Má někdo rady, jak to zvládnout?
Holky jsem náročná nebo je naprosto normální že chci aby se manžel zajímal víc o NAŠÍ rodinu, trávil s námi čas aktivně a ne tím stylem že čučí do mobilu nebo volá svým kamarádům? Od pondělí do čtvrtka je v práci a i s přesčasem se vrací v půl páté, v pátek a sobotu většinou jezdí se svým tátou kde mu buď pomáhá nebo se věnuje svému koníčku a vrací se pravidelně kolem půl sedmé a v neděli nás tahá kolem čtvrté k jeho babičce, takže jediný den plně věnovaný nám není, dokonce si nevzpomenu kdy se alespoň hodinu věnoval dceři nebo mě, opakuji mu to už 4 roky, změna nenastala a když už tak fungoval třeba týden a zase najel na sólo život. Máme 3 letou dceru s PAS a teď momentálně jsem v 7. Měsíci těhotenství, přičemž se mnou nebyl ani na jediném vyšetření, ještě se ani jednou neoptal jak se cítím ani nemá potřebu sáhnout na bříško natož na něj promluvit. Jediné co se optá jestli bylo na kontrole vše v pořádku, do teď jsem si vybírala jméno sama, teď když jsem přišla s tím že mám vybráno mě odpálkoval s tím že chce julii nebo hanu a hotovo, dceru pohlídá jen když jdu k doktorovi jinak ji mám nonstop já, za 3 roky jsem bez ní byla jen jednou na koncertu a jednou na rozlučce se svobodou. Prosím řekněte mi někdo že opravdu nejsem hysterka a i přestože hormony dělají své, tady je chyba a nezájem na jeho straně. Jak by jste se chovali na mém místě? Ještě podotýkám že druhé dítě chtěl převážně on a teď bydlíme na jeho popud 170 km od mé rodiny a domova, kde jsem měla alespoň psychickou podporu a sem tam i pomoc abych si alespoň u kafe sedla a vydechla. Takže teď jsme v místě jeho bydliště, jeho rodinu znám sotva rok a půl, pro mě i malou to jsou cizí lidi, on je spokojený, ale já tu nemám nikoho komu bych se vykecala, nemám ani řidičák takže dojet domů za mamkou nebo ségrou smím jen když se to vyvede a odveze mě jeho táta nebo děda, moc si s jeho rodinou nemáme co povědět jsme každý z jiných poměrů a vlastně celkově jsme naprosto rozdílní, takže jsem s dcerou neustále sama.
Z popisu určitě nejsi náročná. Rodiče jste oba, vůbec nechápu že když jsi těhotná tak se nestará víc. Určitě si s nim promluv - vážně, protože pokud se něco nezmění, může to být cesta k rozpadu vztahu. A taky si říkám to co @teryem proč jsi se odstěhovala tak daleko když už ani dřív fungoval ?
@ren1at2a uklidním tě, na hormony to nesváděj (každý je má), tvůj partner je sobec, nepohlídá, jen on a jeho rodina a koníčky...tak mi to aspoň z popisu příjde. Když se chová takto, jméno bych s ním vůbec nediskutovala a ať si trhne, když chce jen X nebo Y. A 1.dcera má příjmení po něm, že?
Choval se takto vždycky?
Ohledně stěhování, to byl asi jeho nápad, že? To bych nedala, ty jsi matka a máš "na hrbu" dítě a další na cestě, on s nimi nepomůže, víkendy se vám nevěnuje, žije si svůj svobodný život - což je tedy doslova, když to není ani manžel - a je v pohodě. Divit se začne, až se odstěhuješ. Jestli to fakt nedáváš, dala bych si od něj pauzu, pokud se máš kam vrátit (tví rodiče?)
@ren1at2a omlouvám se, máš manžela, já psala přítele/partnera. V tom případě bude stěhování asi trochu problém - aby z toho nebyl "únos", kdyby ses odstěhovala i s dětmi. Navíc, pokud byste se rozvedli, i tak bys potřebovala jeho souhlas se stěhováním (blíž k tvojí rodině), což ti asi nedá, když je spokojený u rodičů.
A nechtělo to v této situaci dávno udělat řidičák, u nás to vyřešilo hodně.
@ina10 ahoj, chtela jsem se zeptat. Myslis, ze by potrebovala souhlas manzela? Muj svagr se ted rozvadel, jeho zena si nasla praci v rodnem meste, kde ziji rodice, deti tam prehlasila od zari do skoly a skolky a soud nic takoveho neresil. Jen kdy ma tatinek styk s detmi a tak si co 14 dni pro ne jezdi pres 100 km a bere si je na vikend. Zadny souhlas nepotrebovala.
Ja nechapu proc s nim mas druhe dite kdyz ti s prvnim ani jednou nepomohl. Promin ale to je tvoje pitomost.
@ren1at2a trošku nechápu, proč sis s ním dělala druhé dite, když ani o první nemá pořádně zájem.
Za další pokud bych věděla, ze je manželovi důležitější vše okolo, než já s dítětem, nestehovala bych se nikam. Promiň, ale sama si kopes pod nohy, protože děláš co chce on. Stěhování, dítě atp.
Můj jako ve svém volnu taky jezdí pomáhat tchýni na barák, bohužel už to sama nezvládá, ale ptá se snad týden každý den, zda mám to nebude vadit, ze pojede - kopla bych ho za to.
Ale snažíme se v tom najít balanc, at je i s nami a i muže i pomoct mamce ;). Já si umím udělat plány i bez něj, malá už je partacka na výlety.
Navíc se doma na všem podílí, s malou je největší parťák, uvari, uklidí vše co je třeba. Mit doma toho tvého, tak mu pakuji saky paky. Buď makej a starej se, nebo si jdi za kamarády a tam si zůstaň. Pohlídá dceru? Je snad otec, ne strejda na hlídání ;)).
Ja bych se sebrala a jela klidně vlakobusem za rodiči a byla tam i měsíc.
Vždyť on by to takový rozdíl u Vás asi nebyl, ale možná by zjistil, ze mu chybíte 🙂)
@ren1at2a jak to zvladnout... vuli. Bud chces nebo nechces. Komunikovat spolu, hledat to, co mate spolecne a na tom stavet dal. Zkus si najit nejake zname nebo kamaradky v okoli, pres rodinne centrum ... jeho kamaradi nemaji rodiny? Pokud ano, usporadat setkani vsech,ne ze se budou nekde zasivat jen chlapi.... take je potreba aby sis uhajila i nejaky cas sama pro sebe, pravidelne. Vybalancovat navstevy jeho a tvoji rodiny, aby to bylo vyvazenejsi a abyste i meli nejaky vikend sami pro sebe bez navstev...
@junetule soud by to určitě řešil, kdyby ten manžel u soudu řekl, že se stěhováním nesouhlasí. Musí mít souhlas 100%. Se změnou bydliště, trvalého pobytu, školy, školky i lékaře. Takže má ex od tvého svagra štěstí, že ji to vyšlo. Můj ex souhlasil se stěhováním, taky jsem syna přihlásila na školu v blízkosti nového bydliště,ale to už byl problém, dal to na soud a ten mu vyhověl. Takže jezdíme 40km do školy. 😀
Tohle neni partner , ale pouze vydelavac penez a biologicky otec deti...
A to ze tskovy clovek chce 2.dite by me osobne vubec nezajimalo , ptz by me nezajimal vubec...
@anonymmm88 aha, tak to jsem nevedela. Ja, kdyz se rozvadela, tak se odstehoval muj ex a u nas zustalo az na nej vse pri starem, tak jsem to neresila a prekvapilo me to. Takze pokud se budes chtit prestehovat, vlastne te ma ex v hrsti. A kor, kdyz se ani nezvladnete domluvit.
4 roky je problém a jsi v sedmém měsíci těhotenství?! Proč? Proč si nevážíš sama sebe a necháš sebou zametat? Proč žiješ a pořizuješ si děti s někým, kdo vůbec není partner? Protože normální to není a neznám nikoho, kdo by tak fungoval. Moji kolegové po 24h službě spěchají domů, aby vystřidali manželku a ta mohla do práce nebo cokoliv jinýho, manžel se tenhle týden vařil sám, já uklidila po službě. Na jeden kroužek vezl on, na druhý já. Zítra jdeme společně k jeho rodičům, v neděli ví, že mi musí nechat nějak čas, protože ode mě sám chce, abych udělala seminář pro sestry, pak půjdeme jako rodina na výlet
To je teda tezka situace 😮💨
Vse uz asi bylo receno viz vyse
@teryem všichni mi tvrdili že se tak chová protože je daleko od všeho co znal a má rád a kdyby byl blíž rodině, kamarádům a mohl dělat co ho baví bude se chovat jinak. Taky mě upřímně nalákal jeho táta na lépe placenou práci a že nám pronajme jeden ze svých domů, že to bude lepší pro malou a bla bla bla. Nic z toho se nekonalo, každopádně i velká láska v tom hrála roli, asi jsem hloupá ale po 4 letech krizí pořád můžu říct že ho miluju a mrzí mě že se ke mě takhle chová.
@teryem když čtu ty komentáře přijdu si hloupě, ale vím že mě taky miluje. Vyrůstal bez mámi s macechou která měla ráda jen své vlastní děti, jeho táta je vyloženě pařez. Celkově jejich rodina funguje na tom principu že si muži jedou sólo a vyloženě se tu neprojevují emoce, za mě naprosto nekomfortní vyrůstat v tak disfunkční rodině v jaké vyrostl manžel. Pořád si říkám že byla obří chyba stěhovat se, mám ten pocit že je hodně nabulíkovanej od tatínka. Zřejmě jsem hloupá ale nechci to zabalit a jít o dům dál, jen nevím jak ho přimět poslouchat a uvědomit si jaká tíha leží na mě a jak hrozně nefér se mnou jedná.
no, takhle "ja ho ale pres to vsechno miluju" a "vim, ze on miluje me" jsou pekne fraze, ale mely by mit nejaky podklad, ktery dokazes pojmenovat. Takze - proc? Co na nem milujes? A jak vnimas lasku od nej? Je jasne, ze sem nam pises jen to, co te trapi, takze je snadne, aby to vypadalo nepochpitelne a pritom ma dost mozna i spoustu "svetlych" stranek. A kolem tech stav a ty si pripominej.
Jestli se chova jen v tom co jsi popsala jako parez, ale jinak je to moc fajn chlap - vydejte se do poradny. At zkusite resit odlisnou predstavu spolecneho casu..
Ja bych asi hodne tlacila na to odstehovat se zpet, je to alespon trochu realne? Byt sama na 2 deti nebude legrace, takze bud razantne zmeni svuj zivotni styl nebo budes potrebovat pomoc rodiny. Ale zas mej trochu vlastni nazor. Co kdyz naplanujes vylet na sobotu na cely den? Rekne ti, ze ne, at jedete samy? Mozna malo citi, kde je chyba a co bys vlastne chtela a jak je to pro tebe dulezite
No, mimco je ceste, takze ted moc variantu sbalit se a odejit nemas, tak si dupni, ze chtel deti, odtahl te od rodiny, neco nasliboval, tak at to zacne plnit
@ren1at2a pokial ho milujes a chces este zostat tak by som zacala s tym, ze by som si spravila vodicak. Aby si mala slobodu a mohla jazdit za svojou rodinou napriklad (ale samozrejme aj inde). A mozno by neuskodilo ist za tvojou rodinov na dlhsi cas. Mohla by si s odstupom porozmyslat nad vasim vztahom.
Inak teda cakat, ze sa tento chlap zmeni je cista utopia. Bud sa zmieris s tym, aky je alebo sa este par rokov budes trapit a nakonec aj tak odides. Ja len nerozumiem naco si si s takym chlapom spravila dalsie dieta.
Moc děkuju všem za rady ❤️ často se objevuje otázka proč jsem si s takovým mužem pořídila druhé dítě. Odpověď je jednoduchá, nebylo to až tak zlé, je fakt že jak píšu 4 roky bojujeme s obří krizí, která je z mého pohledu způsobená výchovou a prostředím ve kterém manžel rostl. Dříve to bylo tak že jsem ho ke konverzaci více méně jaksi dotlačila, nepracoval tolik, sice doma nehnul ani prstem a s dcerou sám nebyl ale pohrál si s ní, kolikrát nás vytáhl na procházku a opravdu se s ní vyblbnul, jasně sem tam bylo to ponuré období kdy sotva pozdravil a malé si sotva všiml ale pořád to bylo na celkem dobré úrovni. Potom jsme najeli na tu správnou vlnu, přišlo mi že začínáme znovu najíždět na to opravdu prvotní zamilované období a sešlo se nám to v době kdy doporučovali i lékaři sourozence pro dceru, prý se potom jako autistka lépe adaptuje. A tak jsme šli do druhého s tím že manžel byl naprosto očarovanej představou že se rodina rozroste. Nakonec došlo na stěhování a nějak jsme v té kaši zabředli. Pořád jsem se ujišťovala že si to všechno vsugeruju, ale teď vím že asi ne, o to víc mě to trápí, chtěla bych vědět proč se to děje a proč mi přijde že z jeho strany vůči sobě cítím něco jako odpor, když se zeptám, neodtrhne oči od telefonu a odpovědí mi je že mu nic není a já hrozně přeháním.
@ren1at2a nečetla jsem všechny komentáře. Jen chci nabídnout ještě jeden pohled na věc. Ty ho miluješ, on miluje tebe.. ale vem si v čem tvé děti vyrůstají, co si z takovéhle rodiny odnesou za vzorce chování a upřímně i za traumata (pokud se jim otec nevěnuje). Můj manžel by o tom mohl vyprávět, jeho táta byl přesně takový a manžela to dost poznamenalo. Takže na tvém místě bych s tím začala něco dělat, ideální by byla poradna, dát muži nůž na krk. Protože když to neuděláš kvůli sobě, tak alespoň kvůli dětem..
@rejalin to mi vrtá hlavou pořád, zase si říkám kdyby mě miloval jak tvrdí vždycky když už se odhodlám k rozvodu, vypadalo by to úplně jinak. Před týdnem jsem zjistila že i přesto že ví kdy mám rodit a v tu dobu slavím i narozeniny (budu mít 2. Císaře) tak si v té době domluvil víkend na rybách, po hádce si stále trvá na svém, dneska potom co mu chlapy psali že ho nenechám, se vyloženě vysmíval tomu že on je pán a že prostě pojede. Začínám ztrácet chuť investovat do toho další energii, když se chová takhle. Zřejmě máte pravdu, že ačkoli to nedělám, je čas hodit ručník do ringu a myslet hlavně na to aby mé dcery rostli ve stabilním prostředí, které s ním zřejmě už nikdy nevytvořím.
@ren1at2a zkuste zatlačit na tu poradnu, alespoň budete mít čisté svědomí, že jste zkusila vše. A stejně tak by mohlo být přínosné jít tam alespoň jednou sama, pomůže vám to si uspořádat myšlenky.
Každopádně fakt to nejsou hormony, tohle s tím porodem a že on je pán.. to je prostě hovado, s prominutím 🙄 kor po císaři, kdy budete potřebovat pomoc, nikoho tam nemáte.. a kdyby miloval vás nebo vaše budoucí dítě, tak opravdu by si tohle vše nechal utéct kvůli rybám? A starší by také nehlídal.. 🙈
@ren1at2a a kdo bude hlídat starší? Jede na ryby v době před, když budeš v nemocnici nebo když se vrátíš? Mám partnera, který hodně moc pracuje, mám zvířata a 2 děti, starší s poruchou pozornosti. S příchodem druhé si připadám jak hadr na koštěti a jsem neskutečně vděčná, že mám kolem sebe svou rodinu, která je mi oporou a pomůže mi, pohlídá, i když to není moc často, ale i třeba hodina než nakoupím, je pro mě hodně znát. S první jsem bydlela 130 km daleko a bylo to prostě na nic. Měla jsem problém i s tím, chodit na rehabilitace, které jsem nutně potřebovala a i těch půl hodiny týdně byl bez pomoci problém. Já ale aspoň měla auto a jezdila na několik dní domů. Být se 2 dětmi úplně na vše sama a doprošovat se o to, jestli mě někdo zaveze za mojí mamkou, to bych skončila na psychiatrii.
@cherie24 je to těžké, skoro celé těhotenství mám proplakané nebo ve stresu, hrozně se bojím že bude i malá neklidná až se narodí. To jeho rybaření vychází právě na dobu nástupu do porodnice, dceru by měl hlídat on, ví že pro mě i pro malou je celá jeho rodina de facto cizí a že bych jim jí nesvěřila. Zároveň ale ví že moje mamka pracuje a tady s ní být nemůže, kdyby si dceru odvezla tak mám strach že to dcera nezvládne nevidět mě. To už jsem s mamčou začala řešit že se raději dohodnu s doktorem a půjdu rodit domů s tím že si zaplatím nadstandard aby tam s dcerou mohla kdykoliv přijít ona, taťka nebo ségra, přece jen ji znají jsou s ní od miminka a nabídli mi že v době hospitalizace i po ní pomůžou. Mamka mě už několikrát nabádala ať to tady zabalím a jdeme s malou domů, že u ní máme dveře vždycky otevřené, ale mamka je v nájmu a byt je maličký. Upřímně se i bojím co mě čeká protože manželův táta je jak se říká ´za vodou’ své děti si tenkrát vysoudil převážně díky penězům a já mám strach že mi je seberou. Nepřežila bych bez dcery den, ještě když vím že ji vlastně vůbec neznají, ani manžel neví jak se chovat když přijde meltdown nebo jak reagovat na určité situace, bojím se že když budu chtít rozvod dceru mi seberou i přesto že je autistka a je vázaná hlavně na mě.
Já bych to udělala - jela rodit "domů" a kdyby to velikost bytu rodičů dovolila, tak tam strávila i pár týdnů po porodu. Budeš vděčná za výpomoc, že se někdo věnuje dceři a ty máš dost času se uzdravit a sžít s miminkem.
Doma tě čeká co? Přijdeš z porodnice bolavá, vystresovaná a budeš řešit komplet domácnost+ péči o sebe a dvě děti. Pochybuju, že manžel najednou mávnutím kouzelného proutku začne fungovat, když na to 4 roky 💩.
Tohle není chování manžela, otce a životního partnera, ale sobeckého primitiva.
No je to špatný no .. spíš mi vysvetli, když je to takhle celou dobu, proč ses s ním stěhovala takovou dálku? A o jméně bych s ním vůbec nediskutovala.. neúčastnis se, nebudeš rozhodovat... btw, ty jména jsou teda 😀😀 ale dobrý, každýho věc... On dělá to, co chce, nemá potřebu s tebou trávit čas, otázkou je, proč, když se chová takhle, děláš to co chce on 🤔 a hlavně to stěhování... neřeknu z velké lásky..ale to tady asi nehrozí