Krize manželství. Sama na 3 děti?
Jsme spolu 8 let, máme 3 děti. Zhruba před 2,5 lety si manžel našel druhou práci (ne z důvodu špatné finanční situace, i když nějak vyskakovat jsme si také nemohli, ale hlavním důvodem byl kariérový postup). Již v této době byl velmi časově vytížený. Chodil do práce, byl dobrovolníkem, vedl dětský kroužek a 3x týdně chodil cvičit. Když přišel s tím, že si najde druhou práci, nesouhlasila jsem s tím, ale poté, co jsem viděla, že o ni opravdu moc stojí, podpořila jsem ho. Manžel slíbil, že pokud nebude "stíhat", vybere si jen jednu práci a tu bude dělat naplno. Stalo se, jak jsem předpokládala a manžel nestíhá. Ráno odjede do jedné práce, volně pokračuje odpoledne do druhé. Domů přijde večer (většinou unavený a otrávený) nebo v noci a zase dále pracuje na PC, aby vše stihl. S pracovním kolektivem se ale družit stíhá po práci, je čas i na jeho koníčky. Většinu času tedy trávím sama s dětmi a víceméně vše je jen na mě (i věci, které dělal on nebo jsme je dělali společně). Což mi samozřejmě vadí a často se na toto téma hádáme (je to vlastně jediná věc, kvůli které se hádáme). Manžel je velmi neústupný, všude musí být, obě práce musí dělat, nejde aby někdy nikam nešel. Co na tom, že když už má volno, jde místo domů za zábavou. Já můžu mít svoje aktivity (volný čas), ale jen když on zrovna nic mít nebude apod. Když se mu snažím vysvětlit, že ani nestojím o to mít vlastní aktivity, že mi jde o to, aby s námi trávil víc času, nechápe to nebo to nechce pochopit.
Před 18ti měsíci manžel přišel s tím, že se zamiloval do někoho jiného a že je se mnou jen kvůli dětem. Vedli jsme dlouhé diskuze, shodli jsme se na rozvodu, ale nakonec jsme udělali naprostý opak. Zůstali jsme spolu a pořídili jsme si třetího potomka. Manžel mě ujistil, že nikdo třetí nás nerozdělí a že to byla chyba - mělo se jednat o platonickou lásku. Manžel třetího potomka vždy chtěl a spíše se smířil s tím, že já jsem již další dítě nechtěla. Zřejmě tak využil situace a já jsem mu to odkývala. Nelituji toho, naše děti jsou pro mě vše. Navíc jsem nikdy neříkala 100% ne, jen jsem po dvou mateřských dovolených už chtěla mezi lidi a žít zase trochu "normální" život.
Od této doby se nic nezměnilo. I když jsem trochu doufala, že třetí dítě (navíc vysněný syn), by ho mohl udržet trochu více doma, mám pocit, že je to naopak. Manžel tvrdí, že je to hlavně kvůli financím, že si žijeme mnohem lépe než předtím. S tím souhlasím, ale abych byla upřímná, mám pocit, že bych raději žila skromněji a měla ho víc doma.
Přesto, že mezi sebou máme stále spory (kvůli nedostatku času), manžela stále miluji a snažím se vztah zachránit. Jenže mám pocit, že se o to snažím sama. Přes několik diskuzí a slibů, jak se bude snažit a uděláme si jeden rodinný den v týdnu, kdy budeme podnikat něco spolu (za 6 měsíců, které uplynuly od posledního slibu, nebyl jediný), se nic nemění. Jak se říká: "Slibem nezarmoutíš." A tak je to pořád dokola. Něco slíbí a nesplní to. Už se na něj ani nemohu spolehnout.
Co se týče citů ze strany manžela, též se nic nezměnilo. O letošní dovolené jsem byla ujištěna, že mě manžel má rád, váží si mě, ale je se mnou jen kvůli dětem. Jinak už by se mnou dávno nebyl. Jediné, co mi může slíbit je, že se mnou vychová dětí, že rozhodně od nás nechce odcházet. Zatím. Ale co bude potom, nedokáže říct.
Možná, že chci vyřešit (asi) nevyřešitelné. Nejlepší by pro mě bylo, kdyby se mnou manžel byl proto, že je mu se mnou dobře, že se mnou rád tráví čas, že mě má rád a počítá se mnou i do budoucna. Ale nedokážu se moc přetvařovat a navíc mě to ubíjí, dělat, že mi nevadí to, z čeho jsem zoufalé nešťastná. Možná, kdybych držela hubu a krok, jak se říká, byl by náš vztah o něčem jiném. Ale to nedokážu, určitě ne dlouhodobě. Cítím pocit bezmoci, pocit, že už si nevím rady. Cítím bolest ze "ztráty" milované osoby. Pořád přemýšlím, co bude dál. Co budu dělat až nastane to jeho "dál". Co když přijde dřív než se s tímto stavem stačím smířit a sžít? Mám strach, že bych to sama nezvládla (a to i finančně). Představa, že by byl s jinou ženou, je pro mě též velmi těžká.
Měla jsem pocit, že to zvládnu, že se překonám. Poté, že se dokážu změnit. Že manžel každý den doma najde miloučkou manželku, která mu nebude nic vyčítat. Dělám věci, které nechci. Skousávám to, co mi vadí - ale prostě to nevydržím dlouhodobě. A přijde další hádka. Je to stále dokola.
Jindy chci odejít, možná kdyby byl nějaký čas bez nás, uvědomil by si, že mu chybím. Ale co když ne? Sama bych to nezvládla. Jsem na mateřské s nízkým příjmem, nemám kam jít. K rodičům nemohu, není zde místo. Finančně mi též nemohou pomoci. Navíc bych přišla i o těch (byť) pár chvil, kdy se manžel věnuje dětem a já mám čas na chvilku vydechnout nebo se věnovat jen nejmladšímu dítěti.
Každopádně jsem unavená, nevím, jak dlouho jsem schopna takto dále fungovat.
Omlouvám se za delší dotaz.
Manzelska poradna. Stoprocentne a okamzite
@mimoluci Pokud nebude chtit jit do poradny, tak odejdi, ovsem rovnou mu oznam, ze pocitas se stridavou peci. Spousta chlapu se zacne poradne venovat detem az po rozchodu, u nas to bylo taky tak. A Ty budes mit cas na svou praci i na sebe. A treba se mu rozsviti, az mu dojde, co je to za zahul mit sam 3 deti na krku. Navic v tom pripade bude i hodne neatraktivni pro jakoukoli jinou zenu - ktera milenka by chtela chlapa, se kterym by vyfasla i peci o 3 male deti...
@somalicats
@mimoluci spíš bych zvolila jít do poradny třeba i sama , kdyby manžel nechtěl, a pak na základě výsledků rozhovorů/konzultací zvažovala co dál
Je to od nej hrozne sobecky. Ma svoji praci, svoje konicky, kamarady.. a ty se mu starej o deti a zazemi. A dokud nepotka nejakou muzu, tak te bude drzet ve zlate kleci.
Nejsi pro nej uz atraktivni partnerkou.. ale uprimne, jak bys mohla, kdyz te "uvazal k plotne" bez minimalni moznosti nejake seberealizace nebo socialnich kontaktu.
Neslo by teda zajistit hlidani pro deti, tabor, detska skupina...? Abys mela cas opravdu jen pro sebe a nebyla na nem zavisla? Mozna by se mu nelibilo, kdyby te nemel zcela pod kontrolou a mela bys cas a prilezitost taky potkavat zajimave lidi..
Jinak poradna urcite, tim hadam nic nezkazis.
Prijde mi, ze ty jsi prevelice tolerantni, ze uz nemas kam uhybat.
A mozna by byl taky prekvapeny, kdybys prisla s rozvodem ty, s navrhem alimentu a vyzivneho, s peci o deti.
Prachy máte, to je super, takže si můžeš zaplatit hlídání, abys mohla studovat, pracovat, občas nějaký relax jen pro sebe... Protože pokud je jeho plán se rozejít, až budou děti větší, dělala bych vše, abych na něm byla co nejméně finančně závislá, dokud mám příležitost z toho co nejvíc vytlouct. O nějaké nápravě vztahu bych u vás moc nesnila.
@mimoluci tohle je hrozně složitý, ta situace, ve které jsi, protože se snažíš zachránit něco, co nejde. Na vztah jsou potřeba dva a pokud ti řekl, že pro něj váš vztah defacto skončil, jak chceš dosáhnout toho, aby někdo, koho miluješ, tě taky miloval, když nechce.
A on nechce. Řekl to upřímným, nicméně krutým způsobem. "Mám tě rád, vážím si tě, ale nebýt dětí, už bych s tebou nebyl." Je to krutě upřímný. A … tohle je pro tebe naprosto krizová situace, kterou se snažíš řešit, ačkoliv řešení nemá, nakonec to víš sama, že i když něco zkousneš, i když se snažíš, aby doma našel miloučkou ženušku, nestačí to, nejde to. Protože on nechce.
Myslím si, že kdyby tě neměl rád, choval by se ještě hůř.
Jenže problém je to, že s tebou nepočítá jako s partnerkou, počítá s tebou, jako s matkou vašich dětí a to je pro někoho, myslím tím tebe, naprosto nedostačující, když ho miluješ a chceš s ním být. Ne jen jako s otcem vašich dětí, ale jako s mužem, kterého máš ráda, tedy i partnersky.
Našla bych si nějakého psychologa se specializací na krizovou intervenci. Pro tebe. Vážně hrozí, že se zhroutíš z toho stresu, strachu, vyčerpání, nejistoty.
Jinak já osobně bych neodcházela, vím, že se to nesetká s pochopením, ale neodcházela bych, pokud bych teda byla schopná přijmout skutečnost, kterou mi sdělil. Neodcházela bych hlavně kvůli dětem, který bych svým odchodem vytrhla z jistoty, kterou teď mají, protože by můj odchod pro ně byl zásahem do jejich jistot. Neříkám, že bych byla nadšená... ale pokud jako otec funguje, a pokud zajistí finanční stránku života, netlačila bych na něj s rozvodem, se střídavou péčí, s alimentama, se soudním rozhodnutím, atp.
Zvaž toho odborníka. Psycholog se specializací na krizovou intervenci.
Drž se a nesnaž se všechno zvládnout. Nejde to.
Odcházet v tvojí situace asi nemá cenu, když nemáš kam jít, rodina nepomůže a nového chlapa s třemi malými dětmi asi těžko hned tak najdeš. Takže bych se smířila s tím, že tě manžel už nemiluje a začala žít vlastním životem. Dalším dítětem tě akorát zase přikoval k domovu a udělal z tebe závislou pipku. Hodí ti domů na stůl prachy a myslí si, že může všechno. Krom toho všeho jiného, chlap který řekne ženské, že je s ní jen kvůli dětem, než vyrostou, je prostě hovado. I kdyby si tohle stokrát myslel, tak i kvůli nějaké úctě to té ženě přece nemůže takhle říct. Jak ty máš teď jako s touhle informací naložit? Prát mu fusekle, večer roztáhnout nohy a vědět, že jsi mu dobrá jen na to? Přesně jak píše
@la_amanita, vytřískej z toho co se dá, zaplať si hlídání, makej na sobě po všech stránkách, ať jednou kopneš do p*dele ty jeho....
Je to sobec, tak buď taky a nebuď za poslusnou domácí puťku, která mu zajistí veškerý servis. Jak psaly holky, zaplať si hlídání, začni si žít svůj život a smiř se s tím, že manžel už tě nemiluje. K psychologovi tak možná sama, aby ses s tim dokazala smirit a neslozila se, nemyslím že manželovi stojí vztah za záchranu. Mezitím si šetři peníze, ať máš nějakou rezervu, a máš pak s dětmi kam jít. Pak ho kopni do zadku.. teď podle me nema cenu odchazet, potřebuješ nějaký čas se dát do kupy a to se dělá líp, když nemusíš řešit ještě bydleni, rozvod, penize atd.
Nepíšeš kolik je dětem
Tak ono je v tom jedna věc docela zásadní - ty JSI už teď sama. Jestli jsem to dobře pochopila, tak chlap se chodí domů v podstatě jenom vyspat. Víc nic.
A je otázkou, co ty sama s tím chceš dělat - chceš si hledat jiného chlapa? Vadí ti chlap nějak doma (praní po něm, úklid)?
Taky bych asi doporučila tu partnerskou poradnu. Skoro mi přijde, že ve vaší situaci (pokud máte dostatečné a vhodné bydlení) by mohlo vše vyřešit to, že si prostě řeknete, že jste spolu v jedné domácnosti, protože to je pro vás pohodlnější, ale tak nějak "každý na sebe". Nebudeš řešit finance svobodných matek a budeš mít takovou tu psychickou volnost.
Do poradny můžeš jít i sama, jen by to chtělo vyřešit hlídání aspoň pro ty starší děti (chodí do školky?), 9 měsíční se zatím dá brávat s sebou.
Ahoj, drž se, toto musí být hodně nepříjemná situace. Abych to shrnula - chlap tě má jen na to, aby ses mu starala o děti, uklízela po něm a prala mu trenky. Ty ho máš jen na peníze (nebo jsem nějaký další přínos do rodiny přehlédla). Nezní to hezky, ale fungovat to takto může i dlouhodobě. Záleží, co chceš a co je pro tebe důležité. Odcházení teď podle mě nemá vůbec smysl, v podstatě vy už jako partneři nežijete a jedete si samostatně, takže stěhování by sis jen pohoršila. Co bych po něm ale požadovala, je, aby se věnoval dětem. Nevím, jak je na tom nejmenší s kojením a jak dlouho by mohl být bez tebe, ale pokusila bych se s ním domluvit nějaký pravidelný čas, kdy se bude dětem věnovat jen on a ty budeš pryč a věnovat se sama sobě, výletům, procházkám, mani, pedi, kamarádky, knihovna, kavárna, cokoliv, co tě bude bavit a odpočineš si. Bez něj a bez dětí a budeš moci přijít na jiné myšlenky. Nepros, prostě oznam, že ty budeš pryč a je potřeba, aby se dětem někdo věnoval. Pokud nebude chtít, zařiď si pravidelné placené hlídání.
Hlavu vzhůru, chlap se dá vždycky vyměnit, hlavně že máš zdravé děti 😉
@konidana Jít sama do poradny samože může, ale na rovinu - většinou to vede jen k ujasnění si toho, že v takovém vztahu žít nechci. Taky jsem si tím prošla, je fakt, že mám aspoň čistý svědomí v tom smyslu, že jsem pro záchranu vztahu udělala opravdu všechno.
@somalicats Tak já v tom ani nevidím "záchranu vztahu", ale právě uvědomění si, co vlastně tazatelka chce a nechce.
@somalicats já si taky prošla dost velkou krizí v manželství (vyřešila to pro mne poradna a 2r. psycholog, obojí pouze já) a jsme spolu teď už v pohodě 😉
@konidana To je super. U nás to nakonec nedopadlo hlavně kvůli tomu, že mě teď už expartner uhodil, to pro mě byla konečná.
@somalicats i to jsme zvládli ... já to zvládla 🙂. Vše pramenilo dost z mého pošramoceného sebevědomí a velké empatii ke všem krom sebe.
@konidana Já jsem schopná odpustit chlapovi téměř všechno, ale přes nevěru a fyzické násilí u mě nejede vlak, to nejsem schopná tolerovat. Psychické násilí neřeším, já jsem poměrně hodně odolná vůči pokusům o manipulaci a řečem typu že jsem k ničemu a podobné, to na mě taky zkoušel, ale na to jsem já nereagovala. Nevěra u nás nebyla a první facka u mě znamenala konec, i kdyby se potom nakrásně snažil. Když byl schopný to udělat jednou, udělal by to znovu, a to zase já nedopustím, aby v něčem takovém vyrůstaly naše děti. Zase díky tomu, že jsem to zavčasu utnula, mám teď hodného manžela, který se ke mně chová mnohem lépe.
@somalicats každý jsme jiný, já se složila hlavně kvůli psychice.
@konidana To věřím. Mě tyhle situace paradoxně posilují (dle hesla "co Tě nezabije, to Tě posílí) 😀. Zase ale s ex teď vycházíme výborně, dokonce jsme byli schopní si i péči o děti nastavit bez ospodu a bez soudu, tak, aby to vyhovovalo především dětem, a je klid. Dnes třeba má holky ex, a potkali jsme se všichni odpoledne na koupáku, holky byly spokojené, že nás tam mají všechny, my dali řeč a pivo.
@somalicats tak to je super!
@somalicats To je fakt super. Mně přijde, že dost žen oddaluje odchod, protože se bojí, že jim ex bude dělat naschvály a budou se soudit o děti. Čest tomu, kdo je schopný si nastavit pravidla, aby to vyhovovalo všem stranám 👏 V okolí mám bohužel už několik případů, kdy došlo na soudy, psychology, zásahy policie...
@mimoluci Tady pomuze jen psycholog. Pro vas oba. Jdete do manzelske poradny, zkuste to. Protoze ty se brzy jinak zhroutis. At uz z unavy, nebo z nejistoty a toho sileneho stresu. On si pravdepodobne vubec neuvedomuje, jak moc te to trapi. Dobry parovy psycholog by mu mohl otevrit oci. Pokud nebude chtit jit, je to znameni, ze mu na vasem vztahu skutecne uz nezalezi a hodne bych zvazovala odchod...