Kde v sobě maminky berete sílu?
Kdyz se vam rozpada rodina a hrouti pomalu vsechno v co jste jednou doufaly, kde berete sílu ráno vstat z postele? Vztah jde do kytek, pritel se mnou stale odmita cokoliv resit... Barak, hypoteka, ja na rodicaku jeste rok a dochází mi sily. Ja vím, ze se rika, ze kvuli dítěti bych mela zatnout zuby a fungovat doud se to nevyřeší, ale jsou dny, kdy to proste nejak jde a pak dny, kdy bych nejradsi vubec nevstala z postele. Mrzí me, ze zřejmě moje jedine dite ma nestastnou mamu, ktera se v tom placa a neví jak fungovat. Na nejakou terapii se chystam, ale uprimne ani nevím co tam povidat. Je toho tolik... Co zarucene pomuze vam, ktere jste ve stejne situaci?
Vse opravdu ma svuj duvod a clovek to pozna, byt zpetne. A pokud nejde o zdravi, jde vzdycky o *ovno.
Přečti si knížky od Jana Hnizdila. Tvoje rozpoložení se odráží v dítěti, to neví, jak ti pomoci a pak z toho může onemocnet. Dej se dohromady, situaci vyres tak, abys byla spokojená. Protože spokojená máma rovná se spokojené dite.
Konkrétní radu nemám, jen si dej pozor, aby se ti nerozjela deprese.
Na terapii si zajdi, řekneš, co tě štve, akorát nečekej, že ti psychlolog dá návod, jak to řešit, spíš ti ukáže, jak to v sobě zpracovat, podívat se na to z jiného úhlu pohledu. Fajn by byla i párová terapie nebo kouč, abyste se naučili komunikovat, evidentně vám to drhne v komunikaci.
Já tedy nevím, ale v situaci ve které teď jsi, podle mě nejsou podobné pocity nic neobvyklého. Nejsme přeci roboti, abychom přepnuli na nějaký mod setrvačnosti.
Zaručeně by pomohlo, vyřešit to - v rámci možností - co nejrychleji. Aby ses mohla znovu nadechnout. A myslet na budoucnost.
Pro uchování nervů teď, se zkus nějak jednorázově odreagovat - přijít chvilku na jiné myšlenky. Změnit prostředí a lidi okolo sebe. Pokud mas možnost, jet někam za kamarádkou na chatu, i s prckem. Nebo alespoň nějaký výlet.
Je osvěžující, dovolit si chvilku na ty starosti nemyslet ;)
Ja bych nepodcenovala zdravi jak fyzicke tak psychicke, takze terapie rozhodne, uz kvuli diteti a hlavne kvuli sobe 😊
Ja verim, ze vse se deje z nějakého důvodu. Hlavne pokud vidím, že něco déle nejde, tak to prostě uzavřu, ja nesnasim nejistotu. a jakmileto uzavřu, vim, ze to přejde, za měsíc dva, rok... A to mě pohání dopředu, vidina lepších zitrku, ale tak já jsem taková tvrdší. Nikdy se se mnou život nemazlil, uz v dětství ne(rozebírat nebudu) ale proste vse je jak ma bTyt. Takže ver ze bude líp, ono totiž bude