Krize, hádky...Co dál?
Zdravím, chci se vypovídat a znát názor zvenku, já už objektivní být neumím. Volím anonymní cestu, je to pro mě náročné a nechci, aby měl někdo z okolí takovéhle informace…
Máme velkou krizi. Já zvažuji odchod, muž to odmítá. Já jsem velmi vyčerpaná, muž mi téměř s ničím nepomáhá, dětem se nevěnuje, když jsem chtěla čas pro sebe, říkal, že at si dělám co chci, ale on mi je hlídat nebude. Celkově pro nás všechny měl doma jen slova kritiky, já mu celých X let ustupovala, aby byl klid, vím, chyba… Když jsem neustoupila, nemluvil se mnou, dokud jsem nepřilezla. A já vždy, aby nebylo dusno, přilezla. Řekli jsme si teď, co nás trápí – mně hlavně to vyčerpání, nula, absolutní nula času pro sebe, že bych chtěla, aby je někdy vzal třeba na výlet a já mohla vypnout. V životě (nejstaršímu je skoro 15) nevzal děti nikam sám, ani jednou nevozil kočár, jediný výlet… A tedy dohodli jsme se, že to zkusíme opravit. Já se navíc objednala k psycholožce, koncem dubna mám termín.
Ovšem mám pocit, že je to stále horší, manžel konec vztahu odmítá, ale zároveň se chová příšerně (podle mě). A já asi taky… Já jsem se po létech odmítání z jeho strany (myslím odmítání povídat si, moje řeči ho viditelně obtěžovaly) uzavřela a stále nemám takovou potřebu mluvit. On potřebuje vše rozebírat. Dokola analyzuje každou kravinu, všecko mi vždy naprosto racionálně vysvětlí, každý svůj krok si dokonale obhájí. Zatímco já teda jednám v emocích, už jsem úplně na dně, často vyjedu...což mi s chutí předhazuje, že jsem hysterka, blázen, zatímco on je vyrovnaný. Bohužel s mým volným časem se nic nezměnilo, pořád ho nemám, ani nemám sílu si říct, protože když si urvu jednu procházku za týden, je kolem toho řečí...že jasněě, chceš být sama, nechceš být s námi. Ani nemám chuť to vysvětlovat. Vede dlouhé monology plné dramatických pauz, odboček, přirovnání...občas na konci ani nevím, co řekl. Potom mi píše dlouhé zprávy, opět plné analýz a teorií. Vím, že to myslí dobře, asi mu to pomáhá, ale já už jsem úplně zničená. Na vše totiž čeká vyjádření a mně se ještě nepovedlo to udělat dobře. Vždy se vyjádřím pozdě, málo, ne na vše, jinak než očekával. A tady je můj problém, já bych se popravdě nejraději nevyjadřovala vůbec, svým chováním mě úplně odhání. Stejně vím, že neudělám nic, jak čeká. Taky stále potřebuje objímat, doposud se mě mimo postel nedotýkal… Sex – já s ním nedokážu spát, nejde to. Velký problém, vím.
No, mně najednou došlo, že mě odměňuje za „dobré chování“ celkem milým přístupem. Když nejsem „hodná“, je zle. Já už vůbec nedělám věci, jak bych chtěla, plno toho zase dělám, aby byl klid. Včera to vyvrcholilo – večer se napil a byl zlý a jízlivý, držela jsem se, ale pak jsem se rozbrečela, řekl, že se nebude dívat na můj ksicht, jak se šklebím. Já odvětila, že když nechce, at se na můj hnusný ksicht nedívá, co taky ode mě může čekat. Načež řekl, že čeká, až mu můj hnusej ksicht vykouří péro (pardon). Završil to tím, že jsem bezcitná, citově plochá a nemám ráda naše děti. Zařvala jsem, že je hajzl a že to přehnal. Za hajzla jsem se vzápětí omluvila. Od rána je mega hnusný, samozřejmě mi racionálně vysvětlil, proč co řekl, bez jakékoli omluvy. A mně vytkl, že jsem se sice omluvila, že jsem ho nazvala hajzlem, ale ne za to, že to tak cítím. A tak je to se vším – já řeknu „cítím něco…“ - on „ty nemáš city“. „Myslím si…“ - „Blbost!“ Taky říká, jak mě musíme opravit, že jsem pokažená, že mám geny po svých rodičích (nemají harmonický vztah) a že s tím musíme něco udělat. Že chci raději problémy řešit s cizím člověkem (psycholožkou) a ne s ním. Jenže téměř kdykoli řeknu, co opravdu cítím, co mě trápí, dotkne se ho to a nastane peklo. Už i řekl dětem, jak se strašně snaží, vše dělá dobře a maminka mu nedá ani kousek dobrého. Bohužel už musím sobě přiznat, že po tomhle všem už mu ani nic dobrého dát nechci. A vlastně ani nevím, co dobrého dělá on pro mě. Asi myslí to, že malé děti bere dle svých slov pořád na hřiště a mně tam nikdy neviděl (ano já na hřiště chodím málo, ale s dětmi si hraju jen já, on tam byl za měsíc dvakrát).
Když to shrnu – už jsem unavená vše pořád probírat, nemám potřebu fyzického kontaktu, nejraději bych byla sama. On – přesný opak. A já se pozoruju, jak zase raději ustupuju, trápím se, nedělám věci vůbec podle toho, jak chci a cítím, protože nechci poslouchat ty řeči...ubližuješ člověku, který tě miluje. Ale nemám ani ty koule do toho říznout a odejít. I kvůli dětem, které ho mají samozřejmě rády. Neumím si představit být ta, co rozbije rodinu...
Tvůj muž by měl jít do politiky, jestli už tam teda není?Teď vážně já bych jeho monology už neposlouchala.Tohle vypadá na pěkného manipulátora a myslím si, že je nejvyšší čas se bránit.To byl takový vždycky?
Mám husí kůži, jen to čtu 🤦🏻♀️ tohle je totální dno.
Nebude to snadné, bude manipulovat a mstít se přes děti, ale já bych v tomto nedokázala fungovat.
Zkus toho psychologa, rodinnou poradnu, můžeš jít i sama, předpokládám, že pan egocentrický nebude chtít (on totiž nemá problém, to je obvyklá fráze). Vztah s takovým člověkem bych se spíš snažila ukončit, než opravit.
hrozně smutný čtení.
je fajn, že máš domluvenýho toho psychologa.
ještě by to chtělo, aby ti doktor vypsal lázně.
odjet, odpočinout si, nadechnout se, nabrat sílu a doma mezitím by se on musel postarat a taky by se přirozenou cestou pročistil vzduch, vyvětralo by se.
🍀
Ty jo. Aby mi za 15 let nevzal sám dítě někam. 😱 Tohle, co čtu, je pro mě ultramazec. Nedivím se, že jsi vyčerpaná. “Nebude TI je hlídat?” Pane jo … Doufám, že nejsem z jiný planety, ale já bych osobně takového muže nechtěla. Nicméně - Terapeut je základ. Za mě - vydrž do terapeuta, dej si s ním pár hodin a ono Tě to “samo” nakopne. Mně terapeut moc pomohl (ale v jiné oblasti než partnerské), ačkoli jsem zpočátku chodila i 2x týdně. 🫣 Uvidíš, jak se to vyvine. Ale věřím, že tohle Ti dá impuls situaci řešit - a to nemyslím hned “Já bych ho vykopla, je to sobec.” apod. Ono některé rady od lidí jsou takové, protože nejsou v těch botách. Ale když potom dojde na lámání chleba, nechaly by se pomalu mlátit a kdeco, než aby reálně odešly. Za mě, zkus pár sezení na terapii a ono Tě to zavede …
bylo mi špatně, když jsem to četla 😔
V hlavě bych spřádala, jak z toho ven. Ten chlap tě zničí.
K psychologovi určitě jdi.
Nevím, kolik máte dětí, ale 15-letý je už velký, předpokládám, že má už dávno svoje aktivity a hlídat nepotřebuje. Naopak, mohl by být schopen ti se sourozencem/sourozencema pomoct. Ne často, je to dítě, ne rodič, ale občas by se využít dal? Pak mě zaujalo, že muž děti nikdy nikam nevezme a na konci čtu, že sem tam zajde na hřiště (takže máte děti 3 a dvě jsou mladší, že je baví hřiště?). Snažím se být objektivní.
Podle mě je i problém v té intimitě. Sex není, muž po něm očividně touží, nevím, jak to máte dál - píšeš, že dřív objímání nepotřeboval, teď ano, možná se snaží aspoň trochu se ti přiblížit...?
To, co ti řekl včera o tom kouření, bylo extrémně hnusné. Děti ti nemá hlídat on, jsou to vaše děti společné. Jako je toho hodně, co není v pořádku, ale těžko říct, jestli to po těch letech už není trošku z obou stran. Terapeuta rozhodně doporučuju. Kéž byste byli schopni se domluvit a jít tam oba! Muž asi potřebuje slyšet i od někoho jiného, že ne vše je z jeho strany o.k., mám dojem, že ty dokážeš být sebekritická. Minimálně by potřeboval od někoho slyšet, že mít občas volný čas pro sebe potřebuje každý, že je to normální. Pokud jsi na rodičáku, zkus mu navrhnout, jestli se s tebou nechce vyměnit? Třeba by pak pochopil, co to znamená být 24h denně s dítětem a nemít pro sebe ani chvilku🙂 Náhled z venčí by vám mohl pomoct.
Jestli odejdeš, bude to těžší finančně. Možná i organizačně, nevím. Být na vše sama není žádný med. Pokud nebude chtít, děti si brát nemusí... a znám i takové, kteří si je prostě neberou, takže je opravdu 100% všeho na matce + se potýká s nedostatkem financí. Určitě by vám dobrý terapeut mohl pomoct, i kdyby to mělo vést k rozchodu, ale aspoň v něčem by třeba nastalo prozření.
Ale vždyť ty už vnitřně rozhodnutá JSI!!
Víš že tohle už nechceš, nevěříš mu, že se bude chovat slušně, víš už co je zač a prokoukla jsi ho.
Nepotřebuješ naše posvěcení.
Nepotřebuješ ani jeho posvěcení!
Je to tvůj život. Tak v tomhle nezůstávej!!
A ne, dětem určitě nezničíš odchodem rodinu, ta rodina už zničená dávno je!! Tohle pro svý děti nechceš. Rodiče jdou příkladem, i negativním. A vy jim jdete negativním příkladem, protože děti vše nasávají jako houby. Chceš aby si tohle odnesli do života o vztazích???Aby v tomhle vyrůstali?? Aby se v budoucnu chovali stejně nebo aby se k nim takto někdo choval?
Jak říkám, příjdeš mi už celkem pevná ve svém rozhodnutí. Už toho máš prostě plné zuby. Už tě to nebaví. Už to prostě nechceš.
Ničí posvěcení k tomu nepotřebuješ, jen to chce udělat ten první krok jiným směrem a zakousnout se do toho. Uvidíš že to zvládneš a jakmile se toho upíra zbavíš, bude líp!
Jestli byl takový vždy? Nevím, asi aspoň částečně ano, jenže nikdy to nedošlo ta daleko, vždy jsem se pro klid (iluzi klidu?) ustoupila, mlčela.... Dřív to bylo fajn, ale postupem času se začal měnit (já logicky taky). A vlastně dlouho jsem před tím zavírala oči, pak jsem si lhala, pak jsem lhala okolí, že je vše super, a teprve loni v létě jsem o tom, že je to blbý, poprvé dokázala mluvit s někým zvenčí. @pavca1982
@zuzkasim ano, teď je poprvé vzal, když jsem o tom mluvila. Samozřejmě že vím, že chyba není jen v něm. Mám pocit, že se prostě odcizujeme, oddalujeme ve svých představách - on nemá kamarády, koníčky, stačíme mu, ačkoli s námi vlastně čas netráví. Já chci zase trochu žít, nějakou aspoň malou seberealizaci - jinde než v kuchyni a kolem dětí. Určitě se mi snaží přiblížit, ale tak tlačí na pilu, že je to pro mě ještě horší :(
@lv tady je paradox, že on na poradnu tlačí hodně, abysme mě opravili. Já si vymínila, že prve půjdu sama, cítím, že nejsem v pohodě, neumím se ozvat, mám plno výčitek vůči němu a ještě víc vůči sobě. Tohle si potřebuju zpracovat nejdřív. Kámoška psycholožka mi řekla, ať jdeme každý nejdřív sám, že i jemu to pomůže...ale tohle on nepotřebuje, on je OK...
jinak samozřejmě děkuji všem za komentáře 🙂
ano, asi rozhodnutá jsem, jen mám strach, je mi to líto, jak to dopadlo....
@teate děkuji, přesně tak to cítím, že potřebuju nějakou oporu, podporu, utřídit si myšlenky s někým nezaujatým, kdo ví, jak na to... já totiž už občas svým rozhodnutím sama nevěřím. Vždy to vím na 100%, pak je lepší chvilka, tak si říkám, není to tak zlý... chci to i spravit, pak zas dostanu nějakou čočku a točím se dokola...
U : ,, když jsem chtěla čas pro sebe, říkal, že at si dělám co chci, ale on mi je hlídat nebude.,, se mi zacalo zatmivat pred ocima...
A pokracovalo to dal ....
K cemu ti takovy chlap je ? Vzdyt to neni ani muž ani otec ani partner ...
nejsem psycholog, samozrejme. ale mam trochu nejakou zkusenost, ktera me donutila trosicku si neco o narcistni poruse osobnosti a o ruznych druzich manipulace ve vztazich s narcistni osobou. Samozrejme tady nehazim nejaky diagnozy, ale nektery veci z toho, co jsi popsala, mi pripadaji docela presny. zkus si neco vygooglit - o manipulaci ve vztahu, a o tom, jak se v partnerstvi projevujou lidi, co vykazujou nejaky narcistni characteristiky. Nektery ty veci jsou uplne zrejmy - gaslighting, to ze ti rika, ze "te musi opravit" (WTF.. strasny), obraceni argumentu vuci tobe, zjevni popirani, prevraceni skutecnosti... atd atd.
nejaky postrehy
1. vyborny zacit s psycholozkou u sebe - v tom smyslu, ze se naucis tomu jednani branit, budes vedet, kde je tvoje misto a jak reagovat. Ona by ti mohla pomoct i rozklicovat jednotlivy osobnostni rysy partnera.
2. Pokud by ses rozhodla vztah udrzet, a pokud je to opravdu tak jak si myslim, tak to bude vyzadovat obrovskej kus prace - jak z tvoji strany (hlavne trpelivost) tak ze strany partnera, ktery si jaksi bude muset nejakym zpusobem uvedomit, ze jeho jednani je spatny, dokonce neprijatelny, a ze a co vsechno musi zmenit. to byva vetsinou u lidi s nejakou formou narcistni poruchy dost tezky. Takze on asi bude potrebovat psychologa a tvrdou praci na sobe, aby se nekam posunul.
3. A posledni vec - pokud se skutecne rozhodnes to ukoncit a rozvest, rozejit se - bud velice opatrna. rozchod s narcisem muze byt obrovsky peklo, hlavne pokud jsou zapojeny deti. Protoze on by mohl pouzivat je a manipulovat (je, urady) aby dostal co chtel - tihle lidi se stavi pred okolim do nejlepsiho svetla a dokazou velice obratne hazet spinu na druhyho, kterej se vetsinou nema silu, nebo se neumi branit.
takze nejakej pripadnej rozvod bych probrala s nekym, kdo ty problematice rozumi, prvne treba i s psycholozkou, at ti rekne jak se pripravt, pozdeji pokud mozno treba i s pravnikem.
Tohle je 1 z tech mala pripadu, kdy si myslim, ze poradna nema nejmensi smysl. Vubec bych tam s nim nesla. Kam bych sla by byl odbornik pro sebe, protoze z toho popisu je to strasny manipulator. Ty vlastne ani nepotrebujes nejake terapie, ale jen klid a moznost zit.
Nezlob se, ale temer kazda veta v tvem prispevku je spatne. On ti nepohlida deti.... jako by jeho nebyly, nema cenu komentovat..
Cilene te manipuluje po pozice, kdy si o sobe myslis, ze jsi spatna hysterka co potrebuje pomoct, zatimco on je bozi. Rekne ti, abys mu "svym hnusnym xichtem vykourila" a ty se jemu omlouvas?? On si naprosto zaslouzil cos mu rekla, chybu vidim jen v tom, ze se omlouvas..
Tady utikej pryc a na nic necekej!
On tlaci na poradnu. A vis proc? Protoze je manipulativni narcista. Je si natolik jisty sam sebou, ze je presvedcen, ze vysledkem bude, ze proti tobe bude pouzivat i slova terapeuta... (to je uplne jedno co terapeut rekne, on to zvladne prekroutit). Rozhodne tam nechce z duvodu, ze by se planoval nejak menit
Tady je jedinou cestou postup od Oduly - psycholog at se pripravis (protoze to bude asi husty, narcista nesnese, ze HO, jeho - boha!, chce nekdo opustit) a pravnika. A hodne sil.
a jeste jedna vec - to co jsi popsala je nejenom neudrzitelny, to je naprosto otresny. Neda se v tom zit. Bude to chtit hodne sily to resit, ale veri mi, ze je to to jediny spravny. At uz to reseni bude stanoveni diagnozy pro nej (pokud se necha) nebo odchod. Ver mi, ze nechces, aby deti vyrustaly s narcistnim otcem. Jsou jeste maly predpokladam - chodi na hriste - ? Nechces vedet (ja to nanestesti vim, bohudiky ne zvlastni zkusenosti) jaky to je pro pubertaky vyrustat s narcistnim rodicem. Nerozbijis rodinu, protoze rodina, kde dochazi k tyrani, neni funkcni. Rodina je rozbita, a ne kvuli tobe, ale kvuli chovani tvyho partnera. Jeste par odkazu. Urcite se daji naji lepsi, ale jen tak prvni nastrel. U toho prvniho hlavne ten "test" ve spodni polovine stranky:
https://manipulatori.cz/test-je-vas-partner-neb...
ty jo, taky mě tam hned naskočily nějaké červené praporky. Skrytý narcismus, pasivně agresívní a manipulativní jednání. On bude vždy za největšího chudáka. Zkus si něco načíst, je spoustu článků, videí a literatury, protože takový člověk se pak dost mstí, tak ať jsi připravena.
Tvůj muž tě týrá. Podle popisu zatím nejspíš nedošel k fyzickému násilí, ale o to psychické se jedná jednoznačně. Manipuluje a ponižuje, až se na sebe sama koukáš jeho přokrouceným pohldem. Je jen otázka času, kdy přijde i první facka. Poradnu potřebuješ. Ne aby ti pomohla zachránit vztah, ale aby ti pomohla zachránit tebe. Uvědomit si, jak strašně moc špatné je chování tvého muže, a také jak obrovskou službu prokážeš svým dětem, když je z dosahu takového člověka dostaneš. Budeš asi muset být neskutečně statečná, abys to dokázala, ale na nic nečekej. Sílu na to zjevně máš, tak začni jednat. Držím ti palce.
Myslím, že pokud opravdu někam do poradny půjde, bude se hodně divit, kdo se bude opravovat🙂 Nikdy si nechci dělat jasný názor, pokud jsem slyšela jen jednu stranu a nikdy není chyba jen na jedné straně. Je mi u tebe sympatické, že jsi schopná uznat i své chyby. Část toho mi hodně připomíná mé manželství ke konci... Muž nikdy do poradny nechtěl, škoda, myslím, že kdybychom šli, tu šanci jsme přece jen ještě měli. Proto bych vám moc přála, abyste to mohli aspoň zkusit. Ať se pak rozhodneš jakkoliv. Přeju hodně sil.
Je to manipulátor. K psycholožce zajdi. Nechceš toho tolik, čas pro sebe je důležitý, my si ho poskytujeme navzájem, chodila jsem od mimin 1x týdně do sauny, byl to balzám na duši a muž mě v tom podporoval bez výčitek. Snažit se musí oba, jinak náprava nepůjde. Co párová terapie? Ale pokud on nevidí nic, co by měl zlepšit, nebude se snažit, protože přece milující muž chce mít doma spokojenou ženu, těžko to k něčemu povede. Držím palce! Možná zkusit jít od sebe a buď mu to dojde nebo ne a tobě možná to, že je ti bez něj líp.
Uf to se tezko cetlo. Moc gratuluju k prvnimu kroku s psychologem. Snad bude dobry a provede te rozchodem co nejlepe. Od psychologa hledej poradu jak odejit - ne jak slepit vztah..souhlasim s @odula , taky tam vidim narcistni prvky a rozchod s takovym clovekem muze byt jeste vetsi peklo nez souziti..drzim palce, tady budou sakra potreba.
@odula děkuji za odkazy, vůbec to nějak nemůžu vstřebat... některé pasáže byly jako od nás. Třeba to, že se dětem téměř vůbec nevěnoval, najednou jako bychom měli doma soutěž o rodiče roku. Nebo v tom testu - špatně jsi to pochopila, takhle to nebylo... jak přesné. To je taková bezmoc, když víš, že to tahle bylo a on blahosklonně říká, jak lidé v emocích si mohou něco pamatovat špatně... Pro všechno svoje chování má racionální vysvětlení. Slovní salát... to byla taky dost smutná pasáž.. včetně toho, že nakonec vybuchnu, a hned má další eso, vždyť on se mnou jedná tak hezky a v klidu. Vůbec nechápu, s kým žiju. A úplně nejhorší, že když jsme se teď bavili, tak jsem si říkala... co když mu křivdím, co když on to myslí opravdu dobře, miluje mne, je nešťastný.. a já jsem nevděčná, sobecká. Je mi z toho smutno.
i když jsem odpovídala jen na jeden komentář, čtu si vše, díky 🙂 Mám velký zmatek v hlavě...
chapu, fakt jo. Je to strasne tezka situace. A je hodne dulezity ze na to nejsi/nebudes sama. v techto situacich je opravdu strasne dulezity se moct sverit nekomu "venku", protoze manipulator te muze vmanipulovat do takovy situace, kdy skutecne pochybujes o svym vlastnim zdravym rozumu, pripadne klades za vinu tu situaci sobe. At ten nekdo je kamaradka (opravdu, ale opravdu spolehlivla, ktera se s tim "nesveri" nekomu dalsimu), nekdo z rodiny, nebo treba prave psycholog.
Nebudu psat podrobnosti, ale situace, o ktery vim ja, dopadla celkem dobre - ten clovek (manipulator) se sebou zacal pracovat, byt tedy bez pomoci psychologa (taky ty znaky ty narcistni osobnosti nebyly zas tak uplne dramaticky, nebyla to vylozene patologie), partnerstvi se nerozpadlo. takze urcite nemusi vsechno koncit rozchodem, ale strasne zalezi na tom dotycnym, co s tim chce delat. To je jedna vec.
Jeste - twe to jsou tapety toto, pardon, napisu jeste druhej prispevek at se to da cist... .
narcis/manipulator, pokud neni tedy vylozene agresivni a utocnej, se vetsinou stahne, kdyz vidi, ze tou druhou stranou nelze manipulovat. To znamena, ze kdyz jeho slova/ciny nevyvolaji tu reakci, na kterou byl zvyklej, nebo ocekaval. Kdyz se clovek jakoby nenecha zatahnout do ty jeho smycky - bud do hadky obecne, nebo do zpusobu argumentace. Kdyz odpovida treba porad stejne na menici se argumenty, vraci ho zpatky k puvodnimu tematu, opakuje to co manipulator rekl, jestli se to pamatuje spravne atp. Ale obecne je lepsi asi vubec neargumentovat. Nereagovat na osocovani, popsat presne pocity - nechce se mi ted o tom mluvit, prosim respektuj to, probereme to jindy... napriklad.
Takze prekvapive - na tyhle lidi pusobi klid a sila - ne fyzicka, ale mentalni. Kdyz proste stojis sama za sebou a nenechas se rozpi*ovat tema jejich kecama. Protoze ve skutecnosti - a to je dalsi vec, narcis manipulator je v jadru totiz sam sebou chronicky nejistej, neprijatej, a proto hleda potvrzeni sebe, toho jak je skvelej, u jinejch, u toho, ze je rozdeptava a ponizuje. Ale tenhle postoj chce urcitou emocionalni nezavislost, odstup, a ten se v partnerstvi tezko hleda. Ale s tim vsim by ti mohla pomoct ta psycholozka. 🙂 jak presne se chovat v tvoji situaci (protoze samozrejme - ja tvyho muze neznam, kdyby mel sklony k agresi, tak je to jeste asi uplne o necem jinym, tam uz to o nejakym dialogu asi moc neni)
takze - chapu ze je ti z toho smutno, ale nejsi, nebudes v tom sama. Je to situace, ktera ma reseni, je super ze sis to uvedomila, i kdyz je to bolestny. Budu na tebe moc myslet a jestli budes chtit, klidne se ozvi - i do PM. a nakonec to dopadne dobre a - coz je na tom to nejlepsi, urcite z toho vyjdes silnejsi 💪🏻
ahoj jako ty nekam pujdes, aby te opravili? a on? je pan svatej.. ten problem mate spolecny, takze bych trvala, ze on se zucastni taky. Ocividne te tlaci do kouta a pak delas veci, ktere ani nechces. Kazdopadne si muslim ze za 15 let uz toho musis mit dost a on se nezmeni.. Jdi na ty sezeni, vem ho sebou, ale manipulator se nezmeni, zase to sklouzne do starych koleji.. Dej tomu sanci, ale pripravuj se odchod.. jinak te utrapi
Bere děti na hřiště - aspoň to. Ale teď k tobě - řekni mu, že tě obtěžuje, jak do tebe furt něco jede. Stůj si za svým, že nemusíš na všechno reagovat, když nechceš. Já tohle dělám v hádkách - chlap začne zvyšovat hlas, já už nereaguju a jdu pryč. Budu se s ním bavit, až se uklidní. I mlčení je odpověď.
A je hodně zvláštní, když o tobě říká, že tě musí opravit. To na sobě žádné chyby nevidí, myslí si, že je dokonalý? To je vždycky blbě, když někdo vidí chyby jen na druhých. On se ti za včerejšek třeba omluvil? To bych mu hned vmetla do xichtu. Proč by se měl omlouvat jen jeden?
Jedině dobře, že jdeš k té psycholožce. Klidně bych mu řekla, že mě nezajímá, co si o té psycholožce myslí, že si pro jednou budu dělat věci podle sebe a jak chci já. Musíš si ustát svá rozhodnutí, ať si on říká, co chce. Návštěva psycholožky je tvé osobní rozhodnutí, není to věc rodiny, kde se musí dělat kompromisy.
Ještě bych mu řekla, že místo těch nekonečných keců stačí říct obyčejné a upřímné PROMIŇ. Že může ušetřit čas a energii sobě i mně. A ještě bych mu a sobě dělala za každé PROMIŇ čárky :D Člověk dělá chyby. A DOSPĚLÝ člověk se za ně umí omluvit.
@odula No vypadá to, že znám asi manipulátory z práce a bohužel i z rodiny. S takovými lidmi se nediskutuje. Pokud se rozhodnutí nedotýká přímo jich, je jim prd do toho, co člověk bude dělat. Manipulátoři se snaží druhé ovládat a se*ou se do věcí, do kterých jim nic není. Mám pro ně oblíbenou větičku: Kdo se tě ptal na tvůj názor?! :D
Co znám manipulátory (nebo ty, co se jim nějak nápadně podobají), tak si kolikrát myslí, že každého můžou ukecat a přesvědčit o své pravdě, takže nejlepší s nimi prostě debatu nerozvíjet a dělat si svoje.
A člověk musí být připravený i na citové vydírání :D vždyť já chudáček to s tebou myslím dobře, jsi tak strašně nevděčná :D ale člověk časem pochopí, že jsou to jen herci a ta ublíženost je jen divadlo. Třeba v případě autorky: kdyby manželovi tak strašně na ní záleželo, aby byla spokojená, tak jí děcka aspoň 1x za týden pohlídá. A ostatní jsou jen kecy v kleci - to co manipulátorům jde :D Ale jaksi skutek utek. Po ovoci poznáte je.
Řekla bych, že jsi to s ním vydržela dost dlouho. S takovým bych tu rodinu rozbila, uleví se ti a začneš normálně žít. Po jeho analýzách a monologu se ti určitě stýskat nebude.