Litovala jste některá odchodu od manžela?

A snažíte se oba? Jestli máte ve vztahu kompromisy...

Nedostala. Rozváděli jsme se když mladší měl 2 roky. Přesně jak píšeš. Uvařená žába, milion šancí a změna jen na venek. Už jsme od sebe 10 let a nelitovala jsem nikdy.

Nemusis se hned rozvadet… muzes se na cas odstehovat a uvidis, co se stane? Bude ti lip? Bude ti smutno? Rozhodne se tremi detmi nemuzes odejit s holym zadkem, udelej si financni polstar, nenapadne shanej bydleni a az bude vhodna doba, tak to udelej. Hodne stesti

@martina1317 dekuji, presne tohle delam. Jenze nez budu pripravena k odchodu (nasporeno + vhodne bydleni), tak ubrhne minimalne rok a ja se bojim, ze zase podlehnu jeho "nasekane latine", a pak zase proziju dalsi zklamani.

@martina1317 Za mě tedy právě s dětma není moc prostor na nějaké "zkusim se odstěhovat a uvidím". Taky jsem teď v podobné situaci, kdy vážně uvažuju o rozvodu, ale nehodlám dětem udělat to, že je vezmu do nějakého dočasného bydlení, vytrhnu je z jejich prostředí a pak si to zase za pár měsíců rozmyslim..? Prostě chci být nejdřív plně rozhodnutá

Ahoj, ani nevíš jak Ti rozumím❤️. Jsem teď, v úplně stejné
situaci, ale dítě mám, jen jedno. Přijde mi, že jsem, v začarovaném kruhu, moc chci jít dál, tohle mě hrozně ničí, jen to vždy skončí, nad strachem o syna. Miluje svého otce, před rokem, jsme se stěhovali a doteď to nese špatně, změnili jsme mu i školku. Moc bych se chtěla vrátit zpět, do své rodné vesnice, vím že by nám tam bylo skvěle. Jenomže si teď vůbec nevím rady…trochu přiblížím, naši situaci. Manžel je hodně, o sobě, celou dobu se mu, ve všem přizpůsobuji. Celkově jsme, jako oheň a voda. Pracuji, jako zdravotník, jsem i dobrovolník…moc bych si přála stát se pěstounkou, smysl života vidím, v tomto směru. Jsem rodinný typ, ale miluji i zábavu a společnost. On je introvert, vyrůstal v rodině, kde to nikdy moc nefungovalo, dělali si naschvály, hádky, scény. Dokonce se mi posmívá, že jsem panna Marie, protože nezjištně pomáhám. Taky jsme si prošla, v životě těžkým obdobím, ale on tady, pro mě nikdy nebyl, není mi oporou. Přijde mi, že jen dávám a nic se mi nevrací. Dává
si nesmyslné cíle, jako třeba opravit celý starý dům sám, bez pomoci. Jenomže to, vždy odneseme, my se synem, nic jiného, než jeho plány neexistuje. Po hádce, se chvilku snaží, ale jsem s nim 13 let, vím že se to nezmění. Má kam jít, je to kousek cca 15 minut autem, nemuseli bychom měnit skoro nic. Na všem se chci, v klidu domluvit, ale on má, nejspíš jiný názor opět. Časem budu prostě muset, odejít já, se synem, nic jiného nezbývá.

Ne, nikdy jsem nelitovala. Never ever! Bylo to peklo. Teď je to jen slabý odvar (děti ve střídavé péči, jeho naschvály, konflikty atd).

Já bych sama chcipla hlady 😅 ne ze si neumim uvarit ale nedokazu se sama uzivit, ne seve a deti... Takze jsem sla cestou ze jsem so našla jinýho a stehovala se od ex k soucasnemu bez mezizastavky. Ex to mel jako pomstu za ti jak se ke me choval ze jsem ho takhle vymenila 😁

Zakladatelko, napíšeš mi SZ? Jsem v úplně stejné situaci a myslím, ze bychom se mohly podpořit 🙂

@prostejina taky se hlasim