Krize ve vztahu
Ahoj, příspěvek píšu už podruhé, předchozí jsem smazala jelikož byl strašně dlouhý. Tak ve zkratce pokud tuhle krizi neprekoname jak a co dělat když máme 15 měsíční dceru se kterou má krásný vztah máme hypotéku na byt kde já jsem rucitelem a další úvěr ze stavebního spoření na 18 let který se bral kvůli doplacení kupní ceny nemovitosti a rekonstrukci... On by neodešel z bytu a popravdě já bych ten byt ani sama neutahla, takže by mě čekal buď podnájem a nebo tajně doufám bydlení v bytě moji maminky, kde jsou nižší náklady na bydlení, ale pouze v případě pokud by šli bydlet s mim nevlastním otcem k babičce... Řešila jste některá tuto situaci?
a co v poradně? nezkoušeli jste nějakou párovou terapii? Přišlo by mi škoda zahodit vztah, už kvůli malé, kvůli společným závazkům...
Jsem přístupná jakémukoliv nápadů jak to mezi námi spravit problém ale je ze on do poradny v životě nepůjde jen by mi řekl že nemá důvod proč by tam šel že celý problém je ve mě, že já mám dostat rozum a změnit se ( už jsem se změnila v některých věcech,ale on to tak nevnímá) nebaví se s nikým o nás dvou ani s nějakým kamarádem. Nechci to jen tak ukončit a zahodit vše tak jak jsi napsala už kvůli malé, ale ty hádky jsou horší a horší hlavně taky před malou a já už přestávám mít dost síly bojovat a pracovat za oba a zase se měnit...
@laurinka2016 urcite poradna a terapie. pak je potreba, aby jsi i Ty byla v pohode, tzn. vyrovnana, pri sile, abyste problemy zacali resit konstruktivne a ne v emocich. dat pravidla. souhlasil by s poradnou? pokud sam neumi zvladat sve emoce, je potreba aby byl ochoten na sobe pracovat... dluhy jsou psychicka zatez a on to nezvlada nejlepe, nehlede na to, ze tam je jeste dcera, takze take zivotni zmena, co sil se tyce. ja myslim, ze to zvladnete, jen se otevrit, priznat sve chyby (to jde nekdy cloveku tezko, obzvlaste jesitnym muzum...) a pomalu na jejich prijeti (pro zacatek) pracovat.
@laurinka2016 ctu dalsi prispevek. uz jsem to tu psala nekam jinam, mam knihu z nakl. grada, jak prezit vztek, zlost a agresi (mozna kup, i abys ho pochopila). tam zena (bez deti) zazije prvni vypad sveho partnera. protoze je to NAD JEJI HRANICI (Ty mas uz hranice posunute a on si dovoluje, jak se mu zlibi), necha mu vzkaz, ze az ji spolecni kamaradi reknou, ze se tato situace nebude opakovat, vrati se k nemu. az tedy kamaradi povi, ze na sobe zapracoval (sel do sebe), ona se k nemu vratila. po case opet ve vzteku, tentokrat vesi jeho vybuch a ona odesla se vzkazem, az je psychoterapeut rekne, ze uuz se to nwebude opakovat, ze k nemu prijde. tzn. ten muz vi, ze toto chovani zena nebude respektovat. ona mu da najevo, ze ho chce, vazi si ho (pro jine vlastnosti), ale ne tomto musi zapracovat, jinak vztah padne. po navratu on uz vi, ze pokud se situace zopakuje (on se neovladne), tak zena odejde definitivne. je treba dat jasna PRAVIDLA, za ktera v hadce nepujdete. v tomto pomuze poradna, pokud uz je to u Vas vyhrocene. takze pokud je on nespokojen s Tebou, hleda vinika. Ty mu rekni, ze jsi nespokojena zase s nim, takze jste oba nespokojeni a neco s tim usite udelat. chlap ma obecne problem se otevrit, jeste cizimu cloveku a probuh psycholozce. ale pro vztah by to udelat mohl. zkus nejak vymyslet, jak dat najevo sve hranice, co chces, ale aby Te pochopil a aby jsi neutocila.
@laurinka2016 jo a sama se moc menit nemas... (samozrejme podle toho, co to je). menit sa mas jen kvuli sobe, ze chces Ty sama, jinak se to obrati proti Tobe. pro dobrotu na zebrotu... tak jsem dopadla ja. potlacila jsem sve potreby, prizpusobovala se okoli a to je cesta do pekel, nikdo si toho nevazil a naopak si najdou sve (samozrejme ze jsem z toho vseho byla nervozni (jeste kolem porodu) a pak uz jsem to nezvladla, odesla a na soudnim spisu jsem samozrejme ta nejhorsi 🙂).
No já nevím, ono je to trochu složitější. Nemáme sajnu, jak to mezi nimi je. Z toho, co zakladatelka píše, se přece nedá poznat, do jaké míry je na vině ona a do jaké on. Nechci samozřejmě zakladatelku urazit, ale málokdy si sami uvědomujeme, co děláme špatně. Například můj manžel je pohodovej chlap. Přesto za 6 let společného soužití uz ve vzteku rozbil dveře, notebook a křeslo, prostě vybuchl. A já mohu říct, ze vím, že jsem ho vyprovokovala. Ne schválně, v tu chvíli jsem prostě myslela, ze jednám správně, protože jsem sama byla kvuli něčemu naštvaná. Kdo je teda na vině? Já to tak jednoznačně nevidím. Takže i rada, že muž zakladatelky se musí změnit, zatímco ona at se moc nemění, je v případě, kdy je člověk vůbec nezná, trochu zavádějící.
Opravdu moc děkuji za konstruktivní rady a jiný pohled, ráda bych aby i on v sobě našel tu potřebu někoho vyhledat a zkusit na nás pracovat opravdu společně...mezi námi je to celkově dost komplikované oba máme nějaké traumata z dětství. Je dost jesitny a hrdý sebevědomý navíc má šílenou vyrecnost všechno dokáže otočit proti tobě chytat tě za každé slovo, když mi řekne že jsem podle něj, placnu neuprimna, tak se ho zeptám proč si to myslíš a on většinou odpoví teď nevím až se tak budeš chovat tak ti řeknu, když mu na to odpovím že se necítím být neuprimna protože se chovám tak a tak, tak je zle protože on podle něj nemůže mít názor když mu vše vyvracim, takže cesta do pekel, chce doslovne odpovědi při kterých mi dá na výběr pouze třeba ano, ne. Nemůžu to nijak rozvést,protože mu nedávám odpověď...
Čekala jsem i tento další názor a souhlasím, někdy je těžké uvědomit si kdo vlastně má vinu a kdo ne, já neříkám že jsem čistá jak lilie a nenesu svůj podíl, když do něj pořád mluvím a mluvím a mluvím tak vím že ho provokuji ale pokud jsme domluveni měsíc že nějak trošku změníme obývák a já večer sedím počítám vymyslím kombinuju sednu si a vše mu prednasim ptám se, neurcuji co jak bude, se nakonec dozvím že je vše na pí.u že vše musím mít hned atd. Tak nevím nevím, řekla jsem mu ze stačilo jen říct že to necháme na později, že nasetrime a pak se to bude řešit pokud to tak chtěl, ale ne že já unavená sedím dvě hodiny počítám hledám a nakonec jsem já za krávu a podle něj jsem nasrana protože to není hned...
@terorka ano, mas pravdu, na druhou stranu vztah s detmi prochazi jeste dalsim vyvojem a ono vyprovokovani ze strany partnerky uz je velmi ovlivneno hormony, unavou, nedostatkem plneni vlastnich potreb a prece jen. chlap ma unest zenu. ale jak psala zakladatelka- partner ma svych problemu dost a to se spatne hleda vciteni do zeny... a obecne zena na materske povetsinou ztraci nadhed a je potreba, aby si ho drzel manzel... at je jasne, ze to neni snadne (jak mi nedavno rekl kamarad, otec tri deti).
Co se týče těch změn, tak to bylo třeba že jsem byla dost zarliva, fajn změnila jsem to i přes to že on je ještě zarlivejsi než já. Vždy jsem se ráda objimala líbala, on mi řekl že to nepotřebuje jak já, přestala jsem to po něm vyžadovat, když to podle něj chci mám si přijít... Jediné co po mě vyžaduje a s čím se neumím úplně popasovat že se nemám urážet, protože když se mě něco dotkne a já jsem samozřejmě urazena tak on se nasere úplně šíleně že jsem se urazila a mohla bych pokračovat...
Nemůžu být ovlivněna hormony podle něj, to se jen na hormony vymlouvam...
Chápu, ja vážně nechci tvrdit, ze je to vaše vina. Reagovala jsem spíš na tu odpověď. Ja si vůbec netroufám nějak vás či váš vztah hodnotit, to nemůže nikdo kromě vás dvou. Základem je, aby ten vztah chtěli zachránit oba, to byste si s manželem měli ujasnit jako první. Držím palce, ať to už kvůli malé zvládnete
To je pravda, někteří muži tu ženu asi unést nedokážou...nikdo si neumí představit, co to se vztahem udělá, dítě, starosti, dluhy atd...ja mam třeba taky strach, 6 let to bylo jen ja a manžel a za měsíc se nám ma narodit miminko a já klidně přiznám, ze se bojím, aby nás to nezměnilo. Resp k horšímu, protože ten náš život to samozřejmě změní 🙂
Jak dlouho jste spolu?
@laurinka2016 to je take obecny problem, zena chce vse hned a je ochotna se uzpusobovat, muz chce svobodu... je potreba durazne rict, ze sprosta slova ne... a pak- muz je vecer unaveny a velice spatna zprava, s muzem se obecne musi jednat v rukavickach... a muj osobni nazor, jiz podporovany autoritami typu psychologove, reditel policejni skoly atd.- muzum chybi prava vojna a "pos..ou" se z "prikazu" manzelky. kdyby zazili rok, dva tvrde volny, nejake- prosim Te, uklid si, by nejak ani nepostrehli a uklidili by... smula nasi doby... a o vojne se opet premysli, takze mozna nase deti, nasi synove, uz vic vydrzi... rozhodne je potreba vychovat z kluku chlapy a ne posery, kteri nezvladnou zenu, ale sama taky nevim, jak dopadnu, ale svemu synovi jsem v perine slibila, ze se postaram, aby byl dobry chlap a aby nikdy nenechal zenu s malym ditetem... i kdybych mu v dospelosti mela snad dat i po cuni... vychovavame cely zivot... ale dnesni doba moc vychove nepreje... zlata stredni se spatne hleda... ale to poznate samy za par let na vlastnich detech...
pozname samy...
4 roky ale známe se už mnoho let, je to moje první láska předtím jsme spolu byli dvakrát ale vždy to ukončil když se ozval před těmi čtyřmi lety bylo to jako v pohádce jak se o mě snažil jak si sypal popel na hlavu jaký byl ke mě jak to pos..l
@laurinka2016 Ahoj, mám pocit, že tu píšeš za mě ... teď si ve vztahu procházím tím samým, na mnoho odpovědí co tu máš máš stejné odpovědi jako já. Těžko říct, ten můj taky nikam nepůjde, ale nevím, co očekává tvůj partner?? Můj chce třeba chodit se bavit s lidmi a já se mám doma starat.......
@terorka drzim Ti palce, at to neni nejak velka zmena... po porodu je urcite k lepsimu, bude na tebe pysny jako na mamu, Ty budes mit porodem a hormony silu vsechno zvladat a prizpusobit se. uzivejte. ale okolo pul roka, trictvrte, nam zenam sila dochazi, to zacnem po chlapovi neco chtit a zacinaji potize... pokud se to zvladne bez vetsich citovych ran, v roce se vse uklidni, jak male zacne chodit. v dobe veku dcery zakladatelky to pak zacina byt uzivani si ditete 🙂 ja to moc neznam, ja vzdy mela dve k sobe, takze v te dobe jsem zas rodila... (nedoporucuju).
Já už ani někdy nevím jak mu co říct když jsme pohadani a je třeba malou vykoupat a vyvencit psa tak po moji větě mohl by jsi vykoupat malou a já zajdu se psem, nebo zajdi se sendy a já vykoupu malou. Poslouchám jak mu rozkazuju...před hadkou chtěl po mě vyprat kalhoty po hádce jsem šla prat a říkám mu máš tam ještě něco tmavého prosím tě ať neperu dvě věci, neodpověděl zeptala jsem se normálně 3 krát pak už jsem se nasrala a říkám mu když mi neumíš odpovědět a podívat se tak si to pak vyper sám přiletěl vytáhl ty kalhoty a triko z pračky se slovy zase mi rozkazujes??!
Jinak vážně on jako takhle je opravdu pracovitý s malou dokáže blbnout postará se o ní bez problémů když nejsem doma, můžu jít v klidu nakoupit s holkama na kafe, ale na procházku nejde za přáteli na návštěvu taky ne, do kina semnou taky ne protože ho to nebaví, raději bude sedět doma u PS celý odpoledne nebo večer v ložnici už ani nespí, protože podle něj usne u televize.. Určitě není zlý jako tak ale tak komplikovaný že prostě já už ničemu nerozumím a sestra mi říká že jsem už fakt z něj blbá že se pořád snažím a že ona na něm nevidí vůči mě nic hezkého...
Ráda bych ti napsala bojuj. Jenže. Pokud opravdu se snažíš vztah zachraňovat, měníš se kvůli němu a on si pořád hledá důvody proč to nejde...asi to fakt nejde ale z jeho strany. A nemusí v tom být ani jiná ženská. Někdy se stává že časem zjistíme že už toho druhýho nemilujeme a tím pádem ani nemáme potřebu v tom vztahu setrvávat. A těm chlapům nedochází že tím nejvíc trpí děti, dost často vidí nejdřív sebe, pak děti a pak až teprv partnerku. Můžeš zkusit cokoliv, navrhni mu tu poradnu s tím že je to asi to poslední řešení co tě napadá když s tebou odmítá normálně mluvit ale pokud nebude chtít za vlasy ho tam odtáhnout nemůžeš. Podle toho co píšeš děláš maximum proto aby jsi vztah udržela a mám pocit že spíš bude chyba někde jinde, že si tvůj partner hledá vymyšlený chyby...znáš to když chceš psa být...takže za mě si stanov pevnou dobu do kdy uvidíš jestli se to mezi vámi začne lepšit nebo ne, zkus na sobě zapracovat, začni ale taky chodit ven, třeba cvičit, aby měl taky trochu pocit že se kvůli němu snažíš udržovat a nehroť to tak. Sem tam prones nějakou poznámku co by ho donutila prozradit jestli si sám myslí že váš vztah je lepší než třeba před měsícem ale nenuť ho do hovoru. Vyloženě nevyžaduj mazlení a sex ale několikrát za den mu jenom dej pusu na tvář a na chvilku ho obejmi, třeba ze zadu. A když uplyne ta doba co is stanovila napiš si na papír v čem je váš vtah horší a v čem se zlepšil. Možná potřebuje jenom trochu prostoru a zabere to. A nebo to už vzdal a stejně by po nějaký době odešel. Ještě taková rada, odborníci doporučují když jsou takhle lidi na vážkách jestli ve vztahu zůstat zrekapitulovat si posledního půl roku, Pokud by ho chtěli prožít znovu je vztah v pořádku, pokud ne je čas odejít.
Děkuji za další příspěvek,kterým se mi snažíte nějak pomoci... Mám čisté svědomí co se týče mé snahy, jasně nejsem stoprocentní mám nějaké špatné vlastnosti, ale pořád věřím že těch dobrých je více, sestra mi často říká neznám ženskou která když miluje jako ty tak by se tak rozdavala, nedokážu posoudit zda to tak je ale jsem si jistá že se opravdu snažím i když dělám chyby... S tím stanovením si určité doby je to nejspíš rozumné a správné... Co se týče toho kdybych někam začala chodit cvičit tak to by byla cesta do pekel, byl by přesvědčen že někoho mám že se s někým tahám ☹... Co se týče toho abych mu projevovala svoje city vůči něj, jsem natolik teď momentálně sklamana že tuhle potřebu opravdu nemám, nevím třeba to za pár dní přijde ale teď rozhodně ne, cítím že bych zase ponižila sama sebe tou snahou bez pochopení a opetovani... Dal mi jasně najevo že chce teď momentálně svůj prostor tak se snažím to respektovat, nemluvit na něj, nekoukat ve své podstatě se mu,, vyhýbat " snad aby měl čas ujasnit si co chce, protože na mou otázku zda semnou chce ještě být mi řekl že mi neodpoví a na druhý den mi na stejnou otázku odpověděl tím že mě ignoroval. Takže teď jsem ve stavu kdy čekám na jeho vyjádření nebo náznak toho co chce... A co se týče té rekapitulace snažím se pro teď vytesnit to zle co se stalo řeklo,ale nejspíš cítím že na opakování bych to neviděla...
@laurinka2016 ale stejně jako on potřebuje svůj prostor tak ty potřebuješ také jen svůj prostor. Tzn. jít dělat co tě baví, za kamarádkama nebo cvičení nebo možná nejlépe psychoterapii. Měl by alespoň 1x týdně pohlídat dítě, abys měla pár hodin jen sama pro sebe. ... A pokud jsou dvě práce, které je potřeba udělat, zeptat se ho co ci vybere - te nemůže vzít jako rozkazování. Vykoupeš dítě nebo vyvenčíš psa? Cesta do pekel bude, pokud se mu budeš ve všem podřizovat. Zdá se že podle něj za všechno můžeš ty sama, vše otáčí proti tobě... Pkud ti říká jak jsei psala např. že jsi neupřímná, neptat se proč, ale pevně říct, že ty si to nemyslíš... a dál se o tom nebavit. Znám to ze svého vztahu, že rozpitvávat vlastní negativa nemá smysl, akorát se jich nekupí víc a já z to pak byla víc v pr.. . Doporučuju poradnu nebo psychoterapii pro tebe. S nestranným člověkem srovnat svoje myšlenky a hlavně se starat i sama o sebe, nejen o ostatní. Zvláště pokud si něco táhneš z dětství...
Zkoušela jsem to i tímto způsobem že si to o sobě nemyslím, byl nasrany že nerespektuju jeho názor, že nemá cenu aby mi něco říkal, jako celkově si myslím že mám na sebe dost objektivní názor ať už co se týče dobrých či špatných vlastnosti, jen nechápu kde na to chodí...
Jinak si zajdu s holkama sem tam na kafe dokonce jsme byli v kině zajedu na nákupy, jako takhle v tom není problém postará se o malou na jedničku ale pouze když nejsem doma,jako by když tam jsem věděl že to udělám tak on nemusí i když zase bych krivdila že to nikdy neudělal. Mám ale pocit že s tím podrizenim jsem to přehnala ☹ psychoterapie by nejspíš byla fajn, byla by to dobrá změna kdyby někdo rozebíral mě a pomohl mi ujasnit si svoji hlavu. Já jen prostě nechci to vše zahodit jen tak, ale také nechci fungovat v tom v čem funguju... Nedokážu si to bez něj představit, ale i sestra mi řekla že už žiju jakoby bez něj... Já prostě nevím jsem s něj tak zblbla jak z žádného jiného, lépe řečeno od jiného už bych dávno utekla
@laurinka2016 fakt doporučuju! sežeň si nějakou psychoterapii a uvidíš 🙂
@laurinka2016 no... mej svou hrdost... necekej na kost, jestli pan hodi... a se zarlivosti pozor... od jednoho takoveho jsem utekla... shozena v noci z postele a volala si zachranku... kdyz jsem byla pracovne pres vikend pryc, dovezla jsem uspech zaku ze souteze, ptal se, s kym jsem se to tahala... ucta sla uplne do haje... takze se obavam, ze s Tvym nastupem do prace teprve zacne prave terno...
@verusky Ahoj,jistě máš v mnoha věcech pravdu, máš nějakou zkušenost,ale nedá mi nereagovat na téma vojna. Vždy se nazdvihnu, když slyším..vojna dělá chlapa😈.
Můj manžel na vojně nebyl a lupou bych hledala podobného. Můj bratr ano. Tak jak s ním ty 2 roky zamávaly snad ani nebudu popisovat. Když se podívám kolem sebe, většina těch"chlapáků" co prošla vojnou své rodiny opustili. To je má osobní zkušenost. A krom toho mám 4 syny a opravdu si nepřeji, aby touto zkušeností prošli.Vychováme je sami, našim příkladem, který jim otec dává každý den tím, jak se chová k jejich matce.
@laurinka2016 moc ti přeji, abyste krizi zvládli. Radu nemám.Každý jsme jiný a každý jinak reagujeme. Musíte chtít oba. Hodně štěstí🙂.
@marton a to já teda souhlasím s názorem @verusky . Mám partnera co byl na vojně jako poslední ročník, mohl se rozhodnout jestli půjde nebo ne a šel a před ním jsem měla partnera co už na vojnu nešel, vyhnulo se mu to o 2 roky...nedá se to srovnávat. Bez ohledu na to že ten můj si to chválí a klidně by šel znovu nemá problém s ničím - cokoliv opravit, uvařit, žehlit a zašívat jsem mu zakázala, úklid zvládá bez problému a dokáže si nastavit denní režim a dodržet "denní plán" (co si ten den stanoví to taky udělá a když ví že něco nestihne tak to na ten den neslíbí ale řekne se že pokusí nacpat do dalšího dne kterej má volnější). Dokáže si naplánovat kdy pracovat a kdy mít volno a nemá problém s tím říct ne. Naproti tomu bejvalej byl absolutně nesamostatnej, člověk aby mu dělal služku, byl problém jenom aby si po sobě odnesl talíř do dřezu, když se večer převlíkal věci naházený všude...je nespolehlivej, kolikrát řekne že ten den udělá to a to a pak se následující 4 dny neozve a když mu člověk po několikátý volá co se jako děje tak řekne že to prostě nestinul a udělá to jinej konkrétní den...a světe div se situace se opakuje...když jsme byli spolu jezdil domů x hodin po práci protože nestíhal všechno o měl, ve volnu co jsme měli být spolu (dokonce i na dovolený) řešil pracovní věci, bezva bylo že mu o třičtvrtě na 4 volala ženská, my spali ale protože si nevypl zvuk vzbudilo nás to a místo toho aby jí třískl s telefonem s ní řešil pracovní věci...když jsme někde měli být na čas musela jsem ho celý den upomínat že v určitou dobu prostě odjíždíme...jako fakt jsem říkala vojnu na tebe...
Jinak ta naše krize trvá s přestávkami už od koupi bytu, takže od těhotenství po narození dcery která je předčasně jsme se dost spojili a navzájem si pomáhali, má s ní úžasný vztah ale co se týče mě je to dost blbe je dost vybusny a vztekly hází věcmi je dost vulgární a pořád je vše jen moje vina, já ho podle něj dozenu k tomu že je sprostý já vyvolavam hádky podle něj atd. Je toho opravdu hodně navíc teď při hnusné hádce před dcerou která z toho měla histericke záchvaty mi řekl že už semnou nechce mít vůbec nic společného krom naší dcery a že to myslí vážně, že ode mě nic nechce... On není vůbec zlý člověk jako takhle, pro svou rodinu by se rozkrajel, je hodně pracovitý, chytrý, ale prostě ke mě se chová tak že už nevím na co ještě stacim a jestli má cenu se o něco pokoušet..