Komplikovaný priateľ
Potrebovala by som poradit ohladne vztahu s priatelom. Chodime spolu uz 10 rokov, 5 rokov spolu byvame. Ja mam 28, on 32. Mam ho velmi rada, mame vela spolocneho a vie ma vzdy rozosmiat emoticon Problem je v tom, ze je strasne lenivy a pasivny. Robi z home officu, vychadza von len ked ide s kamosmi von do krcmy, pripadne male vybavovacky. Na vianocne trhy som ho ukecavala 2 tyzdne, pricom su od nas len kusok, 3 tyzdne ho lanarim do thermal parku, nic sa mu nechce, nikam nechce ist, len doma za kompom a von chlastat s kamosmi. To ho bavi velmi, skoro kazdu sobotu sa vracia okolo 6 rana. Pije 2-3 krat do tyzdna, pocas pracovneho tyzdna podotykam postriedmejsie ( to by ho z roboty vykopli). Vstava kazdy pracovny den priblizne o pol10. Ja by som s nim robila neaku spolocnu aktivitu, ale jeho nic nebavi a do vsetkeho ho treba nutit. Sam od seba by len pil s kamosmi a hral sa na kompe. O vsetkom sa s nim musim hadat, natahovat o kazdu blbost, predvcerom som sa s nim vadila 2 hodiny o tom, nech mi kupi gazu do usi, v kuse mi tvrdil, ze doma mame urcite (jasne ze nie) vatu bla bla to mi musi stacit, ze mi urcite nic neostane z vaty v usiach bla bla vsetko vie najlepsie aj ked o domacnosti nema velky prehlad. Pokoj v dome by bol len vtedy, keby som ho nehala sediet cely zivot v jeho kresle a hrat sa pocitacove hry, nic od neho nechcela, nic by nemusel robit a ani prstom pohnut. Lenze tak to proste nemoze byt. Je tazke ho prinutit hoci aj vyniest kos, ma milion vyhovorie a je to debata na 2 hodiny. Ked mi zomrel dedko, to bol este na intrakoch, tak som chcela aby ma odprevadil domov. Samozrejme sa mu nechcelo ist z izby, tak som ho musela ukecavat, prosit sa mu. Minuly rok som bola tyzden v nemocnici, 2 zastavky od nas, diagnostikovali mi velmi vaznu nevyliecitelnu chronicku chorobu, bola som na tom psychicky dost zle a chcela som nech ma na druhy den navstivy, jasne ze mal kopec vyhovoriek, ze sak doteraz chodil kazdy den a on ma aj vlastny volny cas a vcera bol pit s kamosmi a nic sa mu nechce bla bla. Jasne ze nedosiel a to mame auto a pesi to je asi 20 min. Velmi rad mi vykrikuje, ze mu len OBCAS navarim, lebo jeho mamicka vari kazdy den a stale vypeka. Varim mu 2-3krat do tyzdna na 2 dni, cez vikend aj ranajky a celkovo sa staram. V pondelok mi vynadal, ked som prisla o 9 z plavanie, ze nie je nakupene a navare, pricom on sedel doma na riti cely den a ja som isla z roboty rovno na plavanie, na ktore mimochodom chodim koli nemu, lebo mi povedal, ze mam schudnut (nahodou s tym ma pravdu a vazne by som mala sportovat). Ked chcem ist na plavanie s nim, zase je to milion vyhovoriek preco nie, a preco musime vsetko robit spolu bla bla. Podla mna len sedime spolu na gauci a spolu vedla seba klikame do kompu. Spolu nechodime nikam, od noveho roku nemame ziadne spolocne zazitky, boli sme spolu 2krat plavat a 1krat na prechadzke. On chodi sam von s kamosmi, to ja nemusim, lebo su v tych najvacsich pajzloch a su trapni ked su ozrati. Ja nemozem ani cigaretovy dym zo zdravotnych dovodov a oni do ineho podniku nepojdu. Ani koli mne nechce zmenit lokal, aby som bola s nim. Mozno je aj rad, ze nie ked pod dohladom ked chlasce. Kazdy den sa vadime koli hovadinam, vzdy je v opozicii, nikdy si neprizna chybu a vzdy ma pocit ze vraj ho chcem dirigovat. Netusim, ci to ma komplex z detstva alebo co. Pred pol rokom na velkej rodinnej oslave jeho rodiny, kde bolo asi 30 ludi zadrel (take kolecko, kde kazdy povedal o sebe nieco), ze sa nechce zenit a mat deti. Skoro ma porazilo a plakala som asi 2 dni, potom to zahral na to, ze bol v strese pred tolkymi ludmi (jeho rodina!) a ze deti mozno raz bude chciet. Celkovo mam pocit, ze ma tento vztah nici a vadia mi kazdodenne hadky. Mam taku diagnozu, ze je citliva na stres, bojim sa, ze sa mi z tychto hadok zase zhorsi zdravotny stav. Chcem aby sa priatel zacal chovat normalne, aby nesklamaval den za dnom, mam ho rada, on vie byt aj starostlivy, niekedy ma take dni, ze je super aktivny a neda sa zastavit, ale toho je malo a nenapravi to moj celkovy dojem zo vztahu, som frustrovana. Co mam robit?
Na rovinu, rozejdi se s nim a neztracej vice casu. Myslim, ze tohle se casem nezlepsi, spise naopak, nedej boze kdybyste meli deti. Ten clovek je sobec, chybi mu empatie, v podstate se kvuli nemu jen dlouhodobe trapis. Je tolik chlapu, kteri by te na rukou nosili, zaslouzis si lepsiho. Tenhle te za tvou pevi jeste kritizuje a co je nejhorsi, vykaslal se na tebe ve chvili zdravitni krize, toho byvh se bala. A udela to klidne znovu. Ma s tebou pohodlny zivot, nic menit nebude. Zaslouzis si fakt neco lepsiho.
Nechapem, preco si s takym clovekom stratila uz 10 rokov zivota. Kazdy normalny chlap by si ta uz davno vzal po tolkych rokoch. Sama som bola s ex skoro 7 rokov nez mi docvaklo, ze to nema zmysel. A to nerobil ani z polovice take veci ako tvoj, len to proste nikam neviedlo, ale zly na mna nebol. Po nom si ma nasiel manzel, do roka zasnuby, do druheho roka svadba a miminko mame do tretieho roka na ceste. 🙂. Nemas na co cakat. Ved ti nic nedava. Len zabijas cas, necakaj kym bude neskoro a budes stara.
@shine2015 on s nou stejne deti nikdy chciet nebude.
@myjusiatko i kdyby ho ptesvedcila,bylo by to pro ni narocne...navic by ji nepomohl...ja cetka jen kousek a stacilo me to....
@shine2015 presne tak.
dajte mi pls typy AKO HO ZMENITT, nechcem sa s nim rozist, to mi neradte, lebo to aj tak neurobim, deriete si klavesnicu nadarmo 🙂
@gita17 Tak to je škoda slov.
@gita17 to potom těžko radit. 10 let je stejný - to už asi jen tak nezmenis a hlavně to by musel chtít sám. Jestli by přistoupil jednoho dne na deti, tak se obavam, že to bude stejne a budeš to vnímat vice a nakonec k rozchodu stejne dojde. Ja byla s bývalým 8 let. Pak jsem otehotnela-chtene a ja si stále myslela jak vše bude super a určitě od těch svých zvyklosti upusti a kdepak.. Akorát mě to drásalo víc a víc a pak jsme se jeste vzali - z jeho strany spíše povinnost -kdyz uz teda mame dítě a do roka jsme se rozešli, následně rozvedli a ted mam muze s velkým M. Na rukách by mě nosil. Je taky línější doma, ale ve všech ohledech je skvělý. Syna bere jako svého. Presne na rok jsme se vzali a po svatbě jsem otehotnela a ted čekáme az prijde dcerka na svět a je to jiny život. Krásný 😉.. Chápu, ze ho mas ráda. Ja bývalého také milovala, ale ke konci se mi tolik otevřeli oči, jak sama se zanedbavam a vztah místo toho aby me daval něco - tak me spíše ubijel.
On tě nepovažuje za partnerku, ale za služku. On do vztahu nemusí přinést nic a jen všechno bere. Co přináší ten vztah tobě? Akorát stres, zdravotní rizika, vyčerpání, sráží ti sebevědomí, akorát ti dokazuje svůj nezájem o sebe. Takhle se člověk v partnerství nechová.
@gita17 Každý svého štěstí strůjce. Pokud se s ním nechceš rozejít, tak se budeš muset smířit s tím, jaký je, protože dospělého chlapa prostě nezměníš. Upřímně - takového chlapa bych nechtěla ani jako partnera, natož jako otce svých dětí.
Holka milá,a co jako čekáš,že ti někdo napíše,poradí???Na tom příteli není vůbec nic komplikovaného,to je naopak zcela jednoduché..☹..Snad každému jinak je jasné,že se lidé v jádru nemění...a tobě je 28let,není ti 15,16,aby sis něco takového mohla myslet...každý máme nějaké negativní vlastnosti,které je třeba korigovat ve vztahu,to samozřejmě ano,ale v podstatě se nikdo neznění asi tak,jak ty čekáš...polož si otázku,jestli opravdu s tímto člověkem chceš strávit celý život,nedej bože vychovávat děti a pokud opravdu ano,tak trp celý život...
Cloveka nezmenis, kor sobce a lenocha. Pokud se ani neraci za tebou do nemocnice dostavit? On te nemiluje, bere te jen co by inventar v byte.. sluzku, pradlenu, kucharku a matrac!
Dospěj a pochop,že chlapa nezmenis. Když 10 let je takový a spíš se to zhoršuje, tak proč by měl být jiný a chtít být jiný? Jestli s ním nutně chceš být,tak se smir s tím jaký je a jak to je.
Ahoj,
dovolím si reagovat na tvůj dotaz/příběh. Napíšu pouze svůj názor a jak to na mne působí, pokud si z toho něco vezmeš, samozřejmě záleží jen na Tobě.
Z Tvého psaní mám pocit, že ho máš ráda, říkáš si deset let, ale nechceš ho ztratit a stále doufáš, že se změní. Nezmění, chodila jsem s podobným případem tři roky a stálo to hodně sil a odhodlání odejít, taky už nás pojil společný majetek atd. Mám teď milionového manžela, kterého bych nevyměnila.
Jsi mladá a rozumná baba, takže mu dej nůž na krk, ať ti dokáže, že tě miluje. Pokud Tě nechá odejít a nebude se snažit, tak ho nech plavat. Nemá cenu být s někým s kým se trápíš, i když to bude hodně bolet, je to bolest co časem přejde a po nějaké době se najde chlap, co za to stojí!
Teď čtu, že se s ním rozejít nechceš, no tak to jsi marný případ. Pokud se necháš takto trápit... Doporučuji poradnu, ale nevím, zda on bude ochotný...
chápu tvé váhání, jelikož jsi s ním dlouho a už ani nevíš, jak vypadá hezký vztah, ale škoda každého dne, který budeš trávit s někým takovým jako je tvůj přítel. Jasně, že nechce děti, musel by se starat a to lenoch nebude.
Mě by zajímalo co znamená to, že spolu máte hodně společného.. proboha.. vy spolu nemáte společného nic.. maximálně jen to, že jste spolu 10 let a společné bydlení.. Podle mě Vás nespojuje vůbec nic, ztrácíš s ním svůj čas.. Už jen třeba děti.. nevím jestli chceš v blízké době děti, nebo ne.. ale pro něj je to velmi jednoduché.. chlap může mít děti třeba ještě v 70ti, ale tobě se čas krátí.
Teď budu mluvit čistě jen za sebe.. Můj manžel taky není zrovna typ člověka, který by se hrnul sám do nějakých aktivit, do všeho ho musím dokopat a co se týká domácích prací, tak o co ho nepožádám, to prostě není.. Ale abych se musela někoho o něco týden doprošovat a on mě pak milostivě teda vzal ven na procházku, nebo něco.. tak to ne.. s takovým člověkem bych se doma nezahrabala... Ty s ním ztratíš nejlepší roky svýho života (zní to asi jako klišé) a konec to bude mít beztak takový, že ho pošleš do háje.. jen třeba o nějakou dobu později. Podle toho co píšeš, tak si úplně jiného ražení než on a pokud si to myslím správně, tak jdi od něj. Nikdo není dokonalý, ale z tvého příspěvku jsem našla cca jen 2 body pro to, proč s ním zůstat a dalších pár desítek proto proč jít od něj a jsou to opravdu závažná mínus.
@gita17 Chapu Te, po tolika letech vztahu je pro Tebe rozchod nepredstavitelny, milujes ho a i pres vsechny problemy si nedokazes zivot bez nej predstavit. Ver, ze jsem to mela stejne, dokonce jsme byli manzele. Doufala jsem, ze se zmeni, davala jsem tomu dlouho nadeji, psychicky me to frustrovalo a vycerpavalo, nedokazala jsem si predstavit nic bez nej. Nakonec mi doslo, ze bud si znicim zivot, nebo ho musim opustit. Opustila jsem, bylo to dlouhy, komplikovany a bolestivy, ale ted mam uzasnyho chlapa, ktery si me vazi a diky Bohu za to rozhodnuti. Pokud nechces rozchod, napada me jen ultimatum, dat mu nuz na krk, pohrozit, ze Te ztrati. U me to zafungovalo kratkodobe, vsechno se nakonec vracelo do starych koleji...
Moje zkusenost ze zivota je, ze lidi se vetsinou jentak nezmeni, ne v tolika zasadnich ohledech. A uz vubec ne, pokud sami nechteji a pokud sami nevidi zadny problem. To by Tveho pritele musela postihnout nejaka zivotni lekce - vazne si s nim promluv, rekni, ze uz nemuzes dal, dej mu jasne najevo, ze takhle stejne zit dal nebudes. Pak je na nem, co s tim udela. Ale Ty musis podle jeho reakce vyvodit dusledky. Pokud se bude snazit, vaz si toho, pokud se snazit nebude, dej mu kosem. Jinak Te nebude nimdy brat vazne a respektovat Te.
boze muj tobe neni 28 ale tech 17 co mas v prezdivce....zadna dospela zenska prece nemuze verit ze druheho zmeni. sorry ale nikoho nezmenis, clovek se muze zmenit jenom sam a to on ocividne nechce... nikdy nepochopim jak muze nekdo byt s nekym kdo mu rekne ze se nechce zenit a mit deti...tak proc spolu ste aby si mu cely zivot delala sluzku. sorry ale tvoje budoucnost v tomto vztahu je takova ze mu budes dal delat blbce, on bude hezky doma a ty se jednou probudis a zjistis ze je ti 40 a deti uz mit nemuzes. no ale kazdej at si zaridi zivot podle sebe.
Chceš ho změnit?
Seznam ho s ženskou, která mu bude stát za to, aby začal fungovat.
Je mi líto, ale ty na to prostě nemáš.
Sama si sebe nevážíš, tak proč by se vůbec měl namáhat...
@gita17 Prepáč, asi to bude trochu tvrdé, ale ak sa on nechce zmenit, tak ho nezmeníš aj keby si sa na hlavu stavala.. Evidentne, mu na tebe ani nezáleži, ked uperednostnuje kamarátov a alkohol pred tebou a ešte ked vie že si tažko chorá... Mal by ti byt oporou, ale on je s tebou len preto, aby mal navarené, upratané a vyprate, má ta len za služku. Dievča otvor oči a chod od neho, nestrácaj s nim čas, máš na lepšieho... No ale ako sa hovorí, "komu niet rady, tomu niet pomoci...
Když to čtu tak je až fyzicky špatně 😒 Můžeš sem prosím napsat čeho si na svym chlapovi vážíš? Spolehlivost, náklonnost k tobě, láska a společný zážitky to nejsou... tak si říkám v čem je tak úžasnej 😅 On tě v úctě nemá určitě, na to vem jed.
celý net je zahltený podobnými problémami. Nejaký manželský poradca by mal vydať pravidlá, poučky, výstrahy či ako to nazvať, ktoré by si ženy vo vzťahu s takýmito blbmi mohli heslovite poprečitovať a z toho by bolo jasné, či to hovädo ešte je zrelé sa poľudštiť alebo nie. V tom prípade by dostal kopačky a dovidenia.
Rozísť sa s ním. Úplne vážne a narovinu. Ten chlap nie je komplikovaný, je lenivý. A nezmení sa. Ešte máš čas nájsť si niekoho normálneho.