Krize v manželství
Dobrý den,
chtěl bych se zeptat na váš názor. Z manželkou žijeme spolu cca 10 let, máme dvě krásné děti 5 a 10 let. Z mého pohledu jak to tak bývá bylo manželství harmonické a nepociťoval jsem žádné velké komplikace. Nehádáme se, vycházeli jsme si vstříc a možná až moc emoticon. postupem času začali stavy, kdy jsem citil že se pomalu odcizujme, mluvili jsme o tom, ale nějak ze všech rozhovoru nebyl udělán nějaký závěr, takže čas šel dál. Před měsíci jsem zjistil že manželka udržuje mimomanželský vztah cca 3 měsíce. Samozřejmě jak to tak bývá zbořil se mi celý svět. Snažíme se to řešit a v rozhovorech njsme si řekli vše kde to vlastně začalo, chyběli jí moje blízkost dotyky apod. i když sex podle mě fungoval, nicméně sebeovládáním manželky, která říkala ano jet to zprávně menohu ho nikam nutit a u mě naopak se postupně dostala do stavu kdy si řekla, že to vlastně nevyžaduje. Nicméně jí to chybělo a ve správný čas a na správném místě ( v práci ) byl člověk, který jí to dokázal dat. Na začátku nebyla žádná velká hysterie a nakonec jsme se dohodnuli na tom, že je škoda to hodit za hlavu a že to zkusíme co se s tím dál děla. Uběhli tři měsíce, když je to jako na houpačce, pokud je mě slušně většinou je ve špatném stavu manželka ( chápu že je zamilovaná jinde a bojuje s tím ), když je jí lépe mám snahu jí dokazovat jak moc jí miluju a většinou všechno zkazím. Problém je v tom, že v tuhle chvíli a to mi sama řekla mi nemůže dát žádný moc bližší kontakt natož nějaké intimnosti. Snažím se jí hladit neodmítá to a někdy se jí to i líbí ale to je tak vše. Jsem z toho dost zoufalí, a tím to asi ještě zhoršuji. Je vůbec nějaká naděje, že pokud má nějaký blok nebo došla tak daleko že se zamilovala na nějakou změnu. Mám vyčkávat a nic nedělat, což mi prostě nejde. Už jsem uvažovali o odchodu, ale zejména kvůli dětem, kteří nás oba drží při životu jsem to zatím nedokázal a bojím se kdy to přijde ze strany manželky, protože to může být vysvobození i kdy hrozný stav, protože bez dětí a ní si moc další život nedovedu představit. Zatím to má postavené tak že s tm bojuje, je tady s námi. Víc neumí predikovat a moc se o tom bavit nechce protože jí to shazuje. mě naopak tyto debaty udržují při životu, protože pokud mluví zdá se mi že ještě chce bojovat i když to může být z její strany i nějaká obrana aby si řekla udělali jsme pro to všechno. Mám si zachovat úplný odstup ?
Dobrý den, předělal jsem jako diskuzi.
Z odpovědí, jen doplním nepřestali jsme spolu spát. Podle mě Šlo vše poměrně v pohodě. až podle toho co jsme si za poslední měsíce řekli ( po odhalení ) mi docházejí některé věci. Manželka byla nespokojená chyběli ji nějaké něžnosti, dotyky, zblížení i mimo ložnici. To jsem jí nějak neuměl dát. Když jsem se snažil už bylo pozdě, řekněme že zlomila hůl. a začal žít bez toho a přišel někdo jiný kdo jí to dal. To vidím až dnes po rozhovorech. Teď se manželka s milencem stýká pracovně, zatím se s milencem intimně nestýká, alespoň to tvrdí bylo to naše první pravidlo dokud to nevyřešíme. Myslím že můžete a budou i tací, kteří namítnou že je to blbost, ale to neřeším věřím jí. v tomto byl náš vztah opravdu a je upřímný a říkáme si úplně vše. Problém je v tom, že se zabednila do sebe a teď si to postavila tak že žije, je s náma a čeká jestli se něco změní. Což je problém protože to je jak na houpačce což sebou přináší emotivní rozhovory nikoliv vyhrocené, kteé jí strhávají zpět. Řekněme že je zamilovaná, ale rozumem se snaží problém řešit. pro mě asi málo pro ni až moc. Takže nevím jak se moc chovat i přes to že doma fungujeme normálně, to starší dítko které je dost fixváno na mě asi něco tuší. Nechci házet flintu do žita, vím že kdyby to bylo jen kvůli dětem nemá to cenu a tak to má i manželka. Ale zatím říká že bojuje až na to že nějaké city teď dát nemůže.
Je hrozně težké se chovat, tak jako by nic, ano přiznávám že touha být blíže k ní je asi dost kontraproduktivní, ale dodržet to je pro mě dost těžké. Nefunguji v práci, jen doma, děti mě nabíjejí naopak schazují tím jak jsou bezelstné. Vím že si to musím vyřešit v sobě, já to vyřeené podle mě mám.
Otázka co je rozumný čas 🙂
@alex123456 nemá smysl chtít všechno hned. Je potřeba počítat s tím, že to chce čas. A píšeš, že nevěra nastala proto, že jsi včas nepochopil co manželce chybělo. Neznám ženskou, která by svoji nespokojenost s čímkoliv nedala najevo, to ženské mají tendenci všechno dlouhosáhle rozebírat. Trochu mi to zavání tím, že si to potřebovala alibisticky zdůvodnit a nefér to hodila na tebe. Píšeš o emotivních rozhovorech, že je to pak jak na houpačce. Vše podstatné jste si už řekli a být tebou bych se k tomu už nevracela a dala tomu čas. Pokud o tom začne mluvit manželka, tak se vyjádři, ale žádné dlouhosáhlé rozebírání, svoje jsi jí řekl a nejsi její vrba. A pokud ji neustále přesvědčuješ jak moc ji miluješ....většina ženských nesnáší závislé chlapy. Taky píšeš že se to manželka snaží řešit rozumem, ale ty potřebuješ aby pokud se rozhodne pro rodinu aby to nebylo pouze z rozumu. A k dětem, ty nejsou slepé ani hluché, takže tomu aby si jiné situace v rodině všimly nejde zabránit. Když to shrnu, to že spolu spíte je podle mě v pořádku, už s manželkou nic nerozebírej, musí jí docvaknout že sice o ni stojíš, ale když to nepůjde jinak dokážeš fungovat i bez ní. Věnuj se dětem, víc i sobě a svým přátelům, snaž se aby bylo doma fajn a nic neřeš, chce to čas. A ten hraje pro tebe, je s tebou 10 let, máte děti, vztah jste neměli špatný. Kolega v práci to jsou jen splašené hormony a ty se časem sklidní.
Zdravím.. Jak psala Myskin výše, netlačila bych tak moc na pilu.. Dát najevo ten zájem, ale zas ne přehnaně, i když chápu, že je tam potřeba o tom mluvit, rozebírat to a to je dobře páč komunikace je fajn 🙂 což manželka asi nechce, páč si tím možná uvědomuje chybu, ke který došlo, to taky chápu.. dát ji nějaký čas, aby si to urovnala především ona sama. Tohle je vždycky těžký a běh na delší trať, to se nespraví během chviličky, pokud ten vztah za to bude stát, tak na tom budou muset pracovat oba a chtít to oba.. Buďte tam pro ni, ať vidí, že má doma poklad, skvělýho manžela, tátu svejch dětí, který ho potřebujou a milujou, mozek neustále vyhodnocuje, srovnává. Ale mějte svou hrdost, mějte svoje koníčky, svůj čas jen pro sebe, přijdete na jiný myšlenky. Docela dobrý počtení o vztazích a mj. i nevěře je od pana Kaliny.. https://ales-kalina.cz/?gclid=CMmlu7eox8oCFRSNG... ..Jinak držím pěsti, aby to dobře dopadlo.. ať už jakkoliv, děti mají milující rodiče, ať už jsou spolu nebo ne..
Jen asi male nedorozumeni, ted spolu nespime zdraha se vseho,uzavrela se do sebe a vice mene se strani vsem inrimnostem na vsechny strany.
@alex123456 pokud je to takhle, tak počkej až přijde sama. A jak jsem psala výše, zaměř se více na sebe a děti. A přestaň to s manželkou rozebírat, dostáváš se do situace kdy to začíná vypadat tak, že ona vlastně za nic nemůže a ještě ke všemu trpí. Jste spolu 10 let, ona ti vyčte, že po 10 letech jí chyběli tvoje dotyky a blízkost a tak to hledá jinde. A je jasné že vztah s někým s kým se stýká tři měsíce probíhá diametrálně jinak než po 10 letech.
Trochu z jiné strany - píšete, že problém nastal kvůli tomu, že manželce chyběly dotyky, něžnosti intimnost, ale podle vás byl sex v pořádku - to je chyba, které se dopouští mnoho mužů. Myslí si, že sex a to ostatní je jedno a to samé. Doporučuji vám knihu Pět jazyků lásky, je to úžasná věc, znám lidi, kterým to zachránilo manželství. Pokud začnete "mluvit jejím jazykem lásky" může se situace změnit. To, že ji milujete je hezké, ale když ji to nedokážete vyjádřit, tak jak to ona potřebuje, vyjde to vniveč. Je složité to vysvětlovat na fóru, kupte si knihu, přečtete to za pár dní a pak ji dejte manželce.
Ještě poznámka k tomu "udržet manželství kvůli dětem" - manžel pochází z rodiny, kde to jeho rodiče udělali. Zůstali spolu jen kvůli dětem. Manžel měl spokojené dětství, přišlo mu normální, že rodiče nespí spolu v ložnici (táta přece chrápe), že jezdí odděleně na dovolenou... až na vysoké zjistil, jak to doopravdy je, zdrtilo ho to, ale dostal se z toho rychle. Je na něm poznat, že je ze "spokojené" rodiny, ne jako já, když se naši rozvedli. Děti to hrozně poznamená. Na druhou stranu - manželovi dvě sestry jsou poznamenány jako já. I když se jejich rodiče nehádali, celkem spolu vycházeli, ony to poznaly. Dnes žijí každý zvlášť, s jinými partnery a jsou spokojení. Je to těžké rozhodnutí, ale rozchod by měl být až na konci všech možností. Až po manželské poradně atd....
Dobrý den, tak já budu odpovídat z té druhé stránky. Já jsem byla ta, co si našla jiného muže, i když v té době jsem byla vdaná 5 let a měli jsme 3letou holčičku. Manžel mě prostě přestal bavit, začal mě nudit. Z našeho vztahu vyprchal z mé strany zájem a teď budu asi tvrdá, jestli Vaše žena udržuje nebo udržovala nějaký čas jiný vztah, těžko bude hledat cestu zpátky, myslím, že nikdy to už nebude takové, jako předtím a co hůř, udělala to jednou, udělá to znova, neříkám, že to platí vždycky. A vy, při malé hádce ji to, co udělala, připomenete... Nezlobte se, je to prostě můj názor. Slepovaný vztah nedělá dobrotu a jak říká moje kamarádka, děti Vám jednou odejdou, tak člověk musí myslet i na sebe ... Zkuste manželskou poradnu, třeba Vám poradí, jak se chovat.
@barbora787904 tohle opravdu nelze pasovat na každý vztah. Ano, někdy vztah vyprchá a nejde to už napravit, ale kolikrát je to vztah který neměl šanci od začátku. Kvalitní stabilní vztah může nevěra narušit, ale nemusí ho zničit. Každý vztah je úplně jiný. A takové to udělala to jednou udělá to znova........to není moc duchaplné. Tedy pokud není dotyčný chronický sukničkář nebo rozhoďnožka 😀
@alex123456 vubec po ni ted nic nechtejte.....a zkuste konraktovat psychologa klimese. Je vyborny. Poradi vam.
Děkuji za každý názor. i ten tvrdý nemám to takhle postavené,ale vím že to tak klidně může dopadnou, ale myslím si že šance je vždy pokud se na tom pracuje. Nechci aby to bylo jako dříve je jasné že tam byla chyba. Jsou věci, které se dají změnit a nemusí to být vždy sebezapřením. Vše asi i vycházelo z toho, že jsem z rodiny, kdy se nějaké pusinkovaní a přehnané ukazování lásky moc nepěstovalo. postupem času a nemyslím až po té nevěře jsem měl poit že mi to dost chybí, ale už bylo jaksi pozdě. Nemyslím že bych jí nudil,ale chápu že to tak klidně může být mám jiný názor i když ovlivněn svou láskou k ní a přiznávám, že to může být i odně závislost na manželce. Přestěhovali jsem se do města z vesnice, opustil jsem vlastně kvůli rodině všechny kamarády, protože jsem vše obětoval rodině, teď vidím že to může být i ta přičina, prostě velká angažovanost.
Mě napadlo, že také ženu trošku oblblo to vzrušení ze zakázaného ovoce. Kolega, kterého "nemůže mít", protože je vdaná se jeví jako atraktivnější než manžel po 10 letech, kterého má jistého doma. V tomto případě si ji můžete lehce otestovat: jak přijde z práce domů, buďte vyfiknutý jak na rande. Rekněte že jdete ven a přijdete později. Zajděte si do kina, na večeři,... sám samozřejmě. Když se Vás žena bude ptát, co jste dělal, tak jí to řekněte. Ale určitě jí bude vrtat hlavou, proč jste se taksnažil vypadat dobře, když jste šel sám. Není třeba to dělat každý den, tak 1x týdně stačí. Je dost možné, že začne přemýšlet, že taky někoho máte a chytne se za nos... ženy jsou velice žárlivá stvoření a často si začnou vážit lidí a věcí, až když o ně můžou přijít. Neříkám, že to zabere, ale na mě by to zabralo určitě.
Z toho, co jste napsal: manželku pálilo dobre bydlo, hledala dobrodružství a přerostlo ji to přes hlavu. Přesně s tímto modelem jsem se setkala v okolí několikrát. A jak to dopadlo? Ve vsech případech žena odešla za milencem, manžel byl z toho špatný, snažil se řešit a tím byl za slabocha. Časem se z toho oklepal, nasel si novou ženskou. Milence žena po pár letech omrzela (a zvlast, když má žena deti) a rozhodl se jít o dum dal. Žena se chtela vrátit, ale muž už neměl zájem.. takže asi tak. Vaše žena by si mela podle me uvědomit, že se muže stát, že o vás přijde. Doporučuji vám neresit s ní jejího kolegu, dat ji najevo, že ji máte rád a stojíte o ni, ale současně ze se bez ni v pohodě obejdete. Je si, podle me, vámi moc jista..
Opravdu to nelze pasovat na každý vztah, ale jsou to životní zkušenosti, nejsem dvacítka a rozhodně ne rozhoďnožka 🙂. Samozřejmě přeju jen to nejlepší, je vidět, že se pán snaží, seč může, ale asi je to pořád málo nebo chce se žena něco jiného, těžko říct.
@barbora787904 ta rozhoďnožka nebyla na tebe, bylo myšleno obecně 🙂.
Snažím, nejsem člověk, který by neuměl odpouštět a chápu i po dlouhých rozhovorech že chyba byla celkově ve špatné komunikaci, kdy jsme si nebyli schopni říci nebo spíše připustit co nám chybí. to že to došlo až takhle daleko je sice špatně, ale pořád věřím že se to dá spravit i když čím dál tím méně 🙂 Je to přesně jak píšete manželka neví co chce a dostala se do stavu, kdy absolutně vypla a kromě normálního fungování neřeší vůbec nic. S tím že vše vyléčí čas. Na jednu stranu s tím souhlasím na druhou stranu nevím na čem jsem což je horší. Trochu jí závidím, že alespoň trochu dokáže fungovat já moc ne, snad jen když jsem z dětma. Když se jí zeptám a je to tak jednou za měsíc říká, že je s námi takže se snaží bojovat. na jednu stranu si uvědomuje co vše může stranit komu vezmu ublíží včetně dětí, na druhou stranu láska kterou prožívá je asi silnější. Tím že se jí neustále nutím přemýšlet respektive "tlačím" aby se rozhodla. Ono říci jsem tu takže chci ( mě to přijde jako zatím než mi dojdou nervy ) znamená to že s tím bojuji a chci. Snažíme se fungovat až na intimnosti. Nyní je asi problém zejména u mě že se mi špatně funguje. Jsou to 3 mesíce a neřekl bych že se něco změnilo.
Ani nevím co mě tak žere jestli to že je s ním častěji než s námi ( jasně pracuje s ním a tak to beru ) ale pravděpodobně to mě asi rozhazuje nejvíce, i když jí věřím že s ním nic nemá a podle jejího stavu bych za to dal ruku do ohně. Bohužel asi moc tlačím protože si neumím moc představít třeba další 3 měsíce v podobném stavu. Snažím se pracovat sám na sobě, z hlavních depresí jsem asi venku, ale že bych byl v pohodě... to ani náhodou. Drží mě děti.
Alexi pokud chceš ženu zpět, nezbývá Ti nic jiného než vyčkat. Já přesně toto zažila u manžela. Taky s ní pracoval, taky se "rozhodoval" s kým zůstat.. bylo to hrozné období a já byla na dně. Pomohl mě hodně psycholog, pochopila jsem že mám svoji cenu, že děti případný rozvod snesou dobře, že s nimi neumřu hlady 🙂, že na konci tunelu je světlo. A ať to dopadne jak to dopadne vždy když něco skončí tak tě čeká něco nového.. a třeba někdo kdo si tě bude vážit víc. Určitě bych ale ještě vyčkávala, zamilovanost není věčná... ani ta tvoje. Až až nebudeš moci, tak jediná varianta je vytáhnout rozvodové papíry, pak ji třeba dojde jakou blbost dělá. Já čekala taky moc dlouho a pak už si i přála aby se rozhodl pro ní, nějak jsem to vyřešili a já mohla začít znovu žít,, a zrovna v ten okamžik, jako by to cítil, se rozhodl pro nás.
děkuji za každá dobrá slova, bojuji sám se sebou. Vše co se píše si uvědomuji, ale nevím jak pracovat sám ze sebou. 3 měsíce jsou za námi a z největších sra.cek jsem se snad dostal, ale i tak. Každý minuta přes den je pro mě hodina, nedokážu myslet na nic jiného, i když si to zakazuji. Čekám, trpím a když už se to zdá být dobré tak zase buch a jsem dole. Snažím se na to nemyslet, ale moc to nejde, i když vím že to chce čas a nějaká naděje snad je. Chci vydržet,ale nevím co snesu a kam až musím dojít aby mi bylo lépe. Rady jsou skoro všude stejné, přátele a další. Bohužel kvůli rodině jsem prakticky přetrhal veškeré přátelé. Domu z práce se vracím v 5, doma děti kterým se chci věnovat, i kdyby ne stejně nemám moc kam jít. snažím se číst, moc to nejde louskám písmena ale v hlavě mi toho moc nezbývá. Vím že je to problém u mě ne u manželky, ale s tímhle nyní nemohu bojovat. K psychologovi chodím, dost mi pomohl se na to kouknout jiným pohledem a i přes to že mě trápí co bude až nebude 🙂 tak už z toho takový strach nemám. chci bojovat,ale nevím jak. Myšleno sám se sebou, protože teď bojuji jen a jen sám s sebou.
A hlavně ať to nyní zní jakkoliv a budou tací, kteří si budou klepat na hlavu. Píšeš že bude někdo kdo si mě bude Vážit víc, třeba ano,ale já ani nyní nemohu říci že si mě manželka neváží. Nemůže mít dát to co chci nebo potřebuji to chápu, to jsem nebyl schopný dát ani já, neviděl jsem to. Role se obrátila.
Nejhorší na tom vše, jsou ty děti, bohužel se střídavou péčí moc nesouhlasím kvůli výchově, myslím si že je vždy lepší když jsou děti na jednom místě, na druhou stranu se jich tím ale "vzdávám" což mi rve srdce. Zatím to moc neřešíme, oba víme že je ještě moc brzo, ale vím že v tomto jsem sakra v nevýhodě, byť mi manželka říká že mi nebude upírat žádný styk, budu moc cokoliv. Ale bude pro mě těžké výdat se s někým koho miluji a bavit se o všem co se dělo nebo jak vychovávat nebo co dělat apod. Ale třeba právě ten čas ukáže že i mě ta láska přebolí a budu na to koukat jiným pohledem. Jen jak se dostat až k tomu datu to bude nejhorší.
@myskin udělala to jednou udělá to znova........to není moc duchaplné - ale až na výjimky je to pravdivé. bohužel.
Kamarádka byla v podobné situaci, kdy se manžel zaláskoval jinde. V poradně jí bylo řečeno, že pokud chce manželství zachovat, tak má zaujmout polohu mrtvého brouka. Dát muži najevo že o něj pořád stojí, ale jinak má doma běžet vše stejně. A nechat tomu čas. Dopadlo to dobře, muž si včas uvědomil o co by přišel. Když našemu společnému kamarádovi začala zanášet manželka, tak kamarádka na základě svých zkušeností poradila kamarádovi zachovat se stejně. A hle, ono to nefungovalo. Můj názor je ten, že pokud zblbne ženská, tak podváděný manžel nemůže být laskavý, chápavý a opečovávající, zkrátka bačkora. Pokud se nezachová jako CHLAP a nepostaví se k situaci tvrdě, tak to většinou nedopadne dobře. Takže já kdybych byla chlap , tak dám manželce najevo že o ní pořád stojím a že je to na ní, ale ne do nekonečna. Dala bych tomu rozumný čas a začala se chovat jako sebevědomý nezávislý chlap, který manželku miluje a je ochotný vztahu dát ještě šanci, ale nebude s ním orat. Hlavně se nechovat jako odloženinka a projevovat velký zájem a pochopení. Píšu to z pohledu ženské, na mě by teda platilo spíš toto než to co psal alex.