Krize ve vztahu, rozchod, výčitky...?
Dobrý den, píšu anonymně, raději....
Chci se zeptat vás, které jste odešly z dlouhodobého vztahu, jaké vás provázely pocity? V poslední době to hodně zvažuju, vlastně mě to napadlo poprvé před dvěma lety po narození nejmladšího dítěte. POstupně to krystalizuje, ale zároveň mě strasně užírá svědomí.
Melou se ve mě pocity - jako otec za moc nestojí x ale zase je to otec, možná ne dokonalý, ale otec. Nejsem šťastná, v poslední době toho trápění bylo ažaž x ale zase někdy je to fajn, když zrovna není nic, co ho naštvě. Máme za sebou mnoho společných let a většinou to bylo fajn x v poslední době nechce trávit čas s námi jakože se mnou a dětmi, hned vyletí, křičí. Občas se naštve úplně pro mě nepochopitelně a nemluví se mnou, kdybych nedolezla den před vánocema a neprosila jak koza, nebyl by vánoční strom, nemluvil by s náma ani na ten štedrý den. No prostě chvíli tak a pak zas tak. Nejvíc mě trápí pomyšlení, že rozbiju rodinu. Rodinu, která sice není úplně dokonalá, ale ani úplně patologická. Když se loni rozešli známi, dcera říkala, že chudera jejich dcera, že to musí být hrozný. A mě úplně ničí představa, že tohle udělám. Podotýkám, že muž žádný problém nemá, nic řešit nepotřebuje, změnit se máme my... Další šílený pocit je, protože on vážně problém nemá, když mluví o budoucnosti, společné. A mně je hrozně z pocitu, že to zničím. Taky mám strach z jeho reakce, kdyby na to opravdu došlo... Vůbec nevim, jak z too ven.
Hele vážně a stručně mu sděl že uvažuješ o rozchodu, jelikož to jak to je tě ničí a nechceš to tak v životě mít nastavené, že se partner uráží, trucuje, vybuchuje...Vlastně klidně ať vybuchne, ale důležitý je snažit se si věci vyříkat, pochopit se navzájem nebo se o to aspoň snažit a usmířit se, obejmout a ne dny a dny trucovat a vzdalovat se od sebe. Prostě buď si to nastavíte jinak, uděláte tlustou čáru a zamakáte a zapracujete na vztahu, nebo už to vzdáváš a konec.
Kdybys nedolezla, nebyl by vánoční strom?
Podle mne je potřeba si ujasnit, v čem je problém, co mu vadí? Je vztah mezi vámi dvěma a je vztah jeho a dětí.
Mně nějak není jasné z textu, čím mu vadíte, aby se dalo říct, co s tím.
A jinak je to o komunikaci, změny by měli přijít až po ní a pokud komunikovat nechce.... Moc nenaděláš, než že řekneš, že tahle ne. Rozchod by u mě byl na posledním místě.
Jenom mě napadá. Není unavenej? Dlouhodobě?
Možná ho něco štve, ale mluvit o tom s tebou nechce. Já jsem od začátku prosince taky hrozně podrážděná a vylítnu i kvůli blbosti. Což mě samozřejmě štve hlavně kvůli synovi, na kterého občas křičím, protože mě ještě víc provokuje. U chlapa mi vadí i sebemenší zachrápání, malé odkašlání (má papilomatózu hrtanu a hlasivek). A když se k tomu přidá i PMS, je ze mě nepříčetná saň. Máme toho v práci teď hodně. Jsem prodavačka a období před vánocemi a lednové inventury jsou opravdu náročné. Navíc od podzimu do jara je mi věčně zima a jsem z toho hodně unavená. Nicméně chlap už ví, co mi je a snaží se mi co nejvíc ulehčit. Beztak po něm občas startuju kvůli kravině. Zkus si s ním pořádně promluvit, ať se nebojí ti cokoliv říct. Věř mi, že i já občas řeknu, že mi ti dva kazí život. A pak si to vyčítám. Obvzlášť kluk za svou "diagnózu" nemůže. Omluvím se, přiznám svoji chybu, ale mluvit se mi o tom moc nechce.