Krize v partnerském životě. Jak jste to vyřešili?

Chodila jsem do poradny sama.

Já si myslím, že by jste spolu prostě měli mluvit, mluvit, mluvit. Podle mě se bez toho nedá,, žít,,. Pokud to nechce říct nahlas, tak ať ti to napíše. Důležité je udělat si čas i sami na sebe. Udělejte si hezky večer, zajdete do kina, na večeři. Nebo jeďte někam na víkend.

Nám pomáhá trávit spolu co nejvíc času. Kdykoliv to jde. Když malý usne, nádobí a pod počká. I jet společně nakoupit stačí. A dát děti na hlídání a být spolu pravidelně aspoň 2-3h sami mimo domov. To se povede max 1x za měsíc,ale aspoň něco. Zažít něco nového, vypadnout ze stereotypu..

Pripojuji se tady k rade zkusit spolu travit co nejvice casu. Pokud mate hlidani, zkuste toho vyuzit a nekam spolu vyrazit. Jestli hlidani nemate, vymyslejte nejake aktivity pro vas vsechny tri, urcite se to zlepsi. Pomahaji i male pozornosti, ktere udelaji druhemu radost a daji mu najevo, ze jeho polovicka ma o nej zajem

Ono je to těžké, každý si neseme z domu nějaké chování, někdo si holt nese sebou, že o problémech se nemluví. Můj muž třeba některé věci potřebuje čas a klid, aby je odžil a není potřeba, abych do něj valila. Na druhou stranu se učíme si říkat, že nám něco nejde a potřebujeme pomoc partnera.
Když něco nakousneš, je důležité jakým způsobem to říkáš, jestli začneš, útočit vyčítat, že ti neříká svoje pocity. Musíš mu dát najevo, že komunikovat svoje pocity a potřeby je normální. Asi bych mu řekla, že určité věci jsou pro mě také těžké a peru se s tím a někdy reaguji, podrážděně jsem smutná atd. Nevím, co prožíváš.

Zkus ho ocenit, že ti řekl, že žijete jako spolubydlící s rutinou. Zeptala bych se ho, co by mu pomohlo znovu stát se partnery, co skutečně potřebuje on a ať si dá čas a řekne ti to.

Na nějakou terapii bych šla i sama.

Super kniha je 5 jazyků lásky, doporučuji. Každý máme nějaký jazyk, někdo slova uznání a chvály, někdo společné zážitky, někdo dárky, někdo služby a skuty lásky, někdo doteky. Když partner nehovoří naším jazykem, tak se začneme cítit nemilování. "Kniha je určena těm, kdo chtějí ve svém manželství prožít skutečné naplnění a hluboké porozumění. Autor provází čtenáře pěti základními jazyky lásky – pěti oblastmi vztahu, které jsou klíčové pro harmonii. Srozumitelně radí partnerským dvojicím, jak konkrétně přijímat a dávat lásku tak, aby vztahy v celé rodině byly naplněny porozuměním. Potřeba cítit lásku, mít naplněnou citovou nádrž, není pouze dětský fenomén. Potřeba být milován stojí ve středu manželství. Smyslem knihy je zaměřit se na konkrétní projevy lásky, nezbytné pro naše emocionální zdraví. Autor uvádí četné příklady ze své praxe - je poradcem v oblasti manželských vztahů a spolupracovníkem Dr. Campbella. "

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/pet-jazyku-...

Třeba partner místo toho, abyste probírali potrat a práci, tak by uvítal, kdybys naplánovala procházku do lesa, večer nějaký film atd.

Odjet bez děti aspoň na víkend . A jednou za měsíc podnikat něco jen spolu, jako večeře, kino, prochazka atd. Nám tohle zachránilo manželství …. Pro mě to taky byla rutina a strašná nuda.

@levandule_k reaguji na poslední odstavec, prej "místo probírali potratu a práce by treba uvítal procházku do lesa a filmik?" Wtf? A manaskove divadlo by mu třeba zahrát neměla, aby se pán ve vztahu nenudil a neměl pocit oné zmíněné rutiny? Jako já chápu, že se snažíte poradit a že máme každá jiné partnery a jiné pohledy na věc, ale nějak mi přijde špatně, že ženská nese zodpovědnost za vztah, má vymyslet ptakoviny, aby "obhospodařovala to teplo domova" a neřešit s partnerem aktuální věci, aby si mohl oddechnout. A kdy vypne od reality ona? Já projít potratem, tak považuji za povinost mého muže být mi oporou. Mít na chlapy nějaké aspoň základní nároky je nezbytné, jinak se pak nadále můžeme divit, kdo to s námi furt zametá, když jsme to mnohdy my samy.

@gaxi hele přečti si tu knihu a pak teorve kritizuj.
Ono to totiž není o tom, co píšeš,ale o úplně něčem jiném;)

@gaxi vůbec nevíš o čem ta kniha je. Jsi vedle jak jedle.
Samozřejmě při takových událostech je potřeba,aby byl partner oporou. Jenže každý tu oporu vnímá jinak a potřebuje jinou formu ( taky jsme tím prošli). Stejně jako každý vidí důkazy lásky,které náplní jeho citovou nádrž jinde. Někdo potřebuje pozornost,někdo skutky, někdo fyzický kontakt..A je dobré vědět, jak to máme právě my s partnerem.

@gaxi Trochu vytrháváš z kontextu. Kde z toho vyplývá, že ona nemá nárok na odreagování? Dotaz mi přijde, že je položený tak, co ona může udělat pro partnera, proto se zaměřuji na něj. Předpokládám, že o sebe umí náležitě pečovat, pokud ne, má prostor pro zlepšení. (Nevím, kdo z nich přišel o práci.) To, že přišel(a) o práci, je nemilé, ale stává se to. Nemám tušení, jakým způsobem o tom spolu komunikují a někdy prostě místo toho, aby jsi se pořád nimrala v tom, že nemáš práci, pořád mluvila o svých pocitech, že se cítíš z toho pod psa, je lepší zaměřit se na něco jiného.
Potrat je nepříjemný, ztráta se musí odtruchlit, někdo truchlí tak, že brečí, někdo tak, že o tom mluví a někdo se stáhne do sebe. Pokud to partner nese blbě tak, že o tom nedokáže komunikovat, požádám ho o naslouchání a na rozebírání pocitů si najdu terapeuta pro sebe a mrknu se na web prazdnakolebka. V truchlení po potratu jedou společně a ten, kdo to nese líp, by měl být oporou tomu druhému a někdy jsou na dně oba. Někdy to může nést partner hůř, někdy žena. Nerada používám, že ve vztahu někdo něco musí, nejsem nějaký dráb, co by nutil partnera dělat tyhle věci, předpokládám, že partner se chce mít ve vztahu dobře, tak přijme zodpovědnost a bude na vztahu pracovat. Partner je mi oporou, ale vím, že i pro něj může být daná situace těžká natolik, že mi oporou třeba nedokáže být. Logicky v té situaci to nebude růžové, ale nepomůžu tomu, že po něm budu řvát, že musí dělat tamto a vyslýchat ho jak agent zločince, abych věděla, že se cítí.

K té knížce velmi zjednodušeně vztah stojí na určitých pilířích. Ano, kino, procházka ti nenapraví ztrátu dítěte, ale je potřeba ten vztah budovat a k tomu slouží i společné zážitky. Když si nedopřáváš tohle, tak pak se časem stane, že se bavíte jen o provozních věcech.