Krize v manželství
Krásný večer , potrebuju se někde svěřit. Vypsat. Nechci svého manžela nějak kritizovat před lidmi, kteří ho znají. (Moje kamarádky), ale zároveň potřebuju něčí názor. Pohled na věc. Nevím.
S manželem jsme spolu od mých 17ti let. Letos to bylo už 16let , stále ho miluju, zalezi mi na něm. Vždycky jsme měli hezký harmonický vztah. Neřešili jsme zbytečnosti , nikdy jsme se nějak nepohádali. Před osmi lety prislo první dítě , vše Ok , po dvou letech druhé , tam už prisla první krize , protože najednou jsem litala kolem dvou malých dětí a energie a čas na chlapa samozřejmě klesá. Tak ale dobrý , děti odrostly, byla svatba , začalo se to zase lepsit. Pak jsem o něm něco zjistila , něco kvůli čemu bych ho byla schopná opustit ,kdyby to šlo dál. (Nebyla to nevěra) , ale vyřešili jsme to a přišel s tím, že by chtěl mít ještě jedno dítě. Tak Ok, mame třetí skoro roční , jsem za to strašně šťastná , ale. Manžel pracuje v Německu, zbytek času převážně spí (protože pracuje 🙏🏻😓😀), s detma mi v podstatě pomuze tím, ze když je doma vozí je do školy a jezdi nakupovat. No a když nespí, děla něco v garáži a na zahradě. O víkendu tu má kamaráda , koukají na nějaký zápasy , daji si pivko. Ok. Ale. Potřebuje hodně fyzického kontaktu, pozornosti , sex. Já od posledního porodu spím cca 6h denně , z toho několikrát vzhůru, uklizim do 11, celý den se věnuji dětem. Nemám ani čas sama na sebe , říkala jsem mu, ze potřebuji víc pomoc od něj. Teď poslední tři dny semnou už nemluví , je mi z toho zle. Prý na něj seru. Už ho nechci. Tak odejde a budu mít klid. To nechci , říkala jsem mu , ze potrebuju akorat víc času na sebe , pak můžu dat víc času jemu. Na to mi nic v podstatě neřekne. Teď prý jsem ho už tak naštvala , ze musí on stvat trochu i mě a směje se mi, ze mám pupek, prsa nízko, pronesl i nějakou narážku na můj nos. Já nevím. Je mi z toho fyzicky zle. Chová se jak malej spratek a nejvíc mě štve, že to děla před detma. O sex si řekne tak, že mi třeba řekne vyndej ty cecky. Já na tohle nejsem zvykla , je to bez úcty. Kdyby se zachoval jako chlap, přišel, chtěl by to semnou probrat , vyřešit. Ani jednou to neudělal. Bud je uraženej a nebo uráží mě. Vůbec nevím co s tím dělat, je mi zle z toho chování. Nebo bych se mu měla snad omluvit a uznat svoji chybu? Ze se mu nevenuju tak jak potřebuje. Já nevím co dělat.
Omlouvám se za sloh , musí to ven. Potřebuji neci názor a případně zkušenost. Díky. 🙏🏻🌼
Tak to si počkám na rady.
U nás podobné, ne tak drsné, nemá narážky na můj vzhled, ale hodně podobné.
Zatím se držím, občas bouchnu, ale držím se. Ovšem nějak s ním nedokážu mít sex, nesnesu jeho dotyky. Nechci mu to uplně prozrazovat, ale samozřejmě si toho všiml, myslí, že jsem unavená. Což jsem, ale spíš z jeho chování než z dětí.. Manžel navrhl psychologa a léky pro mě. Ale problém je on ne já. Ještě chvíli počkám, začal se snažit a pak zkusíme manželskou poradnu.
@janylu na to si budu muset ještě chvilku počkat. Ale jo. Potřebovala bych ho do toho hodit , jenže ještě malého kojim no. 😥 před měsícem jsem byla jen s nejmenším u segry na dvě noci a nechala mu aspoň ty dva a on je dal na jednu noc k babičce. Tak si je Neužil ani tak pořádně 😀😓🤣
Ziju v turnusovem manzelstvi, dve deti, mladsi porad nemocnej a ja s nim. Vzdy jsem mela pocit, ze ustojim vse, musim ustat vse. Jsem tak vnitrne unavena ze kdyz se dostanu do postele a manzel je zrovna doma a chce sex, je ve me mrtvo a pusto chci se jen pritulit a spat. Pred par mesici jsem dovedla samu sebe ke kolapsu, bastim AD a zacala jsem chodit na terapii. Psychiatricka me chvali za sebereflexi a psycholozku tim privadim k silenstvi. Jsem pry se vsim rychle hotova a malo veci promyslim. Nevim proc bych mela meditovat nad vecmi co nezmenim. Kdyz je manzel doma tak pecuje se mnou o deti, vezme je k dr, postara se o ne, kdyz ja nemuzu. Ale 4-8 celych dni mesici je fakt malo. V zime je to vic casu, zimi mam rada 🙂. Ten muj vypadek mel vsak pozitivni dopad, rodina okolo si uvedomila, ze nemuzu zvladnout vse, ze ten zvyk, ze se o to postaram musi skoncit a ja se musela naucit rict si o pomoc. A to ze kdyz reknu, ze uz nemuzu tak uz fakt nemuzu, rezervy jsou vycerpane a uz nemam z ceho dalsi energii brat. A ze je lepsi mi pomoct ted, nez mit me deti tydny na krku nez se dam do poradku…
Tvl. Z toho tveho pocitu, ze neco delas ty blbe si snad zacnu i vycitat ten svuj emotivni projev k memu muzi, ze jeho denni rezim je dlouhodobe neslucitelny s rodinnym zivotem, pokud bude nadale spat rano, kdyz vsichni vstavaji a odchazi a pro zmenu se vracet vecer, kdyz uz deti spi. Flexibilni pracovni doba obcas svadi, no... A to se o vikendu pres den venuje skoro vyhradne nam a mne zacalo stvat, ze se v tydnu zacal mijet s deckama, ac nemusi.
Chtel deti? Podilel se na "vyrobe"? Tak at se kouka starat.
Me se libi, ze si uvedomujes a hezky popisujes v cem vidis problem a jak se citis - ze ti chybi, ze je toho na tebe moc a ze vnimas jeho reci jako urazky. Zkus ho znovu primět ke komunikaci a zkus mu tohle vsechno rict znovu, idealne tak, jak jsi zo popsala nam tady.
Pak doporucuju domluvit se na vikend pro sebe (ne nijak demostrativne ale aby s tim dopredu pocitali) a skutecne odjet i kdyby nevim co..pokud je nejmladsimu rok tak mliko za vikend neztratis a tatinek si jiste pres vikend poradi i bez prsa.
No, podle mne je krasne, že si umíš říct, že jsi unavená, je toho na tebe moc, apod.Ja to vidím tak, že tvůj muž si myslí, že dělá doma dost. Pracuje, když může nakoupí a jede do školky. On vůbec nevidí těch milion věcí, co musíš dělat ty jak složité je vše naplánovat, uklidit, zaopatrit. Ano, zvládneme to, musíme. Ústavně večer jdeme spát a ráno nanovo. Vím o čem mluvíš.
A vím, že někteří chlapi to nikdy nepochopí. Problém je v něm, v tom, že se začal cítit odstrceny a teď tímto způsobem dává najevo nespokojenost.
Hnusně a zle. Srabacky. Můžeš mu říct, že te to zranuje, zkusit zjistit kde je problém...zkus se zeptat co by mu pomohlo ale zároveň se neponizuj. Musí pochopit jaká je situace a že mu nebudeš dávat denně masáž když padas na pusu únavou... Možna bude stačit málo, uvidíš co ti řekne. Opravdu ale nezapomeň i na sebe.
Musíte spolu mluvit.
Já jsem se snažila zvládat syna sama, když jsem "doma". Ale nedalo se to - on je typ dítěte, které chce být na blízku, mazlit se a neslučuje se to s chodem domácnosti. Když mu bylo okolo půl roku, byla jsem hrozně unavená, nic "navíc" jsem neudělala a když nejsem vyspaná, mám protivnou náladu. A tak jsem jednoho dne řekl, že noc ze soboty na neděli bude spát on na straně u postýlky a ve neděli ráno si pospím a on bude vstávat s malým. A jsem za to strašně ráda - je to ta "moje chvíle". Ale musim říct, že ikdyž dělá týden ranní a týden odpolední, tak jakmile je doma, se synem pomáhá - my to máme nastavené i tak, že oba jsme chtěli dítě, oba se staráme. Takže večery, kdy není v práci, tak on je ten, kdo koupe, krmí, jde dát spát malého a uklidí hračky. Já mezitím připravím postele, vysterilizuji, poklidím kuchyň a připravím večeři. Nad ránem, když Maty má "snídani" (UM), tak on jde přebalit a já připravit mléko - ale to jen tehdy, když nemá ranní. 1-2 v měsíci o víkendu i uvaří oběd (on rád vaří a skvěle). Ale my jsme si to tak nastavili už od počátku. A hlavně my spolu mluvíme narovinu a nemáme problém najít společnou cestu.
Tím, co jsem napsala ti chci dát najevo, že vztah není jen o otročení ženy, že i my potřebujeme svůj prostor a on by to měl vidět taky. Jasně, chodí do práce, ale děti chtějí dva, oba se na tom podílí a je potřeba se podílet i ve výchově a pomoci. Když budeš vědět, že on ti pomáhá a jen nekritizuje, tak i váš vztah bude kvést. Horší varianta je, že jsou mužský, který si myslí, že když je ženská na mateřské, že je to vše její úkol. Ale zapomíná, že ženská jede 24/7 a nelze tak jet do nekonečna.
A jak se k tobě choval dřív? Já nevím, považuju se celkem za tolerantního člověka, ale kdyby mi můj chlap řekl "vyndej cecky", tak se prostě bloknu. Takhle se chlap chovat nemá. Je na něm ještě něco, co tě přitahuje, něco, proč by mělo stát za to, ten vztah zachraňovat? Jestli ano, zkusila bych psychologa, nejlépe pro oba, nebo alespoň jen pro tebe.
Tak tady je jen jedno řešení. On musí pochopit, co vše musíš zvládnout a kolik máš naloženo. V pátek bych se sbalila a jela někam na wellness a přijela v neděli večer. Toto bych udělala hned po první urážce.