Krátkodobé odloučení k ujasnění myšlenek. Pomohlo by?

@amazienka asi bych chtěla přijít na to, jestli mi ten dotyčný člověk chybí...protoż v ramci frmolu má člověk někdy pocit, že vadí i že ,,příliš nahlas dýchá"...

A co děláte pro udržení vztahu?

Ještě jsem neslyšela že by se někdo po pauze k sobě vrátil...

Já někdy mívám taky takové období... Mě teda hodně pomohlo slyšet od nějake jiné ženy, jakého měla nebo má muže... To pro mě byla pomyslná facka a uvědomila jsem si, co mám doma já a že bych si toho měla vazit. Taky mi pomáhá trávit čas aktivně, abych neměla čas přemýšlet nad blbostma.

Odlouceni ale nevyresi problemy, ty se daji vyresit jen praci na vztahu. Pokud ale odlouceni, pak se doporucuje delsi.. 3-6mesicu, mesic je kratka doba a clovek neziska absolutne nadhled. Urci se pravidla(zda muze randit, jak se budete vidat, jak deti). Ona je to vpodstate takova priprava na to co by bylo kdyby... Clovek musi ale pocitat s tim, ze treba sam zjisti, ze by chtel vztah vratit, ale ten druhy uz bude jinde a nebude chtit pokracovat. My o tom loni hodne uvazovali, ale manzel to nechtel. No nevim jestli by to neco zachranilo... ted uz pres ctvrt roku zije sam a probehl uz soud o deti.

Spíš by pomohlo odloučení od toho frmolu. Dát hlídat dítě a udělat si čas sami na sebe. Nebýt jen rodiči, ale zase začít být i partnery, to pomohlo u nás.

Pokud zvolíte odloučení, jako poslední šanci k mozne zaxhrane vztahu, chce to stanovit si jasná pravidla. Když se dohodnete,že nebudete poznávat nové lidi,aby to tak bylo.
Nepomohlo by odjet na víkend?týden?
My za sebou máme několik platových terapii. I tohle nám bylo doporučováno. Ale zvolili jsme misto zjištění,zda nám ten druhý chybí zjistit, proč jsme se do sebe zamilovali, co nás pritahovalo, čeho si na sobě vazime...
ono dost pomáhá,když hovory vede nezaujata osoba která ví,jakým směrem vést hovor aby se přišlo na původní problém. Pak člověk třeba zjistí,že problém je úplně někde jinde a to,k čemu vztah dospěl,je pouze dusledek něčeho,na čem se dá pracovat.

Nám rozchod pomohl. Byla jsem zoufalá, už jsem nevěděla, jak ho přimět o některých věcech přemýšlet jinak, dělat je jinak, tak jsem po letech toho zoufalství práskla dveřma a se dvěma dětma jsem se přestěhovala do paneláku, na rodičovské dovolené. On čuměl, já čuměla, najednou jsem se tak nadechla, až jsem se z toho vracet nechtěla, i když to celou dobu byl záměr, jen ho nakopnout, ale čas ukázal, že by byla hloupost ten vztah nechat být, takže za půl roku jsme se začali zase vídat jako partneři. Teď na jaře to budou dva roky, co žijeme odděleně, ale právě na tohle výročí se budeme stěhovat zpátky. Spousta věcí se změnila, spousta zůstala stejných. Pomohlo nám to v tom dívat se na to jinak, víc z nadhledu. Dokud jsme byli pod jednou střechou, tak to prostě nešlo. A že jsme i zkoušeli nějaké hovory s třetí osobou, nic. Ale myslím, že pokud to není nastaveno jako finální řešení, tak to nepomůže ničemu - jakože teď jdeme na měsíc pryč a pak se vrátíme. Když už, tak už.

Kdyby na mě manžel vyrukoval s pauzou, beru to jako rozchod, ale nemá koule říct to na rovinu.
Akorát bych se užírala jestli se vrátí nebo už si hledá / má jinou ženskou a ke mě se vrátí leda až ho ona kopne do zadku. Na víkend bych to ještě překousla, ale měsíc? To ať jde rovnou natrvalo.
Na problému se má pracovat společně, hledat řešení, terapie a až jako poslední možnost sbalit kufry a jít. 🤷

@nelinecka1 mela jsem to nápodobně. Taky js3m chtela nejdřív pauzu, ale pak nezavisle na sobe, rodina, pratele atd zacli rikat veci ktere me utvrdily v tom, ze pauza nestaci. Ze byt spolu pod 1 strechou me "zabije" a i ja uz to ted zpetne vidim. Takze radim radeji zustat a zkusit oba zapracovat. Ale musi chtit oba. U nas jsem chtela jen ja.

@michaela666 když já to právě nechci nazývat pauzou....nevím, jak to nazvat a asi poprve fakt nevím co dělat...nejvíc se bojím, že jsem se po dlouhém boji ocitla ve fázi ,,je mi to jedno"...manžel možná pochopil, ale ja se bojím, že je to už možna pozdě...říjám si, že nějakou dobu se nevidět, možná bych přisla na to, že mi to jedno není...ovšem chapu, že cena může být vysoká...

@escapelle hloupé na našem připadu je, že manžel pracovně dost cestoval, byla jsem zvykla byt sama...někdy i přes měsíc v kuse, takže víkend asi nestaçí na to uklidnit se oprostit se a zjistit, jestli mi dotyčný schází jako clověk a partner...nevím

@nelinecka1 ja bohužel právě na jiných stranách vidím, ze to jde jinak....ale právě o to víc si uvědomuju, co mi schází/schazelo...o co tak dlouho prosím a nedělo se nic....ovsem ano, je i druha strana brehu, jine a horši přibehy...jenže...

@amazienka v tiluhle chvíli asi určitě víc manžel...ja uz se totiž bojím, že jsem po dlouhe době proseb dosla do bodu ,,je mi to jedno" a rezignovala jsem, ten zlom asi muz uz opravdu pocitil, ale bojim se, ze u me je pozde...ja uz nemam chut ani nic popravde...nevim, jak se prinutit i blizkost mi vlastne strasne vadi...a tak jsem si rikala, ze kdybychom se nevideli, mozna bych si uvedomila, ze mi to vlastne opravdu v nitru jedno neni...vim, ze cena muze byt vysoka, ale v tuhle chvili se normalne snazit je pro me neskutecne komplikovane, nemuzu se pres nejake udalosti prenest...

V minulosti jsme měli s mužem "pauzu" 3 týdny. Oba jsme tehdy zjistili, že si chybíme, že se chceme víc snažit, abychom to spolu zvládli, že oba chceme být s našima dětma. Uplynulo dalších několik společných let, ale teď už spolu pár měsíců nejsme vůbec. Přemýšlím, jestli mi i teď vadilo to, co před těmi lety, ale asi ano, lehce se to přetvořilo, ten vztah se za ty roky zase posunul někam dál, ale ty základní problémy zůstaly a akorát se ještě nabalovaly další. Muž tehdy odmítal jakoukoliv pomoc zvenčí, nebyl ochoten zajít na žádnou terapii, do poradny, nic. Tak jsem po těch letech začala chodit já sama no a dopadlo to, jak už jsem uvedla. Kdybychom chodili na terapii spolu a on byl ochoten o problémech mluvit jako po našem opravdovém rozchodu nyní, tak bychom to možná dali dohromady, nevím. Problémem byla i nekomunikace z jeho strany.