit především ta únava, že bys potřebovala oddych a očekáváš, že ti pomůže rodina a ono to tak není. Mluvit o tom, že vy jste jim pomohli a oni teď nepomohou není úplně dobré - byla to od vás snad vypočítavost či zištná pomoc? Říká se, že když někdo pomůže nám, nemáme nikdy zapomenout, ale když někomu pomůžeme my, máme na to zapomenout hned. Něco na tom bude. Když je moje mamka u nás, dělám kolem dětí všechno (přebalování, oblíkání ven, atp.) a vařím - samozřejmě i pro mamku. Co mi přijde už jako drzé je, že si bez dovolení bere i můj sprcháč, zubní pastu, přemísťuje předměty v bytě. Ale na to jsem jí nikdy nic neřekla, byla jsem ráda, že se chvilku dětem věnuje a hraje si s nimi.
Její způsob jednání s dětmi se mi také nelíbí, ale ony jsou to hlavně ty bolesti v nás, které nám způsobily, které se teď vrací. Stačilo si opravdu vážně promluvit - říct, že si dodnes pamatuju, jak mi řekla to či ono a jak by se jí líbilo, kdybych jí něco takového řekla, proč je to nevhodné a co lepší říct jiného (nebo neříkat nic). Bylo to na konflikt, mně se to těžko říkalo, ale muselo to ven, ona to samozřejmě brala jako nehoráznou kritiku, jakkoliv jsem se to snažila říkat opatrně, citlivě, vysvětlit, nabídnout alternativu... Vysvětlila jsem jí, jakou jsem si vždycky přála babičku a jakou si asi obecně děti babičku přejí a jestli by takovou také mohla být. Jako vždycky jsem si myslela, že s mojí mamkou není řeč, ale v tomto se opravdu (alespoň trošku) změnila. Samozřejmě nezmění své zažité způsoby komunikace, ale snaží se. Jinak se snažím děti "obrnit" a vychovat - aby dokázaly babičce slušně říct, že to vidí jinak, že tomu říkají jinak, že to chtějí jinak, že se jim to nelíbí atp. Za jak dlouho se mi to povede, to netuším. Ale vysvětluju dětem, že každý má nárok říct, jak to vidí nebo cítí, a to, že jim někdo řekne něco "špatného", ještě nemusí znamenat nic špatného o nich samotných. Asi z toho ještě nemají rozum, ale myslím, že je vhodné s tím už v tomto věku začít.
A ječící děti? No jasně, to přece nemá rád nikdo - někdo na to má, že jim pomůže uznat pocity a vyrovnat se s tím po svém a někdo na to nemá - třeba odejde (buďte ráda, některé mé příbuzenstvo po nich taky začne ječet...). Chce to zvyk, ale některým starším lidem prostě takové zvuky obecně nedělají dobře, nezbývá, než se s tím smířit. Máš velkou šanci, že ti z toho děti vyrostou. Jakmile budou starší, bude to lepší a třeba si budou báječně rozumět ;).
Přerušit styky by bylo příliš zkratkovité řešení. Vždyť z toho můžete vytěžit všichni. Moje kamarádka vždycky říká, že děti si volí rodiče, ale tím si také volí své prarodiče a z nějakého důvodu "potřebují" jejich přístup, byť je špatný. A já po své zkušenosti musím říct, že možná i prarodiče potřebují svá vnoučata - aby v některých ohledech prozřeli. Pomoz jim v tom nasměrovat je správným směrem. Možná to nepůjde, možná se budete stýkat formálně. I z toho se dá těžit... děti se tím něco naučí. Záleží na postoji. Pokud prarodiče vyloženě děti cíleně neponižují a neustále jim neubližují, tak ty děti to ustojí. A nevěřím, že ti budou někdy v budoucnu vyčítat, že jste se s prarodiči stýkali (já měla příšerného dědu, na všechno nadával, o prázdninách mě nutil studovat latinu, němčinu, francouzštinu, nesměla jsem ven, aby se mi něco nestalo, místo toho mi ukazoval rypadla a jiné stroje - byl důlní technik, atd. - dnes jsou to pro mě úsměvné vzpomínky a uvědomuju si, co mi to přineslo). "Útěk" v podobě přerušení styku pouze z takových důvodu je opravdu zbytečný.

Ahoj, můj názor, co bych asi udělala já.
Jsem tvrdohlavá a jak bych měla takový pocit, jednala bych. Přestala bych je zvát, ozývat se. Pokud by se sami hlásili, přestala bych chystat a řekla,že prostě nestíhám.... Pokud vás opravdu chtějí vídat, ozvou se, přijdou i bez oběda....... Pokud ne, nikoho bych nenutila,ani vlastní mamku.
Pokud by soudně projevili zájem o vnoučata,asi by tam něco v zákoně bylo. Ale jim o toto asi nejde, ty se spíš bojíš,abys něco neudělala špatně,když se s nimi nebudete vídat?
V mém pohledu neudělala...... Nastav si pravidla podle vás-tebe a dětí......

Jinak pokud moje mamka něco podobně pitomého říká dětem-jako s tím počůráním, tak jí to prostě hned řeknu, v klidu,ale rázně -mami tohle mu /jí neříkej, protože.... Zrovna včera jsem toto musela použít........
Jinak od manžela hlídání nechci a spíš se bojím,kdyby oni chtěli (maminka bohužel není ta maminka v pravém slova smyslu, víme všichni), ale pokud dojdou (většinou v létě na zahradu), nechám je si s dětmi hrát (miminka jsem teda neustále dohlížela) a dělám si dál svou práci (nabízím kafe a případně něco malého,když náhodou mám). Vysloveně se jim věnuju jen na oficiálních návštěvách-oslavy narozenin.
Jak tu padlo, popros mamku-to bych neudělala, buď chce nebo ne..........moje mamka mi první roky teď s malým nepomáhala, měla nemocného manžela a neviděla svět dál........Nikdy jsem ji neřekla o pomoc, ikdyž by i mohla a já padala na hubu a byla na vše sama. Na to prostě nemám.
Teď je to tak,že babičku využívám,když nutně potřebuju (jedu s jedním k doktorovi, druhého hlídá),ale jinak se snažím co nejvíc dál zvládat sama,jen když se nabídne,pomoc využiju. Těším se,až půjde malý do školky a už si téměř vše zvládnu zařídit sama. Nelíbí se mi ptát-co děláš? nemohla bys pohlídat?

Takhle to mám já. Ono každý jsme vážně jiný a hlavně ty situace, ve kterých jsme se moc srovnávat nedají.
Zkus přijít na to, co chceš-pro sebe, pro děti, od rodičů.... co by ti/vám asi vyhovovalo a podle toho zkus situaci upravit.......

A z okolí, kamarádka měla uplně super rodiče a co se narodili děti,tak o ní ani vnoučata nějak nestojí, nezavolají, neptají se, nemyslí na narozeniny. Rok od roku se intenzita návštěv snižuje a je v podstatě jedna za rok...... Nepohádali se, sestře hlídají hodně, nedošlo k ničemu, ale takto to nějak mají. Asi že sestra je na tom zdravotně hůř a kamarádka je ok? Zvláštní,ale fakt co rodina,to jiná situace........

Nevidim v tom popisu nijak hrozně špatné chování, moje mamka bydlí 100 m, nikdy mi s ničim nepomohla, na malou se chodí podívat 10 minut za 14 dní, můj táta nechodí vůbec, já se tam skočím několikrát týdně podívat jen na skok, manželovi rodiče bydlí 45 minut cesty autem, jsou u nás cca jednou za 14 dní na celý den, samozřejmě že nachystám jídlo pro všechny, neočekávám že by mi tady něco dělali, ani bych to nechtěla, kdyžtak tchán něco dělá okolo baráku s manželem, ale jinak sedí a hrají si třeba s malou, povídáme si, samozřejmě že já jí přebalím, převleču nakrmím, uspím, neočekávám to od nikoho jiného, já jsem její maminka 😉 Oboje rodiče máme s manželem rádi, vychovali nás, Stelinka až bude větší tak si myslím, že si k nim cestu najde, ted je to zatím takové mimino, s kterým si holt ví rady jen maminka. Každý máme svůj život, rodičům pomáháme když potřebují, třeba s nějakou velkou akcí - kácení stromu, složení uhlí atd, naučit s počítačem, tabletem atd, jinak se snažíme aby byli soběstatční. S plenami je to těžké, jak už někdo psal, prostě to tak dřív bylo, rodiče bych rázně upozornila, at to prosím dětem neříkají, že chceš aby plíny měly a hotovo 🙂 Ty nemáš rodiče ráda ? Jen tak, aniž by ti pořád něco pomáhali, dávali, atd. Prostě se jen tak vidět, mně by to teda přišlo od dcery strašně líto, oni to prostě jinak asi neumí, nebo nechtějí, ale jako jejich dítě bych se to snažila akceptovat, trochu upravit pravidla, snažit se víc se na všem domluvit, poprosit o pomoc ... Nevím, ale odstřihnout svoje rodiče .... doufám, že se tohodle jednou nedožiju.

Mne fascinuje nazor,ze prarodiče nemusi pomahat s vnoucatama.Ano nemusi,ale az je v 70 klepne tak at necekaji ze budu kolem nich litat.Taky nemusim.

ja teda nechapu co mas za problem.. ano za dob nasich rodicu dite v roce mit plinu byla ostuda.. hold moje mamka I tata to zkouseli na malyho ja jen rekla at se mi do toho nepletou ze hold az to prijde tak to prijde.. to ze ti nehlidaji.. oni nemusi.. bud rada ze dojdou... pohrajou... jeeezisi ze musis neco uvarit.. vsak bud rada ze mas rodinu co maji zajem... stavi se.. ty mas problem v sobe.. ty se musis zamyslet co ti fakt vadi... a si dospela tak si s nima promluv... nechapu dnesni matky co se rozhadaji s tchanama prarodicema rodicema jen kvuli tomu ze Rodina neskace podle jejich gusta... deti jsou tvoje - tvoje povinnost. ne prarodicu.. 🙄

@zmrzlinka ale samozrejme, ze kolem nich litat musis, tedy musis jim zajistit peci. To, ze se starali o tebe je ti malo? Deti sis poridila taky z vlastni vule, tak se starej.

Tohle je nazor, co dostava me.

@zmrzlinka Takže to, že oni se starali o tebe je nic? Pokud nelítají ještě okolo tvých dětí? Většinou se to bere tak, že rodiče nás vychovali, a na oplátku my se o ně postaráme, až nebudou moci. Ale jak vidět, ty chceš ještě víc. No až to budou tvoje děti chtít po tobě, tak doufám, že budeš stejně radikální. I když je možné, že tebe nevychovali, protože jinak bys nemohla mít takový názor. Smutné - prostě rodiče dávejte a lítejte, jinak se na vás vykašlu,. Hm. A dokdy budou muset lítat a dávat - sebe, svůj čas a svoje síly? probůh, co jsme vychovali za generaci - já mám právo, já chci, já potřebuji. Někde udělali soudruzi z NDR chybu.

@zmrzlinka Tohle zase nechápu já, oni se o vás jako o malou nestarali, nekrmili, nepřebalovali, neučili se s váma, neřešili problémy ve škole, v lásce, nejezdili jste na výlety, neplatili školy, kroužky, zábavu ? Opravdu toho rodiče pro děti než se osamostatní dělají málo, aby se dočkali této věty ? 😔

@petrasipkova1 o rodice nemam problem se postarat.Ti mi prisli pomoct kdyz mel malej mononuklozu i kdyz bydli 700 km od nas .Ale tchanovci svym pristupem at ode mne necekaji nic.

@zmrzlinka tak u tohoto názoru zase zamrazilo mne. Taťka mi umřel před naší svatbou, mamču "kleplo" když staršímu synkovi bylo půl roku, předtím měla už několik mrtvicí. A já bych kolem nich tak lítala, jak píšete, že si to nikdo neumí ani představit. Mám také dvě děti a přesto bych dala všechno za to, kdyby se vnoučat mohli dožít a potěšit se jejich přítomností. Narodila jsem se rodičům pozdě, vždy jsem se o ně tak nějak starala a nikdy, opravdu nikdy, neočekávala jejich vděk nebo oplátku. Omlouvám se, ale z mého pohledu řešíte banality, co řekli k plenkám apod. Pro jejich generaci to prostě tak bylo a někdo se hůře přizpůsobuje.

@kacca11
@anelamates s rodicmi problem nemam.O tchanovce kdo se bude starat je uz ted moje nocma mora.

@zmrzlinka od tebe mozna ne, ale tvuj muz je jejich syn a povinnosti ma.

@sabatko Jenže tohle si člověk uvědomí, až o ty rodiče přijde. Maminka ke konci ležela, a když zemřela, oba jsme si říkali, i s manželem - kdyby ještě aspon chvíli s námi byla. A že nás sakra honila - celou noc nesmyslně povykovala, byla úplně mimo, ale byla.

Moje babi mela deset vnoucat a vzdy si nasla neco cim by pomohla.Ted tych deset vnoucat chodi a pomaha ji.Tchanovci delajj ze malej neni,tak nevim jak on pojede za 10-15 let babi nakoupit kdyz nema k ni zadny vztah.Je to smutne,ale je to tak.

Jenže prvotně je toto povinností dětí! ne vnoučat.