Kolikrát si říkám, že by mi bylo nejlépe samotné😔
Raději anonym, protože určitě mě některé z vás odsoudí.
Mám tři děti. Dvě už jsou velké a třetí jsou dva. On narození je velice náročné dítě, ale miluju ji, chtěla jsem ji a jsem za ni vděčná. Teď k tomu problému co mě trápí. Mateřství mě vůbec, ale vůbec nebaví. Vůbec by mi nevadilo jí ráno do práce, okolo páté se vrátit, pomazlit děti, dostat večeři a jít spát. O všechno by bylo postaráno. Muž mi pomůže, děti mi pomůžou, ale všichni jen když si řeknu a téměř vždy to doprovází ksichty a nějaké ty řeči. Zavedli jsme i víkendy jen pro mě, že oni odjedou a já mám celý víkend jen pro sebe, ale ani to mi nestačí. Kolikrát si říkám, že by mi bylo nejlépe samotné 😔
A proc jsi mela tech deti tolik? 😮 A co na to manzel? Neodsuzuju, spis nechapu....
Taky nejsem matka nadšenec, a proto mám jen jedno. To že to jako nebaví až teď?
Chápu tě.
Já šla do práce na plno v roce mladšího a byl to ten nejlepší rok, dva, pro nás pro všechny, když chlap byl na rodičáku.
Je velký problém dát malou do školky nebo do jeslí a jít do práce? Nebo najít soukromou školičku nebo jiné hlídání. Když to ostatní členové rodiny pomůžou s vyzvedáváním, tak tam ani nemusí být celý den.
Tady se dozvíš od dokonalých matek, jak sis ty děti neměla pořizovat. No, do babyboxu už se nevejdou a zbavit se jich jinak je nelegální, tak co s tím - ty děti tu jsou a netřeba je litovat 😉
Syndrom vyhoření je u žen na rodičovské dovolené docela běžná věc. Neznamená to, že svoje děti nemiluješ nebo že pro ně neděláš všechno, co potřebují, ale že je toho na tebe prostě trochu moc, takže je pro tebe obtížné ty věci dělat lehce nebo snad s radostí.
A pro některé chytré, ano, úplně klidně to přijde až se třetím dítětem, kdy se míra stresu a únavy prostě zvednou už moc. To člověk dopředu neví a neodhadne.
Neboj se vyhledat pomoc psychologa. Má to řešení.
@bara88 I kdyby to neslyšely tak to vycítí. Děti nejsou hloupé.
Rozumím ti. Mám stejně staré dítě (jen jedno, ale sama píšeš, že ty starší už jsou velké) a narovinu přiznávám, že už odpočítávám, kdy se budu moct vrátit do práce. Chtěla jsem na částečný úvazek už když měl syn rok, ale z mnoha důvodů to nevyšlo. A poslední týdny na sobě cítím, že jsem vyhořelá. Všechno funguje, manžel toho zastane doma hodně, ale většinu toho musím delegovat nebo se na tom nějakým způsobem podílet. Nemáme hlídání, bez syna jsem nikdy nebyla víc než 4 hodiny. Dřív s ním jezdil manžel každou sobotu na pár hodin k rodičům, to už taky nějakou dobu nefunguje. Před pár týdny už to vygradovalo, byla jsem naštvaná a vyčerpaná jen z představy dalšího stejného dne. No, manžel skončil na neschopence, rukou v sádře, takže fyzicky taky nemůže dělat kolem dítěte všechno. Ale tráví teď se synem opravdu hodně času, odvede jeho pozornost (nebo ho odvede fyzicky), abych mohla v klidu vařit, uklidit nebo si jít na chvíli zdřímnout. Už je doma měsíc a já se teprve teď začínám cítit líp, míň pod tlakem, víc sama sebou... Je mi jasné, že se tady najdou matky, které mě odsoudí. Ale pro mě je to prostě strašně vyčerpávající, být tak dlouho "jen" s dítětem, nemít prostor, energii a ani finance, abych se mohla víc věnovat sobě. V září jde syn do školky, já od října do práce. Bude jaro, léto, budeme víc venku. Vím, že bude líp. Ale mě to mateřství občas semele a prostě potřebuju někomu říct, že mi v té situaci právě teď není dobře. Takže kdyby sis chtěla popovídat, klidně napiš SZ 🍀
Hele nedivím se, že jsi vyčerpaná. Pokud je vše na tobě - domácnost a dítě a ostatní to berou tak, že pomáhají tobě, tak je to špatně. Jíte přece všichni, tak když někdo udělá večeři, tak to není pomoc tobě nebo prokazovaná milost tobě, ale normální dělba práce v domácnosti. Nevím, kolik je starším dětem, jestli 8 nebo 15...
Myslím, že by to chtělo psychologa, ať si pročistíš hlavu, protože mi přijde, že se cítíš nedoceněná, proto toužíš vypadnout do práce. Ono je to totiž jaksi víc vidět, když jdeš někam do zaměstnání, než když celý den pečuješ o dítě. U práce na hlavní pracovní poměr máš pak hmatatelný výsledek - výplatu a ještě je lépe celospolečensky přijímané, když řekneš, že jsi unavená, když přijdeš domů, kdežto když celý den lítáš kolem dítěte a řekneš, že jsi unavená - to se někteří diví a z čeho, vždyť jsi doma. Ke všemu tě trápí pocit viny, že chceš do práce a nemáš potřebu projevovat radost nad tím, že dítě udělalo bobek na nočník a ty to můžeš láskyplně uklidit.
@madbetka to je krásny komentár...❤👍mňa sa to táto situácia netýka,ale rozhodne som za to,že sa to môže stať ktorejkoľvek..
@levandule_k ja nie som v situácii ako ty..ale myslím;že je veľa mamičiek,ktoré prežívajú to,čo ty...určite neodsudzujem,naopak,svedčí to o tvojej odvahe a snahe nájsť riešenie..držím palce❤
Zcela uprimne, deti miluju, ale celkem si uzivam porozvodovou peci a dny, kdy s nima nejsem…🤷♀️
@vladena001 Já tenhle problém neřeším, jen jsem se vcítila do autorky.
A komentáře typu, pomohl jsem ti, umyl jsem ti nádobí, jsem utínala hned v začátcích slovy, děkuji, že jsem výhradním vlastníkem nádobí a kuchyně. Přijde mi absurdní, když někdo říká ženě, pomohl jsem ti, co se týká domácích prací a péče o dítě. Bydlí tam oba, oba se musí podílet na úklidu. Ať to zas nevypadá, že jsem nějaká fúrie, tak se s mužem normálně oceníme, pochválíme, že to ten druhý udělal, jen neříkáme, pomohl jsem ti. (Teda muž občas jo, když se zapomene, síla zvyku :D)
Skus si precitat o syndrome vyhorenia. Inak myslim, ze od dvojrocneho dietata sa do prace uz v pohode da ist. Nemusis byt predsa doma do troch rokov za kazdu cenu. Tiez som na materskej vyhorela a isla som do prace ked mala starsia dcera 22mesiacov. Vsetci sme to v pohode zvladli.
Tohle napsat chce odvahu. Neodsuzuji a dokážu si představit co prožíváš. Prostě mateřství není jen sluníčkové a ano občas tohle prožívá možná víc ženských než by si člověk myslel,jen o tom nemluví, to ale neznamená, že své dítě nemáš ráda. Zrovna jsme se bavili i s přítelem, že tohle prožívá určitě víc maminek, nějaké to,, vyhoření,, nebo tak, jen se bojí o tom mluvit, protože by je právě ty,, dokonale,, matky za to ukamenovaly. Zkus dítko dát do dětské skupinky a jít do práce. Jestli budeš spokojenější tak to určitě pomůže vám všem a budeš se cítit líp
Malá už není tak malá, aby nevydržela pár hodin někde v soukromé školce, kde by si pohrála a ty si odpočinula nebo si něco vyřídila...
Já si teda mateřství celkem užívám, ale přiznám se že batolecí věk byl pro mě očistec... Takže celkem pocity chápu...
stejné pocity jsme měla poslední rok na RD. Starší sice už chodila do školky, ale díky různým rýmičkám byla spíše víc doma. Vysvobozením je mi ted práce, i když jsem občas fyzicky dost unavená, psychicky je mi dobře 🙂 Mívala jsem taky jednou týdně jeden den nebo aspoň půlden pro sebe, ale stejně to moc nepomáhalo, protože ten kolotoč na RD byl stále stejný.
@madbetka moc hezky napsáno 🌞
@konidana
@madbetka
@emillyhk
@levandule_k
@vladena001
@irmamala
@lauriak
@ferda90
@bramarfi
@levandulovy_caj moc děkuju za krásný zprávy.určitě je to vyhoření a upřímně když tady nejsou tak si dám i neurol abych se, alespoň vyspala 😔
Děti jsou milované a mají veškerou moji pozornost a péči, kterou potřebují a vyžadují. Jen to všechno mi bere všechnu mojí energii a čas pro sebe.
Už to s mužem řešíme. Školku, práci atd, ale tady zase narážíme. Nemáme nikoho kdo by nám s tím pomohl, protože u nás ve školce mi ji nevezmou, takže budeme ji vozit někam do soukromé. A to je asi ten největší problém, protože ani moje ani manželova práce nám toto neumožňuje. Kdyby chodila tady do školky tak by ji mohly vyzvednout děti. Zatím hledám alespoň nějakou přijatelnou brigádu, tak snad něco vyjde a bude mi zase líp. A tu psycholožku si stejně seženu.
@elis16
Dobrý den, mohla bych Vám prosím napsat soukromou zprávu? Řeším podobné téma v rámci své novinářské práce. Ráda bych si s vámi o tomto tématu popovídala, samozřejmě anonymně. Slyšela jsem příběhy žen, které to měly stejně jako vy, i těch, které nakonec odešly, takže i já vám bych mohla možná dát nějaký náhled. Budu moc ráda, pokud se ozvete. Petra
@pmnov šlo by to po emailu?
@levandule_k..jej;prepáč;ja som myslela autorku príspevku..sa ospravedlňujem⚘️
Ano ano...miluju obě děti...ale už 4 roky jsem doma.... člověk míní, osud mění...chtěla jsem jedno dítě...mezi rokem a rokem a půl nastoupit na částečný úvazek (nežiju v ČR, takže mám jiné možnosti)....syn s handicapem....po půl roce druhé těhotenství....
Pevně věřím, že od září bude syn chodit do školky denně s asistentkou a dcera začne už taky (bude mít v létě 2,5 roku)....a já konečně psychicky ožiju....nechám si nějakou dobu, abych mohla jít třeba cvičit a tak....a pak KONEČNĚ nějaká práce....
Já už jsem opravdu psychicky vyčerpaná...jsem s dětma furt....nemám žádnou pomoc tady... všechny kamarádky v ČR...rodina v ČR...rodina přítele 150km....nejsou tu žádné aktivity/herničky jako v ČR (nebo naprosté minimum a u nás na maloměstě ještě méně)... přítel obchoďák: bývá každej týden 3-4 dny nonstop pryč....
Jako když je aspoň hezky a mužem trávit většinu času venku, tak se to dá....ale i tak je to už šíleně dlouho stereotyp domácnost - vaření - děti...nic jinýho....i když bych měla někdy čas, nemám hlavu na to dělat něco jinýho... klasické vyhoření.....
Drží mě nad Vodou jen to, že 2x ročně jezdím vždy na 4-6 týdnů do ČR a to je ohromna pomoc....a taky to, že snad už se to brzo změní....
Podobné diskuze
- Návrat do práce po rodičáku. Jak jste to zvládly?71
- Třetí děťátko. Jak se se vypořádat s tím, že manžel už nechce?42
- Kde je nejbezpečnější porodit - Kladno, Slaný nebo Rakovník?3
- Co nejlépe cvičit na bolavá záda?9
- Těžké bříško po příkrmu, samotné kojení nestačí 😞12
- Dcera se znovu se počůrává. Říká si tím o pozornost?6
Je mi líto tvých dětí, musí to mít těžké. Jen doufám že si tohle nikdy neřekla tak aby to slyšely